zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Tasmánskému čertu svitla naděje, možná nevyhyne

06.04.2008
Příroda
Tasmánskému čertu svitla naděje, možná nevyhyne

Vzácné zvíře trápí infekční druh rakoviny, která se rozšířila v celé populaci. Teď vědci objevili jedince, který by mohl tasmánského čerta zachránit.

Tasmánské čerty decimuje v posledním desetiletí zvláštní druh rakoviny. Zavalití vačnatci mají stejné geny jako nádory, takže jejich imunitní systém nedokáže poznat cizí buňky a organismus se nákaze nebrání.

Bujení se přenáší snadno: ve vzájemných soubojích se tasmánští čerti pokoušou do krve. Jsou nezkrotní a zuřiví - odtud i jejich název. Kolem pokousané tlamy se objeví nejprve otok. Když později zduří, brání jim přijímat potravu. Vačnatci pak umírají hlady.

"Infekční rakovina se vyvinula nejprve u jediného zvířete a potom se rozšířila v celé populaci," soudí bioložka Katherine Belovová.

Teď svitla největším dravým vačnatcům naděje.

Australští vědci, citovaní stanicí BBC, uvedli, že objevili prvního tasmánského čerta, který je přirozeně odolný vůči této smrtelné nákaze. Vačnatec, kterého pojmenovali Cedric, se může stát klíčem k přežití ohrožené vzácné populace.

Mezititulek

Cedrica nalezli loni v západní Tasmánii, s jeho nevlastním bratrem, kterého pojmenovali Clinky.

Vědci je uměle nakazili rakovinným bujením, zhoubné buňky injektovali přímo do jejich čumáků. Clinkyho organismus nevytvářel žádné protilátky, Cedric však ano. Jeho imunní systém se podle vědců úspěšně vyrovnal s nebezpečnou nákazou.

To pokládají vědci za významný posun. "Podali jsme jim velmi malé množství nakažených buněk, možná ještě chvíli potrvá, než se objeví nějaká reakce," říká výzkumník Alex Kriess.

Upozorňuje, že rakovinná nákaza postihla především populaci čerta na východě ostrova. Cedric ale pochází od geneticky odlišné populace na západním pobřeží. Vědci doufají, že najdou způsob, jak vzácné tvory zachránit.

Pokud se totiž řešení nenajde, populaci tasmánských čertů hrozí při dosavadním tempu šíření nákazy vyhynutí v průběhu 20 let.

Následoval by tak osud jiného vačnatce - vakovlka, který byl vyhuben v roce 1936.

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
ASIO, spol.s r.o.
28
7. 2017
28.7.2017 - Ostatní akce
od 09:30 do cca 11:00, na YouTube
7
8. 2017
7-11.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
Zahrada lesní MŠ Šárynka, Praha 6
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí