Jak v dnešní době jíst ekologicky i eticky?

New York - Kupovat v dnešní době potraviny, jejichž výroba je etická a zároveň ekologická, je těžký úkol. Jeden z problémů představuje rozhodnutí, co je důležitější - zda podporovat farmáře třetího světa zapojené do programu fair trade nebo nakupovat jídlo vypěstované v blízkém okolí bydliště, které nemusí být přepravováno na velké vzdálenosti letadly. Píše se o tom na stránkách CNN.

Donedávna nejvíce pozornosti přitahovala právě doprava potravin a její dopad na globální změnu klimatu. Lidé se soustředili na problematiku velkých obchodních řetězců nakupujících jídlo po celém světě.

Podle některých výzkumů urazí potravina průměrně okolo 2400 kilometrů, než se dostane na talíř amerického spotřebitele, což podnítilo v posledních letech aktivity propagující místní pěstitele. Ale zemědělce z rozvojového světa tyto tendence polekaly, protože mají oprávněný strach z odlivu západních zákazníků.

Africká ekonomika roste průměrně asi o pět procent ročně a podle britské vládní organizace Department for International Development (DFID) je to do značné míry právě díky zemědělskému vývozu. Podle jiných údajů je 1,5 milionu lidí v rozvojovém světě, zejména v subsaharské Africe, zase závislých na vývozu květin.

Jen britští spotřebitelé utratí každý den za ovoce a zeleninu dovezenou z Afriky dva miliony liber (v přepočtu skoro 64 milionů korun). Pokud by se určitá část z nich rozhodla nakupovat pouze od lokálních britských pěstitelů, mělo by to pro farmáře třetího světa samozřejmě nepříjemné, možná i katastrofické důsledky.

Podle nových výzkumů je ale negativní ekologický dopad transportu z rozvojových zemí sporný. Značná část emisí vzniká totiž až nákladní přepravou potravin v cílové zemi a menší podíl překvapivě připadá na dopravu ze vzdálených zemí. Ve Velké Británii podle DFID vnitrostátní přeprava vyprodukuje 85 procent z celkového množství emisí, které při transportu jídla vzniknou. Silniční nákladní doprava ve Velké Británii vzrostla mezi lety 1980 a 2001 o 57 procent.

A navíc doprava jako taková přispívá k celkovému počtu emisí skleníkových plynů, které vzniknou výrobou potravin pouze 2,5 procenty. Naproti tomu chlazení jídla se na něm podílí 18 procenty, což dělá překvapivých 3,5 procenta z celkového množství skleníkových plynů, které do ovzduší vypouští Velká Británie. Takže vinit ze zhoršování životní prostředí pouze přepravu potravin zřejmě není možné.

Podle neziskové organizace na ochranu zákazníků a prosazování ekologických potravin Organic Consumers Association (OCA) na výrobu jídla, které za rok sní průměrný západní spotřebitel, je třeba 1600 litrů fosilních paliv. Ale jen 256 litrů z toho připadá na transport. Pro srovnání na chemická hnojiva, která se používají v zemědělské prvovýrobě, z toho jde 496 litrů.

Zemědělství a potravinářství zodpovídá podle Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) za více než jednu třetinu všech emisí, které se na světě vyprodukují. A zdaleka nejhorší vliv na životní prostředí z celého cyklu výroby potravin má jejich pěstování, které stojí počátku, a nikoli přeprava.

Při zemědělské činnosti jsou z hlediska životního prostředí nejhoršími aktivitami kácení lesů (představuje 18 procent emisí, které se do atmosféry vypustí kvůli zemědělství a potravinářství) a obdělávání půdy (13,5 procenta). K obdělávání patří již zmíněné hnojení umělými hnojivy a nebo třeba zavlažování rýžových polí. Výroba dusíkatých hnojiv je mimořádně náročná na spotřebu fosilních paliv. Na výrobu jedné tuny hnojiva se spotřebuje ekvivalent 1,5 tuny ropy.

Největším zdrojem emisí je však při výrobě potravin produkce masa. Chov dobytka v roce 2006 vyprodukoval víc skleníkových plynů než dopravní sektor - 18 procent z celkového celosvětového množství skleníkových plynů, informovala FAO. Chov zemědělských zvířat má na svědomí 37 procent metanu a 65 procent kysličníku dusného, které lidstvo vypouští do atmosféry.

Podle ekologických aktivistů se maso a mléko podílí 50 procenty na celkovém ekologickém dopadu pěstování a výroby potravin. Přechod k vegetariánství nebo veganství se stále častěji doporučuje jako nejlepší způsob jak omezit produkci skleníkových plynů.

Podle studie Chicagské univerzity má každý konzument masa na svědomí ročně o 1,5 tun emisí více než vegetarián nebo vegan. A podle OCA je na výrobu živočišných bílkovin potřeba osmkrát více fosilních paliv než na výrobu stejného množství rostlinných bílkovin.

Stát se vegetariánem rozhodně není všelék, i vzhledem k tomu, že v zemědělské výrobě a navazujícím průmyslu je na celém světě zaměstnáno 1,4 miliardy lidí.

http://www.financninoviny.cz