Hluk je všudypřítomný a vadí

V České republice se v současnosti vytvářejí tzv. strategické hlukové plány, na které budou navazovat akční plány snižování hlukové zátěže. V ranním vysílání Radiožurnálu informoval o nynějších aktivitách státu v této oblasti hlavní hygienik České republiky Michael Vít: "My v současné době v aglomeracích jako Praha, Brno, Ostrava a na dálnicích a komunikacích 1. třídy a oblastech letišť zpracováváme strategické hlukové plány. Měly by být zpracovány do července letošního roku. Tam by se mělo koncepčně říci, v jakých obdobích budou prováděna jaká opatření a jak ta opatření sníží expozici obyvatel v tom daném území hluku."

Podle odhadů je až 40 % obyvatel Evropy vystaveno hluku v míře ohrožující zdraví. Jak je na tom Česká republika, přibližuje Michael Vít: "Z dat strategických hlukových map vyplývá, že kolem nejzatíženějších železničních tratí v rizikovém hlukovém pásmu žije kolem 14 000 obyvatel. V oblasti hlavních komunikací, to je v okolí dálnic a silnic 1. třídy žije dokonce 230 000 obyvatel."

Jako hluk můžeme definovat nepříjemný, rušivý zvuk. Toto vymezení je ale subjektivní, protože ten samý zvuk může jednoho člověka obtěžovat a jiný o něm řekne, že je přijatelný nebo dokonce příjemný. Objektivně můžeme změřit hlasitost. Začneme na deseti decibelech jako na prahu slyšitelnosti, 60 je úroveň běžného hovoru, 90 decibelů označujeme jako silný hluk (třeba jedoucí vlak). Na hranici 130 decibelů pak leží práh bolestivosti a ještě o deset víc pro nás znamená akustické trauma.