Potřební, ale neoblíbení
Nejhorší lobbistický počin v Bruselu? Titul získaly automobilky za tlak na
změkčení emisních limitů.
Nejhorší lobbistický počin v Bruselu? Titul získaly automobilky za tlak na změkčení emisních limitů.
Dopis, který obdržela Evropská komise v Bruselu od pěti největších německých automobilek, byl velmi konkrétní a šel přímo k věci: "Pokud komise prosadí snížení limitu emisí CO2 u osobních automobilů na 120 gramů na kilometr jízdy a pokud bude ke všemu trvat na tom, že přísná norma bude muset být naplněna roku 2012, povede to k hromadnému stěhování automobilek do zemí, kde jsou v tomto ohledu rozumnější." Rozuměj převážně do Asie. Podpisy šéfů automobilek BMW, Volkswagen, Daimler Chrysler a General Motors stvrdily i závěr: "Něco takového nemůžeme akceptovat."
Dopis přišel do Komise loni koncem ledna. O týden později Komise oznámila, že se limit emisí oxidu uhličitého stanoví nikoli na 120, ale 130 gramů.
"Je to Pyrrhovo vítězství," okomentoval výsledek vysoký bruselský úředník. "Kdyby automobilky užily subtilnější metodu nátlaku, než je přímá pohrůžka ztrátou pracovních míst v Evropě, byla by Komise velkorysejší," komentoval pro týdeník WirtschaftsWoche další úředník Komise.
Ačkoli šlo o vcelku oprávněný požadavek, získala tato akce německého automobilového průmyslu loni v prosinci cenu za "nejhorší a nejhloupější lobbistický počin v Bruselu". Ocenění, které má hodnotu srovnatelnou s českým Ropákem, udělují nevládní organizace, které sledují a korigují činnost patnácti tisíc registrovaných lobbistů v bruselské centrále Evropské unie.
Všechno špatně
Ale ani mezi odborníky onen dopis nezískal uznání. "Podobný hrubý nátlak, to je styl určený k zániku," soudí Paul Adamson, který jako lobbista strávil v Bruselu jednadvacet let. Autoři podcenili hned několik zásad práce moderního lobbisty.
Především jde o pravidlo akce, nikoli reakce. V praxi to znamená, že dobrý lobbista nereaguje až v okamžiku, kdy je téma na stole a začnou se o něj zajímat příslušní úředníci, kteří jsou, a zejména ti v Bruselu, přímo posedlí touhou regulovat vše. Nebo až nastoupí veřejnost zastoupená třeba nevládními organizacemi různého zaměření.
Dobrý lobbista se snaží sám vyčenichat nové trendy a odvodit z nich směr, kterým by se měla ubírat jeho práce. Místo aby nastoupil hned k frontálnímu útoku, vyhledává spojence třeba i mezi jinými, jinak konkurenčními lobbisty.
Na rozdíl od obecně rozšířeného názoru se aparát Komise nehemží nevytíženými úředníky. To znamená, že ti, kdo mají rozhodovat, jsou odkázáni i na informace z nekonvenčních zdrojů. Protože Komise nemá žádnou výzkumnou instituci, která by pro úředníky vypracovávala studie a přinášela pro rozhodování argumenty, jsou mnohdy na lobbisty odkázáni.
"Ovšem ten, kdo se byť jen pokusí přijít s nepravdivými nebo zkreslenými daty, je jednou provždy odepsaný," konstatuje Paul Adamson. "Když na to nepřijde příslušný činovník sám, určitě si toho všimne konkurence, a protože v Bruselu se nic neudrží pod pokličkou,vyjde všechno najevo."
Proaktivní lobbing
Hermann Drummer je partnerem PR agentury Pleon a patří také k registrovaným lobbistům v Bruselu. Jeho velkým tématem je zavedení označení, které by jasně odlišilo padělky od originálů. Jde tedy o věc, která se netýká jen jedné branže nebo jedné firmy, ale hýbe celou Unií. Rozpoznal problém a přišel s jeho řešením.
Předvedl nálepku vytvořenou autorem švýcarských bankovek, jež jsou podle názoru odborníků nezfalšovatelné. Pokud se s ní pootočí, mění barvu a při pohybu se také na nálepce otevírá a zavírá oko. Drummer využil známý problém, a aniž by k tomu byl nucen nebo vyzván, navrhl jednu z přijatelných cest k řešení.
AUTOR: Petr Němec
Zásady účinného lobbingu
Akce, nikoli reakce. Témata musejí být aktivně vyhledávána a předkládána včetně obrysu řešení problémů.
Společný jmenovatel. Hledat spojence i v řadách konkurence, pokud jde o záležitosti, které se nás mohou, byť nepřímo, dotknout.
Práce s médii. Média zastupují veřejnost. Mají sklon nadržovat slabším, tedy "prostým" občanům.
Vyloučit korupci. Praxe ukazuje, že kdo působí nekalými prostředky, vyřadí se sám.
Spolehlivost argumentů. Využít neznalosti protějšku má stejné dopady jako uplatnění korupčních metod. Znamená to diskvalifikaci.
Dopis, který obdržela Evropská komise v Bruselu od pěti největších německých automobilek, byl velmi konkrétní a šel přímo k věci: "Pokud komise prosadí snížení limitu emisí CO2 u osobních automobilů na 120 gramů na kilometr jízdy a pokud bude ke všemu trvat na tom, že přísná norma bude muset být naplněna roku 2012, povede to k hromadnému stěhování automobilek do zemí, kde jsou v tomto ohledu rozumnější." Rozuměj převážně do Asie. Podpisy šéfů automobilek BMW, Volkswagen, Daimler Chrysler a General Motors stvrdily i závěr: "Něco takového nemůžeme akceptovat."
Dopis přišel do Komise loni koncem ledna. O týden později Komise oznámila, že se limit emisí oxidu uhličitého stanoví nikoli na 120, ale 130 gramů.
"Je to Pyrrhovo vítězství," okomentoval výsledek vysoký bruselský úředník. "Kdyby automobilky užily subtilnější metodu nátlaku, než je přímá pohrůžka ztrátou pracovních míst v Evropě, byla by Komise velkorysejší," komentoval pro týdeník WirtschaftsWoche další úředník Komise.
Ačkoli šlo o vcelku oprávněný požadavek, získala tato akce německého automobilového průmyslu loni v prosinci cenu za "nejhorší a nejhloupější lobbistický počin v Bruselu". Ocenění, které má hodnotu srovnatelnou s českým Ropákem, udělují nevládní organizace, které sledují a korigují činnost patnácti tisíc registrovaných lobbistů v bruselské centrále Evropské unie.
Všechno špatně
Ale ani mezi odborníky onen dopis nezískal uznání. "Podobný hrubý nátlak, to je styl určený k zániku," soudí Paul Adamson, který jako lobbista strávil v Bruselu jednadvacet let. Autoři podcenili hned několik zásad práce moderního lobbisty.
Především jde o pravidlo akce, nikoli reakce. V praxi to znamená, že dobrý lobbista nereaguje až v okamžiku, kdy je téma na stole a začnou se o něj zajímat příslušní úředníci, kteří jsou, a zejména ti v Bruselu, přímo posedlí touhou regulovat vše. Nebo až nastoupí veřejnost zastoupená třeba nevládními organizacemi různého zaměření.
Dobrý lobbista se snaží sám vyčenichat nové trendy a odvodit z nich směr, kterým by se měla ubírat jeho práce. Místo aby nastoupil hned k frontálnímu útoku, vyhledává spojence třeba i mezi jinými, jinak konkurenčními lobbisty.
Na rozdíl od obecně rozšířeného názoru se aparát Komise nehemží nevytíženými úředníky. To znamená, že ti, kdo mají rozhodovat, jsou odkázáni i na informace z nekonvenčních zdrojů. Protože Komise nemá žádnou výzkumnou instituci, která by pro úředníky vypracovávala studie a přinášela pro rozhodování argumenty, jsou mnohdy na lobbisty odkázáni.
"Ovšem ten, kdo se byť jen pokusí přijít s nepravdivými nebo zkreslenými daty, je jednou provždy odepsaný," konstatuje Paul Adamson. "Když na to nepřijde příslušný činovník sám, určitě si toho všimne konkurence, a protože v Bruselu se nic neudrží pod pokličkou,vyjde všechno najevo."
Proaktivní lobbing
Hermann Drummer je partnerem PR agentury Pleon a patří také k registrovaným lobbistům v Bruselu. Jeho velkým tématem je zavedení označení, které by jasně odlišilo padělky od originálů. Jde tedy o věc, která se netýká jen jedné branže nebo jedné firmy, ale hýbe celou Unií. Rozpoznal problém a přišel s jeho řešením.
Předvedl nálepku vytvořenou autorem švýcarských bankovek, jež jsou podle názoru odborníků nezfalšovatelné. Pokud se s ní pootočí, mění barvu a při pohybu se také na nálepce otevírá a zavírá oko. Drummer využil známý problém, a aniž by k tomu byl nucen nebo vyzván, navrhl jednu z přijatelných cest k řešení.
AUTOR: Petr Němec
Zásady účinného lobbingu
Akce, nikoli reakce. Témata musejí být aktivně vyhledávána a předkládána včetně obrysu řešení problémů.
Společný jmenovatel. Hledat spojence i v řadách konkurence, pokud jde o záležitosti, které se nás mohou, byť nepřímo, dotknout.
Práce s médii. Média zastupují veřejnost. Mají sklon nadržovat slabším, tedy "prostým" občanům.
Vyloučit korupci. Praxe ukazuje, že kdo působí nekalými prostředky, vyřadí se sám.
Spolehlivost argumentů. Využít neznalosti protějšku má stejné dopady jako uplatnění korupčních metod. Znamená to diskvalifikaci.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
