Ekologické zátěže řeší stát už 15 let

PRAHA - Výběr základních údajů o sanaci starých průmyslových ekologických škod: - Úhradu ekologických škod začala vláda garantovat již na začátku privatizace průmyslových podniků.

O vypořádání ekologických závazků někdejších státních podniků kabinet rozhodl v roce 1992.

Peníze měly jít z peněz získaných z privatizace, jež spravoval až do svého zániku koncem roku 2005 Fond národního majetku (FNM). Poté agendu převzalo Ministerstvo financí (MF). Povinnost odstranit ekologické zátěže sice přešla při privatizaci na nové majitele, kvůli nejasnému rozsahu škod ale nebyly náklady na odstranění zahrnuty v ceně. Stát se proto zavázal, že vypořádání zátěží do předem dané výše uhradí.

Staré ekologické zátěže pocházejí zejména z období po roce 1948. Existují ale i lokality, kde se škodlivé látky, zejména z těžkého průmyslu, ukládaly i déle. Znečištěna je nejčastěji půda a podzemní vody, kontaminace ale postihla i budovy.

Přesný rozsah škod se dodnes jen odhaduje, udává se, že nejrůznějšími ekologickými zátěžemi je postiženo přibližně 9000 lokalit v ČR (včetně důsledků těžby a oblastí, kde působila armáda). Z průmyslových podniků patří k nejznámějšími lokalitám chemičky - například neratovická Spolana, litvínovský Chemopetrol či pardubická Synthesia. Zamoření se nevyhnulo ani areálům hutních či strojírenských firem (Třinecké železárny, ČKD, Avia, Tatra).

Během více než 15 let na odstranění starých škod padlo z prostředků FNM a MF přes 35 miliard korun. Objem prostředků se pohyboval v jednotkách miliard ročně, nejvíce se na odstranění ekologických zátěží utratilo v roce 2005 - šest miliard. Do konce ledna letošního roku stát vypořádal závazky v přibližně třetině z celkem 310 případů, odhadovaný objem zbývajících garancí činil 114,5 miliardy korun.

Přidělování zakázek na sanaci ekologických škod v minulosti čelilo kritice kvůli údajné neprůhlednosti. FNM a ministerstvo financí v dubnu 2004 pozastavily vypisování výběrových řízení a nechaly prověřit systém zadávání nezávislým auditem. Před dvěma lety situaci kritizoval i Nejvyšší kontrolní úřad. Kontrolorům se nelíbila například benevolentní pravidla pro navyšování hodnoty zakázky. Pozastavili se i nad tím, že stát za 15 letech stát nedokázal zpřesnit hrubě odhadnutou výši garancí.

Kritizováno bylo také pomalé tempo odstraňování škod, podle médií způsobené mimo jiné nedostatečným personálním obsazením na MF. Loni se objevila varianta, podle které by stát vypsal jednu velkou zakázku, díky které by se podle ministerstva zkrátila doba nutná na odstranění škod. Zároveň by se tak podle úředníků zajistila horní hranice nákladů, které by navíc měly být podle představitelů MF nižší než odhadovaných 114,5 miliardy korun. U tohoto řešení, ale podle některých expertů hrozí větší riziko korupce.