Výrobky s nižší spotřebou - bez prvků nepotřebných či duplicitních
Loňská anketa Střediska evropského hospodářského výzkumu v SRN zjistila, že
většina dotazovaných expertů na energetiku počítá s tím, že v nejbližších letech
se ceny elektřiny budou zvyšovat. Současný vývoj na trhu energií ukazuje, že
nejde jen o hodnocení většího počtu odborníků, která se náhodou shodují, ale o
nepříjemný, leč reálný trend, s nímž je nutno počítat.
Loňská anketa Střediska evropského hospodářského výzkumu v SRN zjistila, že většina dotazovaných expertů na energetiku počítá s tím, že v nejbližších letech se ceny elektřiny budou zvyšovat. Současný vývoj na trhu energií ukazuje, že nejde jen o hodnocení většího počtu odborníků, která se náhodou shodují, ale o nepříjemný, leč reálný trend, s nímž je nutno počítat.
To v praxi znamená se na růst cen elektřiny připravit, a už ve fázi technického vývoje výrobků se zaměřit buď na to, aby se určitá potřeba nemusela uspokojovat používáním právě energeticky náročného výrobku, anebo u daného výrobku setrvat, ale s tím, že se změní struktura jeho součástí - v tom smyslu, že se eliminují anebo minimalizují ty součásti, které způsobují jeho vysokou energetickou náročnost. A to u výrobků používaných v průmyslu i v domácnostech, jako jsou např. chladničky, pračky či televizory.
Z této filosofie vycházejí i vývojoví pracovníci ve Fraunhoferově ústavu spolehlivosti a mikrointegrace (IZM), kteří se zaměřují na snižování energetické náročnosti právě televizorů. Tento přístroj je totiž v každé domácnosti jedním z elektrospotřebičů, jež "spolykají" nejvíce elektřiny.
DOST SOUČÁSTEK UŽ NEPLNÍ PŮVODNÍ FUNKCI
Televizor bude spotřebovávat elektřinu vždycky - jde ale o to, zda jí nespotřebovává příliš mnoho, a čím je nadbytečná část spotřeby proudu způsobována.
Podle odborníků z IZM je zbytečně vysoká spotřeba způsobena tím, že uvnitř televizního přijímače je dnes mnoho součástek, které měly svou funkci v době, kdy se televizory začaly pořizovat do domácností (tedy před několika desítkami let), ale které tam dnes už prakticky nemají co dělat, protože vývoj televizorů pokročil dále, a zmíněné součástky tam zůstávají spíše z tradice anebo kvůli opomenutí výrobců, aniž by už reálně plnily nějakou důležitou technickou funkci, k níž byly původně určeny. V IZM dospěli k názoru, že kdyby se z vnitřku televizoru odstranily součástky, které jsou v něm zbytečné, či duplicitní, mohla by se celková energetická spotřeba přístroje snížit o 10 až 30 %.
Podle názoru poradce pro otázky energetiky Hanse-Joachima Brucha ze Spolkového úřadu pro životní prostředí dnes, v době HDTV, televizory stále ještě obsahují řadu analogových prvků, které se datují ještě z 50. let minulého století.
Pan Bruch pořádá přednášky, na nichž posluchačům předvádí, které součástky lze z přístroje odstranit, aniž by přestal fungovat - před očima účastníků je vymontuje, ale televizor běží dál. Je to proto, že od doby, kdy několik funkcí v televizoru plnilo několik zařízení anebo součástek, došlo k rychlému vývoji elektroniky a k integraci funkcí, takže dnes jedno - a navíc menší - zařízení dokáže plnit stejnou funkci, k níž bylo dříve potřeby několikero prvků. Klasickým příkladem jsou samozřejmě čipy v ústrojí televizoru.
Takže lze říci, že dnešní moderní součástka může nahradit několik součástek, a přitom může splňovat několik funkcí.
Jinou možností energetické úspory u televizoru je transformátor.Odborníci z Výzkumného ústavu energetického hospodářství (FfE) zjistili, že místo klasického vinutého transformátoru lze jako alternativu úspěšně použít elektronické součásti.
ADMINISTRATIVNÍ A PRÁVNÍ BARIÉRY
Další možnost pro zjednodušení vnitřní struktury televizorů a vyřazení řady součástek skýtají desky s plošnými spoji. V tomto případě však příčinou dosud přetrvávajícího stavu, kdy je na ní součástek příliš mnoho, není ani tak přetrvávající konzervativismus výrobců, jako spíše právní a politické aspekty. Televizory vyráběné v jedné evropské zemi se totiž prodávají i v jiných evropských zemích, a proto musejí být vyráběny tak, aby umožňovaly zpracování signálu v různých regionech, jejichž technický trh a infrastruktura zatím zdaleka nejsou jednotné, jak by to vcyžadovalo toto řešení, a o to složitější zatím musí být vnitřní vybavení přístrojů.
To v praxi znamená se na růst cen elektřiny připravit, a už ve fázi technického vývoje výrobků se zaměřit buď na to, aby se určitá potřeba nemusela uspokojovat používáním právě energeticky náročného výrobku, anebo u daného výrobku setrvat, ale s tím, že se změní struktura jeho součástí - v tom smyslu, že se eliminují anebo minimalizují ty součásti, které způsobují jeho vysokou energetickou náročnost. A to u výrobků používaných v průmyslu i v domácnostech, jako jsou např. chladničky, pračky či televizory.
Z této filosofie vycházejí i vývojoví pracovníci ve Fraunhoferově ústavu spolehlivosti a mikrointegrace (IZM), kteří se zaměřují na snižování energetické náročnosti právě televizorů. Tento přístroj je totiž v každé domácnosti jedním z elektrospotřebičů, jež "spolykají" nejvíce elektřiny.
DOST SOUČÁSTEK UŽ NEPLNÍ PŮVODNÍ FUNKCI
Televizor bude spotřebovávat elektřinu vždycky - jde ale o to, zda jí nespotřebovává příliš mnoho, a čím je nadbytečná část spotřeby proudu způsobována.
Podle odborníků z IZM je zbytečně vysoká spotřeba způsobena tím, že uvnitř televizního přijímače je dnes mnoho součástek, které měly svou funkci v době, kdy se televizory začaly pořizovat do domácností (tedy před několika desítkami let), ale které tam dnes už prakticky nemají co dělat, protože vývoj televizorů pokročil dále, a zmíněné součástky tam zůstávají spíše z tradice anebo kvůli opomenutí výrobců, aniž by už reálně plnily nějakou důležitou technickou funkci, k níž byly původně určeny. V IZM dospěli k názoru, že kdyby se z vnitřku televizoru odstranily součástky, které jsou v něm zbytečné, či duplicitní, mohla by se celková energetická spotřeba přístroje snížit o 10 až 30 %.
Podle názoru poradce pro otázky energetiky Hanse-Joachima Brucha ze Spolkového úřadu pro životní prostředí dnes, v době HDTV, televizory stále ještě obsahují řadu analogových prvků, které se datují ještě z 50. let minulého století.
Pan Bruch pořádá přednášky, na nichž posluchačům předvádí, které součástky lze z přístroje odstranit, aniž by přestal fungovat - před očima účastníků je vymontuje, ale televizor běží dál. Je to proto, že od doby, kdy několik funkcí v televizoru plnilo několik zařízení anebo součástek, došlo k rychlému vývoji elektroniky a k integraci funkcí, takže dnes jedno - a navíc menší - zařízení dokáže plnit stejnou funkci, k níž bylo dříve potřeby několikero prvků. Klasickým příkladem jsou samozřejmě čipy v ústrojí televizoru.
Takže lze říci, že dnešní moderní součástka může nahradit několik součástek, a přitom může splňovat několik funkcí.
Jinou možností energetické úspory u televizoru je transformátor.Odborníci z Výzkumného ústavu energetického hospodářství (FfE) zjistili, že místo klasického vinutého transformátoru lze jako alternativu úspěšně použít elektronické součásti.
ADMINISTRATIVNÍ A PRÁVNÍ BARIÉRY
Další možnost pro zjednodušení vnitřní struktury televizorů a vyřazení řady součástek skýtají desky s plošnými spoji. V tomto případě však příčinou dosud přetrvávajícího stavu, kdy je na ní součástek příliš mnoho, není ani tak přetrvávající konzervativismus výrobců, jako spíše právní a politické aspekty. Televizory vyráběné v jedné evropské zemi se totiž prodávají i v jiných evropských zemích, a proto musejí být vyráběny tak, aby umožňovaly zpracování signálu v různých regionech, jejichž technický trh a infrastruktura zatím zdaleka nejsou jednotné, jak by to vcyžadovalo toto řešení, a o to složitější zatím musí být vnitřní vybavení přístrojů.
Zdroj:Technik
Sdílet článek na sociálních sítích