Pátek, 29. března 2024

Evropa se pomalu rozhýbala

Evropa se pomalu rozhýbala
Na celém světě se momentálně staví 34 jaderných zdrojů. Jenom v Evropě totiž od roku 1989 ubylo 32 jaderných zařízení.

AUTOR: Igor Záruba

Ve světě je v současnosti v chodu 439 jaderných elektráren, před pěti lety jich bylo o pět více. Do sítí dodávají 16 procent spotřeby elektřiny, méně než vodní zdroje.

Evropa se v posledních dvou letech rozloučila s desítkou jaderných zařízení (od roku 1989 jich ubylo 32). Hrana zvoní osmi reaktorům ve Španělsku, 17 v Německu, sedmi v Belgii a deseti ve Švédsku: všechny tyto státy se zavázaly, že s atomem skoncují.

Výpadek má zacelit více než dvě desítky stavěných nebo zamýšlených evropských elektráren, do této statistiky spadají dva reaktory v Temelíně. Celosvětově se podle statistiky Světové organizace pro jadernou energetiku (WNA) staví 34 zařízení. "Například Slovensko dostaví dva bloky v Mochovcích a Bulharsko dva v Belene," konstatuje Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Celkem se podle WNA plánuje 81 a navrhuje 223 reaktorů, z toho 88 v Číně.

V USA, kde pracuje 104 elektráren, se plánuje prodloužení provozní doby některých z nich a výstavba pěti dalších.

Nicméně záměrů, s nimiž se doopravdy začalo, nejsou ani čtyři desítky. Zbytek je jen pouhá teorie. Důvody jsou všude stejné: politická citlivost tématu, vysoké a pomalu vratné investice, technologická náročnost a zdlouhavost projektů.

Všichni jako Anglie
Inspirativním příkladem za všechny může být Velká Británie, která získává momentálně z atomu necelou pětinu elektřiny.
Tam letos v lednu kabinet rozhodl o výstavbě zhruba deseti nových reaktorů do roku 2020. "Spojené království by mělo nejen nahradit dosluhující reaktory, ale zajít v atomu ještě dále, protože to přinese sto tisíc nových pracovních míst, miliardový obrat a pomůže snížit emise skleníkových plynů," prohlásil na jaře ministr pro obchod, podnikání a hospodářskou soutěž John Hutton.
Do roku 2050 má spotřeba elektrické energie stoupnout o tři sta procent. Nenasytné jsou především podniky a domácnosti v překotně se rozvíjející Indii a Číně, ale odběr stoupá i v pomaleji rostoucí Evropě.
Zmenšují se naopak zásoby tradičně využívaných zdrojů, jako je ropa, zemní plyn a uhlí, třebaže ne tak dramaticky, jak se předpovídalo. A prohlubuje se závislost surovinově chudých zemí na těch, které ložiska mají. Jedním z řešení může být oživení zájmu o jadernou energii. Je ekologicky čistá, zdůrazňují zastánci atomu.
Oponenti, většinou z řad "zelených" politiků a iniciativ, namítají, že jde o nebezpečnou záležitost. Jak pro lidské zdraví, tak pro přírodu. Elektrárny se rovněž mohou stát terčem teroristického útoku či místem letecké tragédie.

Smír obou skupin je v zásadě nemožný a kruh může rozetnout jen politický kompromis.

Než se tak ale stane, je třeba mít jasno, kdo nové reaktory zaplatí a kdo je postaví. V obojím nemá svět, zejména Evropa, dodnes jasno.

Tři miliardy za kus

Jaderná cesta, kterou zvolil kabinet Gordona Browna, má podporu veřejnosti. "Loňský průzkum ukázal, že 46 procent dotázaných Britů je pro další využívání jaderné energie, 25 procent oslovených bylo proti," sděluje Denisa Provazníková z obchodně-ekonomického úseku velvyslanectví ČR v Londýně. Veřejná diskuse na toto téma začala v roce 2006, její součástí bylo zveřejnění analýzy možností a příležitostí britské energetiky a veřejné konzultace s občany.

Britská vláda zdůrazňuje, že bez atomové energie nedokáže ostrovní království prosadit své záměry na ochranu životního prostředí. "Je prokazatelné, že jaderná energetika je nejen ekologická, ale také bezpečná," prohlašuje Hutton. Tímto verdiktem udělal kabinet tečku za léty nejistoty ohledně energetické politiky, ale rozvířil nejistoty nové.

První se týká peněz. Vláda oznámila, že peníze na výstavbu nedá a že o nich povede diskusi. "Kabinet předpokládá, že nové jaderné elektrárny budou financovány výhradně ze soukromých zdrojů. Detaily nemáme k dispozici," konstatuje Provazníková.

Je o čem debatovat. Při ceně 1900 eur (1250 liber) na kilowatt výkonu by jeden vysokotlaký vodní reaktor o výkonu 1600 MW přišel na více než tři miliardy eur (bez nákladů na vybudování úložiště vyhořelého odpadu).

Další neznámou jsou dodavatelé technologií. Těch, kteří dokážou stavět podle platných norem, je na světě pár. Německý deník Handelsblatt jmenuje francouzskou Arevu, americkou General Electric, japonskou Toshibu s dcerou Westinghouse, krajany Hitachi a Mitsubishi a ruský Atomstrojexport.

Energetických firem, které se chtějí ucházet o budování příštích britských elektráren a rády by si tyto experty najaly, je zato asi 30. Co položka, to významné jméno (E.ON, RWE, EdF, Iberdrola, Vattenfall).

Hlavně mít dodavatele

Tento nepoměr může mít důsledky, protože deset britských reaktorů v Británii dokáže vytížit dostupné stavební kapacity na léta dopředu. "Doba od plánu k dokončení elektrárny zabere 12 až 15 let. Půlku času připadne na přípravu dokumentace a různá povolení, samotná výstavba se odhaduje na pět až sedm let," vypočítává Drábová.

Dobře to vymyslel německý E.ON (viz Ekonom č. 18/2008), který uzavřel strategické partnerství s domovským Siemensem (dodává konvenční části elektráren) a francouzskou Arevou (vyrábí tlakovodní reaktory s označením EPR).

A právě podchycení Arevy, jaké předvedl E.ON, může postavit ostatní elektrárenské podniky mimo hru: nebudou mít dodavatele. I to může být jeden z důvodů, proč nechce český stát s dokončením Temelína otálet. "Favoritem by byl některý z tlakovodních reaktorů. Všech šest provozovaných bloků je tohoto typu. V úvahu připadají reaktory od Westinghouse, Arevy, Atomstrojexportu a možná od Mistubishi. Vývoj jde rychle dopředu, mohou se objevit noví kandidáti," zdůrazňuje Drábová.

Stoupnout ovšem může i počet zájemců o jádro. "Z Indie konkurence nehrozí, ta se skoro výhradně orientuje na vlastní technologie a dodávky. Výjimkou jsou dva bloky, které stavějí Rusové. Čile nakupuje Čína - v Kanadě, Francii, USA a Rusku," podtrhuje Drábová. Mimo jiné Areva už má s Čínou smlouvy za osm miliard eur.



Finské klopýtání

Příznačné je, že i když jsou vyřešeny peníze a dodavatel či stavitel, není starostem konec. Názornou ukázkou je finské Olkiluto.

Tamní elektrárna byla postavena v roce 1973, provozovatelem je společnost Teollisuuden Voima Oy. Výroba elektřiny začala v roce 1979. Objekt sestává ze dvou varných reaktorů na těžkou vodu, které mají vyšší energetickou účinnost, ale jsou méně bezpečné. Třetí reaktor, první z 3. generace tlakovodních reaktorů EPR v Evropě, se staví v Olkiluto od roku 2005. Letos v únoru předložil provozovatel posudek na dopady na životní prostředí pro čtvrtý reaktor.

Pod pokličku finského projektu nahlédla německá organizace Bund.net, zabývající se ekologií a ochranou životního prostředí. Zpochybňuje oficiální cenu za tlakovodní reaktor: "Nebudou to tři miliardy eur, stavba zajisté přijde na miliardy čtyři."

A kdoví, jaká bude výsledná kvalita, naznačuje organizace. Opírá se o zjištění listu Financial Times, že v roce 2006 musela Areva snížit předpověď zisku. Na vině byly technické problémy na severu Evropy, konkrétně s litím betonu pro podloží. "Areva spolupracuje s firmami, které nemají s atomovkami žádné zkušenosti. Najala si cizince, kteří se spolu nedomluví," zjistil Bund.net.

Výsledek? Navzdory předpokladům o spuštění provozu v roce 2009 se stále staví. Loni byl start posunut na léta 2010-2011.

Magický rok 2020

V daném okamžiku má jednu nebo více elektráren 31 zemí, spočítala loni na podzim frakce zelených v Evropském parlamentu. Trendem je, že podíl jaderné energie na výrobě elektřiny ve světě klesá. Česko je jednou z 10 zemí světa, kde tento podíl naopak stoupá.

Podíl jaderné energie na výrobě elektřiny v Česku dosahuje zhruba jedné třetiny, což Čechům přisuzuje 13. místo v celosvětovém pořadí uživatelů. Nejvíce jaderné energie využívá tradičně Francie, kde podíl na výrobě elektřiny dosahuje tří čtvrtin.

Přes polovinu produkce elektřiny zajišťuje jádro ve čtyřech zemích světa včetně Slovenska. Záměry na výstavbu nových zařízení by mohly tuto situaci změnit.

Kartami zamíchá Asie. Čína chce stavět do roku 2020 až dvě elektrárny ročně, Indie má obdobné představy.

Plán výstavby dalších reaktorů se promítá do ceny uranu, která vzrostla za posledních šest let asi osmnáctkrát. Zatímco v roce 2001 se libra (asi 0,45 kilogramu) uranového koncentrátu prodávala za zhruba sedm dolarů, v současnosti stojí přes 130 dolarů.

Dvě desetiletí po černobylské katastrofě přichází oživení jaderné energetiky, napsala agentura Reuters. Skutečný rozmach atomu má podle expertů teprve nastat - někdy po roce 2020. V době, kdy se odmlčí všechny reaktory v Německu. "Pokud by chtěl někdo nahradit dosluhující německé reaktory novými, musí počítat s 50 miliardami," předesílá ekologická organizace Bund.net.

Méně než deset nebrat

Velká očekávání nejsou na místě. Světové jaderné sdružení připomíná, že i kdyby se jaderná energetika mohla během 30 let zdvojnásobit, vzhledem k růstu obyvatelstva a poptávky bude její podíl na výrobě elektřiny v budoucnu zhruba stejný.

Pokud jde o návratnost investic, platí pravidlo, že je třeba zadat zakázku na stavbu více elektráren. "Stavba jedné jediné vyjde hodně draho. Ale když dáte objednávku na tři nebo čtyři zařízení, cena jde prudce dolů," řekl ředitel pro strategii WNA Steve Kidd.

"Nejlepší je deset objektů a více. Když už jaderná elektrárna běží, je jako továrna na peníze. Kvůli počátečním nákladům prvních šest nebo osm let bolí, ale následuje 60 let skoro čistých zisků, protože provozní náklady jsou nízké," dodal Kidd.

Proč se tedy horečně nestaví? "Jsme ve zlomovém bodě. Všichni čekají, až někdo začne. Nikdo nechce být první," myslí si Thomas Meston z firmy Westinghouse, která vyrábí jaderné reaktory a prodala do Číny čtyři elektrárny AP-1000. Nemá docela pravdu: kromě Evropanů, Rusů, Indů a Číňanů začali už i Jihokorejci a Japonci.

Čekání s riziky

Jisté vyčkávání potvrzuje Evropská investiční banka, která v minulosti stavby nových reaktorů ochotně financovala a je připravena financovat je i nadále. "Zatím nemáme na stole žádnou žádost o půjčku na nějakou novou elektrárnu," říká Dušan Ondrejička z tiskového odboru banky.

Vědci předpovídají, že během 21. století se kvůli skleníkovým plynům zvýší průměrné teploty o 1,8 až 4 stupně Celsia. A nastiňují klimatickou a humanitární katastrofu. Z toho pohledu by jaderná energie mohla být jednou ze správných odpovědí, kudy dál v energetice.

Jenže má-li zůstat podíl atomu na světové produkci elektřiny pořád stejný, sníží se hrozící emise jen o čtyři procenta, upozorňují ekologové. "Rizika a náklady jsou z tohoto pohledu příliš vysoké," namítají.

Otázkou je, má-li svět se svými současnými a příštími potřebami na výběr.

300 procent

O tolik se má zvýšit spotřeba elektrické enegrie do roku 2050.

439 jaderných reaktorů

ve světě vyrábí 371 tisíc megawattů elektřiny, tj. 16 procent celkové poptávky.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů