Norsko: Země larvikitu

   Z geologického hlediska jsou larvikity spolu s dalšími vyvřelými horninami vázány na rift (prolom či příkop) Oslo, který vznikl v permu asi před 280-230 milióny let. Riftové údolí, protažené ve směru SSV-JJZ, leží na západní straně Oslofjordu. Táhne se v délce asi 200 km od jezera Mjösa na severu k Langesundfjordu na jihu. Jeho šířka většinou nepřevyšuje 40 km. Tento rift, oddělující starší prekambrické krystalinické komplexy, je vyplněn zvrásněnými prvohorními sedimenty a vyvřelými horninami permského staří, které vznikly během tří period vulkanické činnosti. Během první došlo k výlevům láv z puklin a ke vzniku mocných lávových příkrovů, tvořených čediči a trachyandezity. Při této periodě i po ní vznikaly též masy hlubinných hornin různého složení. Ve druhé periodě došlo ke vzniku šesti mohutných vulkánů, jejichž kaldery dosáhly až 16 km průměru. V závěrečné periodě došlo opět k výlevům láv čedičů a rombových porfyrů, ale již v menším měřítku než při periodě první.  Vedle výlevných hornin (bazaltů a andezitů) zde objevíme  především syenitické a alkalické hlubinné vyvřeliny, jejichž charakteristickou součástí jsou i larvikitové plutony. Z celkového rozsahu hlubinných vyvřelin 5047 km² zaujímají 1705 km². Vedle larvikitu  zde objevíme další zajímavé horniny obdobného složení. Jedná se například o lardalit (nefelinický syenit), kjelsåsit (monzodiorit), ekerity (alkalický granit), nordmarkity (alkalický syenit) a další.

   První zmínka o larvikitu pochází od N. Thychesena z roku 1794, který v chemické příručce popisuje zdejší labradoritový živec. Uvádí, že hraje různými barvami, ale ne tak jako pravý labradorit. První popis minerálů z okolí Larviku pochází z roku 1801 od dánského mineralog Ch. F. Schumachera. Nejdůležitější práce o geologii regionu však napsal norský mineralog W. Ch. Brøgger (1851-1940). Ve velké monografii z roku 1890 o minerálech syenit-pegmatitových žil jihonorských augit- a nefelinsyenitů detailně popisuje geologii a více než 70 zjištěných minerálů. Zavádí nová jména larvikit a lardalit pro syenitové horniny. Dnes je oblast těžby larvikitu jednou z nejvýznamnějších mineralogických oblastí Norska i Evropy, odkud je celkem popsáno asi 180 různých minerálů.

   Již na počátku 19. století se místní sedláci zajímali o těžbu tohoto kamene. Používali ho hlavně na stavbu domů. Komerční těžba však byla zahájena až v osmdesátých letech 19. století současně u Larviku a Tjøllingu. Vedle stavebních účelů byl používán jako dekorační materiál a pro výrobu náhrobků. V roce 1890 byl otevřen kamenolom Klåstad v Tjøllingu, který je ještě dnes v provozu. Jedná se o nejstarší činný lom celé oblasti. Když byly koncem 19. století otevřeny další lomy v okolí, stala se práce v nich významnou obživou místních obyvatel. Ve Tvedalenu byly první lomy otevřeny o něco později, v roce 1900, nebyly však tak důležité jako u Tjøllingu. Práce v kamenolomech byla převážně ruční. Zaměstnanci byli placeni za odvrtanou metráž, která se pohybovala kolem 8-10 m denně. Bloky horniny byly přemísťovány ručně nebo primitivními zvedáky. Později byly v lomech zaváděny jeřáby, jejichž pozůstatky jsou v některých lomech dosud znatelné. Ve dvacátých letech minulého století se začínají používat vzduchové vrtačky, do lomů se zavádějí parní stroje a elektřina. K trhacím pracím byl místo dynamitu používán šetrnější střelný prach, aby nedocházelo k popraskání horninových bloků. V současnosti jsou bloky vyřezávány pomocí ocelových lan s diamantovými segmenty. V posledních 20-30 letech má pro těžbu larvikitu největší význam okolí Tvedalenu, kde je kolem dvaceti činných (a dvaceti opuštěných) lomů, ve kterých pracuje přibližně 560 zaměstnanců. U Tjøllingu je v činnosti již pouze pět lomů. Těžba larvikitu je velmi významná, neboť celkový roční obrat z jeho prodeje činí 400 miliónů norských korun. Cena kilogramu neopracovaného larvikitu se pohybuje mezi 4 a 6 korunami (tj. 16-24 Kč). Exportuje se 95 % produkce. Hlavní podíl mají Itálie (40 %), Španělsko (15 %), Německo a Francie (po 10 %) a Asie (20 %). Larvikitová surovina se exportuje pod různými obchodními názvy. Jako Labrador, Marina Pearl či Blue Pearl ji známe a používáme i u nás.

ZDROJ: www.revuekamen.cz, zkráceno