Čtvrtek, 28. března 2024

Blíží se doba plynová

Česku bude za pár let scházet elektřina. Dostavba Temelína je zablokovaná. Uhelné elektrárny dosluhují. Investoři se začínají obracet k plynu.
Blíží se doba plynová

Co mají společného nejziskovější firma v Česku, majitel fotbalové Sparty a ocelářský boss? Všichni tři - energetický gigant ČEZ, skupina J&T i vlastník Třineckých železáren Tomáš Chrenek - chtějí v dohledné době začít v zemi budovat paroplynové elektrárny.

Investoři nemají moc na výběr: nebude-li jádro ani uhlí, zbývá kromě obnovitelných zdrojů jedině plyn. Bez ohledu na to, že je dražší a musí se dovážet, a to převážně z Ruska.

Uhlí za vším

Stavba plynových elektráren byla prozatím ekonomicky nevýhodná, to se však postupně mění.

Poradenská společnost ENA, zkoumající dopady vývoje na světových energetických trzích na Českou republiku, uvádí, že v současné době jsou náklady na výrobu 1 MWh elektřiny v hnědouhelné elektrárně jen zhruba o pět eur nižší než v elektrárně na zemní plyn.

Jenže uhlí bude v blízké budoucnosti zřejmě výrazně zdražovat. Mostecká uhelná (MUS) oznámila, že od roku 2013 bude na trh z Lomu ČSA jen poloviční množství uhlí, než dodává dnes. Důvodem jsou dosud platné limity těžby, kvůli kterým nebude možné získávat uhlí z dolu už po roce 2020. Na všechny nynější zákazníky tedy dodávky uhlí už za pět let nevyjdou.

Aby se firma vyhnula žalobám a pokutám za zvýhodňování některých odběratelů, bude uhlí prodávat na komoditní burze v Kladně v aukcích. Bude-li uhlí na trhu méně, vlivem vyšší poptávky jeho cena pravděpodobně v porovnání s nynějšími cenami vzroste.

Výrobu elektřiny z uhlí prodraží i drahé povolenky na vypouštění emisí CO2. U paroplynových elektráren jsou emise o polovinu nižší. Dosud dostávaly energetické firmy povolenky v rámci Evropské unie zdarma. Teď berou vážně záměr Evropské komise, že od roku 2013 nebude nic zadarmo a že povolenky si budou muset kupovat.

Ve finále tak elektřina vyrobená z plynu může být v porovnání s uhelnými elektrárnami i nižší.

"V roce 2007 skončilo období nízkých cen energie, tento zásadní zvrat bude dlouhodobý," tvrdí Vladimír Štěpán a Jiří Gavor z poradenské společnosti ENA.

Navíc plynárenství je nejrychleji rostoucím odvětvím energetiky v celém světě: zemní plyn má podle strategie EU nahradit spolu s obnovitelnými zdroji ropu.

Pět zájemců

Paroplynové elektrárny v Česku chce nyní stavět hned několik investorů. Jejich vliv na zvýšení spotřeby plynu v zemi se dá podle Pavla Brychty, ředitele Bilančního centra, které shromažďuje statistické informace z českého plynárenství, jen hrubě odhadovat. A to asi na jednu miliardu kubíků zemního plynu ročně.

Investoři si musí nejdříve plyn dlouhodobě zajistit, a sice za ceny, které jejich investici neodsunou do ztráty.

Také ČEZ, který chce stavět dvě plynové elektrárny (v Počeradech o instalovaném výkonu 880 MW za 18 miliard korun), hledá nejvýhodnější možnosti, včetně přímého vyjednávání s ruským exportérem. Další lokalitou, kde ČEZ počítal s výstavbou plynové elektrárny s výkonem 400 MW, je Úžín na okraji Ústí nad Labem. Tento projekt má už dvanáct let platné stavební povolení, ale místní politici a občané si stavbu nepřejí.

Vyrábět elektřinu na bázi plynu chce i finanční skupina J&T - její paroplynová elektrárna by měla mít výkon asi 200 MW. Její experti došli k přesvědčení, že uhelné zdroje je třeba vyvážit zdroji ekologičtějšími (společnost už provozuje větrné elektrárny na Kladensku).

Navíc má teplárna United Energy ze skupiny J&T dlouhodobý spor s MUS o cenu uhlí. Po omezení těžby může mít tento problém ještě mnohem větší význam.

Vážným zájemcem o stavbu paroplynové elektrárny je také společnost Moravia Energo, která patří majiteli Třineckých železáren Tomáši Chrenkovi. Chce stavět za dvě miliardy korun dvě zařízení na výrobu elektřiny na bázi plynu, celkem o výkonu 140 MW.

Předseda představenstva společnosti Moravia Energo Bohuslav Bernátek říká, že jedno zařízení bude sloužit ve špičkách společnosti ČEPS na vyrovnávání výkyvů v přenosové síti a druhé bude vyrábět elektřinu v takzvaném paroplynovém cyklu. Oba zdroje by měly být uvedeny do provozu během roku 2010.

Podle generálního sekretáře České plynárenské unie Josefa Kastla je dnes v ČR minimálně pět zájemců o dodávky plynu pro novou elektrárnu, jejich počet se však může i zdvojnásobit.

Boom na spadnutí

I investoři do energetiky vědí, že pohyby "ode zdi ke zdi" jsou rizikové. Stejně jako v jiných oblastech platí, že je třeba rizika rozložit, což lze nejlépe zřízením širšího portfolia zdrojů. Nestačí jen plyn výhodně nakoupit, ale také ho dopravit a mít ho kde skladovat.

V květnu zasedala mezivládní česko-ruská pracovní skupina pro spolupráci v energetice. Na programu bylo i budoucí zvýšení dodávek zemního plynu do Česka právě v souvislosti s výstavbou plynových elektráren.

RWE Transgas jedná s ruským dodavatelem o možnostech zajištění až 1,5 miliardy m3 zemního plynu ročně nad rámec současných dlouhodobých smluv.

Dále se hovořilo o vzniku společného podniku, který by na území České republiky provozoval zásobník plynu. O tomto záměru se neoficiálně hovoří již delší dobu, zásobník by měl být údajně vybudován v Dambořicích a měly by se na něm podílet Moravské naftové doly ze skupiny KKCG Karla Komárka.

Zásobníky plynu se budují v podzemí ve vytěžených ložiscích plynu či ropy, ale také v opuštěných uhelných dolech.

Ve spotřebě zemního plynu jsou velké rozdíly mezi létem a zimou, které se vyrovnávají tím, že v létě, kdy plyn přebývá, se vtlačuje do podzemního zásobníku a v zimě se odtamtud čerpá.

Význam zásobníků vzrostl také proto, že v Evropě se diskutuje o tom, jak zvýšit energetickou bezpečnost.

Aby se například nestalo, že když jedna země na trase z Ruska zavře kohoutky, zmrzne celá Evropa. Mluví se dokonce o tom, že by bylo třeba udržovat v každé zemi strategické zásoby zemního plynu, podobně jak je tomu povinně u ropy. A to bez zásobníků opravdu nejde.

Politici: Plyn může pomoci

Otázkou, jak zajistit dostatečné množství energie, se zabývají i politici. Na plynové elektrárny nejvíce spoléhají zelení.

"Role zemního plynu při výrobě elektřiny je u nás velice podceňována. Zveličuje se naopak bezpečnostní aspekt. O elektrárnách na plyn ale nakonec nerozhodnou politici, ale trh. Dominantní roli bude hrát cena uhlíku při obchodování s emisními povolenkami, plyn k nám pak prostě přijde," řekl Ekonomu šéf Strany zelených a ministr životního prostředí Martin Bursík.

Na rozdíl od většiny ostatních politiků odmítá obavy spojené s tím, že se většina zemního plynu nakupuje v Rusku.

"S ohledem na naše zkušenosti Rusko bereme jako nestabilní zemi. Problémy s dodávkami ale přece nikdy nenastaly. I Evropská unie počítá s tím, že její energetická závislost na plynu poroste," tvrdí Bursík.

Stabilitu přináší i to, že ČR je zatím tranzitní zemí, přes niž jde ruský plyn do Německa a Francie.

"Právě to se však rychle změní. V krátké době se staneme zemí koncovou," namítá premiér a předseda Občanské demokratické strany Mirek Topolánek.

I tak je ale srozuměn s tím, že podíl plynu na výrobě elektrické energie v České republice poroste. O tom svědčí i rozhodnutí ČEZ investovat do plynových elektráren padesát miliard korun.

Za klíčovou ale pokládá Topolánek diverzifikaci zdrojů. Tak aby Česká republika nebyla strategicky ani cenově závislá jen na Rusku. "Na druhé straně nepochybuji o slovech ruské vlády o tom, že si nemíní s dodávkami pohrávat. Významné je i prohlášení, že za hlavní trh pro svoji ropu i plyn považuje Evropu," dodává premiér.

Předseda hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Oldřich Vojíř (ODS) si dovede představit jen plynové elektrárny s výkonem do 200 MW. Ty můžou přispět k vybalancování celé elektrizační soustavy. Výstavbu větších už pokládá za nevhodnou. "Plyn by měl hlavní roli hrát při výrobě tepla," soudí.

Jak Vojíř, tak premiér Topolánek ale vylučují, že by zemní plyn mohl při výrobě elektřiny nahradit nové jaderné zdroje.

To tvrdí i šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek. Možnost diverzifikace dovozu plynu pokládá za omezenou, ačkoliv existuje možnost přivézt surovinu z Alžírska, Dánska či Norska.

"Hlavním producentem zůstává Rusko. Z tohoto pohledu je zarážející, že si premiér a ministr životního prostředí neudělali čas k jeho návštěvě," podotýká Paroubek. Ani samotná výstavba plynových elektráren nemusí být bezproblémovou věcí. Například tu, která by měla vyrůst v Úžíně na okraji Ústí nad Labem, lidé podle Paroubka nechtějí.

Paleta zdrojů

Zemní plyn je zajímavým tématem i pro evropské země. Některé se k němu přiklonily již dříve - je třeba připomenout, že právě v nich je elektřina velice drahá, například v Itálii.

Levnější je naopak tam, kde jsou jaderné elektrárny, například ve Francii či v Česku.

Investoři do elektráren rozšiřují své výrobní možnosti právě o plyn, když už v současné době nemohou stavět elektrárny jaderné.

Plyn je v tomto případě určitým mezistupněm, do takzvaných paroplynových elektráren (plynovým ohřevem se vyrobí pára, ta pod tlakem roztáčí turbínu) se investuje především z důvodu neexistence jiných rozumných investic. A také proto, že plynovou elektrárnu lze postavit za dva až čtyři roky, kdežto jadernou až za 12-15 let.

Všichni experti tvrdí, že elektřinu je nutné vyrábět v co nejširší paletě zdrojů. Ty plynárenské dosud spíš chyběly, alespoň ve střední Evropě.

Významné investice do paroplynových elektráren v zahraničí chystá společnost ČEZ. Vytvořila společný podnik s maďarskou energetickou a ropnou společností MOL, s níž postaví dva paroplynové cykly o výkonu asi 800 MW.

Pracuje také na podobných projektech ve více než pěti dalších lokalitách v zahraničí.

Pro každého investora je však nutné vyřešit jako první kardinální otázku: od koho koupí plyn, za kolik a na kolik let si zajistí dodávku i slušnou cenu.

Dodavatel plynu však ví, že spolu s růstem ceny ropy roste i cena zemního plynu, takže si tuto okolnost i v dlouhodobých smlouvách ohlídá. I proto je investiční rozhodnutí velmi obtížné a rizikové.

Velké evropské společnosti se však bát nemusí: investují postupně do všech zdrojů včetně obnovitelných. Nevyjde-li jedna alternativa ekonomicky, vyjde druhá - jednotlivé neúspěchy žádnou takovou firmu nepoloží.

Výrobci energetických zařízení a také jejich jednotlivých komponent budou slavit v každém případě žně.

Ať to již budou elektrárny na biomasu, plyn, či "jaderky", poptávka začíná převažovat nabídku. Čeká se na kotle, na turbíny, problémy začínají být s včasnou dodávkou ocelových dílů.

Konkurence existuje

Příchod konkurence pociťuje i dosud dominantní plynárenská společnost v Česku, RWE Transgas. Celkem devět procent plynárenského trhu ztratila z roku na rok.

"Cítíme větší tlak, než je všeobecně prezentováno. Je to důkaz plné liberalizace," přiznal šéf RWE Transgas Martin Herrmann při prezentaci loňských hospodářských výsledků firmy.

V roce 2006 měla RWE v ČR ještě 81 % trhu konečných zákazníků, loni to již bylo 72 %, letos počítá s poklesem na 70 %. Drobných zákazníků jí však přibývá, zejména v souvislosti s bytovou výstavbou. "Bylo by nereálné čekat, že si všechny své zákazníky udržíme. O velké odběratele plynu je tu tvrdý konkurenční boj, na kterém se podílí tři až pět dalších firem," je si vědom Herrmann.

Rusové a ti druzí

Výhodu mají společnosti, které nemusejí kupovat ruský plyn od svého největšího konkurenta, RWE Transgas, který má s ruským dodavatelem dlouhodobou smlouvu.

Ruský plyn, ale bez okliky přes Transgas, kupuje přímo od ruského exportéra už od roku 2006 společnost Vemex, která je s Gazprom Export také vlastnicky provázaná. Jejím prvním odběratelem v ČR se stala Pražská plynárenská. V roce 2008 chce Vemex prodat přes 800 milionů m3 zemního plynu pro víc než tři desítky zákazníků. Dlouhodobý kontrakt s Rusy má do roku 2012 s možností prodloužení do roku 2017.

"Jsme hrdi na to, že tímto způsobem přispíváme i k výrobě českého piva - mezi naše klienty české pivovary patří. Musím říci, že kvalita českého piva tím neutrpěla," řekl s úsměvem šéf Gazprom Exportu Alexander Medvěděv v rozhovoru s týdeníkem Ekonom. Tuzemské pivovary odebírají plyn právě od Vemexu, dcery Gazprom Exportu.

Dalšími konkurenty RWE Transgas jsou bývalé distribuční společnosti, které získaly soukromé vlastníky již předtím, než byl celý český plynárenský průmysl privatizován. Je to např. Pražská plynárenská nebo E.ON, který v plynárenství působí v jižních Čechách a částečně také na jižní Moravě. Na trhu s plynem se začínají pohybovat další firmy - licenci na prodej jich má od Energetického regulačního úřadu zhruba devět desítek.

Zejména ty, které obchodují s elektřinou, mají snahu svým zákazníkům nabídnout i zemní plyn. Nejnověji oznámila vstup na tento trh česká společnost Lumius, která by ráda prodala v letošním roce 40-50 milionů m3 zemního plynu.

V této souvislosti zaujala zpráva, že společnost Česká plynárenská může od května přivádět do ČR zemní plyn novým nákupním "kanálem", a to z Norska. RWE nakupuje od Norů již léta.

Rovní mezi rovnějšími

Úspěšnost konkurentů se ovšem neodvíjí jen od toho, za kolik a od koho zemní plyn nakupují. Rozhodující roli hraje to, zda mají stabilní a dlouhodobý přístup ke skladování plynu v zásobnících. Na zimu je totiž třeba se předzásobit, v létě zásobníky doplňovat. Ten, kdo má zásobníky, má konkurenční výhodu.

A to přesto, že ze zákona mají mít k zásobníkům rovný přístup všichni účastníci trhu.

Chystá se sice novela zákona, v němž je oblast podnikání v plynárenství částečně řešena, ale má zpoždění. "Není jisté, že začne platit už od začátku příštího roku," potvrdil Ekonomu Josef Fiřt, předseda Energetického regulačního úřadu.

Právě jeho úřad se totiž nejednou zabýval stížnostmi účastníků plynárenského trhu, které se týkaly přístupu k zásobníkům plynu. Ne všichni zájemci o kapacitu podzemních zásobníků plynu ji totiž od RWE Gas Storage, která zásobníky provozuje, dostali přidělenou a podali kvůli tomu stížnost na ERÚ.

Viceprezident společnosti Vemex Jaroslav Horych si myslí, že dostupnost zásobníků je jednoznačně brzdou rozvoje trhu a způsobuje řadu problémů. Žádné rychlé logické a právní řešení však nevidí. Musí se vybudovat další skladovací kapacity. "Současný nedostatek skladovacích tuzemských kapacit a jejich zablokování vede některé aktéry trhu ke spekulacím a zneužívání," říká Horych.

Dlouhé čekání

V nejbližší době se očekává zveřejnění scénářů vývoje energetiky v ČR, na kterých pracuje tzv. Pačesova komise. Nemá fandit žádnému z nich - podle zveřejněných záměrů má pouze doložit, jaké bude mít ten který scénář důsledky v české ekonomice, životním prostředí a společenské prosperitě, jaká rizika jsou s tím spojena, ale hlavně kolik to bude stát. Nejen ty, kteří v energetice investují, vyrábějí a podnikají, ale každého občana, který energie nakupuje a využívá.

Politikům závěry komise pomůžou v rozhodování, ale odpovědnost zůstane na nich. Protože podle jejich verdiktu se investoři zařídí. Postaví další paroplynové, bioplynové, biomasové či jiné energetické zdroje, popřípadě jadernou elektrárnu, ale budou očekávat, že nová politická garnitura nezmění podmínky natolik, aby se vyplácelo stavět něco docela jiného a prostředky investované třeba do plynu přinesly pouze ztráty.

Nestačí jen plyn výhodně nakoupit, ale i dopravit a mít ho kde skladovat.

Uhelná elektrárna

dostupný, domácí zdroj suroviny, nezávislý na světové politice

levná doprava - po železnici, lodí, často do elektrárny proudí dokonce přímo z dolu po pásovém dopravníku

klasická uhelná elektrárna už se dávno zaplatila, výroba je relativně levná

výhodná je kogenerace - výroba tepla spojená s výrobou elektřiny

tepelné elektrárny v ČR jsou odsířené

- uhlí dochází, po roce 2020 ho bude k dispozici stále méně kvůli limitům těžby, jeho cena významně roste

- elektrárny jsou staré, málo efektivní, dosluhují, je třeba je zcela rekonstruovat či postavit nové

- emise CO2 lze snížit, ale ne natolik, aby výrobci nemuseli po roce 2013 draze kupovat povolenky na jejich vypouštění

Plynová elektrárna

krátké termíny výstavby

ekologická výhodnost, malé emise CO2

lze stavět řadu menších plynových zdrojů v různých lokalitách, což zmenší zatížení přenosových sítí

- stále ještě dražší palivo než hnědé uhlí či biomasa

- závislost na zahraničním dodavateli plynu a jeho cenové politice v dlouhodobém horizontu

- závislost na regulačním prostředí v Evropské unii, tj. na opatřeních, která přijímá Evropský parlament

- nezbytnost umístění blízko plynárenských sítí s dostatečnou kapacitou

Jaderná elektrárna

neprodukuje žádné skleníkové plyny

nespotřebovává kyslík ani nenahraditelné chemické suroviny

náklady na výstavbu se za dobu životnosti během pár let vrátí, výroba je pak levná

dodavatelé uranové rudy nejsou jen z jedné země, ČR má navíc vlastní zásoby uranu

- projekt je dlouhodobý - od přípravy až po spuštění může uplynout také 15 let

- nízké využití uranového paliva

- nebezpečné vyhořelé palivo, problém se stavbou hlubinného úložiště

- nebezpečnější havárie než v klasickém zdroji

- bezpečnostní rizika (např. terorismus)

4 roky

může trvat výstavba plynové elektrárny, 12-15 let jaderné.

AUTOR: Milena Geussová
             Josef Pravec

Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů