Voda - světová strategická surovina

Zní to skoro banálně, ale voda je skutečně nejcennější přírodní zdroj na Zemi. Žádný živý organismus bez ní nemůže žít a v porovnání s rostlinou a živočišnou říší jsou lidé na dlouhodobé přežití bez vody vybaveni velice chatrně. 

Šedesát procent váhy lidského těla tvoří voda a bez její denní konzumace se prostě neobejdeme. Přesto, že je větší část povrchu naší planety pokrytá vodou, pouze tři procenta této vodní pokrývky jsou použitelná pro lidi, protože mořská voda je pro nás prostě moc slaná a na její zpracování spotřebujeme víc vody, než kolik jsme původně potřebovali. Z těchto tří procent použitelné vody jsou navíc dvě procenta ve formě ledu, nebo jinak nedostupná, třeba pod zemí. To znamená, že pouhé jedno procento je využitelné pro přežití lidstva a nejen lidstva. Tyto myšlenky jsme si vypůjčili z jednoho velkého internetového zamyšlení, protože právě podobné úvahy byly docela určitě light motivem konference o vodě, která se koncem června konala v Singapuru, v miniaturním asijském státu, který ví, jak s vodou hospodařit. A ví to proto, že jí má málo. A tak si o vodě jako takové i v našem každodenním životě popřemýšlejme s lidmi, kteří mají k věci co říct. A ve studiu v Dykově ulici už vítám zemědělského analytika Petra Havla, dobrý večer, Petře.

Petr HAVEL, zemědělský analytik -------------------- Dobrý večer.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- A také odborníka na ochranu povrchových vod ze společnosti Ventura - venkov Vlastimila Marka, dobrý večer i vám, pane Marku.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- Dobrý večer.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Dřív než se ale ke slovu dostanou oni dva, spojíme se s naším stálým spolupracovníkem z Hnutí Duha Vojtěchem Koteckým. Zdravím do Brna, Vojtěchu.

Vojtěch KOTECKÝ, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, Hnutí Duha -------------------- Dobré odpoledne.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Světový oceán zabírá jednasedmdesát procent zemského povrchu, přesto je na tom zbytku souše řada míst, kde je vody naopak katastrofální nedostatek. Kde je podle vašeho soudu situace nejhorší?

Vojtěch KOTECKÝ, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, Hnutí Duha -------------------- Tak pochopitelně všechny ta místa asi známe z hodin zeměpisu, velké části Afriky, z přední Asie, některé části jižní Asie, ale i některé části Latinské Ameriky patří mezi místa, kde je poměrně velké sucho a nedostatek a samozřejmě asi úplně nejvýraznějším místem je jeho, je jihozápadní Asie, tedy oblasti Středního a Blízkého východu, kde se v některých diskusích už vysloveně hovoří o konfliktech o vodu.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Může se situace postupně změnit k horšímu i někde jinde, kde zatím tak tragická nebo vůbec tragická není?

Vojtěch KOTECKÝ, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, Hnutí Duha -------------------- Já si nemyslím, že by nějak vážně hrozilo, že plošně začne být nedostatek vody, ve kterých, v místech, ve kterých dostatek vody v tuto chvíli je, třeba v tropech nebo v mírném pásmu, ale za prvé se především bude ..., postupně může zhoršovat situace právě v těch oblastech, ve kterých je už v tuto chvíli nedostatek vody. A za druhé se pochopitelně mohou poměry v některých sušších částech třeba mírného pásma postupně vyhrocovat. Klimatologové například ve svých prognózách říkají, že pokud se bude dál zvyšovat koncentrace skleníkových plynů, tak by očekávali, že v některých částech střední Evropy bude postupem času víc sucho, než je dneska a že tu začne se objevovat podnebí, které by bylo částečně už podobné třeba dnešnímu středozemnímu, takže může se v některých oblastech situace postupně zhoršovat, vyhrocovat, ale daleko větší problém bych viděl ve zhoršování situace v těch místech, ve kterých už v tuto chvíli je poměrně vážná.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Singapurská konference, o které jsem mluvil na začátku, i jiná podobná fóra se nejvíc zabývají zásobami pitné vody, protože ta je pro přežití člověka nejdůležitější. Znamená to, že vody nepitné si hledět nemusíme?

Vojtěch KOTECKÝ, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, Hnutí Duha -------------------- Tak, pochopitelně nepitné vody v oceánech máme obrovské množství a s tím skutečně velký problém nebude. A v těch místech, ve kterých o vodu jde, už není velký rozdíl mezi tím, jestli je pitná, nebo nepitná, ona i ta nepitná voda se většinou dá, pokud je to sladká voda, dá docela dobře vyčistit, takže v tomhle není ten veliký problém. Problém je spíš v tom, že voda je často silně znečištěná, často se říká, že jeden z největších humanitárních problémů na světě je nedostatek kanalizace, protože na světě je zhruba jedna celá jedna miliarda lidí, kteří doma vůbec nemají kanalizaci a tomu pochopitelně odpovídá stav vodních zdrojů v jejich okolí a jejich možnost čerpat čistou vodu. To za prvé, a za druhé je tu, jak už jsme mluvili, v některých místech skutečně problém s nedostatkem vody a s postupujícími globálními změnami podnebí se ten problém pravděpodobně podle toho, co říkají vědci, může v některých oblastech ještě zhoršovat.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Vojto, vy jste už dvakrát zmínil ty globální klimatické změny, jaké budou podle vašeho soudu, pokud tedy bude platit ta, řekl bych, pesimistická prognóza, co všechno bude to měnit na světovém podnebí a teď mám na mysli jak vlivy, které člověk nějak ovlivnit může, dejme tomu, emise skleníkových plynů, tak zejména ty, na které jsme prostě krátcí.

Vojtěch KOTECKÝ, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, Hnutí Duha -------------------- Já myslím, že je důležité, že připomínáte přírodní výkyvy. Klima se mění, měnilo se a měnit se vždycky bude, my musíme počítat s tím, že podnebí není stabilní a že se mu postupně musíme přizpůsobovat a lidé to po tisíciletí dělali, dělalo to naše zemědělství a myslím, že jsme se tomu docela dobře naučili. To, co potřebujeme v tuto chvíli, je pracovat s možností, že by podle toho, jak vychází klimatologické propočty, pokud bude pokračovat rostoucí koncentrace skleníkových plynů, došlo k výkyvům klimatu, které jsme v posledních několika tisíciletích prakticky nezažili. Když se podíváte na klimatologické projekce, tak ty ukazují na příštích zhruba sto let růst teplot při pokračující koncentraci skleníkových plynů při dalším růstu emisí skleníkových plynů někde kolem dvou, tří, čtyř stupňů Celsia. Uvědomme si, že za poslední tisíciletí /nesrozumitelné/ byla někde kolem jednoho stupně Celsia a rozdíl mezi dneškem a poslední dobou ledovou, tedy dobou, kdy Varšavu, Berlín, Londýn, New York pokrývaly jeden až dva kilometry tlustá vrstva ledu, je někde mezi čtyřmi až sedmi stupni Celsia, pochopitelně opačným směrem. Jiný slovy, bavíme se o poměrně velikém výkyvu klimatu, který by poměrně významně ovlivňoval globální podnebí a pochopitelně by se promítl i na těch jednotlivých místech. Asi nejvážnější problémy, pokud jde o vodu, jsou dva. Za prvé Afrika, v Africe už v tuto chvíli v řadě míst je vody poměrně málo a devadesát procent afrického zemědělství není zavlažované řekami, nýbrž deštěm a jakýkoliv významnější zásah do srážkových poměrů by tam situaci ještě zhoršil a hodně se počítá s tím, že některé části zejména západní a jižní Afriky by na tom mohly být poměrně špatně. Druhý velký problém, který si u nás ve střední Evropě vůbec neuvědomujeme, jsou horské ledovce. Oni všichni počítají, jak se rozkládají nebo tají ledovce v Grónsku, anebo v Antarktidě, a to je určitě důležité, protože to může mít dlouhodobě poměrně vážné následky, ale daleko důležitější v krátkodobé perspektivě je to, co se bude dít s horskými ledovci, což my si u nás moc neuvědomujeme. Ale na světě je asi jedna miliarda lidí, kteří pijí, zavlažují a používají v domácnostech i v průmyslu vodu z horských ledovců. V povodí Gangy žije, u Gangy a Brahmaputry, žije půl miliardy lidí. Ganga a Brahmaputra mají dva základní zdroje vody. Jednak monzun a po zbytek roku vodu, která vytéká z horských ledovců v Himalájích a postupně je zase sněhem přes zimu doplňována. Ve chvíli, kdy tenhle ten zdroj začne tát a pochopitelně horské ledovce budou tát daleko rychleji, než ledovce na zemských pólech, tak v tu chvíli se některé části světa, jako je jižní Asie, některé části jihovýchodní Asie, Andy, anebo také střední Asie, ocitají ve velmi vážném problému.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Ještě jedna otázka, která je také velmi důležitá, a často připomínaná, s množstvím a světovou distribucí vody souvisí i kácení deštných pralesů především v Jižní Americe, jak tu světovou vodní bilanci ovlivňuje tento jev?

Vojtěch KOTECKÝ, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, Hnutí Duha -------------------- Já si myslím, že je důležité nemluvit o světové vodní bilanci, protože voda je typický zdroj, který má velmi lokální, anebo regionální charakter. To, že je nedostatek vody na Středním východě, anebo v Africe, nebo v některých částech Afriky, vůbec neznamená, že bude nedostatek vody třeba v tropech, anebo typicky právě v některých částech tropických pralesů. Nicméně pochopitelně odlesňování zhoršuje vodní bilanci v těch jednotlivých regionech, přesto jde o oblasti, které mají vody v zásadě dostatek, ale může se například významně změnit průtok v řekách, a to pochopitelně má velké následky pro zemědělství. Ve chvíli, kdy jste zemědělec, který po desetiletí nebo staletí hospodaří na polích, která jsou zavlažována vodou, která vytéká z blízkého pralesa, teď ten prales někdo během několika let vykácí, tak se vám může stát, že najednou přijdete o svůj základní zdroj vody, respektive se ten zdroj poměrně významně omezí. A to pochopitelně má poměrně vážné potenciální následky na zemědělství v některých místech. Ale je to problém spíš regionální těch zemí, které jsou tím postiženy, nikoliv problém změny nějaké globální bilance.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Prakticky každá země si své vodní bohatství a zásoby nějakým způsobem chrání, dejme tomu, i zákonodárně, právně, které země to dělají nejlíp a které jsou naopak méně či nejméně dbalé.

Vojtěch KOTECKÝ, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, Hnutí Duha -------------------- Tedy poměrně hodně záleží na tom, jak které státy mají možnosti. Největší problém mají pochopitelně rozvojové země, protože na to prostě nemají peníze. To, že na světě je jedna celá jedna miliardy lidí, kteří nemají kanalizaci, není způsobeno tím, že by kanalizaci mít nechtěli, ale je to způsobeno chudobou těchto zemí, které si to prostě nemohou pořídit. Je to jedna z oblastí, do které bude potřeba investovat více rozvojové pomoci z bohatých zemí tak, abychom pomohli státům třetího světa postupně vybudovat lepší ochrany vody, lepší péči o vodu. Týká se to na jedné straně té kanalizace, na druhé straně například lepších systémů zavlažování tak, aby nedocházelo k přílišnému plýtvání vodou zejména v oblastech, kde už jí je také nedostatek.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Poslední otázka. Jak si v tomto porovnání, tedy pokud jde o to hospodaření s vodou, stojíme my?

Vojtěch KOTECKÝ, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, Hnutí Duha -------------------- Česká republika a obecně střední Evropa patří mezi oblasti, které na tom s vodou nejsou nijak velmi vážně, máme vody poměrně dostatek a není to zdroj, který by u nás byl nějak výrazně limitují, už, když to srovnáme se zeměmi kolem Středozemního moře, natož pak třeba se Sahelem nebo Středním a Blízkým východem. Na druhou stranu v některých částech České republiky, zejména v teplejších a nižších oblastech států by to výhledově problém být mohl. Hovoří se o tom, že se postupnému ubývání vody možná bude muset poměrně seriózně začít přizpůsobovat zemědělství v takových oblastech, jako je právě tady na jižní Moravě, anebo v některých částech Polabí. Je to věc, se kterou musíme pracovat a pochopitelně důležitou součástí toho musí být to, že se naučíme lépe hospodařit s vodou v krajině, že začneme lépe zadržovat vodu v krajině a začneme se adaptovat na měnící se klima. Znamená to například začít postupně v krajině obnovovat meandrující toky, obnovovat mokřady a rozlivy, kam se rozlívá voda, zmenšit podíl polí ve prospěch luk a pastvin v zemědělské krajině, vrátit do krajiny rozptýlenou zeleň tak, aby lépe zadržovala vodu, omezit třeba holosečné kácení v lesích a podobně. Možnosti, jak lépe zadržovat vodu v krajině, jsou, musíme se naučit to dělat.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Říká Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha, děkujeme mnohokrát a na slyšenou.

Vojtěch KOTECKÝ, stálý spolupracovník Českého rozhlasu 6, Hnutí Duha -------------------- Taky děkuji, na shledanou.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- No, a po Vojtěchu Koteckém už je tu místo a prostor pro pány Marka a Havla. Pánové, já, když jsem se na tenhle pořad připravoval, tak jsem si mimo jiné přečetl zajímavou zprávu BBC. Ta uvádí, že ani vědci často nemají správnou představu o zásobách vody a její cirkulaci a volají po tom, aby se pro jakousi inventarizaci vody dělalo víc. Je ta obava na místě, anebo je to tak, jak říkal před chvilkou Vojtěch Kotecký a my se v podstatě zatím nemáme čeho bát. Petr Havel.

Petr HAVEL, zemědělský analytik -------------------- Tak, musíme si samozřejmě říci, v jakém měřítku jde o tu inventarizaci. Skutečností je, že u nás ta, ta situace v České republice nebo ve střední Evropě není nijak dramatická, ale časem může být, ale taková ta globální inventarizace by asi byla docela žádoucí, protože zejména v těch rozvojových zemích, tam si myslím, že se příliš moc o těch zásobách neví, v podstatě ví se o té cirkulaci, jak voda koluje mezi nebem a zemí, a tak, kde kolik toho naprší, ale jak je to třeba s podzemními zásobami vody, to si myslím, že v celosvětovém měřítku rozhodně zmapované není.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Vlastimil Marek.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- No, tak já bych nejdřív rád uvedl na pravou míru, že se nepovažuju za příliš velkého odborníka na vodu obecně a ještě k tomu ve světovém měřítku. Zabývám se ošetřováním vody, povrchové vody především a odpadních vod. Nicméně k dané otázce, já jsem pragmatik, domnívám se, že naše republika je na území, kde víceméně vodstva, evropská vodstva pramení, čili inventarizovat u nás prameny, si myslím, že až tolik nutné není, protože o nich víme. A jinak bych souhlasil s tím, že spíš je důležité se o vodu starat, pečovat a zadržovat v krajině, kde souhlasím teda s panem Vojtou Koteckým, že důležitým naším úkolem je vodu zadržovat.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Zůstaňme ještě tedy u nás, když jsme se k tomu dostali, to meandrování opětné toků, které byly melioracemi, a tak dále, těmi pracemi v padesátých a šedesátých letech napřímeny, jak je to, pane Marku, obtížné, kdybychom se do toho znovu pouštěli a bude asi třeba se do toho znovu pouštět.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- No, tak obtížné, obtížné to v každém případě bude, protože jaksi půdní držba v současný době a vůbec půdní celky tak, jak dneska reálně existují, si myslím zas, že by bylo chybou nějakým způsobem tříštit, nicméně zcela, já bych řekl, se zdravým selským rozumem se zamyslet, jak vodu v současnosti zadržet, jak vytvořit podmínky k tomu, aby v přírodě zůstala, to je dnešním, řeknu, naprosto běžným a stálým naším úkolem.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Další otázka také souvisí hodně s povrchovými vodami a je to, myslím, věc celkem známá, vodou se nejčastěji přepravují invazivní živočiši a rostliny, ono se to většinou týká přímořských států, že, když ty lodě někde vyloží náklad, natáhnou do trupů balastní vodu, ale když ji vypustí v případech, tak některé ty živočišné i rostlinné druhy mohou postoupit, dejme tomu, toky řekl, nakolik jsem to pochopil, i někam výš. Nakolik je nebezpečné tohle to stěhování jednotlivých druhů do, do prostor, kde nemají třeba přirozené nepřátele a porušuje se tím tedy rovnováha druhů, Petr Havel.

Petr HAVEL, zemědělský analytik -------------------- No, tak já si hlavně myslím, že základním nebezpečím pro, pro změny biodiverzity a nežádoucí změny, to znamená právě ty invazivní živočichové, že základním principem tohoto rizika je globalizace jako taková. Řekl bych, že prostřednictvím vodních toků samozřejmě plavaly ryby a rostliny a jejich semena vždy a planeta to vždy přežila. Ale v okamžiku, kdy v Austrálii píchne do ruky nějakého cestujícího infikovaný komár a letadlo za několik hodin přistane, řekněme, v Evropě s tím infikovaným člověkem, tak tam já bych viděl to nebezpečí daleko větší, protože samozřejmě lidský organismus je vždy připraven zejména čelit těm rizikům, které pocházejí z prostředí, o kterém se on sám pohybuje, a v okamžiku, kdy jsou tam nějaké impulsy z naprosto jiného prostředí, vůči nimž nemá obranné reflexy, tak pak to samozřejmě může dopadnout špatně a výsledkem mohou být skutečně decimující epidemie, ale to je, řekl bych, věc, která v současné době, v současném světě hrozí permanentně a spíš bych viděl to riziko přenosu těchto organismů a možných nákaz vzduchem než vodou.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Co k tomu chcete říct, pane Marku, vy se zabýváte ochranou otevřených vod.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- Z hlediska podstaty otázky souhlasím s panem Havlem, vidím větší nebezpečí v množství přesunů, ať už zboží, surovin, tak samozřejmě migrace lidí.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Pánové, co vůbec vodní hospodářství v těch běžných evropských podmínkách, které v tomto ohledu zatím nejsou nijak katastrofální, ovlivňuje nejvíc. Petr Havel.

Petr HAVEL, zemědělský analytik -------------------- No, tak katastrofální. My jsme tady celkem pořád optimisté třeba v České republice a už Vojtěch Kotecký říkal a tady kolega Marek taky, že my máme velký problém s vodou, my jsme rozvodím Evropy, veškerá voda od nás odtéká a my ji vlastně necháváme úplně normálně odtéct, zhoršujeme si svoji vodní bilanci, ale co je podstatné, my skutečně jsme v minulosti příliš průmyslově se chovali v krajině, příliš jsme přírodu modifikovali k obrazu svému, a to znamená, abych se vrátil zpátky, to největší riziko u nás a obecně i v Evropě, ale u nás, bych řekl, ještě o něco více, protože u nás se jaksi skoro chtělo poručit větru a dešti a tedy i vodě, tak u nás to riziko představovala vlastně průmyslová a zemědělská výroba v krajině. Rozhodně a suverénně to největší riziko a bylo to největší riziko pro naši vodu a pro stabilizaci vodního režimu v České republice a opravdu to musíme, jak už tady zaznělo, napravit a řekl bych, že to nebude nebo tak technicky náročné to zas tak není, je to ovšem výrazně náročné investičně, to znamená, musíme na to mít dostatek peněz, a to nebude snadné.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Vlastimil Marek.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- No, já bych k tomu akorát dodal jedno jediný, že si myslím, že ten stav, že poručíme větru, dešti, v jistým slova smyslu trvá, protože jsem přesvědčen o tom, nebo setkávám se v běžné denní praxi, že si člověk osobuje právo rozhodovat o přírodních zákonech a chce je, řekl bych, znásilnit.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Co máte přesně na mysli, pane Marku.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- Jde o to, že, že mnoho prvků samočistících schopností v přírodě fungujících člověk, řeknu, svým přístupem kazí a znemožňuje.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Například?

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- Například i vlastním přístupu k čištění povrchových vod, který civilizační expanze, která nejen u nás, ale v Evropě teda nebo ve světě existuje, tak samozřejmě svou činností soustavně ovlivňuje. Umyjeme si ruce a tím jsme z pitné vody udělali odpad, za který, který odtéká a opět za něj platíme. Čili tady si myslím, že je prostor ohromný, prostor na to umožnit přírodě, aby ale dokázala sama pomoct si v tom, co člověk pokazí, co člověk pošpiní, zašpiní.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Dobře, pánové, další otázka. Petr Havel před chviličkou řekl jednu velice důležitou věc, že technicky spousta věcí jaksi by třeba tak náročných nebyla, ale budou náročné investičně. Jak s vodou zachází ta příslovečná neviditelná ruka trhu, spíš si jen pro své potřeby bere, anebo je také schopna vodou šetřit. Petr Havel.

Petr HAVEL, zemědělský analytik -------------------- No, tak u nás ale většina kromě těch teritorií, kde je opravdu vody nedostatek a tam si jí váží skutečně více než sůl a zlato, tak u nás se pořád bere voda jako něco, co je zadarmo, co nemá nějakou hodnotu, co je v zásadě dané a nemusím se nějak příliš starat o to, kolik tohoto zboží máme k dispozici. Postupně ale přece jen už se to i mění a samozřejmě lze i mluvit o té neviditelné ruce trhu. Například jak jsem hovořil o těch investičních akciích nebo například potřebě dobudovat kanalizaci a odpadní sítě v České republice, tak že to stojí prostě nějaké peníze a tyto peníze je potřeba nějakým způsobem získat zpět. To znamená, výsledkem logicky musí být zvýšení třeba vodného a stočného. To znamená, zvýšení ceny té vody jako logický důsledek toho, že potřebujeme mít vodu stabilizovanou, čistou a dostatečné množství, ale hlavně tedy čistou.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Jak vidí tenhle problém Vlastimil Marek, který se tím čištěním povrchových vod přímo zabývá.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- Já, já na otázku, co způsobuje neviditelná ruka trhu, mám jednu jedinou odpověď, samozřejmě trh tvoří nebo shání, shání tržbu a zisk. Čili voda se stává bohapustým zdrojem zisku a každý, kdo tvoří zisk díky zboží, kterým je voda, ať už teda surová, pitná nebo odpadní, tak má zájem na tom, aby jí bylo co nejvíc, takže nešetříme, je to kontraproduktivní. Nejsou nastaveny pravidla zatím tak, aby cílem byla úspora.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Přesně s tím, co řekl teď pan Marek, bude souviset moje další otázka. Zase jsem se dočetl, že v Evropě se ročně nazmar vyplýtvá dvacet až čtyřicet procent pitné vody, samozřejmě kde jsou, pánové, největší rezervy, Petr Havel.

Petr HAVEL, zemědělský analytik -------------------- Já bych řekl velmi stručně - v naší pohodlnosti. Tady bych to trošku přehrál na kolegu, ať má taky větší prostor, ale myslím si, že pohodlnost je základním prostě plýtvacím elementem.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Co tomu říkáte, pane Marku.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- Já pouze navážu na to, co už jsem tady zmínil, a to, že ve své pohodlnosti právě, dejme tomu, prostým umytím rukou z drahé pitné nebo z ceněné pitné vody uděláme okamžitě vodu odpadní, kterou ovšem zase z pohodlnosti pošleme těma betonovejma kanalizačníma rourama, drahýma kanalizačníma rourama do centrální čistírny odpadních vod, opět drahé čistírně odpadních vod, kde se používají tuny chemikálií na to, aby tuto námi takto zašpiněnou vodu vyčistili, ovšem z tý čistírny to opět teče do koryta toků ať už potoka, řeky a díky poloze naší republiky, z naší republiky voda pryč. Já se domnívám, že tady je pro nás ohromná parketa na to, aby se takto kontaminovala, aby jednak, dejme tomu, takto kontaminovaná pitná voda nevznikala, abysme dokázali vyčištěnou vodu využít jako užitkovou vodu zpět minimálně na to hrubé mytí něčeho a podobně, abysme šetřili s nesmírně cennou pitnou vodou.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Dnešní Studio STOP věnujeme vodě, začali jsme ve světě, ale celkem logicky jsme se rychle dostali k nám domů. Ne, že bychom se jaksi vodě ve světě věnovat nechtěli, ale přece jenom v tomhle případě je nám náš píseček nebo spíše naše vodička bližší než ta světová. Jiná věc, pánové, Češi považují hospodaření s vodou a její znečišťování za největší ekologický problém. Souhlasíte s tímhle sociologickým údajem, pokud ano, čím to je a ještě jedna podotázka k témuž, právě pan Marek už dvakrát řekl, že stačí si umýt ruce a pustit vodu do kanalizace, už je znečištěná, to jest, my se toho na jedné straně bojíme, ale na druhé straně tou vodou vlastně klidně sami plýtváme. Petr Havel.

Petr HAVEL, zemědělský analytik -------------------- No, já jsem chtěl právě říct, že, že to, co vyplývá z různých průzkumů veřejného mínění, vůbec a v tomto případě ani náhodou neodráží realitu lidského chování. Jestli Češi považují hospodaření s vodou za největší ekologický problém, nevím, ale rozhodně se podle toho nechovají. To je zcela evidentní. A to, že to za ten problém považují si myslím, že nevychází z jejich vnitřního přesvědčení, ale spíš z toho, že fenoménu a problému vody se věnují média, poslední dobou naštěstí stále více, a takže ten názor těch lidí v České republice je spíše zprostředkovaný přes ty média, ale není to to, co by si sami fakticky vnitřně mysleli a dodržovali.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- To, jestli si myslíš, Petře, že kdyby média nehřímala a nestrašila, tak že by lidé si také nebo takové starosti nedělali?

Petr HAVEL, zemědělský analytik -------------------- Myslím si, že by si nedělali, bohužel nejsme nebo bohudík nejsme v takové situaci, kdy bychom měli skutečně akutní nedostatek vody, a pokud ten akutní nedostatek vody není, tak to člověk nepovažuje za problém.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Vlastimil Marek.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- Já v podstatě s tím názorem souhlasím, řekl bych, že přesně se lidé podle vyjádření, jestli ten sociologický průzkum to tak zjistil, tak ho zpochybňovat nelze, nicméně chování lidí je absolutně v rozporu s tím a myslím si, že v letním období pouze, když shánějí přírodní koupací vodu, tak zjišťují, že je voda kontaminovaná sinicemi a tím pádem možná podléhají víc dojmu tomu, že přeci jenom ta voda je špatná.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- K tomu se dostaneme na závěr k těm sinicím ještě. Jiná věc, pánové, my jsme se zatím bavili hodně o té povrchové vodě, ale nakolik ovlivňuje hospodaření s vodou v České republice fakt, že hodně pitné vody se zejména v těch menších sídlech čerpá z podzemních zdrojů, to jest, téměř všude je obecní vodovod s kvalitní až velmi kvalitní vodou, ostatně máme představu, jaké asi procento bereme ze všech druhů studní a podzemních zásob u nás v porovnání s tím, co je ta voda vodárenská, tedy která upravuje vodu z povrchu, Petr Havel.

Petr HAVEL, zemědělský analytik -------------------- No, přiznám se, že konkrétní čísla nevím, ale skutečností je, že to dřívější braní vody ze studny a ty maloodběry v obcích, ve vískách, na malých sídlech, je v podstatě na ústupu, mimo jiné proto, že jak už tady bylo řečeno, řečeno, tím průmyslovým vytěžováním přírody v minulých letech jsme si dost narušili podzemní zásoby vody a celá řada studen, ze kterých se před nějakými desítkami let ještě dokázala ta voda čerpat, tak už dneska v nich ta voda vůbec není, nebo je jí tam tak málo, že by nestačila k tomu zásobování. To znamená, my jsme skutečně odkázáni zejména na, na to čištění vod z těch, těch vlastně uměle vytvořených jezer a tak, a to je pro nás to klíčové, ale právě ten trend, řekl bych, až vysychání studen a specielně by o tom mohli mluvit na jižní Moravě například, tak ten je mimo jiné varující proto, abychom se skutečně zamysleli, jak u nás v České republice ten vodní režim stabilizovat.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Vlastimil Marek.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- Tak, já můžu říct, že taky neznám žádný oficielní údaj o tom, abych procenticky mohl tady říct, jakej je poměr mezi povrchovou a studniční vodou. Nicméně můžu jenom říct, že já teda jsem od Pardubic a menší, menší sídla u nás jsou zásobována pitnou vodou centrálně, která je ovšem dobývána z hlubokých /nesrozumitelné/ studní, samozřejmě velký aglomerace, velký města jsou závislá na těch rezervoárech pitné vody, přehradní nádrže a podobně.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Pánové, my jsme už tady letmo zmínili velice důležitou věc, jak je to s tím znečišťováním vod, a to jak podzemních, tak povrchových, protože to jsme možná teď opomněli. Nejenom, že studni vysychají, ale ta voda bývá často kontaminovaná vším možným, nejrůznějšími vlivy. Na druhé straně jsme si vědomi, že ve srovnání s tou předchozí epochou, kdy byl často tenhle problém bagatelizován, také byl daleko větší podíl těžkého průmyslu a těch velkých znečišťovatelů bylo daleko víc, než je jich dnes. Vidíme to koneckonců prostým okem na těch vodních tocích a nádržích, tedy když tam nejsou ty sinice, o kterých mluvil Vlastimil Marek a další podobné plevelné organismy z našeho pohledu, koho byste za ty největší znečišťovatele považovali dnes? Petr Havel.

Petr HAVEL, zemědělský analytik -------------------- No, já se obávám, že je to podnikání, které by mělo bejt k přírodě blízké, a to je zemědělství, protože průmyslové podniky, které, a ten těžký průmysl a chemický průmysl, kteří byli a samozřejmě částečně ještě jsou těmi největšími znečišťovateli, tak tam přece jen platí docela přísné normy i po vstupu do Evropské unie například zavedené a podobně. To znamená, tam to riziko znečištění v podstatě hrozí pouze v případě, že dojde k nějaké havárii. Zatímco zemědělství je jaksi permanentní podnikatelská činnost, která pracuje s celou řadou chemických prostředků, osiva, hnojiva, a tak dále, a protože se nepohybujeme ve vakuu, tak občas zaprší a tyto chemické látky jsou splachovány mimo jiné právě proto, že naše voda nedokáže úplně přesně zadržet tu vodu tak, jak by měla, tak jsou splachovány do vodních toků nebo do vodních ploch a tam jsou například potom tyto látky mimo jiné zdrojem množení se různých organismů nežádoucích, jako jsou třeba ty sinice, které jste tady už několikrát zmínili.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Jaké zkušenosti s tím má Vlastimil Marek, pro kterého je to profese.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- Problematika to je daleko složitější, než ji tady lze vyjádřit dvouma, třema větama. Já se nedomnívám na rozdíl od pana Havla, že by zemědělství bylo tím rozhodujícím znečišťovatelem právě proto, že už i tam jaksi došlo k mnoha zásadním změnám v přístupům k hospodaření především s chemikáliema nebo dokonce zákaz používání některých chemikálií, který byly nejhorší. Spíš si myslím, že kontaminace určitých celých bejvalých provozů přetrvává v tom, že ještě se mnoho, mnoho let z těchto území bude do spodních vod dostávat znečištění. Měl-li bych ale vyjádřit názor na současnej průmysl nebo současného znečišťovatele, nevím, podle mého názoru může jít skutečně o zpracovatelský průmysl spíš, než příjmovou prvovýrobu zemědělskou, zpracovatelský, potravinářský průmysl, a to možná jatka, masný průmysl, možná, že i mlékárenství, kde se pracuje s přirozeností, s materiálem, kterej uvolňuje minimálně tuky, další, další látky. Podniky, který používají vodu ke svý hospodářský činnosti, pak tu vodu samozřejmě nějakým způsobem přes své čistírny lépe, či špatně fungující, samozřejmě ten stav se tady radikálně zlepšuje postupem doby, takže lépe čistící, nicméně nikdy nelze vyčistit vodu do úplného a naprostého ideálu. Takže můj názor je ne zemědělská prvovýroba, ale spíš přetrvávající možná tento subjekt, chemická výroba u nás byla taky na ústupu, takže tu zmiňovat nebudu, tam bych nerad něco tvrdil.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Petr Havel se hlásil ještě.

Petr HAVEL, zemědělský analytik -------------------- Já jsem chtěl jenom dodat, že to jsou ta průmyslová odvětví, ale když tak nad tím přemýšlím, tak v podstatě skutečně největším znečišťovatelem není žádný průmyslový obor, ale domácnosti, protože tam vzniká spousta těch látek po tom mytí rukou, ale jde taky o prací prostředky a všechny tyto látky, které vypouštíme do odpadních vod a potom dál do oběhu.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- Tam je, jestli můžu jenom dodat, tam je, mezi lidem se traduje běžně, že i odpad z chemické výroby, který je užitečný ve smyslu, že umí něco vyprat, něco vyčistit, tak se v kilovém balení rozprodá do domácností ženským, aby s tím doma umyly.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Dnešní Studio STOP věnujeme problémů vody, a to jak vody pitné, tak která teče všudy možně kolem nás. Mými hosty jsou dnes Petr Havel, zemědělský analytik a odborník na čištění povrchových vod, pan Vlastimil Marek. Pánové, už od dob Krčínových se u nás stavějí velká i přímo rozsáhlá vodní díla, jaký ta mají podle vašich zkušeností vliv na hospodaření s vodou a teď nemám na mysli jenom, dejme tomu, Vltavskou kaskádu, ale i třeba velké vodárenské nádrže, protože jsme před chvilkou mluvili o tom, že ta povrchová voda je důležitá a stále důležitější i jako zdroj té pitné vody, o kterou nám jde především. Petr Havel.

Petr HAVEL, zemědělský analytik -------------------- Tak, já si myslím, že ten význam je jednoznačně pozitivní, protože jakákoliv vodní plocha, ať je to rybník, nějaká nádrž, nebo skutečně přehradní velké dílo, dokáže v krajině zadržet vodu, a to je to, co my potřebujeme. A dokáže tím pádem také při nějakých významných srážkových výkyvech aspoň částečně tu situaci stabilizovat. Víme nebo možná, že nevíme, ale je známo, že při těch posledních velkých povodních zachytily třeba jihočeské rybníky, asi o třetinu snížily možnou razanci té povodně a tím třeba bylo zachráněno několik desítek měst a možná i stovky obcí. Takže je to, je to důležité se na to koukat, já vím, že v současné době třeba laická veřejnost se velice brání proti výstavbě různých vodních děl, já je vlastně chápu, protože je to na nějakém jejich území, obvykle vezmou za své nějaké domy, obce, změní se ta krajina. Taky si myslím, že není nutné všude stavět zrovna velké přehradní nádrže. Nicméně naprosto na tuto věc rezignovat, to bych viděl jako strategický omyl.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Vlastimil Marek.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- Naprosto s tím souhlasím, dodal bych pouze jedno, že taky nevidím nebo myslím si, že není nutné stavět jedině ty veliké přehradní nádrže, ale velké množství menších rezervoárů, retenčních nádrží a podobně, ano, to je jedině ku prospěchu věci, ku prospěchu zadržení vody v přírodě a vylepšení celkové vodní bilance.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Dostáváme se na závěr k tomu, co bude hodně našich posluchačů asi pálit, a je to jaksi parketa právě pro Vlastimila Marka. Léto, pokud bude horké, určitě se dočkáme těch sinic a dalších neplech, o kterých už byla řeč, my už jsme mluvili o, i o některých důvodech, ale kdybyste je měl, pane Marku, shrnout, důvody, proč se tyhle věci, které před pár lety, když jsem byl já malý chlapec, to už je, bohužel, hodně dlouho, tak jsme je prostě nevídali ve vodách, zejména stojatých, jak to, že najednou je toho tolik a je to takový problém?

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- No, to je otázka, na kterou jednoznačně odpovědět si netroufá, podle mého názoru, ani největší odborníci v této republice na danou problematiku. Všechno je souhra několika faktorů. Já sám se svým kolegou nezastáváme názor, který je dost vehementně prezentován a publikován, to znamená, všeobecně známej argument, že s rostoucím množstvím fosforu v povrchových vodách dochází k rozvoji především siničního vodního květu, vodního květu se sinicemi. Máme zkušenosti takový, že se nám ve vodních nádržích objevují sinice i v lokalitách, kde civilizace nad nima není, látkové zatížení vod je minimální a přitom se tam sinice objeví, území Šumavy a podobně.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- A čemu byste to připisoval.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- Čili my sami se domníváme po konzultaci i u docenta Sákry na univerzitě v Pardubicích, který se zabejvá ovzduším, zabývá, specialista na ovzduší, že i odsířením komínů, snížením vlastně spadu kyselých dešťů do přírody došlo k plošnému zvýšení i PH vody, čili směrem k zásaditosti a že i toto je faktor, kterej napomohl samozřejmě s rostoucím látkovým zatížením, všeobecným látkovým zatížením vod, eutrofizací vod, jak se říká, že způsobuje to, že dochází k přemnožení, k přemnožení sinic a k tvorbě vodního květu. Nevím, nevím, jestli jsem vyjádřil vše úplně přesně tak, jak bych rád, nicméně nevíme, že centrální čistírny odpadních vod odpadní vodu nedokáží taky vyčistit ideálně, i od nich odtíká určité procento kontaminované, řeknu, fosforem, dusíkem, dalšími, dalšími nečistotami. A tento stav bude trvat, i když vybudujeme další, další centrální čistírny, který samozřejmě pro velký aglomerace nutný, nutný jsou. Máme za to ovšem, že je možný ovlivnit kvalitu povrchových vod okamžitě, a to v plošném měřítku pomocí, pomocí podpory samočistící schopnosti odpadních vod i povrchových vod jako takových. My sami ošetřujeme jak odpadní vody, počínaje, počínaje septikama, jímkama u rodinných domků, počínaje hospodařením zemědělský prvovýrobě, snižováním emisí čpavku ve stájích živočišných výroby, v odpadních potrubí, ve všech, ve všech objektech, kde, kde existuje odpadní potrubí, máme dokázáno, že už pomocí, pomocí těchto bakteriálních směsí a enzymatických směsí dochází ke snížení především CHSK, že dochází ke snížení přítomnosti fosforu, že dochází ke zkvalitnění, řeknu, ke snížení toxicity čpavku, a tak dále. Čili ke zkvalitnění vody jako takové, ať už odpadní, formou předčištění, respektive dočištění, jde o to, jestli jsme před nebo za jakousi čistírnou, ke zkvalitnění povrchové vody, potom v retenčních nádržích, v rybnících, v přírodních koupalištích, pomocí biotechnologie držíme už několik koupališť, čtvrtým rokem autokemp Konopáč, jestli můžu jmenovat, Eurocamp Běšiny na Šumavě, autokemp Vémyslice u Moravských Budějovic a podobně. Už se na nás obrací mnoho starostů, obcí s tím, že se odjakživa děti ve vesnici koupaly v požární nádrži, po léta minulá nemohly, protože byla voda příliš špinavá, takže ošetřujeme už mnoho požárních nádrží po republice s uspokojivým výsledkem nebo výborným výsledkem s tím, že se tam děti už opět koupou. Dokážeme, dokážeme eliminovat přítomnost především střevních bakterií, to znamená, hygienu vody, přírodní koupaliště jsou sledována rozbory zdravotních ústavů, ke spokojenosti výsledků těchto rozborů, vesměs jsou koupaliště hodnocená, hodnocena výrobně podle situace, protože pracujeme s přírodním materiálem, pracujeme s přírodou, tak samozřejmě může dojít k určitým výkyvům, nicméně ne takovém, aby za, aby byly důvodem zákazu koupání. Máme i případ, že jsme nedokázali udržet koupací vodu v přijatelných podmínkách, ale to jenom proto, že nátok do tohoto koupaliště byl natolik kontaminován, že se, v podstatě můžeme říct, jednalo o stoku. Čili zkušenosti máme bohatý, víme, že příroda si umí v mnoha případech poradit sama, že je jí třeba jenom pomoct, takzvaně pošťouchnout a nechat ji pracovat, vytvořit jí vlastně prostor na to, aby si pomohla sama. A to děláme my.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Tak, pan Marek působí, že si dělá reklamu, ale firmu pro to nejmenujeme. Důležité pro nás určitě je, že víme, že se s tím dá něco dělat, mě, se musím přiznat, pane Marku, docela zarazila a překvapila informace, že kyselé deště mohly být možná také požehnáním. Pánové, náš čas se kvapem nachyluje přesto, že vás poslouchám s takovým zájmem, že jsem si toho skoro nepovšiml, Dana Pohnánová z režie mně ukazuje, že máme posledních pět minut. Chtěl bych se zeptat na jinou věc, pan Marek tady velmi podrobně popsal, s čím se především setkáváme, popsal i to, co se s tím dá dělat. Jak jsou na tom v tomto ohledu okolní státy, teď dejme na chvilku slovo Petru Havlovi. Pokud jde o znečištění vod, popřípadě i takové, o kterém byla řeč, tedy sinice, vodní květ, a tak dále.

Petr HAVEL, zemědělský analytik -------------------- Tak, pokud se týká obecného znečištění vod, tam jsou na tom některé země, zejména ty postkomunistické, ještě o něco hůře než my, takže to takový problém není. Pokud se týká ale boje se sinicemi, tak jsou na tom téměř všechny státy lépe než my. To, co tady pan Marek říkal, to je jedna z možností, jak tak činiti, bohužel k této možnosti je cesta velmi dlouhá a trnitá a je naprosto pro mě šílené, že ministerstvo životního prostředí, které ze svého názvu má v popisu práce v podstatě preferovat k přírodě šetrné technologie například na čištění vod, samo vydalo prostě před několika lety vyhlášku, která pro čištění povrchových vod uvádí taxativně pouze chemické prostředky. V České republice, bohužel, jsme v situaci, kdy se k čištění vod obecně a povrchových zvlášť používají v drtivé většině chemické prostředky, skoro já bych řekl, že tady existuje něco jako chemická lobby, která nedovolí firmám tohoto typu, jak tady byla zmíněná, ale i jiným samozřejmě, protože není jenom technologie enzymů, jsou i jiné technologie, které nepoužívají při čištění vod chemie jako takovou, tak těch technologií je celá řada, v zahraničí běžně fungují. U nás tomu bohužel brání většinou státní úředníci.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Takže poslední otázka, tentokrát asi pro pana Marka jako pro odborníka na čištění povrchových vod, myslíte si, pane Marku, že jednou bude možné dosáhnout stavu, že by ta vaše profese byla nadbytečná nebo je to jenom marný sen.

Vlastimil MAREK, odborník na ochranu povrchových vod, společnost Ventura - venkov -------------------- Nadbytečná se leckdy zdá už dneska, protože bojovat, bojovat o možnost využít biotechnologii v terénu je leckdy nadlidský úsilí, protože jsem zapomněl uvést argument, kterej tady okrajově si lze vydedukovat, a to, že použití biotechnologií do povrchových vod jako jakékoliv jiné, jiné technologie spadá pod vodoprávní řízení, čili pod úřední rozhodnutí s kulatým razítkem. A to je zdlouhavá záležitost, vyjadřuje se k tomu spousta subjektů i přesto, že budeme ošetřovat dvacetiarovej rybníček. To je, to je v dnešní době pro nás nepochopitelnej jev, protože pracovat s nepatogenníma půdníma bakteriema, jejichž nosičem je zoolit, což je přírodnina, takže vlastně do přírody dáváme to, co se tam běžně vyskytuje, nic jinýho, spadá pod vůli člověka, jestli ano, nebo ne. To patří jako argument k tomu, když jsem říkal, že si člověk osobuje soustavně právo rozhodovat, poručíme ..., v tom smyslu, poručíme větru, dešti. Nicméně k tomu, jestli se dočkáme toho, že budeme nadbyteční, bych pouze krátce řekl jedno, sinice v přírodě byly před miliony let, byly tady dřív jak člověk a přejme si, aby tady byly i nadále, ovšem v rozumném rovnovážném vztahu k tomu, aby člověku nepřekážely, aby nedocházelo k jejich přemnožení. Myslím si, že se toho dočkáme, až člověk pochopí, že biotechnologie pracují.

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------- Těmito slovy Vlastimila Marka dnešní Studio STOP, které jsme věnovali vodě a její čistotě, končí. Za oba své hosty, tedy za pana Petra Havla i za pana Vlastimila Marka, za Vojtěcha Koteckého se loučí a příjemný poslech našich dalších pořadů přeje Libor Dvořák.