zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Obnova brněnských parků

21.07.2008
Příroda
Obnova brněnských parků
O nejvýznamnější brněnskou zeleň pečuje příspěvková organizace Veřejná zeleň města Brna.
O nejvýznamnější brněnskou zeleň pečuje příspěvková organizace Veřejná zeleň města Brna. Od roku 1996 vykonává mimo jiných činností také správu, údržbu a rekonstrukci svěřených parků (parky Špilberk, Denisovy sady, Studánka a dvě Kapucínské terasy, Koliště I., Lužánky, Tyršův sad a lesopark Wilsonův les).

LUŽÁNKY A DENISOVY SADY
Oba parky "jsou založeny jako přírodně krajinářské". Přesto na nás díky konfiguraci terénu, díky rozdílnému poměru přírodních a architektonických prvků, díky své velikosti a umístění ve struktuře města a také díky rozdílnému přístupu autorů projektů rekonstrukce dnes působí zcela odlišně. Oba rozdílné přístupy přinášejí městu nové kvality a lze říct, že tak, jak v pohádce hrdina potřeboval k zázraku oživení vodu živou a mrtvou, potřebují města k životu rozdílné přístupy k tvorbě veřejných prostranství, vždy však použité na vhodném místě. Ke zvolení pohádkové nadsázky při popisu rekonstrukcí obou parků mě inspirovala přítomnost dvou na první pohled zcela odlišných vodních prvků v popisovaných parcích. Přítomna je "voda mrtvá" ve vodní kaskádě architektů Hrůši, Pelčáka, Sendlera, Babky a "voda živá" v potoku od pana profesora Ivara Otruby.

VODA ŽIVÁ, VODA MRTVÁ
Lužánky byly založeny na území bývalého lužního lesíka, kterým klikatě protékal potok Ponávka. Ten byl v duchu doby postupně napřimován, až byl na začátku 20. století zatrubněn. Na počátku 21. století se potok do parku vrátil v podobě uměle vybudovaného vodního díla s fóliovým dnem a recirkulací vody. Voda byla do parku navrácena přesně v duchu původního principu, navrhována byla podle historických podkladů, ne však bez autorovy invence; je vodou živou, hostící rostlinnou i živočišnou říši, respektující stávající stromy; "neboří".

V parku Denisovy sady, u ústí ulice Bašty, byla vybudována vodní kaskáda. V tomto případě se jedná o zcela nový prvek v místě, které nikdy zahradně-architektonicky upravováno nebylo a představivosti autorů nebyly kladeny vzory "ani meze". Architekti zde vodu použili jako architektonický, designový a především efektní prvek a vytvořili tak reprezentativní nástup do parku. Voda zde bezpochyby život obohacuje, "ale" přímo nehostí - proto je v naší pohádce v této chvíli vodou mrtvou. V pozitivním slova smyslu naopak zásadně "boří" původní vzhled místa.

VODA ŽIVÁ, VODA MRTVÁ?
Ponávka beze zbytku zapadla do místa, kde v minulosti bývala; vodní schody daly potřebný reprezentativní ráz nové úpravě nástupu do parku. Obé je pro parky v daném místě přínosné. Podstatný pro život parků není vzhled, ale funkce a použití na správném místě. Klikatící se Ponávka by se asi nepatřičně vyjímala na nástupu do Denisových sadů, stejně jako by voda tekoucí po pískovcových schodech podivně působila v přírodní partii Lužánek. Stejně tak je to i s ostatními prvky parků. Je potřeba nejen rozum, ale i cit a respektování místa. "Poznáme totiž rozumem vodu živou? Je voda živá ta bez znatelného pohybu, ve které žijí ryby a rostou rostliny a nebo ta, v které nic nežije, ale za to je plná dynamické síly a vesele zurčí a poskakuje po schodech?"

REKONSTRUKCE PARKŮ
Stejně jako voda, "musí fungovat" i parky. Rekonstrukce parku a snaha o autorský přínos nesmí potlačit fungování veřejného prostranství, autoři musí být společně s geniem loci spolutvůrci, aby park nezničili. To je pro parky zásadní. To, zda je povrch cesty z mlatu nebo betonu, zda je lavička přírodní nebo bílá, zda je záhon ohraničen nerezem či dřevem jsou sice věci důležité, pro život parku ale nijak zásadní. Proto jsou plné jak Lužánky, ctící historické souvislosti, s důrazem na přírodní hodnoty místa, tak Denisovy sady, upravené architektonicky, s důrazem na design, protože autoři ducha místa ctí, a dávají mu vyniknout, ne proto, že v Lužánkách se používají dřevěné plůtky a na Deniskách kovové. Přínos autorů obou rekonstrukcí je plně v souladu s potřebami místa. Jen způsob práce je jiný, neboť parky jsou jiné; na odlišný charakter parků navazuje "odlišný" a přece "stejný" přístup projektantů. Odlišný ve formě, "podobný" v přístupu, v obsahu. "Akční" Lužánky pak hostí na několika hřištích hrající si děti i dospělé, na pobytových trávnících mimo ruch města žonglující a meditující, na psí louce pejsky a pejskaře pobíhající …. "Sváteční" Denisovy sady pak nabízejí možnost uspořádání svatebního obřadu, V.I.P. párty, módní přehlídky, koncertu či posezení a poležení na zdech v kontaktu s městským ruchem….. Každý si najde své místo.
Takže z pohledu správce nikoli rekonstrukce líbí-nelíbí, ale funguje-nefunguje. Líbí, nelíbí přenechám jiným.

Ing. Lenka Němcová (1976) - od roku 2001 pracuje na úseku Správa zeleně ve Veřejné zeleni města Brna, p.o. (správce parků Denisovy sady, Studánka, Kapucínské terasy, Tyršova sadu a Koliště, dále vodních prvků v parcích a mimo ně - kašna a pítko na Náměstí Svobody, studna na Jakubském náměstí a mobilní zeleně v Městské památkové rezervaci, v neposlední řadě propagační a osvětová činnost VZmB - výstavy, přednášky, publikování, akce pro veřejnost...) ZDROJ: www.archiweb.cz
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí