Poslanecký finiš a zákon o odpadech

Převahu mezi volně viditelnými má stavební odpad a různé zbytky kovových nebo elektrických přístrojů z domácností. Nedá mi to, abych si nevzpomněl na jeden z mnoha zákonů, schválených během posledních předprázdninových parlamentních schůzí, a to zákon o odpadech.

Poslední jednací den sněmovny totiž byly dokončeny 3 dříve rozjednané schůze a během třinácti a půl hodiny včetně přestávek na oběd a večeři schváleno celkem 24 zákonů nebo novel již stávajících. Odečtu-li pouze zákonný čas přestávek, nezbývá na jeden zákon více než 1/2 hodiny.

Nejednalo se přitom o zákonech méně důležitějších, naopak. Mezi jinými byl schválen zákon o policii a novely zákona o důchodovém pojištění, o nemocenském pojištění, o dani z přidané hodnoty nebo zákona o účetnictví. Jen tyto novely mají dohromady téměř 400 změn původních ustanovení.

Obraťme však pozornost k poslednímu zákonu tohoto dne, tedy k novele zákona o odpadech. Úprava v něm obsažená zakazuje vykupovat od fyzických osob mezi jiným kovový odpad, s výjimkou autovraků. Hlavní předkladatelka zákona, poslankyně Komunistické strany Čech a Moravy Kateřina Konečná k tomu říká: "Podle mých informací už volné železo není kde sbírat, 80 % vykupova-ného šrotu má původ v krádežích". Není tomu tak, sám jsem viděl několik spo-ráků v různém stavu rozpadu.

Tím, že pro takové znění hlasovalo 100 poslanců ze 149 přítomných, a to bez ohledu na stranickou příslušnost, jsme jako občané považováni převážně za zloděje nebo alespoň ze dvou třetin.

Vím, že krádeže v řadě případů ohrožují bezpečnost, poškozují pietní místa i soukromé podnikatele a zemědělce. Zákonodárci volí jako cestu k zamezení této převážně trestné činnosti uvalení presumpce viny na všechny.

Stát by měl umět zpřísnit kontroly sběrných míst. Pokud se totiž nepodaří správně nastavit kontrolu, může novela zákona vést ke zvýšení zisků těch provozovatelů sběren, kteří jsou i dnes ochotni vykoupit cokoliv, nově tak budou činit načerno.

Řešením není ani zákaz výplat v hotovosti a zasílání peněz na účet v bance. Nechci snižovat úroveň výkupen sběru a jejich pracovníků, ale investice do nákupu terminálů a vyškolení obsluhy by podnikání v odpadech zcela znehodnotilo a řada sběren by se uzavřela.

Na rozdíl od paní předkladatelky patřím k té starší polovině národa, které byla prospěšnost sběru druhotných surovin vždy zdůrazňována a myslím, že ve vztahu k životnímu prostředí i právem. Proto budu dále třídit odpad a vše, co sběrna nebude smět ode mne vzít, odvážet na sběrné dvory. Nejsem proti tomu, abych staré okapy, radiátory nebo vysloužilý sporák odvezl do sběrného dvoru zdar-ma, ale všiml si někdo nutných dojezdových vzdáleností k těmto místům mimo městská centra? Mám vážné obavy, že místo odvozu sběru do vzdálenosti 20 km a více budou vznikat další neřízené skládky na krajích lesa a přibývat odpadů v příkopech u silnic. Toto chtějí zákonodárci?

A nejedná se o jedinou věc zákona, která mne děsí. Při koupi mikrovlnné trouby jsem si zaplatil poplatek za likvidaci, ale co se stane, když mi upadne? Provozovatel místa zpětného odběru není, dle navržené zákonné úpravy, povinen mi ji vzít, protože je ve smyslu právě schváleného zákona nekompletní. Budu tedy muset poplatek za likvidaci platit znovu nebo si její vrak ponechat navždy.?

Doufal jsem, že senát projednávající návrh zákona minulý pátek alespoň některým mým steskům vyhoví. Marně. Jeden ze dvou výborů neshledal na návrhu chybu, druhý doporučil zpřísňující změny v oblasti identifikace osob nabízejících odpad k výkupu i nabízených předmětů. Příznivým posunem se může jevit možnost výkupu těchto předmětů při doložení čestného prohlášení o jejich původu od osoby nabízející odpad. Hlavním pozitivem schváleného usnesení je tak návrat tohoto zákona zpět do sněmovny.

Straší mne již jen otázka: Je kvalita ostatních zákonů a jejich projednávání oběma komorami parlamentu obdobná?