Nejvyššími horami Kavkazu jsou dvouvrcholový vulkán Elbrus o výšce 5633 (západní vrchol) a 5621 (vrchol východní) m n.m.  Šchara (5201 m n.m.) a Dychtau (5198 m n.m.). Horopisně se Kavkaz člení na Západní, Centrální a Východní část.

Západní část, která se rozprostírá od Černého moře až po Kluchorský průsmyk v oblasti Dombaje, leží na území Gruzie (Abcházie), Ruska, Adygejské a Karačajevsko-Čerkesské republiky. Z hlediska georeliéfu je možno tuto část přirovnat k Alpám, největších výšek- okolo 4000 m n.m.- dosahují  zdejší vrcholy v oblasti Dombaje (Dombaj-Ulgen neboli Zabitý Zubr: 4047 m n.m.).

Centrální část Kavkazu leží na území Gruzie,  Kabardinsko-Balkarské republiky a republiky Severní a Jižní Osetie a na východě je vymezena sopečným vulkánem Kazbeku. Tato část pohoří je nejvyšší a jsou zde soustředěny všechny Kavkazské pětitisícovky.

Východní část pohoří, která se rozkládá na území republik Gruzie, Ingušské republiky, Čečenska, Dagestánu a Azerbajdžánu má vzhledem k odlišným geologickým (krystalické břidlice a vyvřeliny jsou překryty vrstvou druhohorních sedimentů) a podnebným (méně srážek) podmínkám zaoblenější reliéf a jsou prakticky bezlesé (spolupůsobícím faktorem je i pastevectví). Nejvyšší horou Východního Kavkazu je Tebulos Mta (4480 m n.m.).

Přírodní podmínky

Geologie: Kavkaz představuje megaantiklinární (antiklinála x synklinála) tektonickou jednotku, jejíž jádro je tvořeno prekambrickými krystalickými břidlicemi a intruzemi mladších granitoidů. Obal jádra vytvářejí paleozoické (= prvohorní, tzn. z doby 570 až 230 mil. let nazad) až jurské (= útvar v mezozoiku neboli v druhohorách, které panovaly 230 - 70 mil. let nazad) sedimentární horniny (zejména břidlice a pískovce), na které se od severu nasunuly mladší série jurského, křídového (čili druhohorního) a terciérního (= třetihorního 65-1,6 mil. let) stáří - hlavně vápence, slínovce a pískovce. Kavkaz byl vyzdvižen během terciéru v rámci alpínské orogeneze, kdy došlo k vyvrásnění mořských uloženin v souvislosti s postupným zánikem tehdejšího oceánu Tethys mezi superkontinenty Laurasií (dnešní sev. Amerika, Evropa a Asie na sever od Himalájí) a Gondwanou. V té době vznikají i další alpidy - Karpaty, Alpy, Himaláj, Balkánská pohoří, Andy aj. Horotvornou činnost provázejí na tektonických liniích četné vulkanické, hlavně andezitové výlevy, jehož dokladem je vyhaslý, dvouvrcholový vulkán Elbrus z mladší doby třetihorní (cca 2-20 mil. let nazad).Vulkanická činnost pokračovala i v kvartéru, o čemž svědčí vrstvy láv a pyroklastik na morénových akumulacích. Někdejší vulkanické procesy se v dnešní době připomínají v podobě teplých minerálních pramenů (narzanů), vyvěrajících podél tektonických poruch. 

Geologická mapa:   http://www.mujweb.cz/Cestovani/Kavkaz02/

Klima: vzhledem k rozlehlosti pohoří jsou klimatické poměry jednotlivých částí Kavkazu odlišné, přičemž výrazná je zejména srážková zonálnost, která se projevuje ubýváním množství srážek směrem na východ. Jižní svahy pohoří v Gruzii a Abcházii se již vyznačují subtropickým charakterem. Úroveň sněžné čáry stoupá směrem k východu od 2700 m n.m. v západním Kavkazu až do 3500 m n.m. v Dagestánu. Ve výškách nad 2500-3000 m očekávejte i v parném létě noční mráz.

Vegetace: výšková zonálnost vegetačních pásem se projevuje následovně: v polohách do cca 1300-1400 m n.m. převládají listnáče (duby, buky, javory, jilmy, břízy..), ve výškách nad 1700 m se již prosazují jehličnany pro něž je typická jedle kavkazská, smrk východní a rovněž borovice lesní hákovitá a borovice bažinná. Nad horní hranicí lesa se vyskytují porosty pěnišníku kavkazského (rhododendrony). Nádherné jsou zejména alpínské louky s nepřeberným bohatstvím květů - sytě modré hořce, stračky, oměje, žluté koniklece, pryskyřníky, lilije dále zvonky, mochny a mnoho dalších.

Fauna: určitě se vám podaří zahlédnout stádečka kamzíků a kozorožců, nad hlavama vám budou kroužit impozantní orli skalní či orlosupi bradatí, ve skalních partiích možná zahlédnete velekura, jehož charakteristické pískání (či kvokání) vám bude "zpříjemňovat" noční bivaky. Ale Kavkaz obývají i další živočichové-Zubr (současná populace je výsledkem křížení s Bělověžským zubrem), medvěd brtník, rys, vlk. Jen levharta zde již  bohužel neuvidíte neboť byl vyhuben. 

Ochrana přírody: je zajištěna zejména soustavou zapovědniků a zakazniků situovaných podél celého hlavního kavkazského hřebene. Vyšší stupeň ochrany je zajištěn prostřednictvím zapovědniku, který je zřízován federativními orgány Ruska . Benevolentnější ochrana přírody se uplatňuje v zakaznikach, které jsou zřizovány jednotlivými republikami federace. Největším a nejvýznamnějším chráněným územím Kavkazu je Kavkazská biosférická rezervace, jejíž východní hranice se nachází cca 30 km západně od Archyzu, a která se rozprostírá na ploše cca 280 000 ha. Významné jsou rovněž Těberdinský zapovědnik s Archyzskou částí, chránící dolinu Kizgyč. Dále Kabardino-Balkarský, Severoosetínský a další. Příroda nejvyšší hory Kavkazu Elbrusu je chráněna prostřednictvím národního parku Prieelbrusje. Detailní informace o jednotlivých chráněných územích přírody Ruské federace je možno nalézt na adrese www.unep-wcmc.org . Největší hrozbou pro horskou přírodu Kavkazu představuje pastevectví, nepovolený lov a těžba dřeva. Dle informací místních obyvatel je v zapovědnikách lov zakázán, avšak zvláště po rozpadu SSSR počátkem 90-tých let došlo na celém Kavkazu včetně zapovědniků dle mého názoru k významnému úbytku zvěře vlivem nezákonného lovu. Kupříkladu lov kozorožců představuje pro pastevce tradiční způsob zpestření jídelníčku a málokdo se zabývá nějakou ochranou.

ZDROJ:www.mujweb.cz, kráceno