Takřka pětina pitné vody se v Česku vyrobí zbytečně. Uniká děravou sítí a výrobní ztráty platí spotřebitelé.
Drahé kapky vody
Poslední červencovou neděli prasklo v centru hlavního města sedmdesát let staré vodovodní potrubí. Štěpánská ulice se proměnila v řečiště. Chybělo jen málo a předměty vylovené z Titaniku na výstavě v přilehlém paláci Lucerna byly potopeny podruhé. To by teprve byla senzace. Na prasklém vodovodu v českých podmínkách ale nic tak senzačního zase není.
Poruchy v síti připraví každého Čecha denně o 36 litrů pitné vody. Za rok je to v přepočtu na každého občana asi třináct kubíků. Uvádí to Ministerstvo zemědělství v právě vydané Zprávě o stavu vodního hospodářství v České republice. Uniklou vodu platí spotřebitelé z vlastní kapsy, protože dodavatelé si své ztráty promítají do cen.
Promrhané miliardy
Havárie v podzemí Štěpánské ulice byla modelovým příkladem odrážejícím situaci v českém vodárenství. Ztráty v netěsných sítích se na dodávkách pitné vody podílejí 18,6 procenta. Podle modré zprávy, jak ministerstvo dokumentu říká, tak loni uniklo děravým potrubím rovnou do kanálu 126 milionů kubíků (1 kubík = 1000 litrů) pitné vody určené ke spotřebě. Pro srovnání - v Praze se ročně vyrobí 128 milionů kubíků.
Český statistický úřad zjistil, že na vodném a stočném loni provozovatelé vodáren utržili celkem 24,2 miliardy korun. Jednoduchou násobilkou lze spočítat, že 4,5 miliardy korun z těchto tržeb pocházelo právě za uniklou vodu.
Jakkoli byly loňské ztráty vysoké, sami provozovatelé vodáren to považují za mírný pokrok. V předchozím roce 2006 se v netěsném potrubí ztratilo 20,7 procenta pitné vody, celkem 143,8 milionu kubíků. Modrá zpráva tvrdí, že s dalším snižováním úniků už nelze počítat, protože "finančně nenáročná opatření jsou zřejmě vyčerpána". Jinak řečeno, údržba a drobné opravy problém nevyřeší. Neduživou síť vyléčí pouze její výměna.
Předlistopadové trubky
"Většina vodárenské infrastruktury byla vybudována před rokem 1990," říká předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) František Barák. Má za to, že současná cena vody je velmi nízká a neumožňuje investovat do obnovy. Prý stačí pouze na provoz a opravy.
Cena vody je věcně usměrňovaná Ministerstvem financí a provozovatelé do ní smějí zahrnout náklady a přiměřený zisk. Státní rozpočet přestal dotovat ceny vodného a stočného v roce 1994. Z původních 80 haléřů za kubík v roce 1989 cena postupně vyšplhala na letošních v průměru 55 korun za kubík.
"Reálná cena vody je mezi 90 až 200 korunami za kubík v závislosti na stáří a kvalitě vodárenské infrastruktury," trvá na svém Barák.
Sama voda, ať z podzemních, či povrchových zdrojů, je v České republice téměř za babku. Za čerpání surové vody z podzemí nebo vodárenských nádrží platí odběratelé státu tři koruny za kubík. Drahá je služba, během níž se z neupravené vody stane pitná, a její doprava do domácností s následným vyčištěním a vrácením do přírody.
"Aby vlastník vodohospodářské infrastruktury mohl ročně obnovit 2,5 až tři procenta sítí a staveb, měl by polovinu tržeb za vodu investovat do obnovy a rozvoje. Pak by ale musela být cena vody dvojnásobná proti současné," domnívá se šéf SOVAK.
Kdo tady plýtvá
Barákův recept je tak trochu paradoxní. Plýtvání vodou ve zchátralých sítích zákazník platí ze své kapsy, ačkoli ho nezavinil. Teď by měl ještě strávit dvojnásobnou cenu za to, aby vodárny mohly lépe hospodařit.
České domácnosti se s vodou šetřit naučily. Modrá zpráva uvádí, že průměrný Čech denně vystačí s 98,5 litru vody, zatímco v roce 1989 jí spotřeboval 171 litrů. To, opět paradoxně, zvyšuje její cenu.
Většina nákladů na službu je fixní, ať z kohoutku prýští naplno, nebo z něj neteče ani kapka. Výpadek v tržbách dohánějí vodárenské společnosti zvyšováním ceny. Nynější spotřeba pitné vody je tak nízká, že kapacita současných nádrží pro plynulé zásobování bohatě stačí. O budování nových se v dohledné době neuvažuje.
Lidé si do svých domovů pořídili moderní pračky a myčky s nízkou spotřebou vody. Zastaralé baterie nahradili pákovými, úsporné dávkování mají i splachovadla WC. Ke kropení zahrádek využívají vlastní studnu nebo zachytávají déšť do sudů pod okapem. To všechno s sebou přineslo prakticky poloviční pokles spotřeby domácností proti roku 1989.
Potrubí z dob Franze Josefa
Jenže síť hlavního města místy pamatuje ještě c. k. rakouské mocnářství. Mluvčí Pražských vodáren a kanalizací (PVK) Marcela Dvořáková říká, že nejstarší část vodovodní soustavy pochází z roku 1880. V té době Franz Josef seděl na trůně už 32 let a dalších 37 let panování ho ještě čekalo.
Prasklé potrubí ve Štěpánské ulici pocházelo z roku 1936, takže pamatuje prezidenta Beneše.
PVK v letošním prvním pololetí odstranily v Praze 2392 havárií a poruch. Tím spíše měly být doklady historie dávno vyměněny za moderní vedení.
"Naše společnost PVK odpovídá pouze za opravy, nikoli za rekonstrukce a obnovu vodovodů," ohrazuje se Dvořáková.
Vlastnictví trubek a vztahy kolem nich jsou komplikované. Stručně řečeno, někdo jiný je majitel a někdo jiný provozovatel. Složité je i rozdělení tržeb za vodu.
Vlastní, ale nevybírá
Veškerý vodohospodářský majetek vlastní hlavní město Praha. Založilo si vodohospodářskou společnost PVS, která odpovídá za investice a rekonstrukce. Poplatky za vodné a stočné ovšem vybírají PVK, které mají celé zařízení pronajato. Z vybraných tržeb odvádí majiteli nájemné. Loni to bylo 7,32 koruny z každého kubíku vody, za který odběratelé loni platili bezmála 50 korun. Zisk provozovatele na kubíku činil 9,17 koruny. Uvádí to na svých webových stránkách PVK.
Stoprocentním akcionářem PVK je od roku 2002 francouzská společnost Veolia Voda, tehdy pod názvem Vivendi Water. Veolia Voda ovládá v ČR 40 procent vodohospodářské infrastruktury, jak uvedla ve své výroční zprávě.
Odpovědi na otázku, kolik by stála obnova pražské sítě, když je tak zastaralá, se mluvčí vlastnické společnosti PVS Jana Stodolová vyhnula: "Od roku 2000 se v průměru rekonstruuje půl procenta délky vodovodního potrubí a 0,2 procenta délky kanalizační sítě."
Tímto tempem by se vodovody rekonstruovaly 200 let a kanalizace 500 let.
"Pro dosažení úrovně EU v průběhu příštích 25 let je optimální tempo rekonstrukce tři procenta délky sítě ročně," doplnila Stodolová. Obnova je financována ze dvou zdrojů. Z nájemného od PVK, které podle Stodolové činí 1,5 miliardy korun, a z rozpočtu hlavního města, které přispělo 132 miliony korun.
"Na samotnou obnovu jde 1,1 miliardy korun, dále jsou hrazeny splátky na půjčku na systémovou obnovu, kolektory a vodoměry. Na provoz PVS plyne sto milionů korun," vypočítává mluvčí Stodolová. Smlouva o pronájmu s PVK, jak uvedla, končí v roce 2028. Toto datum je pro osud pražské sítě klíčové. Závisejí na něm totiž dotace z Unie.
Unie se zdráhá
Ačkoli EU podporuje ze svých fondů rozvoj vodovodů a kanalizací, v českém případě se to zdráhá udělat. Hned z několika důvodů. Nelíbí se jí podmínky smluv se soukromými provozovateli ani délka, na kterou byly uzavřeny. Zevrubně to popisuje obšírný dokument Ministerstva životního prostředí ČR. Název zní: Operační program životní prostředí pro vodu, vzduch a přírodu do roku 2013.
Unie nesmí podporovat soukromý sektor, protože by to narušilo konkurenční prostředí. V případě modelu zvoleného pro vodu v Česku se bruselskému ředitelství DG Regio zdá, že unijní peníze vložené do obnovy českých sítí by zvýhodnily soukromé nájemce. Nemusely by se podílet na obnově, avšak zisky z vodného a stočného by měly jisté.
Brusel při posuzování projektů tvrdí, že v Česku se od roku 2004 nepostupuje v souladu s takzvanou "nejlepší mezinárodní praxí", jak stojí doslova v dokumentu Ministerstva životního prostředí. Současné provozní a nájemní smlouvy vodohospodářské infrastruktury nejsou v Česku sladěny s touto praxí, konstatovalo DG Regio.
Nevyvážené smlouvy
Aby Česko na dotace z Bruselu dosáhlo, zavázalo se, že současné smlouvy se soukromými provozovateli vypoví a vypíše nová výběrová řízení. Cílem měly být lepší vyváženost mezi veřejným zájmem a zájmem spotřebitelů na jedné straně a privátními zájmy na straně druhé stejně jako dlouhodobá udržitelnost investic. Jenže to se nestalo.
V dohodě z loňského srpna mezi Českem a Evropskou komisí stojí, že když se soukromý provozovatel nebude podílet na investicích do výstavby, smí délka provozní smlouvy trvat maximálně deset let a k tomu musí být řádně zdůvodněna. V tomto případě Praha nemá šanci na dotaci dosáhnout, protože smlouvu s provozovatelem uzavřela až do roku 2028. Podobné je to i v dalších městech ČR, což potvrdil i šéf SOVAK František Barák.
Naopak prodloužit smlouvu bude možné jen se soukromým provozovatelem, který bude mít značný podíl na financování výstavby, oprav a rozšíření vodárenských sítí. Další podmínkou je, aby města veškeré zisky z vodárenství investovala do rozvoje a nevyplácela dividendy.
Ohrožené dotace
Aby české vodárenství splňovalo unijní směrnice, mělo by do konce roku 2010 investovat celkem 76 miliard korun do čističek, úpraven pitné vody, páteřních přivaděčů a obnovy sítí. Z unijních zdrojů by přitom mohlo přitéci až 40 miliard korun. Jenže projekty, které Češi předložili, Unie zpravidla vrací.
V očích Bruselu neobstály ani dodatečně upravované smlouvy se soukromými provozovateli. I v tomto případě byla Komise neoblomná. "Projekty stále neodrážejí nejlepší mezinárodní praxi," zněla mrazivá odpověď.
Pouze v roce 2005 se podařilo obhájit několik projektů, a to pro společnosti, které byly současně vlastníky i provozovateli vodárenské infrastruktury.
Soukromí provozovatelé sítí se do změn smluvních podmínek nehrnou. Důvody jsou nasnadě. Podnikání ve vodárenství přináší zisk. Například společnost Aqualia, ovládaná španělským vlastníkem FCC, provozující Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, se ve výroční zprávě za rok 2007 chlubí ziskem ve výši 388,7 milionu korun. Tržby ve výši 1,72 miliardy korun Aqualii zajistily i dodávky pitné vody do Polska. V tamních příhraničních obcích je levnější brát pitnou vodu od sousedů než nákladně budovat vlastní infrastrukturu.
Lákavá komodita
Voda je zajímavou investicí i na nejistých finančních trzích. Potvrzuje to analytička finančních trhů Next Finance Ivona Hrušová.
"Zájem o vodu jako obchodní komoditu je znatelný z růstu cen akcií společností, které se angažují ve vodohospodářském průmyslu. Index zahrnující některé tyto globální společnosti, takzvaný Palisades Water Index, si meziročně připsal čtyři procenta, což je obdivuhodný výsledek při současné situaci na akciových trzích," uvedla Hrušová. Spotřeba vody v Evropě sice klesá kvůli úspornějším technologiím, její cena však roste. "Prostor ke zdražení je otevřen zhoršující se dostupností nových zdrojů vody," vysvětlila Hrušová.
AUTOR: Alice Olbrichová
Virtuální voda
- Na zalití ranního šálku kávy stačí pouhá dvě deci vody. Ale zdání klame. Ve skutečnosti je jí zapotřebí rovných 140 litrů. Tolik je jí nutné k tomu, aby mohla být káva vypěstována, upražena, zabalena a dopravena až ke spotřebiteli. Spočítal to britský profesor John Anthony Allan (71) z Královské univerzity orientálních a afrických studií v Londýně.
- Allan se zabývá studiem klimatických změn a je autorem zcela nového ekonomického ukazatele výrobní spotřeby, takzvané virtuální vody. Jinak řečeno vodní náročností dané produkce. Zahrnuje do ní nejen závlahy a napájení dobytka, ale třeba i chlazení vodou v průmyslu.
- Obyčejný hamburger z tohoto pohledu spotřebuje 2400 litrů vody. Na každého Američana připadá 6800 litrů virtuální vody denně.
Žíznivá výroba podle Allana
Osobní automobil 150 tisíc litrů vody
Kilogram hovězího 15 tisíc litrů vody
Bochník chleba 40 tisíc litrů vody
Kilogram sýra 5 tisíc litrů vody
Výtisk barevného časopisu 290 litrů vody
Denní spotřeba pitné vody ( rok 2007)
Průměr ČR
98,5 litru/osoba
Nejvyšší
Praha 128,7 litru/osoba
Nejnižší
Zlínský kraj 83,8 litru/osoba
Cena vody pro domácnosti (v Kč/m3=1000 l, rok 2008 vodné, stočné, DPH)
Říčany u Prahy 66,20
Olomouc 57,91
Hradec Králové 56,60
Praha 53,01
Ostrava 51,06
Krnov 31,94
Průměr ČR 55,0
Zdroj: SOVAK
Poruchy v síti připraví každého Čecha denně o třicet šest litrů pitné vody.
40 procent
vodohospodářské infrastruktury v ČR ovládá Veolia Voda ČR .Voda v Česku (rok 2007)
Kam jdou poplatky
Cena vody v Praze s DPH
49,67 Kč/m3
Celkové náklady
38,14 Kč/m3
z toho: opravy6,10 Kč/m3
Nájemné infrastruktury
a majetku7,32 Kč/m3
Zisk 9,17 Kč/m3
Pitná voda v ČR
Celková výroba
683 milionů m3
Celkové ztráty
126 milionů m3
Kdo kontroluje vodu v ČR
Tržby Počet
2007 zásobených
(mld. Kč) obyvatel
Veolia Voda ČR
(francouzský vlastník) 13,3 4,2 milionu
Ondeo (francouzsko
-belgický vlastník) neuvádí 1,7 milionu
Aqualia
(španělský vlastník) 1,72 neuvádí
Energie AG Bohemia
(rakouský vlastník) 1,1 0,316 milionu
Poruchy v síti připraví každého Čecha denně o 36 litrů pitné vody. Za rok je to v přepočtu na každého občana asi třináct kubíků. Uvádí to Ministerstvo zemědělství v právě vydané Zprávě o stavu vodního hospodářství v České republice. Uniklou vodu platí spotřebitelé z vlastní kapsy, protože dodavatelé si své ztráty promítají do cen.
Promrhané miliardy
Havárie v podzemí Štěpánské ulice byla modelovým příkladem odrážejícím situaci v českém vodárenství. Ztráty v netěsných sítích se na dodávkách pitné vody podílejí 18,6 procenta. Podle modré zprávy, jak ministerstvo dokumentu říká, tak loni uniklo děravým potrubím rovnou do kanálu 126 milionů kubíků (1 kubík = 1000 litrů) pitné vody určené ke spotřebě. Pro srovnání - v Praze se ročně vyrobí 128 milionů kubíků.
Český statistický úřad zjistil, že na vodném a stočném loni provozovatelé vodáren utržili celkem 24,2 miliardy korun. Jednoduchou násobilkou lze spočítat, že 4,5 miliardy korun z těchto tržeb pocházelo právě za uniklou vodu.
Jakkoli byly loňské ztráty vysoké, sami provozovatelé vodáren to považují za mírný pokrok. V předchozím roce 2006 se v netěsném potrubí ztratilo 20,7 procenta pitné vody, celkem 143,8 milionu kubíků. Modrá zpráva tvrdí, že s dalším snižováním úniků už nelze počítat, protože "finančně nenáročná opatření jsou zřejmě vyčerpána". Jinak řečeno, údržba a drobné opravy problém nevyřeší. Neduživou síť vyléčí pouze její výměna.
Předlistopadové trubky
"Většina vodárenské infrastruktury byla vybudována před rokem 1990," říká předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) František Barák. Má za to, že současná cena vody je velmi nízká a neumožňuje investovat do obnovy. Prý stačí pouze na provoz a opravy.
Cena vody je věcně usměrňovaná Ministerstvem financí a provozovatelé do ní smějí zahrnout náklady a přiměřený zisk. Státní rozpočet přestal dotovat ceny vodného a stočného v roce 1994. Z původních 80 haléřů za kubík v roce 1989 cena postupně vyšplhala na letošních v průměru 55 korun za kubík.
"Reálná cena vody je mezi 90 až 200 korunami za kubík v závislosti na stáří a kvalitě vodárenské infrastruktury," trvá na svém Barák.
Sama voda, ať z podzemních, či povrchových zdrojů, je v České republice téměř za babku. Za čerpání surové vody z podzemí nebo vodárenských nádrží platí odběratelé státu tři koruny za kubík. Drahá je služba, během níž se z neupravené vody stane pitná, a její doprava do domácností s následným vyčištěním a vrácením do přírody.
"Aby vlastník vodohospodářské infrastruktury mohl ročně obnovit 2,5 až tři procenta sítí a staveb, měl by polovinu tržeb za vodu investovat do obnovy a rozvoje. Pak by ale musela být cena vody dvojnásobná proti současné," domnívá se šéf SOVAK.
Kdo tady plýtvá
Barákův recept je tak trochu paradoxní. Plýtvání vodou ve zchátralých sítích zákazník platí ze své kapsy, ačkoli ho nezavinil. Teď by měl ještě strávit dvojnásobnou cenu za to, aby vodárny mohly lépe hospodařit.
České domácnosti se s vodou šetřit naučily. Modrá zpráva uvádí, že průměrný Čech denně vystačí s 98,5 litru vody, zatímco v roce 1989 jí spotřeboval 171 litrů. To, opět paradoxně, zvyšuje její cenu.
Většina nákladů na službu je fixní, ať z kohoutku prýští naplno, nebo z něj neteče ani kapka. Výpadek v tržbách dohánějí vodárenské společnosti zvyšováním ceny. Nynější spotřeba pitné vody je tak nízká, že kapacita současných nádrží pro plynulé zásobování bohatě stačí. O budování nových se v dohledné době neuvažuje.
Lidé si do svých domovů pořídili moderní pračky a myčky s nízkou spotřebou vody. Zastaralé baterie nahradili pákovými, úsporné dávkování mají i splachovadla WC. Ke kropení zahrádek využívají vlastní studnu nebo zachytávají déšť do sudů pod okapem. To všechno s sebou přineslo prakticky poloviční pokles spotřeby domácností proti roku 1989.
Potrubí z dob Franze Josefa
Jenže síť hlavního města místy pamatuje ještě c. k. rakouské mocnářství. Mluvčí Pražských vodáren a kanalizací (PVK) Marcela Dvořáková říká, že nejstarší část vodovodní soustavy pochází z roku 1880. V té době Franz Josef seděl na trůně už 32 let a dalších 37 let panování ho ještě čekalo.
Prasklé potrubí ve Štěpánské ulici pocházelo z roku 1936, takže pamatuje prezidenta Beneše.
PVK v letošním prvním pololetí odstranily v Praze 2392 havárií a poruch. Tím spíše měly být doklady historie dávno vyměněny za moderní vedení.
"Naše společnost PVK odpovídá pouze za opravy, nikoli za rekonstrukce a obnovu vodovodů," ohrazuje se Dvořáková.
Vlastnictví trubek a vztahy kolem nich jsou komplikované. Stručně řečeno, někdo jiný je majitel a někdo jiný provozovatel. Složité je i rozdělení tržeb za vodu.
Vlastní, ale nevybírá
Veškerý vodohospodářský majetek vlastní hlavní město Praha. Založilo si vodohospodářskou společnost PVS, která odpovídá za investice a rekonstrukce. Poplatky za vodné a stočné ovšem vybírají PVK, které mají celé zařízení pronajato. Z vybraných tržeb odvádí majiteli nájemné. Loni to bylo 7,32 koruny z každého kubíku vody, za který odběratelé loni platili bezmála 50 korun. Zisk provozovatele na kubíku činil 9,17 koruny. Uvádí to na svých webových stránkách PVK.
Stoprocentním akcionářem PVK je od roku 2002 francouzská společnost Veolia Voda, tehdy pod názvem Vivendi Water. Veolia Voda ovládá v ČR 40 procent vodohospodářské infrastruktury, jak uvedla ve své výroční zprávě.
Odpovědi na otázku, kolik by stála obnova pražské sítě, když je tak zastaralá, se mluvčí vlastnické společnosti PVS Jana Stodolová vyhnula: "Od roku 2000 se v průměru rekonstruuje půl procenta délky vodovodního potrubí a 0,2 procenta délky kanalizační sítě."
Tímto tempem by se vodovody rekonstruovaly 200 let a kanalizace 500 let.
"Pro dosažení úrovně EU v průběhu příštích 25 let je optimální tempo rekonstrukce tři procenta délky sítě ročně," doplnila Stodolová. Obnova je financována ze dvou zdrojů. Z nájemného od PVK, které podle Stodolové činí 1,5 miliardy korun, a z rozpočtu hlavního města, které přispělo 132 miliony korun.
"Na samotnou obnovu jde 1,1 miliardy korun, dále jsou hrazeny splátky na půjčku na systémovou obnovu, kolektory a vodoměry. Na provoz PVS plyne sto milionů korun," vypočítává mluvčí Stodolová. Smlouva o pronájmu s PVK, jak uvedla, končí v roce 2028. Toto datum je pro osud pražské sítě klíčové. Závisejí na něm totiž dotace z Unie.
Unie se zdráhá
Ačkoli EU podporuje ze svých fondů rozvoj vodovodů a kanalizací, v českém případě se to zdráhá udělat. Hned z několika důvodů. Nelíbí se jí podmínky smluv se soukromými provozovateli ani délka, na kterou byly uzavřeny. Zevrubně to popisuje obšírný dokument Ministerstva životního prostředí ČR. Název zní: Operační program životní prostředí pro vodu, vzduch a přírodu do roku 2013.
Unie nesmí podporovat soukromý sektor, protože by to narušilo konkurenční prostředí. V případě modelu zvoleného pro vodu v Česku se bruselskému ředitelství DG Regio zdá, že unijní peníze vložené do obnovy českých sítí by zvýhodnily soukromé nájemce. Nemusely by se podílet na obnově, avšak zisky z vodného a stočného by měly jisté.
Brusel při posuzování projektů tvrdí, že v Česku se od roku 2004 nepostupuje v souladu s takzvanou "nejlepší mezinárodní praxí", jak stojí doslova v dokumentu Ministerstva životního prostředí. Současné provozní a nájemní smlouvy vodohospodářské infrastruktury nejsou v Česku sladěny s touto praxí, konstatovalo DG Regio.
Nevyvážené smlouvy
Aby Česko na dotace z Bruselu dosáhlo, zavázalo se, že současné smlouvy se soukromými provozovateli vypoví a vypíše nová výběrová řízení. Cílem měly být lepší vyváženost mezi veřejným zájmem a zájmem spotřebitelů na jedné straně a privátními zájmy na straně druhé stejně jako dlouhodobá udržitelnost investic. Jenže to se nestalo.
V dohodě z loňského srpna mezi Českem a Evropskou komisí stojí, že když se soukromý provozovatel nebude podílet na investicích do výstavby, smí délka provozní smlouvy trvat maximálně deset let a k tomu musí být řádně zdůvodněna. V tomto případě Praha nemá šanci na dotaci dosáhnout, protože smlouvu s provozovatelem uzavřela až do roku 2028. Podobné je to i v dalších městech ČR, což potvrdil i šéf SOVAK František Barák.
Naopak prodloužit smlouvu bude možné jen se soukromým provozovatelem, který bude mít značný podíl na financování výstavby, oprav a rozšíření vodárenských sítí. Další podmínkou je, aby města veškeré zisky z vodárenství investovala do rozvoje a nevyplácela dividendy.
Ohrožené dotace
Aby české vodárenství splňovalo unijní směrnice, mělo by do konce roku 2010 investovat celkem 76 miliard korun do čističek, úpraven pitné vody, páteřních přivaděčů a obnovy sítí. Z unijních zdrojů by přitom mohlo přitéci až 40 miliard korun. Jenže projekty, které Češi předložili, Unie zpravidla vrací.
V očích Bruselu neobstály ani dodatečně upravované smlouvy se soukromými provozovateli. I v tomto případě byla Komise neoblomná. "Projekty stále neodrážejí nejlepší mezinárodní praxi," zněla mrazivá odpověď.
Pouze v roce 2005 se podařilo obhájit několik projektů, a to pro společnosti, které byly současně vlastníky i provozovateli vodárenské infrastruktury.
Soukromí provozovatelé sítí se do změn smluvních podmínek nehrnou. Důvody jsou nasnadě. Podnikání ve vodárenství přináší zisk. Například společnost Aqualia, ovládaná španělským vlastníkem FCC, provozující Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, se ve výroční zprávě za rok 2007 chlubí ziskem ve výši 388,7 milionu korun. Tržby ve výši 1,72 miliardy korun Aqualii zajistily i dodávky pitné vody do Polska. V tamních příhraničních obcích je levnější brát pitnou vodu od sousedů než nákladně budovat vlastní infrastrukturu.
Lákavá komodita
Voda je zajímavou investicí i na nejistých finančních trzích. Potvrzuje to analytička finančních trhů Next Finance Ivona Hrušová.
"Zájem o vodu jako obchodní komoditu je znatelný z růstu cen akcií společností, které se angažují ve vodohospodářském průmyslu. Index zahrnující některé tyto globální společnosti, takzvaný Palisades Water Index, si meziročně připsal čtyři procenta, což je obdivuhodný výsledek při současné situaci na akciových trzích," uvedla Hrušová. Spotřeba vody v Evropě sice klesá kvůli úspornějším technologiím, její cena však roste. "Prostor ke zdražení je otevřen zhoršující se dostupností nových zdrojů vody," vysvětlila Hrušová.
AUTOR: Alice Olbrichová
Virtuální voda
- Na zalití ranního šálku kávy stačí pouhá dvě deci vody. Ale zdání klame. Ve skutečnosti je jí zapotřebí rovných 140 litrů. Tolik je jí nutné k tomu, aby mohla být káva vypěstována, upražena, zabalena a dopravena až ke spotřebiteli. Spočítal to britský profesor John Anthony Allan (71) z Královské univerzity orientálních a afrických studií v Londýně.
- Allan se zabývá studiem klimatických změn a je autorem zcela nového ekonomického ukazatele výrobní spotřeby, takzvané virtuální vody. Jinak řečeno vodní náročností dané produkce. Zahrnuje do ní nejen závlahy a napájení dobytka, ale třeba i chlazení vodou v průmyslu.
- Obyčejný hamburger z tohoto pohledu spotřebuje 2400 litrů vody. Na každého Američana připadá 6800 litrů virtuální vody denně.
Žíznivá výroba podle Allana
Osobní automobil 150 tisíc litrů vody
Kilogram hovězího 15 tisíc litrů vody
Bochník chleba 40 tisíc litrů vody
Kilogram sýra 5 tisíc litrů vody
Výtisk barevného časopisu 290 litrů vody
Denní spotřeba pitné vody ( rok 2007)
Průměr ČR
98,5 litru/osoba
Nejvyšší
Praha 128,7 litru/osoba
Nejnižší
Zlínský kraj 83,8 litru/osoba
Cena vody pro domácnosti (v Kč/m3=1000 l, rok 2008 vodné, stočné, DPH)
Říčany u Prahy 66,20
Olomouc 57,91
Hradec Králové 56,60
Praha 53,01
Ostrava 51,06
Krnov 31,94
Průměr ČR 55,0
Zdroj: SOVAK
Poruchy v síti připraví každého Čecha denně o třicet šest litrů pitné vody.
40 procent
vodohospodářské infrastruktury v ČR ovládá Veolia Voda ČR .Voda v Česku (rok 2007)
Kam jdou poplatky
Cena vody v Praze s DPH
49,67 Kč/m3
Celkové náklady
38,14 Kč/m3
z toho: opravy6,10 Kč/m3
Nájemné infrastruktury
a majetku7,32 Kč/m3
Zisk 9,17 Kč/m3
Pitná voda v ČR
Celková výroba
683 milionů m3
Celkové ztráty
126 milionů m3
Kdo kontroluje vodu v ČR
Tržby Počet
2007 zásobených
(mld. Kč) obyvatel
Veolia Voda ČR
(francouzský vlastník) 13,3 4,2 milionu
Ondeo (francouzsko
-belgický vlastník) neuvádí 1,7 milionu
Aqualia
(španělský vlastník) 1,72 neuvádí
Energie AG Bohemia
(rakouský vlastník) 1,1 0,316 milionu
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
