zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Místožravci

29.09.2008
Zemědělství
Místožravci
oca(l)vores, tak se jim říká podle anglo-latinského omnivores, všežravci.
"Brambory nám dodává sousední farmář, ryby máme tamhle z řeky, zeleninu a jehněčí z okruhu dvaceti mil," chlubí se dnes v mnoha britských hospodách. Heslo "eat locally" - tedy jezte jen to, co bylo vypěstováno či vyrostlo v onom víceméně dvacetimílovém okruhu - je dnes v Británii takřka vlasteneckou povinností. Místním mlékárenským výrobkům, uzeninám, masu, ale i zelenině a ovoci se tak dostává zasloužené pozornosti a jejich producentům potřebného impulzu.
Být farmářem - celkem samozřejmě ve stylu bio, tedy bez zatížení chemickými prostředky - je práce hodně náročná, ale v Británii má rozhodně zelenou. A je nezpochybnitelným faktem, že řada tamních restaurací dokáže pokrýt velkou část svých potřeb z místních zdrojů. To samozřejmě můžeme jen tiše závidět. Kolik venkovských hospod v zemích koruny české připravuje masité chody z kusů dodaných z biofarem v okruhu dejme tomu čtyřiceti kilometrů; kde vám ke kávě podají mléko od vlastní krávy, kde upečou štrúdl z jablek z vlastního sadu, kde obalí smažák, který vyrobili v místní mlékárně?
Při nedávné návštěvě jedné české biofarmy jsme poněkud odevzdaně naslouchali majiteli, který líčil, jak se pokouší udat na trhu své naprosto výjimečné ovoce. Výjimečné kvalitou, druhovou rozmanitostí a samozřejmě čerstvostí. Při spočtení všech nákladů na sklizeň a rozvoz se dostává na prakticky dvojnásobnou cenu, než je ta u ovoce dovezeného "v ochranné atmosféře" z doslova druhého konce světa. Pak samozřejmě nemá u nákupčích šanci. Chtějí-li čeští biofarmáři chovající krávy vyrábět i mléčné výrobky, musí investovat obrovskou částku do sofistikované mlékárny splňující naše tvrdé normy. Příběh o typických místních sýrech (z nichž by místní hospůdka mohla stvořit výjimečný smažák) se tak stává utopií.
Ekonomové a ekologové dnes rozviřují zuřivé debaty týkající se úspornosti nebo naopak nákladnosti produkce potravin. Přehodnocují se dokonce některé prvoplánové námitky místožravců. Co se spotřeby energie a emisí týče, je zřejmě výhodnější převážet potraviny v napěchovaných kontejnerech náklaďáků než občas pár bedýnek přihodit do farmářova vozu a objíždět s ním kraj. Novozélandští pěstitelé jehněčího zřejmě ovládají úspornější metody chovu, dovoz jejich jehňat do Británie je prý tedy hospodárnější. Místožrouti anebo prostě jen ti, kdo objevili výjimečnou chuť čerstvých surovin, pěstovaných bez zbytečné chemické zátěže a v místě, si je ale už nechtějí nechat vzít. A nemusí ani chodit do obchodů se zdravou výživou či zajíždět k biofarmářům. O rozvoz biopotravin do domácností se dnes stará neuvěřitelných 550 firem a každý týden je po Británii rozvezeno na půl milionu bedýnek s tímto artiklem. Oliver Rowe, majitel londýnské restaurace Konstam, umlčuje námitky o zbytečné spotřebě energie jednoznačně: devadesát procent své spotřeby pokrývá ze zdrojů, které jsou v dosahu londýnského metra. "A něco mi dovezou i na kole," dodává lakonicky. Ano, zní to jako pohádka z jiné planety, ale dovolte malý vulgarismus: To prostě žeru.
Zdroj: Víkend

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Ukliďme Česko
23
9. 2017
23.9.2017 - Festival, slavnost
Brno
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí