Potěmkinské předvolební kamiony Martina Bursíka

Vidím to jako dnes; je počátek září a v Teplicích zasedá bouřlivý sjezd SZ. Po ohlášení Bursíka, že právě vláda schválila jeho návrh, aby o víkendech měly kamiony výrazně omezený provoz na našich silnicích, se v sále ozval frenetický potlesk.
Další vítězství ducha nad hmotou, vlastně spíš potěmkinských kulis nad zdravým rozumem. Jako když Kléma oznámil na Staromáku, že se právě vrátil z Hradu, kde prezident Beneš přijal demisi buržuasní vlády… “Zelený trumf” se vyplatil, ministr Řebíček “píchl” svému kolegovi, ten byl opět zvolen a věci se zase vrátily do starých kolejí.
Podle včerejšího vyjádření vlády se však zmíněný návrh na rozšíření celoročního zákazu víkendových jízd kamiónů, který požadují zelení, do Poslanecké sněmovny dostane až po senátních a komunálních volbách.
Zákazy, stanovené na 35 hodin o prázdninách a 22 hodin mimo ně, byly s platností od 1. července 2006 zničehonic sníženy na 19 a 9 hodin. Návrh novely, která má umožnit, aby kamióny nesměly vyjíždět po celý rok v pátek od 15:00 do 20:00 a v neděli od 13:00 do 22:00, totiž ministr dopravy Aleš Řebíček vládě stále ještě nepředložil, přestože tak měl udělat už v minulém týdnu. Že by spolek autodopravců účinně lobboval?
A proč Řebíček s předlohou otálí, odpověděl ve středu mluvčí ministerstva dopravy Karel Hanzelka: „Stále ještě na tom pracujeme. Zřejmě to do vlády a pak do Sněmovny nepůjde jako samostatný návrh, ale jako součást velké novely zákona o provozu na pozemních komunikacích, která má změnit bodový systém.“
Přes toto prodlení ministerstvo dopravy nadále tvrdí, že rozšíření inkriminovaného zákazu jízd kamiónů může nabýt účinnosti hned od 1. ledna 2009. V jaké podobě to nakonec bude, ovšem zcela jasné není.
Dosud páteční zákaz platil jen o letních prázdninách pro dálnice, rychlostní komunikace a silnice první třídy. Proti jeho rozšíření ostře protestuje sdružení autodopravců Česmad Bohemia, které navrhlo, aby se místo pátečního zákazu jízd zavedl jenom zákaz předjíždění, ovšem bez doporučení, kdo by to účinně kontroloval. Podle policejních statistik je na dálnicích asi třicet procent z více než pěti tisíc ročních nehod způsobeno řidiči nákladních vozidel, kteří při nich zavinili 32,3 procenta všech úmrtí na českých dálnicích v loňském roce.
Ekonomické ztráty v důsledku usmrcení jednoho člověka při dopravní nehodě, tedy hmotné škody, náklady na zdravotní péči, policii, soudy, pojišťovny, ztráta na produkci a sociální výdaje, činí celkem 8 099 989 Kč. Celkové hmotné a finanční ztráty v důsledku roční dopravní nehodovosti v ČR se tak vyšplhaly nejen za zmíněné škody za zraněné i mrtvé na více než 49 bilionů Kč…
Bursík a spol. zřejmě netuší, jaká je hodnota zbytečně zmařeného lidského života; není řeč pouze o ekonomice, ale také o bolesti, žalu a osamění… Přesto budou u nás kamiony šílet o víkendech dál, bourat navrátilce z dovolených a chat i chalup. Během pátků, sobot a nedělí umírá na našich silnicích při haváriích až 50 procent lidí. Bossovi Strany zelených to ale asi vrásky nedělá. Svůj předsednický mandát na dalších pár roků už má v kapse…
Připomnělo mi to situaci na Ukrajině v době, kdy se rozhodovalo o uzavření jaderné elektrárny Černobyl. Vlastně společné na tom všem je pouze myšlení ministrů životního prostředí obou zemí. S tím ukrajinským jsem se setkal, když jsem s ním pro Moravskoslezský den dělal rozhovor. Dr. Jurij Ščerbak byl sympaťák, hned mi nabídl za sedmdesát dolarů přelet vrtulníkem nad “kukaččím hnízdem” sarkofágu na černobylském reaktoru č. 4.
“Kdysi jsem byl odhodlaným aktivistou Strany zelených a bojoval za zrušení Černobylu. Byl jsem dokonce jako lékař při zásahu přímo v elektrárně po havárii 26. dubna 1986. No a pak jsem se stal ministrem a brzy mi došlo, že být aktivistou je jedna věc a být ministrem věc druhá,” smál ten bodrý chlapík. “To si mě hned odchytil ministr průmyslu a prý jestli zruším továrnu na chemické obaly, bude to katastrofa, jelikož nebudou střívka a nebude do čeho tlačit “kalbasu” a tak podobně. A též mi ministr energetiky domlouval a vypočítával, o kolik energie a peněz přijde Ukrajina, když prosadím zastavení atomovky V. I. Lenina…”
Teorie je holt jedna stránka, praxe pak úplně něco jiného. Zvláště v zemi, kde ještě pořád nemůžou svázat začátek s koncem, což se děje občas i u nás. Jurij Ščerbak napsal knihu Černobyl a stal se velvyslancem v Izraeli…
Ministr Bursík má také své priority na papíře a před televizními kamerami. V reálu však skutek utek. Když byl ministr Čunek se svými problémy ve vládě, Bursík jasně deklaroval prostřednictvím ministra Schwarzenbergra, že buď Čunek, nebo trojka zelených ve vládě.
Dnes už je rok po těchto tahanicích a pořád jsou všichni zelení ve vládě. Ještě delší doba uplynula od požadavku zelených, že buď radar, nebo oni… Radarová smlouva SOFA je dávno podepsaná a zelení, mírně už domodra, se drží blažených vládních pozicí jako klíšťata svého krevního pohonu. “Jsme proti atomové energii!” zní motto programu Strany zelených. Premiér Topolánek však naopak energii z jádra podporuje. Koalice však trvá dál…
“Kamiony omezí jízdy o víkendech, jinak odcházíme z vlády!” zněla další “hrozba” zelených…
Psi štěkají, karavana však klidně kráčí dál…
Inu, moc je moc sladká, ani statisíce měsíčně neleží jen tak na ulici a milá Katuška Jau Jau potřebuje pevnou oporu a svoji existenci. Ty ostatní, krávy, lze přece donutit silou, aby spolupracovaly a respektovaly toho, koho mají…
Břetislav Olšer

http://olser.cz