Tipy na zajímavě strávený prodloužený víkend u našich sousedů i doma
Když má víkend čtyři dny
Za čtyři dny se toho dá vidět i prožít dost. Na čtyři dny, na které si můžete prodloužit nadcházející víkend díky státnímu svátku, se už vyplatí vyjet k sousedům. Jenže co se vlastně dá podniknout v Německu, Rakousku, Polsku a Slovensku? Krajina a města za našimi hranicemi mají bohužel ještě někdy nálepku jakési tranzitní zóny na cestě k moři nebo za exotikou. Přitom i v těchto zemích je spousta možností, jak si volné dny užít. Ať už je to horský výšlap, lyžování na ledovci nebo odpočinek v lázních. A vůbec, byli jste už třeba v jižních Čechách na výlovu rybníka?
NĚMECKO
Bavorský les: daleké vyhlídky i mistři skláři
Bavorský les (Bayerischer Wald) představuje pokračování Šumavy na německém území a z oblastí bezprostředně za "českými humny" bychom jen těžko hledali atraktivnější turistický cíl. Snad kromě velkých vodních ploch tu najdete všechno: krásnou, jen málo narušenou přírodu, zajímavé památky, spoustu atrakcí pro děti, dobré možnosti ubytování i kulinářské speciality.
Jaksi samozřejmý cíl Bavorského lesa představuje pro mnoho návštěvníků nejvyšší vrchol oblasti, Grosser Arber (Velký Javor). Nejde tady o rekordy, ale o vyhlídku: pokud se na holý vrchol Velkého Javoru vypravíte za jasného podzimního dne, je velká šance, že jižním směrem spatříte přes inverzí pokryté Podunají zubaté štíty téměř 200 kilometrů vzdálených Alp. Je to podívaná, na kterou se nezapomíná. Při vší úctě, tento pohled z Javoru dá rychle zapomenout na různé "alpské vyhlídky" na české straně Šumavy. Výstup na vrchol (1456 m) může usnadnit lanovka, kterou znají ze zimy hlavně lyžaři, ale provozní dobu si v mimosezoně raději předem zkontrolujte.
Pěšky lze na Velký Javor vystoupit nejsnáze od horského hotelu Brennes, vzdáleného asi 7 kilometrů z hraničního městyse Bayerisch Eisenstein. Převýšení okolo čtyř stovek metrů zvládnete pěšky asi za půldruhé hodiny. Zpátky se můžete vrátit přes sedlo mezi Velkým a Malým Javorem, odkud sejdete kamenitou lesní cestou ke Kleiner Arbersee (Malé javorské jezero). Tato varianta je trochu náročnější, ale pohled na jezerní hladinu s plovoucími rašelinnými ostrůvky námahu určitě vynahradí. Od jezera je to zpět na Brennes asi půl hodiny mírného stoupání.
Futuristická architektura v lese
Když počasí nepřeje, můžete se vydat do jednoho ze dvou velkých informačních center Národního parku Bavorský les. Obě jsou umístěna v lesnaté oblasti stranou sídel a obě mají flexibilní interaktivní expozice zaměřené především na téma ochrany přírody a lidské zodpovědnosti za prostředí, ve kterém žijeme. U obou infocenter jsou také rozsáhlé "Tiergelände", jakési zoologické zahrady v přírodě s obrovskými výběhy, kde lze spatřit různé druhy zvířat, která žijí (nebo v minulosti žila) v Bavorském lese.
Starší z informačních center, Hans Eisenmann Haus, najdete kousek od obce Neuschönau. Mnoho pozornosti na sebe v poslední době ale hlavně strhl Haus zur Wildnis (Dům divočiny), otevřený v roce 2006 kousek od železniční zastávky Ludwigsthal nedaleko českých hranic. Cestou od nádraží k vlastnímu infocentru projdete kolem výběhů, kde lze spatřit rysa, divoké koně nebo uslyšet vytí smečky vlků; vlastní budova pak představuje radikální architekturu dokonale souznící s okolním prostředím. Součástí expozice je mj. třídimenzionální videoprojekce či stručné představení všech německých národních parků.
Živá tradice sklářů
Na rozdíl od české Šumavy zůstala na řadě míst Bavorského lesa živá tradice sklářské výroby. Důležité sklářské centrum představuje Bodenmais, dosažitelný krátkou železniční tratí ze Zwieselu. Na okraji městečka najdete rozlehlou výrobnu společnosti Joska Kristall, kterou lze navštívit v rámci turistických okruhů (o časech je však lépe se předem informovat); v tom případě uvidíte naživo celý proces výroby skla. Pokud vám stačí stručnější náhled na sklářské řemeslo, pak můžete zajít do některého z větších obchodů, kterými je Bodenmais prosycen, a sledovat dění u sklářské pece.
Komplexní přehled o sklářství na německé straně Šumavy i jinde podá sklářské muzeum ve Frauenau. Tato mezinárodně uznávaná instituce znovu otevřela brány po rozšíření a kompletní rekonstrukci v roce 2005 a nejen zdejší exponáty, ale i sama budova je uměleckým dílem. K vrcholům muzea ve Frauenau patří "piksly", pestrobarevné skleněné nádobky na šňupací tabák; zdejší sbírka patří k nejlepším na světě.
Saské Švýcarsko: skály, skály a skály
Nad tím názvem se dnes leda tak pousmějeme, vždyť Sächsische Schweiz (Saské Švýcarsko) ani navazující České Švýcarsko nemají s tím opravdovým Švýcarskem nic společného. To se jen do zeměpisného názvu promítly představy z doby romantismu. Krajinu kolem Labe mezi Hřenskem a Drážďany tento fakt ale v žádném případě nedevalvuje. Naopak: bizarní svět pískovcových věží, strmých roklí a skalních vyhlídek dnes zajisté osloví nejen romantické duše. Příroda po obou stranách česko-německého pomezí je tu dnes chráněna v národních parcích.
Skalní vyhlídka Bastei u stejnojmenného hotelu patří k symbolům Saského Švýcarska. Odsud, z přirozené terasy nad pravým břehem Labe, se otevírá jeden z nejkrásnějších výhledů v oblasti - hluboko pod vámi plyne v krásném zakleslém meandru řeka Labe, vzdálenější horizonty lemují typické pískovcové stolové hory. Vyniká mezi nimi Lilienstein (415 m), který při troše fantazie připomíná erodované tvary z Monument Valley na americkém Západě. Při dobrém počasí snadno rozeznáte i mohutnou pevnost Königstein na protějším břehu Labe.
Výlet na Bastei může být docela nenáročnou vycházkou - od lesního parkoviště je to k první vyhlídce kousek - ale vyplatí se tu investovat trochu více námahy i času. Když popojdete jen o pár stovek metrů dále, otevře se před vámi kulisa bizarních skal a hlavně pohled na umělý kamenný most Basteibrücke, překlenující hlubokou strž Mardertelle. Skoro osmdesát metrů dlouhý most tu postavili
už v roce 1851 a je důkazem toho, že pěší turistika má v této oblasti velmi dlouhou tradici. Kousek odtud lze po zaplacení malého vstupného navštívit skalní hrad Neurathen (čekají vás kovové schody, žebříky a můstky) a poté sejít dolů k Labi do malebného letoviska Niederrathen. Vrátit se můžete cestou kolem jezírka Amelsee a poté se dostanete výstupem skalními labyrinty zpět k parkovišti.
Jen když netrpíte závratí
Zubatý pískovcový hřeben Schrammsteine odděluje zakleslá údolí Labe a říčky Kirnitzsch (Křinice) a najdete ho bezprostředně za českou hranicí. Jde o velmi exponovaný skalní terén, který byl původně využíván hlavně horolezci, ale umělé pomůcky (žebříky, stupy, zábradlí apod.) umožňují výstup na Schrammsteine i pěším turistům, aniž by potřebovali speciální výbavu. Nutností je ale dobrá obuv, jistá noha, a pokud trpíte závratí, raději byste měli zvolit jiný výlet.
Možným východištěm na Schrammsteine je parkoviště při silnici nad osadou Postelwitz, asi čtyři kilometry od města Bad Schandau. Území je protkáno hustou sítí značených cest, z nichž ale některé jsou koncipovány jako jednosměrné (tj. pouze pro výstup či sestup), aby si turisté nepřekáželi - vybavte se proto podrobnou mapou. Výstup na nejvyšší skalní vyhlídku Hoher Torstein trvá něco přes hodinu. Výhledy do dálky jsou v něčem podobné jako na Bastei, ale blízké okolí s desítkami kolmých skalních věží a zdánlivě bezednými roklemi je o poznání dramatičtější. Na okolních skalách určitě spatříte horolezce zavěšené na lanech.
Lodičkou po hranici
Jinou perspektivu skalního světa Saského Švýcarska nabízí údolí říčky Kirnitzsch (Křinice) v úseku, kde tato tvoří česko-německou státní hranici. Jde o nejodlehlejší část celého území, kam se z Německa i z Čech dostanete pouze několikakilometrovým pochodem po lesních cestách.
Přirozené bohatství zdejších rozlehlých lesů lákalo už od středověku, ale dlouho nebylo jak dřevo z obtížně přístupné oblasti dopravit. Kolem roku 1580 byla na říčce vybudována dřevěná hráz, která umožňovala plavbu poražených kmenů. V roce 1817 byla Křinice v hraničním úseku přehrazena fortelnější kamennou zdí a asi o padesát let později se na takto vzniklé přehradě, zvané Obere Schleuse, začalo s turistickými vyjížďkami, které se provozují dodnes. Plavby po Křinici představují konkurenci Tiché a Divoké soutěsce na Kamenici u Hřenska.
K výchozímu bodu plavby se nejsnadněji dostanete z obce Hinterhermsdorf, pochod trvá asi hodinu. Alternativou je přibližně 8 kilometrů dlouhý přístup z české vesnice Brtníky. Vlastní plavba probíhá v délce 700 metrů stinným, zalesněným a vlhkým údolím stísněným mezi skalami a svézt se tu můžete do konce října. Po ukončení plavby lze dál pokračovat zase pěšky podél říčky po tzv. vorařské stezce (Flössersteig) směrem do Bad Schandau a po několika kilometrech odbočit vpravo zpět do Hinterhermsdorfu.
SLOVENSKO
Víkend v lázních
Podzim a zima bývají náročnými obdobími pro lidskou fyzičku i psychiku. Koupele, pitné kúry, masáže a zábaly... Dva tři dny strávené v lázních vám udělají dobře. Jako těm vojákům v roce 0, kteří u Váhu nabírali sil...
Zázrak! Tak hovoří pověst o výsledku dvoudenního "čvachtání" římských vojáků v piešťanských vodách. Bolest a únava a černé myšlenky byly pryč. Léčivé prameny vyvěrají v Piešťanech po dvou tisících letech dál. Na západě země v Trnavském kraji, na ostrově, který objímá řeka Váh, můžete sami vyzkoušet, zda jsou prastaré zápisy pravdivé.
Prameny se po roce 1720 dostaly do majetku rodu Erdödyů, který pozdější lázně vlastnil až do jejich znárodnění v roce 1940. První vanové a bazénové koupele vznikly roku 1821. Největší zásluhu na rozvoji lázeňství v Piešťanech však má rod Winterovců, který si v roce 1889 od Erdödyů lázně pronajal a desetiletí je spravoval.
Původní jádro Piešťanských lázní tvoří Napoleonské lázně, budované mezi lety 1822 až 1826. V prvních letech 20. století zde vyrostl hotel Royal (1906) a o šest let později krásný secesní hotel Thermia Palace s přilehlou budovou balneoterapie Irma. Následovaly další hotelové budovy, Thermia Palace je však pýchou celých lázní dodnes.
Pravé jádro lázní v současnosti tvoří sedm hotelů, čtyři budovy balneoterapie s minerálními a bahenními koupelemi, venkovní bazén a rozlehlý park. Celkem tu je deset pramenů o teplotě až 67 - 69 °C. Sirné vody obsahují 1,5 mg minerálů na litr a jsou určené jak k pitným kúrám, tak k ozdravným koupelím.
Vedle koupelí jsou základním kamenem léčby nemocí pohybového aparátu a centrálního nervového systému také zábaly v bahně. To se těží v mrtvém rameni řeky Váh a nechává se ve speciálních nádobách rok uzrát.
Relaxační a wellness pobyty jsou zde zaměřené na odbourávání stresu, úlevu pohybovému aparátu i odpočinek. Pobyt začíná konzultací s lékařem, který doporučí a složí konkrétní soubor relaxačních procedur: například vodoléčbu, teploléčbu, masáže, bahenní zábaly. Ceny se pohybují od 1200 do 3500 Sk na den podle typu ubytování.
Golf, nebo Báthory?
V lázních se ale nemusíte jen koupat v bahně nebo pít sirnou vodu. Můžete si tu zahrát třeba golf, tenis, squash, zajít na ryby nebo - pokud máte kuráž - skočit si s padákem. V okolí Piešťan jsou také značené cyklotrasy. Dostanete se tak třeba k tajemnému hradu Čachtice, kde žila Alžběta Báthoryová. Daleko to není ani k romantickému hradu Tematín.
www.kupelepiestany.sk
Sirné Smrdáky
Slovensko je zajímavé mimo jiné také svým podložím. Ve třetihorách většinu území zalévalo moře, které po sobě zanechalo biologické materiály, na jejichž základě vznikly pod nynějším povrchem země vzácné minerální prameny. Dnes vyvěrají na mnoha místech a každý pramen má jiné složení, dané výskytem podzemních hornin a ložisek.
Unikátní je léčivý pramen ve Smrdákách na úpatí Bílých Karpat, zhruba 80 kilometrů od Brna. Z hloubi země tu vyvěrá minerální voda a sirné bahno s jedním z nejvyšších obsahů sirovodíku v Evropě (680, resp. 400 mg/litr). Tato přírodou vytvořená síra je ideálním pomocníkem při léčbě ekzémů, lupénky a onemocnění pohybového aparátu.
Ve Smrdákách to byl pro změnu pastýř, který si podle pověsti vyléčil po koupeli ve zdejší páchnoucí vodě bolavé nohy. Kvůli pachu linoucímu se od pramenů dostala také obec své jméno. I když vesničku s koupelemi zmiňuje Matěj Bel už v roce 1740, první lázeňský dům postavil až téměř o sto let později podžupan Jozef Vietoris. Vedle pak nechal vztyčit impozantní budovu kostela, která se stala symbolem lázní.
Odpočinkový program v lázních Smrdáky zahrnuje ubytování, polopenzi, vstupní prohlídku lékařem a dvě procedury denně - například balneoterapii ze sirného bahna, minerální koupele, vodoléčbu, speciální rehabilitaci či reflexní léčbu nebo masáže. Zaplatíte za něj od 1000 do 1700 Sk denně.
V areálu si můžete zahrát tenis, volejbal, půjčit si kolečkové brusle či kolo nebo si zacvičit v relaxačním centru. Okolí Smrdáků je protkáno cyklistickými a turistickými stezkami. Dojet můžete třeba k hradu Červený Kameň, k jeskyni Driny nebo do historických měst Skalica a Trnava. Nedaleko leží také zámek Smolenice a skanzen ve Strážnici.
www.spasmrdaky.sk
POLSKO
Za polskou duší do Krakova
Administrativně je hlavním městem Polska Varšava, ale když se Poláků zeptáte, které z jejich měst je pro polský národ nejdůležitější, mnoho z nich nezaváhá: Krakov přece. Historická metropole Polska se dnes opět hrdě řadí mezi nejvýznamnější středoevropská sídla a zrcadlí stejně tak velké chvíle polského národa jako tragické momenty evropských dějin. Sotva sto kilometrů od českých hranic vás očekává město nabité odrazy velkých historických dějů, najdete tu skvělé památky a pocítíte i energii současnosti.
Krakov (polsky Kraków) se stal polským hlavním městem roku 1038, ani ne sto let od doby, z níž se datuje první písemná zmínka o tomto městě (966). Jako polská metropole sloužil do roku 1609, kdy došlo k přesunu hlavního města do Varšavy, ale polští panovníci byli v katedrále na krakovském Wawelu korunováni až do roku 1734. Po třetím dělení Polska připadl Krakov Rakousku-Uhersku (stal se formálně součástí Haliče) a tento stav vydržel až do konce první světové války.
Krakov byl během své pohnuté historie svědkem nejen královských korunovací a jiných skvělých ceremonií, ale odehrály se tu i události, které měly na dějiny Polska neblahý vliv. Tak bylo město v roce 1655 zničeno švédskými vojsky, na krakovském hlavním náměstí vyhlásil v březnu 1794 Tadeusz Kościuszko (neúspěšné) povstání proti Rusku; za druhé světové války pak byla zdejší historicky významná židovská obec zcela zdecimována nacistickými okupanty.
Mezi Rynkem a Wawelem
Středobodem krakovského starého města je Rynek Główny (Hlavní náměstí), jedno z největších historických náměstí střední Evropy, o ploše 200 x 200 metrů. Jeho půdorys zůstává nezměněn od toku 1257 a najdete zde většinu ze symbolů města: renesanční Sukiennici (tržnici), mohutnou mariánskou baziliku, bronzový pomník polského národního básníka Adama Mickiewicze i malý kostel sv. Vojtěcha, jeden z nejstarších kamenných kostelů v Polsku.
Určitě nevynechejte interiér baziliky Panny Marie (Kościół Mariacki), neboť zde spatříte jedno z vrcholných děl evropského gotického umění - dřevěný oltář, dílo Veita Stosse z období 1477 - 1489. Mezi dřevořezbami 13 m vysokého a 11 m širokého oltáře převládají mariánská témata a podle některých pramenů jde o největší dílo svého druhu na světě.
Ulice Grodzka, lemovaná řadou kostelů a dalších historických budov, vás přivede z Rynku na vrch Wawel, vypínající se nad levým břehem řeky Visly. Tento okrsek si vybrali za své sídlo první historičtí vládcové Polska počínaje Mieszkem I. na konci 10. století a dnes tu najdete dvě z nejvýznamnějších budov města: zámek Wawel a přilehlou katedrálu.
Zámek je proslulý krásným renesančním nádvořím, do kterého se otevírají renesanční lodžie, a také klenotnicí ukrývající mj. polské korunovační klenoty. V katedrále na Wawelu je pohřbeno ne méně než 16 polských panovníků a nezůstává jen u pomazaných hlav - najdete tu i náhrobky Tadeusze Kościuszka, Adama Mickiewicze či maršála Jozefa Piłsudského. Nezapomeňte navštívit Zikmundovu kapli při jižní stěně katedrály, považovanou za nejčistší ukázku renesanční architektury mimo území Itálie.
Druhá nejstarší středoevropská univerzita
Význam středověkého Krakova dokládá i založení zdejší univerzity v roce 1364, pouhých 16 let po ustavení univerzity v Praze. Stalo se tak za krále Kazimíra III. Velikého a k nejslavnějším studentům krakovské alma mater patřil Mikuláš Koperník. Kde škola v prvních letech sídlila, není jisté, ale od roku 1400 se univerzitní život v Krakově koncentruje do okrsku v jihozápadní části starého města, kde také dodnes stojí nejdůležitější budovy s univerzitou spjaté. Mezi nimi vyniká Collegium Maius, nádherná ukázka civilní gotické architektury 15. století. Vnitřní nádvoří budovy je běžně přístupné turistům stejně jako univerzitní muzeum v horním patře objektu.
RAKOUSKO
Wachau: na krásném modrém Dunaji
Jen pár desítek kilometrů na jih od česko-rakouské hranice si řeka Dunaj proráží cestu okrajem Českého masivu a vytváří jedno z nejmalebnějších údolí střední Evropy - Wachau. Scenérie strmých strání pokrytých lesy a vinicemi, které se zvedají od hladiny mohutného toku, by stály za pozornost samy o sobě, ale Wachau nabízí víc.
Území mezi Melkem a Křemží je totiž obdařené množstvím zajímavých památek, na své si přijdou milovníci dobrého vína, a když přidáme úpravnou malebnost zdejších vesnic a městeček, snadno pochopíme, proč je tato oblast od roku 2000 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Středověká krajina mezi vinicemi a opevněnými kostely
Wachau je unikátní ukázkou harmonické krajiny, která si z velké míry zachovala svůj charakter z období středověku - s trochou nadsázky lze říci, že od té doby byly pouze staré soumarské stezky nahrazeny asfaltovými silnicemi a místo starých bárek plují po Dunaji moderní výletní lodě. Hlavní krajinné prvky se ale nemění: Wachau dominují terasovité vinice po obou stranách řeky, mezi nimiž vykukují vesnice a malá městečka. Kostely ve zdejších vsích jsou často opevněné a svědčí tak o neklidných dobách, kdy svatostánky sloužily také jako útočiště místním obyvatelům, když bylo na obzoru nebezpečí.
Jednou z nejhezčích vsí ve Wachau je Weissenkirchen na levém břehu Dunaje. Základy zdejšího kostela sahají až do 12. století a ke chrámu se nedostanete jinak než po strmých krytých schodech skrze obrannou hradbu. V úzkých uličkách obce se pak najde několik typických uzavřených dvorců včetně nejznámějšího z nich, Teissenhoferhofu. Jeho stinné nádvoří s renesančními arkádami slouží jako občerstvovna, v interiéru sídlí Muzeum Wachau.
Tady věznili anglického krále
Nejfrekventovanějším místem Wachau je ale městečko Dürnstein. Má všechno, co si turisté mohou přát: nádhernou polohu na mírně vyvýšené terase nad Dunajem, malebné úzké uličky, krásný a historicky cenný klášter, četné vinné šenky a také atraktivní příběh.
Ten je spojen se zříceninami hradu na strmém svahu nad Dürnsteinem: zde byl totiž v letech 1192 - 1193 vězněn anglický panovník Richard Lví srdce. Podle známé legendy králův věrný sluha Blondel dlouho hledal svého pána a při putování od hradu k hradu vždy zpíval panovníkovu oblíbenou píseň. Teprve z žaláře na hradě Dürnstein se ale v odpověď ozval králův hlas, který pokračoval druhou slokou písně - a tím bylo jasné, že Richarda drží právě tady. Z části výkupného, které požadoval rod Kuenringerů za Richardovo propuštění, prý byla pak vystavěna obec Dürnstein.
Výstup k hradu trvá z městečka slabou půlhodinu a budete odměněni jak jinak než báječným výhledem; výšlap vám navíc umožní alespoň na chvíli uniknout masám turistů, které jsou v Dürnsteinu nejen v hlavní turistické sezoně pravidlem.
Lyžování na ledovcích
Ještě nedávno byla velká část ledovců celoročními lyžařskými centry, jenže ústup jejich splazů a horká léta jejich sezonu zkrátily na období zhruba od října do června. Hlavní sezonou tu bývá tradičně podzim, kdy se stávají azylem pravověrných lyžařů, zahajujících svůj lyžařský rok.
Z Česka jsou nejdostupnější rakouské ledovce, kde máte na výběr hned osm center, z toho pět v Tyrolsku, snadno dosažitelném po dálnicích. Jsou to Kaunertal, Pitztal, Sölden, Stubai a Hintertux. Od poloviny listopadu se pak začínají otevírat i klasická lyžařská střediska s vysokohorskými areály. Mezi prvními bývá tyrolský Obergurgl-Hochgurgl (nedaleko Söldenu), italský Sulden anebo švýcarský Svatý Mořic.
Kdy vyrazit?
Většina ledovců zahájí svou sezonu zpravidla v druhé polovině září - spustí obvykle nejvýše položené partie sjezdovek, v nejhorším případě třeba jedinou trať. Větší celoroční ledovce (Hintertux) už mívají v provozu nejméně 10 km sjezdovek. Vše závisí na množství čerstvého sněhu, který se od konce léta stihne na obnažené ledovce snést. V polovině října příliš sněhu na tyrolských ledovcích ještě neleželo - například na Kaunertalském ledovci to bylo pouhých 16 až 30 centimetrů, více pak v Söldenu nebo Stubai (zhruba 65 cm). Nejlépe na tom v tu dobu byl Hintertux s až 105 centimetry sněhové pokrývky.
Mnoho dříve ledovcových sjezdovek se úbytkem masy věčného sněhu dostalo na kamenitý podklad, a tak potřebují pro své zprovoznění i více sněhu v začátku sezony. Teprve poté, co se utvoří alespoň minimální podklad tratí (asi 50 cm sněhu) a mrzne celodenně, vyplatí se vyrazit - přirozeně nejlépe za vysokého tlaku, a tedy slunečného počasí. Optimální podmínky s prašanem mohou nastat už v říjnu, ale nemusí. V extrémně teplém podzimu 2006 byly ledovcové podmínky mizerné ještě v listopadu, kdy je už obvyklé velmi slušné "zimní" lyžování.
V internetové době lze ubytování sehnat lusknutím prstu, samozřejmě až na výjimky, jako jsou exponované víkendové a sváteční termíny, především pak blízko nástupním stanicím lanovek. Starost o to můžete přenechat české cestovní kanceláři nebo i komerční lyžařské škole - často se v rámci ledovcových zájezdů nabízí testování nových modelů lyží. Je to zároveň výborná příležitost poznat, jaké lyže vám vlastně vyhovují. Tyto testovací dny často pořádají na místě i jednotliví výrobci lyží, takže stačí sledovat webové stránky ledovce a vybrat si.
Při cestě vlastním autem počítejte s tím, že ne všechny ledovcové lanovky začínají v údolí jako Kaprun nebo Hintertux. Nástupní stanice na Stubai či Pitztal jsou sice v údolí, ale přesto zhruba v 1800 metrech nad mořem. Na Kaunertal nebo Sölden je třeba vyjet do více než 2000 m n. m., kde touto dobou mohou čekat klasické zimní nástrahy.
Nejvýše položený Pitztal
Jedním z nejsympatičtějších je menší Pitztalský ledovec se svým kompaktním areálem laděným "do červena". Zdejší terény jsou pestré a atmosféra mnohem útulnější než třeba na Hintertuxu. Nevšední vyhlídková kabinková lanovka Pitz-Panoramabahn s jednoduchou kovovou stanicí na vrcholu Brunnenkogelu (3440 m) je nejvýše položenou lanovkou v Rakousku, a neuskuteční-li se projekt sousedního Kaunertalu, pravděpodobně jí i navždy zůstane. V předloňské sezoně areál příjemně omládl stavbou osmimístné kabinky, nahrazující nekonečný vlek s pěknou dálniční sjezdovkou Mittelbergjoch.
Z vrcholu Brunnenkogel, na nějž se od metra po hřebínku šplhají shluky kabinek, padá sjezdovka špičkových parametrů, kterou hojně využívaly reprezentační týmy k tréninku. Hlavní masa lyžařů proudí právě tudy a ještě po mírnějších tratích u vleku Brunnenkogel. Sjezdovky z této části si lze protáhnout mírným žlábkem až ke komfortní šestisedačce Gletschersee, odkud by jednou měla vést návratová trať do údolí a odlehčit tak přetížené podzemce. Pěkně sklopený sportovní "schod" a mnoho carvingu je k mání po výjezdu kabinkou do sedla Mittelbergjoch.
ČESKO
Gastronomická pozvánka
Podzim je doba nejenom zasmušilá, ale přináší i řadu radostí. Vinaři dokončují vinobraní, nabízejí burčák a připravují Svatomartinské víno. To bude mít ale premiéru až 11. listopadu, někde dokonce přesně v 11 hodin a 11 minut. Na rybnících vrcholí na podzim výlovy, často s ochutnávkou rybích specialit přímo na místě. Kdo dává nicméně přednost výhradně tekutému občerstvení a městskému povyražení, měl by vědět, že Praha bude poprvé hostit přední světové barmany na dalším ročníku Mattoni Grand Drink.
Na výlov k pohádkovému zámku
Nastal čas výlovů rybníků, což sice napohled vypadá romanticky, ale je to tvrdá lopota. Na druhou stranu - kdo pozoruje do bahna se bořící rybáře z bezpečí hráze s kalíškem něčeho pro zahřátí v ruce, rozhodně se nenadře.
Pokud máte o tomto prodlouženém víkendu namířeno na Hlubokou, můžete tam obdivovat nejenom architektonický skvost v podobě zámku, Jihočeskou galerii, zoologickou zahradu či pěkné osmnáctijamkové golfové hřiště, ale k vidění bude i klasický výlov rybníka.
Přímo pod městečkem se bude od 26. do 29. října lovit Munický rybník, který patří Rybářství Hluboká nad Vltavou. Se svými 117 hektary rozlohy vodní plochy patří k těm velkým, na největší český rybník Rožmberk (489 ha), který se lovil druhý říjnový víkend, přesto nemá.
Z hráze Munického rybníka uvidíte vše, co k tradičnímu výlovu patří. Především budete mít možnost zakoupit si přímo na místě za akční cenu čerstvě vylovenou rybu. Nemusí to být zrovna tradiční český kapr, ale jestli si právě tuto rybu povezete domů, můžete se ji pokusit udělat netradičně, podle prastarého receptu našich prababiček (viz Vařte s námi). Na dobrého kapra tak nemusíte čekat až na Vánoce.
V případě, že Hlubokou nestíháte, můžete pozorovat výlov mezi 4. a 6. listopadem také v Třeboni u rybníka Svět.
Prahu ovládnou nealko koktejly
Komu výlety do přírody a výlovy rybníků nic neříkají, má v pátek 24. října jedinečnou možnost pozorovat v sedmnácti pražských barech plejádu třiceti světových barmanů, kteří budou míchat koktejly. Pochopitelně je můžete také ochutnat.
Půjde sice o mistry, kteří budou soutěžit na Mattoni Grand Drink 2008, a tedy míchat nealkoholické nápoje s mattonkou, ale jistě dovedou namíchat i něco silnějšího. Mattoni Grand Night v nejlepších barech v centru Prahy startuje ve 21 hodin, předběžný konec je naplánován na druhou hodinu ranní. n
AUTOR: Štěpán Vítek
AUTOR: Radek Holub (redaktor časopisu Snow)
AUTOR: Libor Ševčík
Doprava
V oblasti Bavorského lesa funguje dokonalý systém veřejné dopravy, který dá snadno zapomenout na vynález zvaný osobní automobil. Jeho páteří je Waldbahn (lesní železnice), vedoucí z hraničního nádraží Bayerisch Eisenstein přes Zwiesel a Regen do podunajského Plattlingu. Ve větších stanicích navazují autobusy sítě Igelbus, které jezdí obvykle v hodinových intervalech a umožní rychle a efektivně navštívit i odlehlé (a turisticky zajímavé) lokality. Zbytečné dodávat, že vlaky i autobusy jezdí s německou přesností. Na některá důležitá místa, například na parkoviště pod Luzným či na lokalitu Gfäll (východiště na Roklan), se kromě brzkého rána jinak než autobusem nesmí a v uzlových bodech linky navazují i na spoje z Čech.
Informace
www.nationalpark-bayerischer-wald.de - oficiální internetové stránky Národního parku Bayerischer Wald (též v češtině)
www.bayerischer-wald.de - turistický portál oblasti Bayerischer Wald (částečně též v češtině)
www.bayerwald-ticket.com - jízdní řády linek veřejné dopravy v Bavorském lese (též v češtině)
www.arber.de - stránky turistického střediska Grosser Arber včetně informací o provozu lanovek a vleků
www.joska.com - internetové stránky sklárny Joska Kristall v Bodenmaisu
Informace
www.nationalpark-saechsische-schweiz.de - oficiální internetové stránky Národního parku Sächsische Schweiz
www.npcs.cz - internetové stránky Národního parku České Švýcarsko
www.hinterhermsdorf.de - stránky obce Hinterhermsdorf včetně informací o plavbě po Křinici (pouze německy)
Jak se tam dostat
Prahu s Krakovem spojují každý den dva přímé rychlíky. Expres Silesia jezdí přes noc (příjezd do Krakova kolem půl sedmé ráno), zatímco denní Comenius je o něco rychlejší (7 hodin). Z Moravy jsou vlakové spoje četnější, cesta z Ostravy trvá asi 4 hodiny. Jízdu autem nelze i vzhledem ke stavu polských silnic doporučit.
Informace
www.krakow.pl - oficiální internetové stránky města (mj. anglicky a německy)
www.krakow-info.com - přehled památek, kulturních a společenských akcí, praktické informace o městě
www.pkp.pl - internetové stránky polských železnic
MEZITITULEK: Lyžařská fakta
Nadmořská výška: 1640 - 3440 m n. m.
(z toho ledovec: 2750 - 3440 m n. m.)
Sezona: od září 2008
Sjezdovky celkem: 28 km
Vleky: 3x vlek - 1x sedačka krytá - 2x kabinka - 1x metro
Skipas: dospělí 1 den: 37 eur
Doprava: autem z Prahy 550 km, 6 hod.
www.pitztaler-gletscher.at
Tip
Po obou březích Dunaje sice ve Wachau vedou silnice, pokud si ale chcete soutěsku řádně vychutnat, nechte auto odpočinout - tím pravým dopravním prostředkem je tady totiž jízdní kolo. Cyklisté mohou využít dokonalých cyklostezek vedoucích po obou stranách řeky; navíc na kole se snadno dostanete i do center městeček a vesnic, kam bývá motorovým vozidlům vjezd zakázán. Jinou možností je prohlédnout si krajinu z vodní hladiny a využít nabídky některé z lodních společností, které v turistické sezoně pořádají výletní plavby. Lodní trasy vesměs spojují Melk s Křemží (a opačně) s několika mezilehlými zastávkami. A protože lodě berou i kola, lze obojí druh pohybu snadno zkombinovat.
Informace
www.wachau.at - turistický portál oblasti Wachau/Niebelungengau/Kremstal (též česky)
www.duernstein.at - internetové stránky městečka Dürnstein
www.brandner.at - stránky společnosti Brandner, která provozuje výletní plavby soutěskou Wachau
Vařte s námi
Pečený kapr s paprikou
Na pekáč dej rozpěnit máslo a zrůžovět na něm na drobně usekanou cibuli, pak to zalij polévkou, nech povařiti, vlož do toho kousky nakrájeného nasoleného kapra a čtvrt hodiny asi je peč. Když je kapr měkký, zalij omáčku kyselou smetanou, ve které je lžička mouky rozmíchána, citronová šťáva a paprika, a ještě ji povař.
Kuchařská kniha, sbírka vyzkoušených jídelních předpisů. V Praze v měsíci únoru 1890.
NĚMECKO
Bavorský les: daleké vyhlídky i mistři skláři
Bavorský les (Bayerischer Wald) představuje pokračování Šumavy na německém území a z oblastí bezprostředně za "českými humny" bychom jen těžko hledali atraktivnější turistický cíl. Snad kromě velkých vodních ploch tu najdete všechno: krásnou, jen málo narušenou přírodu, zajímavé památky, spoustu atrakcí pro děti, dobré možnosti ubytování i kulinářské speciality.
Jaksi samozřejmý cíl Bavorského lesa představuje pro mnoho návštěvníků nejvyšší vrchol oblasti, Grosser Arber (Velký Javor). Nejde tady o rekordy, ale o vyhlídku: pokud se na holý vrchol Velkého Javoru vypravíte za jasného podzimního dne, je velká šance, že jižním směrem spatříte přes inverzí pokryté Podunají zubaté štíty téměř 200 kilometrů vzdálených Alp. Je to podívaná, na kterou se nezapomíná. Při vší úctě, tento pohled z Javoru dá rychle zapomenout na různé "alpské vyhlídky" na české straně Šumavy. Výstup na vrchol (1456 m) může usnadnit lanovka, kterou znají ze zimy hlavně lyžaři, ale provozní dobu si v mimosezoně raději předem zkontrolujte.
Pěšky lze na Velký Javor vystoupit nejsnáze od horského hotelu Brennes, vzdáleného asi 7 kilometrů z hraničního městyse Bayerisch Eisenstein. Převýšení okolo čtyř stovek metrů zvládnete pěšky asi za půldruhé hodiny. Zpátky se můžete vrátit přes sedlo mezi Velkým a Malým Javorem, odkud sejdete kamenitou lesní cestou ke Kleiner Arbersee (Malé javorské jezero). Tato varianta je trochu náročnější, ale pohled na jezerní hladinu s plovoucími rašelinnými ostrůvky námahu určitě vynahradí. Od jezera je to zpět na Brennes asi půl hodiny mírného stoupání.
Futuristická architektura v lese
Když počasí nepřeje, můžete se vydat do jednoho ze dvou velkých informačních center Národního parku Bavorský les. Obě jsou umístěna v lesnaté oblasti stranou sídel a obě mají flexibilní interaktivní expozice zaměřené především na téma ochrany přírody a lidské zodpovědnosti za prostředí, ve kterém žijeme. U obou infocenter jsou také rozsáhlé "Tiergelände", jakési zoologické zahrady v přírodě s obrovskými výběhy, kde lze spatřit různé druhy zvířat, která žijí (nebo v minulosti žila) v Bavorském lese.
Starší z informačních center, Hans Eisenmann Haus, najdete kousek od obce Neuschönau. Mnoho pozornosti na sebe v poslední době ale hlavně strhl Haus zur Wildnis (Dům divočiny), otevřený v roce 2006 kousek od železniční zastávky Ludwigsthal nedaleko českých hranic. Cestou od nádraží k vlastnímu infocentru projdete kolem výběhů, kde lze spatřit rysa, divoké koně nebo uslyšet vytí smečky vlků; vlastní budova pak představuje radikální architekturu dokonale souznící s okolním prostředím. Součástí expozice je mj. třídimenzionální videoprojekce či stručné představení všech německých národních parků.
Živá tradice sklářů
Na rozdíl od české Šumavy zůstala na řadě míst Bavorského lesa živá tradice sklářské výroby. Důležité sklářské centrum představuje Bodenmais, dosažitelný krátkou železniční tratí ze Zwieselu. Na okraji městečka najdete rozlehlou výrobnu společnosti Joska Kristall, kterou lze navštívit v rámci turistických okruhů (o časech je však lépe se předem informovat); v tom případě uvidíte naživo celý proces výroby skla. Pokud vám stačí stručnější náhled na sklářské řemeslo, pak můžete zajít do některého z větších obchodů, kterými je Bodenmais prosycen, a sledovat dění u sklářské pece.
Komplexní přehled o sklářství na německé straně Šumavy i jinde podá sklářské muzeum ve Frauenau. Tato mezinárodně uznávaná instituce znovu otevřela brány po rozšíření a kompletní rekonstrukci v roce 2005 a nejen zdejší exponáty, ale i sama budova je uměleckým dílem. K vrcholům muzea ve Frauenau patří "piksly", pestrobarevné skleněné nádobky na šňupací tabák; zdejší sbírka patří k nejlepším na světě.
Saské Švýcarsko: skály, skály a skály
Nad tím názvem se dnes leda tak pousmějeme, vždyť Sächsische Schweiz (Saské Švýcarsko) ani navazující České Švýcarsko nemají s tím opravdovým Švýcarskem nic společného. To se jen do zeměpisného názvu promítly představy z doby romantismu. Krajinu kolem Labe mezi Hřenskem a Drážďany tento fakt ale v žádném případě nedevalvuje. Naopak: bizarní svět pískovcových věží, strmých roklí a skalních vyhlídek dnes zajisté osloví nejen romantické duše. Příroda po obou stranách česko-německého pomezí je tu dnes chráněna v národních parcích.
Skalní vyhlídka Bastei u stejnojmenného hotelu patří k symbolům Saského Švýcarska. Odsud, z přirozené terasy nad pravým břehem Labe, se otevírá jeden z nejkrásnějších výhledů v oblasti - hluboko pod vámi plyne v krásném zakleslém meandru řeka Labe, vzdálenější horizonty lemují typické pískovcové stolové hory. Vyniká mezi nimi Lilienstein (415 m), který při troše fantazie připomíná erodované tvary z Monument Valley na americkém Západě. Při dobrém počasí snadno rozeznáte i mohutnou pevnost Königstein na protějším břehu Labe.
Výlet na Bastei může být docela nenáročnou vycházkou - od lesního parkoviště je to k první vyhlídce kousek - ale vyplatí se tu investovat trochu více námahy i času. Když popojdete jen o pár stovek metrů dále, otevře se před vámi kulisa bizarních skal a hlavně pohled na umělý kamenný most Basteibrücke, překlenující hlubokou strž Mardertelle. Skoro osmdesát metrů dlouhý most tu postavili
už v roce 1851 a je důkazem toho, že pěší turistika má v této oblasti velmi dlouhou tradici. Kousek odtud lze po zaplacení malého vstupného navštívit skalní hrad Neurathen (čekají vás kovové schody, žebříky a můstky) a poté sejít dolů k Labi do malebného letoviska Niederrathen. Vrátit se můžete cestou kolem jezírka Amelsee a poté se dostanete výstupem skalními labyrinty zpět k parkovišti.
Jen když netrpíte závratí
Zubatý pískovcový hřeben Schrammsteine odděluje zakleslá údolí Labe a říčky Kirnitzsch (Křinice) a najdete ho bezprostředně za českou hranicí. Jde o velmi exponovaný skalní terén, který byl původně využíván hlavně horolezci, ale umělé pomůcky (žebříky, stupy, zábradlí apod.) umožňují výstup na Schrammsteine i pěším turistům, aniž by potřebovali speciální výbavu. Nutností je ale dobrá obuv, jistá noha, a pokud trpíte závratí, raději byste měli zvolit jiný výlet.
Možným východištěm na Schrammsteine je parkoviště při silnici nad osadou Postelwitz, asi čtyři kilometry od města Bad Schandau. Území je protkáno hustou sítí značených cest, z nichž ale některé jsou koncipovány jako jednosměrné (tj. pouze pro výstup či sestup), aby si turisté nepřekáželi - vybavte se proto podrobnou mapou. Výstup na nejvyšší skalní vyhlídku Hoher Torstein trvá něco přes hodinu. Výhledy do dálky jsou v něčem podobné jako na Bastei, ale blízké okolí s desítkami kolmých skalních věží a zdánlivě bezednými roklemi je o poznání dramatičtější. Na okolních skalách určitě spatříte horolezce zavěšené na lanech.
Lodičkou po hranici
Jinou perspektivu skalního světa Saského Švýcarska nabízí údolí říčky Kirnitzsch (Křinice) v úseku, kde tato tvoří česko-německou státní hranici. Jde o nejodlehlejší část celého území, kam se z Německa i z Čech dostanete pouze několikakilometrovým pochodem po lesních cestách.
Přirozené bohatství zdejších rozlehlých lesů lákalo už od středověku, ale dlouho nebylo jak dřevo z obtížně přístupné oblasti dopravit. Kolem roku 1580 byla na říčce vybudována dřevěná hráz, která umožňovala plavbu poražených kmenů. V roce 1817 byla Křinice v hraničním úseku přehrazena fortelnější kamennou zdí a asi o padesát let později se na takto vzniklé přehradě, zvané Obere Schleuse, začalo s turistickými vyjížďkami, které se provozují dodnes. Plavby po Křinici představují konkurenci Tiché a Divoké soutěsce na Kamenici u Hřenska.
K výchozímu bodu plavby se nejsnadněji dostanete z obce Hinterhermsdorf, pochod trvá asi hodinu. Alternativou je přibližně 8 kilometrů dlouhý přístup z české vesnice Brtníky. Vlastní plavba probíhá v délce 700 metrů stinným, zalesněným a vlhkým údolím stísněným mezi skalami a svézt se tu můžete do konce října. Po ukončení plavby lze dál pokračovat zase pěšky podél říčky po tzv. vorařské stezce (Flössersteig) směrem do Bad Schandau a po několika kilometrech odbočit vpravo zpět do Hinterhermsdorfu.
SLOVENSKO
Víkend v lázních
Podzim a zima bývají náročnými obdobími pro lidskou fyzičku i psychiku. Koupele, pitné kúry, masáže a zábaly... Dva tři dny strávené v lázních vám udělají dobře. Jako těm vojákům v roce 0, kteří u Váhu nabírali sil...
Zázrak! Tak hovoří pověst o výsledku dvoudenního "čvachtání" římských vojáků v piešťanských vodách. Bolest a únava a černé myšlenky byly pryč. Léčivé prameny vyvěrají v Piešťanech po dvou tisících letech dál. Na západě země v Trnavském kraji, na ostrově, který objímá řeka Váh, můžete sami vyzkoušet, zda jsou prastaré zápisy pravdivé.
Prameny se po roce 1720 dostaly do majetku rodu Erdödyů, který pozdější lázně vlastnil až do jejich znárodnění v roce 1940. První vanové a bazénové koupele vznikly roku 1821. Největší zásluhu na rozvoji lázeňství v Piešťanech však má rod Winterovců, který si v roce 1889 od Erdödyů lázně pronajal a desetiletí je spravoval.
Původní jádro Piešťanských lázní tvoří Napoleonské lázně, budované mezi lety 1822 až 1826. V prvních letech 20. století zde vyrostl hotel Royal (1906) a o šest let později krásný secesní hotel Thermia Palace s přilehlou budovou balneoterapie Irma. Následovaly další hotelové budovy, Thermia Palace je však pýchou celých lázní dodnes.
Pravé jádro lázní v současnosti tvoří sedm hotelů, čtyři budovy balneoterapie s minerálními a bahenními koupelemi, venkovní bazén a rozlehlý park. Celkem tu je deset pramenů o teplotě až 67 - 69 °C. Sirné vody obsahují 1,5 mg minerálů na litr a jsou určené jak k pitným kúrám, tak k ozdravným koupelím.
Vedle koupelí jsou základním kamenem léčby nemocí pohybového aparátu a centrálního nervového systému také zábaly v bahně. To se těží v mrtvém rameni řeky Váh a nechává se ve speciálních nádobách rok uzrát.
Relaxační a wellness pobyty jsou zde zaměřené na odbourávání stresu, úlevu pohybovému aparátu i odpočinek. Pobyt začíná konzultací s lékařem, který doporučí a složí konkrétní soubor relaxačních procedur: například vodoléčbu, teploléčbu, masáže, bahenní zábaly. Ceny se pohybují od 1200 do 3500 Sk na den podle typu ubytování.
Golf, nebo Báthory?
V lázních se ale nemusíte jen koupat v bahně nebo pít sirnou vodu. Můžete si tu zahrát třeba golf, tenis, squash, zajít na ryby nebo - pokud máte kuráž - skočit si s padákem. V okolí Piešťan jsou také značené cyklotrasy. Dostanete se tak třeba k tajemnému hradu Čachtice, kde žila Alžběta Báthoryová. Daleko to není ani k romantickému hradu Tematín.
www.kupelepiestany.sk
Sirné Smrdáky
Slovensko je zajímavé mimo jiné také svým podložím. Ve třetihorách většinu území zalévalo moře, které po sobě zanechalo biologické materiály, na jejichž základě vznikly pod nynějším povrchem země vzácné minerální prameny. Dnes vyvěrají na mnoha místech a každý pramen má jiné složení, dané výskytem podzemních hornin a ložisek.
Unikátní je léčivý pramen ve Smrdákách na úpatí Bílých Karpat, zhruba 80 kilometrů od Brna. Z hloubi země tu vyvěrá minerální voda a sirné bahno s jedním z nejvyšších obsahů sirovodíku v Evropě (680, resp. 400 mg/litr). Tato přírodou vytvořená síra je ideálním pomocníkem při léčbě ekzémů, lupénky a onemocnění pohybového aparátu.
Ve Smrdákách to byl pro změnu pastýř, který si podle pověsti vyléčil po koupeli ve zdejší páchnoucí vodě bolavé nohy. Kvůli pachu linoucímu se od pramenů dostala také obec své jméno. I když vesničku s koupelemi zmiňuje Matěj Bel už v roce 1740, první lázeňský dům postavil až téměř o sto let později podžupan Jozef Vietoris. Vedle pak nechal vztyčit impozantní budovu kostela, která se stala symbolem lázní.
Odpočinkový program v lázních Smrdáky zahrnuje ubytování, polopenzi, vstupní prohlídku lékařem a dvě procedury denně - například balneoterapii ze sirného bahna, minerální koupele, vodoléčbu, speciální rehabilitaci či reflexní léčbu nebo masáže. Zaplatíte za něj od 1000 do 1700 Sk denně.
V areálu si můžete zahrát tenis, volejbal, půjčit si kolečkové brusle či kolo nebo si zacvičit v relaxačním centru. Okolí Smrdáků je protkáno cyklistickými a turistickými stezkami. Dojet můžete třeba k hradu Červený Kameň, k jeskyni Driny nebo do historických měst Skalica a Trnava. Nedaleko leží také zámek Smolenice a skanzen ve Strážnici.
www.spasmrdaky.sk
POLSKO
Za polskou duší do Krakova
Administrativně je hlavním městem Polska Varšava, ale když se Poláků zeptáte, které z jejich měst je pro polský národ nejdůležitější, mnoho z nich nezaváhá: Krakov přece. Historická metropole Polska se dnes opět hrdě řadí mezi nejvýznamnější středoevropská sídla a zrcadlí stejně tak velké chvíle polského národa jako tragické momenty evropských dějin. Sotva sto kilometrů od českých hranic vás očekává město nabité odrazy velkých historických dějů, najdete tu skvělé památky a pocítíte i energii současnosti.
Krakov (polsky Kraków) se stal polským hlavním městem roku 1038, ani ne sto let od doby, z níž se datuje první písemná zmínka o tomto městě (966). Jako polská metropole sloužil do roku 1609, kdy došlo k přesunu hlavního města do Varšavy, ale polští panovníci byli v katedrále na krakovském Wawelu korunováni až do roku 1734. Po třetím dělení Polska připadl Krakov Rakousku-Uhersku (stal se formálně součástí Haliče) a tento stav vydržel až do konce první světové války.
Krakov byl během své pohnuté historie svědkem nejen královských korunovací a jiných skvělých ceremonií, ale odehrály se tu i události, které měly na dějiny Polska neblahý vliv. Tak bylo město v roce 1655 zničeno švédskými vojsky, na krakovském hlavním náměstí vyhlásil v březnu 1794 Tadeusz Kościuszko (neúspěšné) povstání proti Rusku; za druhé světové války pak byla zdejší historicky významná židovská obec zcela zdecimována nacistickými okupanty.
Mezi Rynkem a Wawelem
Středobodem krakovského starého města je Rynek Główny (Hlavní náměstí), jedno z největších historických náměstí střední Evropy, o ploše 200 x 200 metrů. Jeho půdorys zůstává nezměněn od toku 1257 a najdete zde většinu ze symbolů města: renesanční Sukiennici (tržnici), mohutnou mariánskou baziliku, bronzový pomník polského národního básníka Adama Mickiewicze i malý kostel sv. Vojtěcha, jeden z nejstarších kamenných kostelů v Polsku.
Určitě nevynechejte interiér baziliky Panny Marie (Kościół Mariacki), neboť zde spatříte jedno z vrcholných děl evropského gotického umění - dřevěný oltář, dílo Veita Stosse z období 1477 - 1489. Mezi dřevořezbami 13 m vysokého a 11 m širokého oltáře převládají mariánská témata a podle některých pramenů jde o největší dílo svého druhu na světě.
Ulice Grodzka, lemovaná řadou kostelů a dalších historických budov, vás přivede z Rynku na vrch Wawel, vypínající se nad levým břehem řeky Visly. Tento okrsek si vybrali za své sídlo první historičtí vládcové Polska počínaje Mieszkem I. na konci 10. století a dnes tu najdete dvě z nejvýznamnějších budov města: zámek Wawel a přilehlou katedrálu.
Zámek je proslulý krásným renesančním nádvořím, do kterého se otevírají renesanční lodžie, a také klenotnicí ukrývající mj. polské korunovační klenoty. V katedrále na Wawelu je pohřbeno ne méně než 16 polských panovníků a nezůstává jen u pomazaných hlav - najdete tu i náhrobky Tadeusze Kościuszka, Adama Mickiewicze či maršála Jozefa Piłsudského. Nezapomeňte navštívit Zikmundovu kapli při jižní stěně katedrály, považovanou za nejčistší ukázku renesanční architektury mimo území Itálie.
Druhá nejstarší středoevropská univerzita
Význam středověkého Krakova dokládá i založení zdejší univerzity v roce 1364, pouhých 16 let po ustavení univerzity v Praze. Stalo se tak za krále Kazimíra III. Velikého a k nejslavnějším studentům krakovské alma mater patřil Mikuláš Koperník. Kde škola v prvních letech sídlila, není jisté, ale od roku 1400 se univerzitní život v Krakově koncentruje do okrsku v jihozápadní části starého města, kde také dodnes stojí nejdůležitější budovy s univerzitou spjaté. Mezi nimi vyniká Collegium Maius, nádherná ukázka civilní gotické architektury 15. století. Vnitřní nádvoří budovy je běžně přístupné turistům stejně jako univerzitní muzeum v horním patře objektu.
RAKOUSKO
Wachau: na krásném modrém Dunaji
Jen pár desítek kilometrů na jih od česko-rakouské hranice si řeka Dunaj proráží cestu okrajem Českého masivu a vytváří jedno z nejmalebnějších údolí střední Evropy - Wachau. Scenérie strmých strání pokrytých lesy a vinicemi, které se zvedají od hladiny mohutného toku, by stály za pozornost samy o sobě, ale Wachau nabízí víc.
Území mezi Melkem a Křemží je totiž obdařené množstvím zajímavých památek, na své si přijdou milovníci dobrého vína, a když přidáme úpravnou malebnost zdejších vesnic a městeček, snadno pochopíme, proč je tato oblast od roku 2000 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Středověká krajina mezi vinicemi a opevněnými kostely
Wachau je unikátní ukázkou harmonické krajiny, která si z velké míry zachovala svůj charakter z období středověku - s trochou nadsázky lze říci, že od té doby byly pouze staré soumarské stezky nahrazeny asfaltovými silnicemi a místo starých bárek plují po Dunaji moderní výletní lodě. Hlavní krajinné prvky se ale nemění: Wachau dominují terasovité vinice po obou stranách řeky, mezi nimiž vykukují vesnice a malá městečka. Kostely ve zdejších vsích jsou často opevněné a svědčí tak o neklidných dobách, kdy svatostánky sloužily také jako útočiště místním obyvatelům, když bylo na obzoru nebezpečí.
Jednou z nejhezčích vsí ve Wachau je Weissenkirchen na levém břehu Dunaje. Základy zdejšího kostela sahají až do 12. století a ke chrámu se nedostanete jinak než po strmých krytých schodech skrze obrannou hradbu. V úzkých uličkách obce se pak najde několik typických uzavřených dvorců včetně nejznámějšího z nich, Teissenhoferhofu. Jeho stinné nádvoří s renesančními arkádami slouží jako občerstvovna, v interiéru sídlí Muzeum Wachau.
Tady věznili anglického krále
Nejfrekventovanějším místem Wachau je ale městečko Dürnstein. Má všechno, co si turisté mohou přát: nádhernou polohu na mírně vyvýšené terase nad Dunajem, malebné úzké uličky, krásný a historicky cenný klášter, četné vinné šenky a také atraktivní příběh.
Ten je spojen se zříceninami hradu na strmém svahu nad Dürnsteinem: zde byl totiž v letech 1192 - 1193 vězněn anglický panovník Richard Lví srdce. Podle známé legendy králův věrný sluha Blondel dlouho hledal svého pána a při putování od hradu k hradu vždy zpíval panovníkovu oblíbenou píseň. Teprve z žaláře na hradě Dürnstein se ale v odpověď ozval králův hlas, který pokračoval druhou slokou písně - a tím bylo jasné, že Richarda drží právě tady. Z části výkupného, které požadoval rod Kuenringerů za Richardovo propuštění, prý byla pak vystavěna obec Dürnstein.
Výstup k hradu trvá z městečka slabou půlhodinu a budete odměněni jak jinak než báječným výhledem; výšlap vám navíc umožní alespoň na chvíli uniknout masám turistů, které jsou v Dürnsteinu nejen v hlavní turistické sezoně pravidlem.
Lyžování na ledovcích
Ještě nedávno byla velká část ledovců celoročními lyžařskými centry, jenže ústup jejich splazů a horká léta jejich sezonu zkrátily na období zhruba od října do června. Hlavní sezonou tu bývá tradičně podzim, kdy se stávají azylem pravověrných lyžařů, zahajujících svůj lyžařský rok.
Z Česka jsou nejdostupnější rakouské ledovce, kde máte na výběr hned osm center, z toho pět v Tyrolsku, snadno dosažitelném po dálnicích. Jsou to Kaunertal, Pitztal, Sölden, Stubai a Hintertux. Od poloviny listopadu se pak začínají otevírat i klasická lyžařská střediska s vysokohorskými areály. Mezi prvními bývá tyrolský Obergurgl-Hochgurgl (nedaleko Söldenu), italský Sulden anebo švýcarský Svatý Mořic.
Kdy vyrazit?
Většina ledovců zahájí svou sezonu zpravidla v druhé polovině září - spustí obvykle nejvýše položené partie sjezdovek, v nejhorším případě třeba jedinou trať. Větší celoroční ledovce (Hintertux) už mívají v provozu nejméně 10 km sjezdovek. Vše závisí na množství čerstvého sněhu, který se od konce léta stihne na obnažené ledovce snést. V polovině října příliš sněhu na tyrolských ledovcích ještě neleželo - například na Kaunertalském ledovci to bylo pouhých 16 až 30 centimetrů, více pak v Söldenu nebo Stubai (zhruba 65 cm). Nejlépe na tom v tu dobu byl Hintertux s až 105 centimetry sněhové pokrývky.
Mnoho dříve ledovcových sjezdovek se úbytkem masy věčného sněhu dostalo na kamenitý podklad, a tak potřebují pro své zprovoznění i více sněhu v začátku sezony. Teprve poté, co se utvoří alespoň minimální podklad tratí (asi 50 cm sněhu) a mrzne celodenně, vyplatí se vyrazit - přirozeně nejlépe za vysokého tlaku, a tedy slunečného počasí. Optimální podmínky s prašanem mohou nastat už v říjnu, ale nemusí. V extrémně teplém podzimu 2006 byly ledovcové podmínky mizerné ještě v listopadu, kdy je už obvyklé velmi slušné "zimní" lyžování.
V internetové době lze ubytování sehnat lusknutím prstu, samozřejmě až na výjimky, jako jsou exponované víkendové a sváteční termíny, především pak blízko nástupním stanicím lanovek. Starost o to můžete přenechat české cestovní kanceláři nebo i komerční lyžařské škole - často se v rámci ledovcových zájezdů nabízí testování nových modelů lyží. Je to zároveň výborná příležitost poznat, jaké lyže vám vlastně vyhovují. Tyto testovací dny často pořádají na místě i jednotliví výrobci lyží, takže stačí sledovat webové stránky ledovce a vybrat si.
Při cestě vlastním autem počítejte s tím, že ne všechny ledovcové lanovky začínají v údolí jako Kaprun nebo Hintertux. Nástupní stanice na Stubai či Pitztal jsou sice v údolí, ale přesto zhruba v 1800 metrech nad mořem. Na Kaunertal nebo Sölden je třeba vyjet do více než 2000 m n. m., kde touto dobou mohou čekat klasické zimní nástrahy.
Nejvýše položený Pitztal
Jedním z nejsympatičtějších je menší Pitztalský ledovec se svým kompaktním areálem laděným "do červena". Zdejší terény jsou pestré a atmosféra mnohem útulnější než třeba na Hintertuxu. Nevšední vyhlídková kabinková lanovka Pitz-Panoramabahn s jednoduchou kovovou stanicí na vrcholu Brunnenkogelu (3440 m) je nejvýše položenou lanovkou v Rakousku, a neuskuteční-li se projekt sousedního Kaunertalu, pravděpodobně jí i navždy zůstane. V předloňské sezoně areál příjemně omládl stavbou osmimístné kabinky, nahrazující nekonečný vlek s pěknou dálniční sjezdovkou Mittelbergjoch.
Z vrcholu Brunnenkogel, na nějž se od metra po hřebínku šplhají shluky kabinek, padá sjezdovka špičkových parametrů, kterou hojně využívaly reprezentační týmy k tréninku. Hlavní masa lyžařů proudí právě tudy a ještě po mírnějších tratích u vleku Brunnenkogel. Sjezdovky z této části si lze protáhnout mírným žlábkem až ke komfortní šestisedačce Gletschersee, odkud by jednou měla vést návratová trať do údolí a odlehčit tak přetížené podzemce. Pěkně sklopený sportovní "schod" a mnoho carvingu je k mání po výjezdu kabinkou do sedla Mittelbergjoch.
ČESKO
Gastronomická pozvánka
Podzim je doba nejenom zasmušilá, ale přináší i řadu radostí. Vinaři dokončují vinobraní, nabízejí burčák a připravují Svatomartinské víno. To bude mít ale premiéru až 11. listopadu, někde dokonce přesně v 11 hodin a 11 minut. Na rybnících vrcholí na podzim výlovy, často s ochutnávkou rybích specialit přímo na místě. Kdo dává nicméně přednost výhradně tekutému občerstvení a městskému povyražení, měl by vědět, že Praha bude poprvé hostit přední světové barmany na dalším ročníku Mattoni Grand Drink.
Na výlov k pohádkovému zámku
Nastal čas výlovů rybníků, což sice napohled vypadá romanticky, ale je to tvrdá lopota. Na druhou stranu - kdo pozoruje do bahna se bořící rybáře z bezpečí hráze s kalíškem něčeho pro zahřátí v ruce, rozhodně se nenadře.
Pokud máte o tomto prodlouženém víkendu namířeno na Hlubokou, můžete tam obdivovat nejenom architektonický skvost v podobě zámku, Jihočeskou galerii, zoologickou zahradu či pěkné osmnáctijamkové golfové hřiště, ale k vidění bude i klasický výlov rybníka.
Přímo pod městečkem se bude od 26. do 29. října lovit Munický rybník, který patří Rybářství Hluboká nad Vltavou. Se svými 117 hektary rozlohy vodní plochy patří k těm velkým, na největší český rybník Rožmberk (489 ha), který se lovil druhý říjnový víkend, přesto nemá.
Z hráze Munického rybníka uvidíte vše, co k tradičnímu výlovu patří. Především budete mít možnost zakoupit si přímo na místě za akční cenu čerstvě vylovenou rybu. Nemusí to být zrovna tradiční český kapr, ale jestli si právě tuto rybu povezete domů, můžete se ji pokusit udělat netradičně, podle prastarého receptu našich prababiček (viz Vařte s námi). Na dobrého kapra tak nemusíte čekat až na Vánoce.
V případě, že Hlubokou nestíháte, můžete pozorovat výlov mezi 4. a 6. listopadem také v Třeboni u rybníka Svět.
Prahu ovládnou nealko koktejly
Komu výlety do přírody a výlovy rybníků nic neříkají, má v pátek 24. října jedinečnou možnost pozorovat v sedmnácti pražských barech plejádu třiceti světových barmanů, kteří budou míchat koktejly. Pochopitelně je můžete také ochutnat.
Půjde sice o mistry, kteří budou soutěžit na Mattoni Grand Drink 2008, a tedy míchat nealkoholické nápoje s mattonkou, ale jistě dovedou namíchat i něco silnějšího. Mattoni Grand Night v nejlepších barech v centru Prahy startuje ve 21 hodin, předběžný konec je naplánován na druhou hodinu ranní. n
AUTOR: Štěpán Vítek
AUTOR: Radek Holub (redaktor časopisu Snow)
AUTOR: Libor Ševčík
Doprava
V oblasti Bavorského lesa funguje dokonalý systém veřejné dopravy, který dá snadno zapomenout na vynález zvaný osobní automobil. Jeho páteří je Waldbahn (lesní železnice), vedoucí z hraničního nádraží Bayerisch Eisenstein přes Zwiesel a Regen do podunajského Plattlingu. Ve větších stanicích navazují autobusy sítě Igelbus, které jezdí obvykle v hodinových intervalech a umožní rychle a efektivně navštívit i odlehlé (a turisticky zajímavé) lokality. Zbytečné dodávat, že vlaky i autobusy jezdí s německou přesností. Na některá důležitá místa, například na parkoviště pod Luzným či na lokalitu Gfäll (východiště na Roklan), se kromě brzkého rána jinak než autobusem nesmí a v uzlových bodech linky navazují i na spoje z Čech.
Informace
www.nationalpark-bayerischer-wald.de - oficiální internetové stránky Národního parku Bayerischer Wald (též v češtině)
www.bayerischer-wald.de - turistický portál oblasti Bayerischer Wald (částečně též v češtině)
www.bayerwald-ticket.com - jízdní řády linek veřejné dopravy v Bavorském lese (též v češtině)
www.arber.de - stránky turistického střediska Grosser Arber včetně informací o provozu lanovek a vleků
www.joska.com - internetové stránky sklárny Joska Kristall v Bodenmaisu
Informace
www.nationalpark-saechsische-schweiz.de - oficiální internetové stránky Národního parku Sächsische Schweiz
www.npcs.cz - internetové stránky Národního parku České Švýcarsko
www.hinterhermsdorf.de - stránky obce Hinterhermsdorf včetně informací o plavbě po Křinici (pouze německy)
Jak se tam dostat
Prahu s Krakovem spojují každý den dva přímé rychlíky. Expres Silesia jezdí přes noc (příjezd do Krakova kolem půl sedmé ráno), zatímco denní Comenius je o něco rychlejší (7 hodin). Z Moravy jsou vlakové spoje četnější, cesta z Ostravy trvá asi 4 hodiny. Jízdu autem nelze i vzhledem ke stavu polských silnic doporučit.
Informace
www.krakow.pl - oficiální internetové stránky města (mj. anglicky a německy)
www.krakow-info.com - přehled památek, kulturních a společenských akcí, praktické informace o městě
www.pkp.pl - internetové stránky polských železnic
MEZITITULEK: Lyžařská fakta
Nadmořská výška: 1640 - 3440 m n. m.
(z toho ledovec: 2750 - 3440 m n. m.)
Sezona: od září 2008
Sjezdovky celkem: 28 km
Vleky: 3x vlek - 1x sedačka krytá - 2x kabinka - 1x metro
Skipas: dospělí 1 den: 37 eur
Doprava: autem z Prahy 550 km, 6 hod.
www.pitztaler-gletscher.at
Tip
Po obou březích Dunaje sice ve Wachau vedou silnice, pokud si ale chcete soutěsku řádně vychutnat, nechte auto odpočinout - tím pravým dopravním prostředkem je tady totiž jízdní kolo. Cyklisté mohou využít dokonalých cyklostezek vedoucích po obou stranách řeky; navíc na kole se snadno dostanete i do center městeček a vesnic, kam bývá motorovým vozidlům vjezd zakázán. Jinou možností je prohlédnout si krajinu z vodní hladiny a využít nabídky některé z lodních společností, které v turistické sezoně pořádají výletní plavby. Lodní trasy vesměs spojují Melk s Křemží (a opačně) s několika mezilehlými zastávkami. A protože lodě berou i kola, lze obojí druh pohybu snadno zkombinovat.
Informace
www.wachau.at - turistický portál oblasti Wachau/Niebelungengau/Kremstal (též česky)
www.duernstein.at - internetové stránky městečka Dürnstein
www.brandner.at - stránky společnosti Brandner, která provozuje výletní plavby soutěskou Wachau
Vařte s námi
Pečený kapr s paprikou
Na pekáč dej rozpěnit máslo a zrůžovět na něm na drobně usekanou cibuli, pak to zalij polévkou, nech povařiti, vlož do toho kousky nakrájeného nasoleného kapra a čtvrt hodiny asi je peč. Když je kapr měkký, zalij omáčku kyselou smetanou, ve které je lžička mouky rozmíchána, citronová šťáva a paprika, a ještě ji povař.
Kuchařská kniha, sbírka vyzkoušených jídelních předpisů. V Praze v měsíci únoru 1890.
Zdroj:IN magazín
Sdílet článek na sociálních sítích
