Čtvrtek, 28. března 2024

Jaderná energetika - falešná cesta z problémů ven?

Dobrá zpráva je, že se konečně začínají hledat možná řešení obou problémů.
Jaderná energetika - falešná cesta z problémů ven?
V poslední době množí hlasy které horují pro jadernou energetiku a vítají její údajnou renesanci. V kontextu klimatických změn a energetické soběstačnosti jsou podobné výzvy slyšet čím dál častěji. Dobrá zpráva je, že se konečně začínají hledat možná řešení obou problémů. Ta špatná a hodně znepokojivá ale zní, že i odborníci jsou jen pozoruhodně málo ochotní konfrontovat své jaderné vize s jasnými čísly a realitou.Mimořádně ilustrativní je nová studie Mezinárodní energetické agentury (IEA). Ta v publikacích nazvaných „Energy Technology Perspectives“ každé dva roky mapuje dostupné a očekávané technologie v sektoru energetiky. Letošní vydání zveřejněné počátkem června představuje historický průlom. Studie se poprvé snaží najít takový mix jednotlivých zdrojů energie, který by dokázal udržet emise skleníkových plynů na úrovni nezbytné k prevenci drastických a nevratných změn klimatu. (To konkrétně znamená potřebu udržet koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře pod hodnotou 450 ppm – částic z milionu, což přeloženo do praxe znamená nutnost snížit do roku 2050 emise související s výrobou a využíváním energie ze současných 28 miliard tun CO2 ročně na polovinu.)

V tomto smyslu Mezinárodní energetická agentura přichází s energetickou koncepcí v pravém slova smyslu, kdy nejen extrapoluje současné trendy, což bylo dosud zvykem, ale snaží se nalézt cestu k výslednému, žádoucímu stavu. Vzhledem k tomu, že jde o jednu z nejuznávanějších institucí v oboru – agenturu zřídily v sedmdesátých letech země OECD – stojí za to se s výsledky její seznámit.  

Agentura předpokládá masivní expanzi jaderné energetiky. Do roku 2050 by se v tomto scénáři zvýšila výroba energie v jaderných elektráren téměř čtyřnásobně, z dnešních 2600 terrawawathodin (TWh) na 9857 TWh za rok. To by znamenalo během vystavět během příštích čtyřiceti let 1300 velkých reaktorů; jinými slovy každý rok uvést do provozu 32 nových reaktorů o výkonu 1000 MW.

Jak lze však snadno ukázat jednoduchým výpočtem a jak k tomu dochází i atomu příznivě nakloněná Mezinárodní energetická agentura, příspěvek jaderné energetiky ke snížení emisí oxidu uhlíku z energetiky by i v tomto případě tento činil pouhých 6 procent .

Lze samozřejmě říci, že v tom případě je tedy nutné postavit reaktorů nikoliv čtyřikrát, ale čtyřicetkrát více. Potíž je v tom, že i ona tisícovka nových bloků je prakticky neuskutečnitelným cílem. Stojí jim v cestě bariéry technické, ekonomické, bezpečnostní i politické.

Vzhledem k mimořádně náročné výrobě velkých komponent i složitosti výstavby je dnes jaderný průmysl globálně schopen světě vystavět zhruba půl tuctu reaktorů ročně. V posledních deseti letech byl instalovaný výkon jaderných bloků nově uváděných do provozu v průměru pouhých 3 000 MW - to odpovídá třem velkým reaktorům. Tempo by se muselo zvýšit desetinásobně, ale především by se na této úrovni muselo udržet celých následujících čtyřicet let. Další technologickou bariérou jsou omezené zásoby uranu, ze kterého se vyrábí jaderné palivo. Objem známých a spolehlivě odhadovaných zásob ve světových ložiscích činí podle nejnovějšího odhadu 5,5 milionu tun. To při současné roční spotřebě v reaktorech ve výši 70 tisíc tun představuje rezervu na sedmdesát let. Když znásobíme počet reaktorů, vzroste odpovídající měrou i jejich spotřeba – můžeme spekulovat o neobjevených zásobách, které jsou ohodnoceny na dalších deset milionů tun uranu, ale pořád budeme mít palivo jen na několik málo desetiletí (v prognóze Mezinárodní energetické agentury do roku 2050 je 80 % všech reaktorů založených na dnešní lehkovodní technologii, mají tedy srovnatelnou spotřebu uranu).

Vedle technických limitů stojí v cestě jaderné expanzi ekonomika. Průmysl ještě nedávno sliboval, že vyspělé reaktory nové generace budou k dispozici za cenu kolem 2000 dolarů za kilowatt instalovaného výkonu, takže by i velký blok bylo možné pořídit za přijatelné dvě až tři miliardy dolarů. Jenže náklady eskalují – nový francouzský reaktor EPR, jehož stavba začala před třemi lety ve Finsku, už prolomil hranici 5000 dolarů za kilowatt a aktualizované rozpočty chystaných projektů ve Spojených státech šplhají k 8000 dolarům. To je i cena, kterou uvádí květnová analýza agentury Moody’s.

K bezpečnostním argumentům uveďme jen to, že větší počet reaktorů – které by musely být stavěny i v málo stabilních a ukázněných zemích – by nutně znamenal vyšší riziko těžké jaderné havárie. Čtyřnásobek reaktorů by produkoval 35 000 tun vyhořelého paliva ročně,  které v každé tuně obsahuje deset kilogramů jedovatého plutonia. 

Zdravá úvaha nás dovádí k závěru, že jaderná energetika je beznadějně mimo hru. I při gigantických investicích a vážném ohrožení světové bezpečnosti by nám pomohla snížit skleníkové emise o pouhých pár procent (přesně jde o 6 % emisí oxidu uhlíku z energetiky, to je asi 4 % veškerých lidmi způsobených skleníkových emisí).

Přesto je zde něco, co politiky i některé vědce nutká opakovat dogmat a nepodložený mýtus, že jaderná energetika představuje jediné robustní řešení problémů klimatických změn i spolehlivého zásobování energií. Dokonce i Mezinárodní energetická agentura se ve svých předpokladech týkajících se jaderné energetiky uchyluje k nereálným a místy až průhledně manipulativním tvrzením. Projděme si jeden po druhém, jak se vypořádává se třemi výše popsanými limity.

Pokud jde o možnost průmyslu budovat nové zdroje, agentura v grafu porovnává současnou kapacitu s potřebným tempem – ovšem v případě jaderné energetiky namísto dnešních schopností, které by vypadaly značně nelichotivě, uvádí více než dvacet let staré historické maximum z roku 1985 (což byl opravdu extrém, průměr za celá 80. léta je menší než poloviční).

Pokud jde o investiční náklady, navzdory dnešní realitě agentura uvádí pro svůj scénář naprosto nereálných 2100 dolarů na instalovaný kilowatt. Takovou cenu už si nedovolí slibovat ani dodavatelé reaktorů. Ceny navíc stále rostou, podle analýzy Wall Street Journal z 29. května 2008 vzrostly náklady na stavbu jaderných elektráren od roku 2000 o 180 % na téměř trojnásobek (kvůli ceně materiálu rostou i ceny jiných typů elektráren, ale dvakrát pomaleji).

Pokud jde o argument bezpečnostních rizik, tady se už agentura úplně dostává do vleku manipulací, kterými se ohání jaderný průmysl. V případě jaderného odpadu už prý jde jen o to přesvědčit o tom veřejnost, že řešení jsou známá (nejsou), teroristé prý jsou pod kontrolou díky mezinárodním mechanismům a kontrolám (nejsou), a pokud jde o riziko havárií – jaderné elektrárny jsou přece zdaleka nejbezpečnější zdroj.

Agentura otevřeně uznává, že graf vyjadřující frekvenci nehod vedoucích ročně k danému počtu úmrtí na instalovaných 1000 MW nezahrnuje černobylskou tragédii. Je to prý proto, že statistika se týká zemí OECD a Sovětský svaz tam tedy nespadá. Agentura však na vysvětlenou dodává, že opomenutí katastrofální havárie v Černobylu vlastně nevadí, protože při ní bezprostředně zahynulo jen čtyřicet lidí. Desítky tisíc obětí mají prostě smůlu, protože umírají pomalu a po letech, takže se nepočítají.

Nehoráznost takové manipulace už jen dokresluje to, že na rozdíl od statistických dat u ostatních zdrojů dostává jaderná energetika i v tomto grafu zvláštní výjimku a je reprezentována nikoliv skutečně zjištěnými čísly, ale výsledky tzv. PSA výpočtů (pravděpodobnostní bezpečnostní analýza) jednoho vybraného reaktoru ve Švýcarsku. Metoda PSA ale nedokáže přesně vyčíslit absolutní hodnotu pravděpodobnosti, slouží jen k vyhledávání slabých míst v komplexních systémech. Nemluvě o spolehlivosti takových odhadů: v roce 1985 psala Mezinárodní agentura pro atomovou energii, že pravděpodobnost těžké nehody reaktoru černobylského typu je zanedbatelná. Podobně zanedbatelné byla i papírové riziko nehody amerického raketoplánu před tím, než každý druhý skončil v troskách.  

ZDROJ: www.wise.cz, kráceno

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů