Na trh se chystají přístroje s palivovými články

Společnost Toshiba připravuje uvedení prvního komerčního zařízení, které bude ke svému napájení využívat elektrickou energii získanou přímo z methanolu v palivovém článku. Tato technologie přináší výrazné rozšíření možností nasazení přenosné spotřební elektroniky.

Toshiba uvedla, že chce představit v Japonsku ještě během tohoto finančního roku (tzn. do konce března 2009) první výrobek, který bude napájen pomocí palivového článku DMFC (direct-methanol fuel-cell) Firma sice neuvedla, o jaký druh výrobku se bude jednat, ale lze předpokládat, že by mohlo jít o mobilní telefon s palivovým článkem, který měl palivový článek zabudován do krytu pod klávesnicí, jehož prototyp představila nedávno na výstavě Ceatec v Tokiu.

PALIVOVÉ ČLÁNKY JAKO "BATERIE" I NABÍJEČKY

Toshiba není v aktivitách souvisejících s technologiemi palivových článků osamocena, prakticky všichni hlavní konkurenti (Sharp, Canon, NEC, Hitachi, Sanyo, Fujitsu) již představili v posledních letech jejich funkční prototypy, avšak vždy šlo právě jen o prototypy, které měly představit zvládnutí nových technologií, žádný finální výrobek se na trhu dosud neobjevil. I Toshiba již před několika lety předvedla notebook napájený energií z palivových článků v podobě přídavné baterie. Zástupci společnosti také hovořili kromě zařízení, která jsou napájená přímo palivovými články také o DMFC nabíječkách, které by nabíjely baterie přenosných přístrojů v případě, že jsou mimo dosah elektrické sítě. Loni představila Toshiba nabíječku pro mobily použitelnou i pro jiná elektronická zařízení, schopnou dodávat energii pro zhruba dvojnásobnou dobu jejich provozu než konvenční li-ion baterie.

Palivový článek DMFC vyrábí elektrickou energii na základě chemické reakce mezi metanolem (palivo přiváděné k anodě) a kyslíkem (v roli oxidačního činidla přiváděného ke katodě). Narozdíl od běžných baterií se v palivovém článku při odběru proudu nespotřebovávají elektrody, ale palivo a okysličovadlo, přičemž jako okysličovadlo může být použit i vzduch. Chemická reakce může probíhat pokud je dodáváno palivo, a k dobíjení palivového článku by tak stačilo doplňovat základní ingredience, tzn. v podstatě výměna zásobníku s palivem. Vedlejšími produkty je pouze malé množství vodní páry a oxidu uhličitého, takže palivový článek je šetrnější k životnímu prostředí než baterie, které představují po ukončení své životnosti kvůli použitým materiálům ekologickou zátěž.

NĚMECKÝ ŠAMPION MUŠÍ VÁHY

Pozoruhodné úspěchy v oblasti vývoje palivových článků dosáhli rovněž výzkumníci z berlínského Fraunhofer Institute for Reliability and Microintegration (IZM) a Berlínské univerzity, kteří vyvinuli velmi lehké palivové články. Nevýhodou dosavadních byla totiž jejich poměrně nezanedbatelná hmotnost. Aby zvýšili výkonové parametry článků, používají výrobci obvykle složky několika vrstev, s horním kovovým povrchem, což však činí clkový produkt těžším. Nově vyvinuté soustavy využívají velmi tenkých plochých článků, oddělených vzájemně plastovými distančními tělísky. Celková hmotnost energetického zdroje se tak snížila na pouhých 30 g, což s výstupním výkonem 12 W ho činí dobře použitelným např. pro lehoučké robotické špionážní helikoptéry, kde se mj. kromě notebooků či mobilů apod. počítá s nasazením této novinky. Tyto minivrtulníky by mohly být používány pro záchranné operace, monitorování dopravy, nebo průzkum nebezpečných míst. Vzduch, který mohou používat palivové články jako okysličovadlo, by dodávaly rotory helikoptéry pomocí malých vestavěných ventilátorků, což by znamenalo další konstrukční výhodu - zařízení by nevyžadovalo tradiční vzduchové pumpy. Pro vodíkový článek by sloužil malý reaktor obsahující hydroboritan sodíku jako "náklad" helikoptéry. Injektován vodou by vyráběl vodík pro pohonnou jednotku. Na svůj první let by se mohlo takovéto zařízení vydat během jednoho roku.