Logika versus ekologie u likvidace autovraků

Každá věc má svůj životní cyklus, který, když pominu vývoj, začíná výrobou a končí nějakým druhem likvidace. Mezi těmito body je doba užívání. Tato část by měla být pro nás podstatná, ale mě teď spíše zajímá konec a hlavně Nerudovská otázka "kam s

Asi mi dáte za pravdu, že koupit si novou věc, auto nevyjímaje, přináší sice člověku dost starostí, ale zejména radost a užitek. Proč bychom si jinak něco kupovali, kdyby nás to mělo trápit a být k ničemu, že?

Kdysi jsem si koupil krásné, nablýskané červené autíčko, které mi mnoho let dobře sloužilo a vozilo nás do práce i za zábavou. S nostalgií si vzpomenu na chvilky, kdy ostatní řidiči stáli ve sněhové kalamitě a má škodověnka okolo nich bufala na univerzálních gumách ani nemrkla! Byla jen věc, ale já si k ní vypěstoval určitý druh vztahu. Doba pokročila a auto pomalu technicky i morálně zastaralo, tak jsem začal přemýšlet, jak dál. Dilema znělo -- koupit nové, nebo repasovat staré. Nakonec jsem to vyřešil šalamounsky -- koupil jsem nové a rozhodl se staré používat na cesty do práce. Zhodnotil jsem investici na pořízení nových dílů a vyšlo mi, že koupě ještě jednoho vozu na díly by vyšla laciněji a přestavba je jen otázkou mé šikovnosti.

Ale!

Po přestavbě mi tu zůstane jeden vůz se všemi náležitostmi a ten je potřeba dle naší legislativy "ekologicky zlikvidovat" ! A tady to vše začíná!


Vyrazil jsem na průzkum terénu. O slovu ekologie se ve všech "demontovnách", které jsem navštívil nedalo vůbec mluvit. Olej a jiné kapaliny namíchané na dvorku s bahnem a štěrkem a většina zaolejovaných částí volně pohozená za stodolou. Majitel s cigárkem v koutku papuly se mnou jednal, jak s individuem. Aby ne, vždyť jsem si dovolil s ním vyjednávat. Rád bych si totiž ze svého vozu nechal své použitelné díly. Panu likvidátorovi se tento postup očividně nezamlouval a já jsem měl záhy pochopit proč.  Auto, které tam chudáci majitelé dovezou se totiž rozebere a ejhle, hned je co prodávat. Motůrek 1500,-, převodovka 300,-, zadní lampy po 200,- Kč atd atd. Najednou se mi v hlavě rozblikalo varovné světélko a vnitřní hlas opakoval " to jsou ale moje věci, já jsem je už jednou koupil a zaplatil, tak proč bych je měl někomu darovat a pak si je kupovat znovu, resp. jak může někdo prodávat něco, co mělo být ekologicky zlikvidováno?" Přiznám se, že se mnou až zalomcovala vlna vzteku.

Po uklidnění jsem vyhodnotil situaci a dospěl k názoru, že když chci využít díly ze "svého" auta, tak mám tři možnosti. Za prvé ho buď rozebrat a zaplatit za likvidaci podstatně víc, přestože jsem vlastně auto přeměnil na soubor použitelných součástek -- pak ale ztrácí celý pojem ekologie smysl, protože tzv. "nebezpečný odpad" stejně zůstal v mne v garáži! Podruhé -- odevzat ho celé, poté si pokorně jít k panu likvidátorovi koupit svůj vlastní starter, alternátor, spínací skříňku ....??? Potřetí -- vyříznout štítky, vzít podpaží SPZtky, techničák a vyrazit směr šroťák.

"C" bylo správně!

Nepřipadá vám to postavené na hlavu? Mě tedy ano a to dost!

Na konci tohoto příběhu mám papír o likvidaci a auto téměř celé v garáži. Zamáčknu slzu nad skutečností že jsem lehčí o nějaké dvě tisícovky a v koutku duše mám pocit, že jsem ošulil systém.

T.G. Masaryk prý říkal lidem "nebojte se a nekraďte"!  Pro mne je v dnešní terminologii kradení na úrovni šulení.

Nějaký čas mám v zátylku nepříjemný pocit, že tím to neskončilo a ejhle, už je tu ekologická daň.

Když já bych se tak rád nebál a nešulil.