Martin Bursík: Obama bude ve snižování emisí soutěžit s Evropou

Schválení klimaticko-energetického balíčku bylo událostí roku 2008, říká vicepremiér a ministr životního prostředí Martin Bursík. České předsednictví v Evropské unii se nyní bude moci zaměřit na globální jednání o dalším snižování emisí skleníkových plynů. Bursík se však domnívá, že loňský ústupek elektrárenským společnostem není pro stát výhodný a že Česko ani další země nakonec vůbec úlev pro tyto firmy nevyužijí. To by znamenalo, že třeba ČEZ bude už od roku 2013 všechny povolenky na emise oxidu uhličitého nakupovat v aukcích.

Ekologické organizace jako Greenpeace kritizují Evropskou unii, že příliš ustoupila firmám při vyjednávání klimaticko-energetického balíčku. Co si o tom myslíte vy?

Z pohledu nevládních organizací je to legitimní a racionální postoj. Pravdou je, že průmysl - primárně podporovaný Německem - si vylobboval odklad aukcí emisních povolenek pro odvětví, která čelí mimoevropské konkurenci. Podle návrhu Evropské komise měly tyto firmy v roce 2013 začít nakupovat v aukcích dvacet procent povolenek a v roce 2020 to mělo být sto procent. Tento termín se postupně měnil, mluvilo se o roce 2023, 2025 a nakonec těch sto procent bude až v roce 2027. Dále byl schválen postupný náběh aukcí v elektroenergetice, který prosazovala Česká republika. Já bych si také dovedl představit ambicióznější výsledek, ale na druhé straně schválení balíčku považuji za událost roku. Je to zásadní krok.

Vy osobně jste český návrh postupného náběhu aukcí podporoval?

Nepodporoval jsem ho ve vládě, tam jsem proti němu vystupoval. Ale když se tento návrh stal součástí českého vyjednávacího mandátu, držel jsem basu. Zároveň jsem otevřeně mluvil o tom, že mohou vzniknout problémy. Členské státy EU, které elektrárenským firmám umožní tuto výhodu, jim vlastně snižují výrobní náklady elektřiny. Tyto společnosti pak nejsou zatíženy povinností nakoupit v aukci povolenky.

Hodláte tedy zdůrazňovat, že by se toto rozhodnutí mělo příznivě projevit na cenách elektřiny?

Podle mého názoru to nebude mít žádný vliv na cenu elektřiny. Premiér přijel z prosincového summitu v Bruselu a řekl, že přivezl miliardy korun pro Českou republiku. Já na to říkám, že to, co bylo vyjednáno v Bruselu, snižuje příjmy České republiky o miliardy korun. Ty příjmy byly vyjednány pro elektrárenské společnosti a jejich akcionáře. Zůstanou jim finance, které by měl z prodeje povolenek v aukcích stát. Výnosy z aukcí se totiž stávají příjmem státního rozpočtu. Stát ty prostředky může použít na modernizaci elektroenergetiky, rozvoj obnovitelných zdrojů, energetické úspory, ale třeba také na kompenzace nárůstu cen energií citlivým skupinám obyvatel.

Elektrárenské firmy také mohou ty peníze investovat do úsporných opatření.

Musí, toto pravidlo je součástí balíčku. Dlouhodobě kritizuji společnost ČEZ za to, že se primárně chová jako investiční fond. Jako společnost, která je dominantně vlastněná státem, by měla vycházet vstříc spotřebiteli, poskytovat mu poradenství a investovat do úspor a nejmodernějších technologií. Realita je taková, že ČEZ investuje či hodlá investovat na Slovensku, v Bulharsku, Rumunsku, Kosovu. V investicích doma jsou velmi úsporní. A teď příslušná směrnice, která je součástí klimaticko-energetického balíčku, vlastně říká - ČEZ a další elektrárenské firmy dostanou mezi lety 2013 a 2020 zdarma zisky v řádu miliard korun. Na úkor státu. U ČEZu to budou podle odhadu čtyři miliardy korun ročně. A část z toho dostane také třicet procent akcionářů ČEZu, kteří nemají se státem vůbec nic společného.

Ale závazek, že budou muset investovat do energetických úspor, je asi i z vašeho pohledu pozitivní zpráva?

To jistě. A tohle budeme hlídat. Je tam ještě další podmínka, že to musí investovat do diverzifikace zdrojů energie. To znamená neposilovat ty segmenty výroby elektřiny, které už mají výrazné postavení - jako například uhlí nebo jádro. Stále je těžce podceněna role zemního plynu, ten u nás hraje při výrobě elektřiny okrajovou roli. A máme samozřejmě velký deficit v oblasti obnovitelných zdrojů. Pokud jde o celý balíček, je důležité, že zůstaly základní cíle. (Do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů o dvacet procent, zvýšit na dvacet procent podíl obnovitelných zdrojů v energetice a také o dvacet procent zvednout celkovou energetickou účinnost - pozn. red.)

Bude možné tyto cíle do roku 2020 splnit?

To je povinnost. V momentě, kdy nám začne fungovat trh s uhlíkem, změní se strategické uvažování a rozhodování firem. Už nyní, v době, kdy začala debata o balíčku, ohlásil ČEZ, že přesměrovává investice z uhelných technologií na plynové elektrárny. Chtějí diverzifikovat, snížit riziko, které souvisí s volatilitou ceny uhlíku na trhu. Navíc tu máme čerstvá vyjádření představitelů nastupující americké administrativy Baracka Obamy, kteří potvrzují, že chtějí výrazně investovat do snižování emisí skleníkových plynů. Američané nastupují na palubu.

Ale přímo ke kjótskému protokolu se Američané asi nepřihlásí?

Kjótský protokol přestane být aktuální v roce 2012.

Budou se od něj odvíjet ty další dohody.

Důležité je, jestli Spojené státy samy přijmou závazek - nejenom ten dlouhodobý do roku 2050, ale i střednědobý do roku 2020, který by byl součástí mezinárodní dohody, jež naváže na Kjóto. Tato dohoda má být přijata letos na summitu v Kodani. Myslím, že budeme svědky soutěže mezi EU a Spojenými státy o to, kdo převezme "leadership" - stane se světovým lídrem v této oblasti. Za Bushovy administrativy jsem při debatách s americkými politiky zaznamenal, že mají obavy ze ztráty "leadership" a že se Bushovy Spojené státy dostávají do izolace. A pokud jde o klimaticko-energetický balíček EU, řeknu vám ještě jednu věc. Jsem přesvědčen - a stejně tak komisař pro životní prostředí Stavros Dimas -, že v roce 2013 ani jeden ze států nevyužije postupný náběh aukcí v elektroenergetice.

Jak to? Ani jeden ze států EU?

Ani jeden ze států EU, ani z těch nových členských zemí. Myslíme si totiž, že se do roku 2013 ceny elektřiny víceméně srovnají. Polsko ještě pořád reguluje ceny. To není dlouhodobě únosné. Poláci budou elektroenergetiku privatizovat, bude tam tlak na to, aby se chovali stejně jako ostatní v Evropě. Elektřina je zboží jako každé jiné, reguluje se pouze částečně, pokud jde o distribuci systémové služby, příplatky za kogeneraci, obnovitelné zdroje a tak dále. Postupný náběh aukcí podle mého názoru nebude mít vůbec žádný vliv na cenu elektřiny. Elektrárenské společnosti budou elektřinu tak jako tak nabízet za tržní cenu.

Ale ještě mi z toho úplně nevyplývá, proč by státy neměly těch aukcí využívat?

Politici se budou rozhodovat, zda dobrovolně předají významnou část výnosů energetickým společnostem. Oni těch aukcí mohou využít, ale nemusí. Myslím, že tlak opozice, politická debata a diskuze s veřejností postaví do popředí základní otázku - proč by měl stát snižovat své příjmy, které může sám investovat do různých opatření, jež souvisí se změnou klimatu i s kompenzací případných nárůstů cen energií.

Spěchali Francouzi s dojednáváním klimaticko-energetického balíčku, aby se vše stihlo ještě předtím, než předsednictví v EU převezme Česko?

Když vezmu v úvahu, jak se na Českou republiku, na rezort životního prostředí a na mě jako ministra dívá komisař Dimas nebo mí kolegové ministři životního prostředí v Evropě, žádné pochybnosti tu nebyly.

Česká image je dána i tím, co říká prezident Václav Klaus.

To určitě ano. My jsme ale celou dobu říkali, že podporujeme francouzské předsednictví ve vyjednání balíčku do konce roku. Kdyby se to ale nepodařilo, byli jsme připraveni to převzít a dotáhnout nejpozději do začátku dubna, kdy v podstatě končí svou činnost nynější Evropský parlament. Celé jednání se vedlo také v rámci takzvané trojky předsedajících zemí EU, takže my jsme se toho účastnili. Byli jsme připraveni a nikdo o tom nepochyboval. To, že se někde objeví nějací gumáci, je něco jiného.

Ale ostatní členové vlády jako ministr průmyslu Martin Říman, vicepremiér Alexandr Vondra nebo i premiér Mirek Topolánek prezentovali český postoj přece jenom trochu jinak než vy?

Je třeba říci, že o ten oficiální mandát byly ve vládě velké bitvy. Výsledkem bylo, že Česká republika podporovala návrh Evropské komise vyjma jediného bodu, a to byl postupný náběh aukcí. Nezpochybňovali jsme ani základní cíle, ani principy solidarity. Nikdy jsme se nepřidali ke koalici nových členských zemí, které si zpočátku říkaly přátelé uhlí. Snažili jsme se stát mimo ten blok.

Nestáli jsme ale mimo tento blok jenom proto, že během českého předsednictví musíme plnit roli moderátora? Občas se zdálo, že česká vláda se spíše k této koalici hlásí.

Myslím, že kdybych nebrzdil patami, Vondra a Topolánek se s nimi obejmou. Byl tu silný tlak společnosti ČEZ a Svazu průmyslu a dopravy, abychom v unii vytvořili blokační menšinu. Já už ale tři čtvrtě roku mluvím o tom, že úspěch předsednictví není založen na tom, že s někým vytvořím blokační menšinu. Předsednická země by měla naopak umět vyjednat konsenzus či většinovou dohodu.

Nemůžete teď ztratit politické body, které byste měl, kdybyste ten balíček definitivně vyjednal vy, a nikoliv ještě francouzské předsednictví?

Tak to vůbec nevidím. Když už to berete takhle, myslím si, že nějaké politické body jsem už za vyjednávání o balíčku získal. Ale o to nejde. Teď budeme především vyjednávat dohodu o snižování emisí skleníkových plynů, jež naváže na kjótský protokol po roce 2012. A schválení evropského balíčku vnímám jako nezbytný předpoklad úspěchu mezinárodního jednání na summitu v Kodani na konci letošního roku. Pro nás zůstává klima absolutní prioritou a je jednou z priorit českého předsednictví. Jedním ze základních cílů předsednictví - tedy mezi třemi E - je energetika. A právě v kapitole o energetice se hned první pasáže týkají klimatických změn a mezinárodního vyjednávání o klimatu. Jsem rád, že už byl balíček schválen, protože jinak bychom byli pod daleko větším časovým tlakem.

Čeho chcete už během českého předsednictví dosáhnout?

Například na jarní jednání ministrů životního prostředí i na Evropskou radu půjdeme s návrhem finančních mechanismů, jejichž prostřednictvím Evropa nabídne finanční prostředky rozvojovým zemím pro transfer technologií a investice do přizpůsobení se klimatickým změnám. Je to mimořádně obtížné téma, protože Evropa by se měla dohodnout na tom, že bohaté státy budou solidárně přispívat chudým zemím, aby ty mohly přijmout závazky ke snižování emisí. Jedním z témat může být třeba i Čína. Bude Evropa ochotna investovat do toho, aby se jeden z pilotních projektů ukládání uhlíku do podzemních struktur (Carbon Capture and Storage) realizoval také v Číně?

To nevypadá moc reálně. Vy byste to podporoval?

Je to velký otazník. V Číně dnes staví jednu elektrárnu za druhou. Jestli opravdu chceme úspěšně zvládnout klimatické změny, měly by mít i země jako Indie a Čína možnost prověřit nové technologie.

Dnes často zaznívá argument, že právě Čína a Indie by samy měly dělat více.

Tyto země už mají své závazky a plány snižování emisí. Indie má program jednoho milionu fotovoltaických střech. Pro srovnání: Německo kdysi oznámilo program sta tisíce solárních střech.

Budete ještě ve vládě prosazovat stažení české žaloby na Evropskou komisi kvůli dřívějšímu přidělování emisních povolenek?

Jednání o tom jsme jen přerušili, budeme jednat dál. My v žalobě napadáme metodiku výpočtu Evropské komise a přidělování objemu povolenek zdarma jednotlivým členským státům. Přitom to je matematický model, který je pro všechny státy stejný. Představa, že na základě české žaloby zkolabuje celý systém emisního obchodování v Evropě, je absurdní.

Žalobu podalo více zemí.

Ano, ale já říkám, že je to absurdní. Když země podává žalobu, tak tím mimo jiné říká - chceme dostat více povolenek, abychom mohli více emitovat. Ale to, co nám dává Evropská komise, je zhruba o čtyři miliony tun ročně víc než reálné emise. Je tam rezerva.

Teď argumentujete českým předsednictvím?

Teď argumentuji tím, že na evropské úrovni byla uzavřena dohoda ohledně řešení po roce 2013. Naše žaloba je už pasé. Šance, že se nám podaří uspět, je velmi nepravděpodobná. I kdyby se to ale hypoteticky podařilo, tak dostaneme o milion, dva miliony povolenek víc. Pak by bylo nutné je zpětně přerozdělit, znovu nastavit metodiku. A bylo by to platné nejdříve od roku 2011, přičemž v roce 2013 skáčeme do nového systému emisního obchodování založeného na aukcích. Žaloba nemá praktický význam. Nejlepší je stáhnout ji a mít to z krku.

Martin Bursík (49)
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí vystudoval ochranu životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1984. V roce 1989 se zapojil do činnosti Občanského fóra, později byl místopředsedou Občanského hnutí. V letech 1994-1998 byl předsedou výboru pro ochranu životního prostředí pražského zastupitelstva. Poté byl ministrem životního prostředí ve vládě Josefa Tošovského. Po parlamentních volbách v roce 1998 pracoval až do roku 2005 jako konzultant v oblasti energetiky a životního prostředí. Od září 2005 je předsedou Strany zelených, do vlády vstoupil v lednu 2007.

Zdroj: E15, http://www.zeleni.cz