Auta k mání

Tyto systémy, které umožňují platit, jen když auto potřebujete, omezují jak nadbytečné cesty autem, tak celkový počet vozidel na silnici – a tak pomáhají snižovat dopravní zácpy, znečišťování ovzduší a emise CO2, jež přispívají ke změně klimatu.

Celá řada systémů v Evropě přehodnocuje to, jak auta používáme, a mění jejich tradiční roli v podobě symbolů životní úrovně.

Raluca Nagyová, Rumunka žijící v Belgii, patří k rostoucímu počtu lidí, kteří car-sharing také začali využívat. Před šesti měsíci se připojila k systému Cambio, který má v Německu a v Belgii téměř 25 000 uživatelů.

„Nepotřebuji auto každý den, protože do práce můžu jít pěšky nebo se svézt autobusem,“ říká devětadvacetiletá výzkumná pracovnice. „Někdy se ale auto hodí, třeba když chci jít nakupovat do supermarketu nebo potřebuji přestěhovat nábytek.“

Každý systém je postaven trochu jinak, ale v zásadě fungují následovně. Když členové potřebují vůz, telefonicky nebo po internetu si ho zarezervují na určitou dobu. „Můžete dokonce zatelefonovat těsně předtím, než vůz potřebujete. Trvá to jen několik minut,“ říká slečna Nagyová.

Vozy, které se v systému používají, jsou zaparkovány na vyhrazených místech v různých částech města a k dispozici jsou obvykle vozidla různé velikosti. Uživatelé odemknou vůz pomocí magnetické karty a potom zadají číselný kód, aby se dostali ke klíčům automobilu. Palubní počítač automaticky registruje, jakou vzdálenost uživatelé urazí.

Celkové náklady se vypočítají na základě počtu hodin, během kterých uživatelé auto mají, a celkového počtu kilometrů, které urazí, přičemž poplatky již obvykle zahrnují náklady na palivo. Automobily je možné používat po krátkou dobu, třeba jen na půl hodiny.

„Pokud necestujete daleko, nestojí to mnoho,“ dodává slečna Nagyová. „Pro mě je to rozhodně mnohem levnější než mít vlastní vůz a nemusím si dělat starosti s pojištěním a údržbou vozu.“

Ian Martin, který působí jako umělecký správce na jihozápadě Anglie, je členem organizace City Car Club ve Spojeném království. S výše uvedeným vyjádřením souhlasí a poukazuje na další výhody: „Díky tomuto systému nejenže ušetřím peníze, ale v mnoha ohledech mám také jednodušší život.

Žiji v centru města, kde je někdy prakticky nemožné najít místo k parkování,“ konstatuje.

Svůj automobil prodal před téměř čtyřmi lety a přešel k častějšímu používání veřejné dopravy a většímu využívání sdílených jízd. „Cílem experimentu bylo zjistit, zda mohu bez auta přežít. Přežil jsem a tento systém mohu vřele doporučit,“ dodává.

Historie

Některé systémy car-sharing vznikly již v sedmdesátých letech 20. století, ale nápad se začal doopravdy rozšiřovat koncem let osmdesátých a začátkem let devadesátých. První systémy v Evropě začaly ve Švýcarsku a pak se rozšířily do Německa a dalších zemí. Tyto systémy nyní existují přibližně ve 300 městech po celé Evropě a ve více než 600 městech na celém světě. I když první systémy byly nevýdělečné iniciativy, většina podniků dnes funguje jako tržně orientované firmy, což dokládá, že tento koncept je komerčně životaschopný a zároveň vstřícný k životnímu prostředí.

Jistá studie zadaná Evropskou komisí se zabývala tím, jaký dopad na životní prostředí má systém car-sharing v německých Brémách. Počet osob využívajících systém vzrostl z počtu přibližně 30 lidí v roce 1990 na více než 3 100 v roce 2003. Výzkumní pracovníci zjistili, že každý vůz používaný v systému car-sharing nahradí čtyři až deset soukromých vozů, takže v daném období zmizelo z brémských ulic celkem asi 700 automobilů.

Vzdálenosti, které se automobilem ve městě urazí, klesl o přibližně pět milionů kilometrů za rok, což přispěje k celkové úspoře téměř 2 000 tun emisí CO2 za rok. K dalším výhodám patří také méně dopravních zácep a lepší kvalita vzduchu.

Zdroj: European Commission