Spoléhat na plyn už dál nelze

Současná situace ukazuje, jak jsme závislí na masivním dovozu ruského zemního plynu. Rozšiřovat jeho použití v energetice a v teplárenství je za této situace nesmyslné. Nové plynovody z Ruska a z Kaspické oblasti, na které tak spoléhá místopředseda vlády Martin Bursík ve svém článku (HN 14. ledna), budou postaveny až za několik let.

Nucené výměně dostupné domácí suroviny - hnědého uhlí - za nákladný dovoz plynu je proto třeba se bránit. Pokud by byly české teplárny přinuceny měnit kotle na hnědé uhlí za kotle na zemní plyn, byla by důsledkem nejen trojnásobná cena tepla pro koncové zákazníky, ale i vysoké riziko, že ruský zemní plyn do České republiky a dalších středoevropských zemí opět nebude proudit. Skutečnost, že teplárny v České republice mají v současné době k dispozici více způsobů, jak čelit nedostatku jednoho topného média, je výmluvným argumentem ve prospěch zachování současné možnosti spalovat v teplárnách hnědé uhlí, plyn, mazut nebo biomasu.

Takové řešení i pro budoucnost obsahuje nutnost prolomení dosavadních územních limitů těžby hnědého uhlí.

Česká republika má dostatek hnědého uhlí, jen je třeba s ním rozumněji hospodařit. Kombinovaná výroba tepla a elektřiny v teplárnách zásobujících česká města je tím nejšetrnějším způsobem. Využití tepla je v tomto případě až o 30 procent vyšší než u současných i budoucích kondenzačních elektráren spalujících hnědé uhlí. Pokud by teplárny musely vyrábět elektřinu a teplo pouze z plynu a obnovitelných zdrojů, ceny tepla by mnohonásobně vzrostly.

Zákazníci by se pak od těchto zdrojů odpojovali a budovali by malé lokální kotelny a individuální topeniště. Nevyhnutelným důsledkem by byly vyšší a zcela nekontrolovatelné emise velkého počtu zdrojů znečištění. Oproti tomu dnešní centrální zdroje tepla v naprosté většině splňují přísné normy, což lze kdykoliv snadno ověřit. Tomáš Drápela,

místopředseda výkonné rady Teplárenského sdružení