Pátek, 29. března 2024

Pojďme všichni štěpit

ČEZ se dostavby trojice jaderných elektráren -Temelína, Dukovan a slovenských Jaslovských Bohunic - nebojí.
Pojďme všichni štěpit

Vyjdou-li polostátní elektrárenské společnosti ČEZ její plány, bude v následujících dvou desetiletích stavět jaderné reaktory hned na třech místech. V Česku dobuduje elektrárny v jihočeském Temelíně a moravských Dukovanech. Na Slovensku v Jaslovských Bohunicích bude menšinovým partnerem tamní státní společnosti JAVYS.
Jak budoucí vývoj dopadne, bude záviset na odpovědích na tři základní otázky:
1. Nejde o ohromné investice? I ve světle toho, že ČEZ dosáhne za loňský rok zhruba padesátimiliardového zisku?
2. Nechybějí v ČR odborníci na jadernou energii, kteří by tyto elektrárny postavili a obsluhovali?
3. Bude možné jaderné reaktory v dohledné době ve světě nakoupit?
Generální ředitel ČEZ Martin Roman tvrdí, že žádná jiná možnost než jaderná energie není. "Kromě jádra další bezemisní zdroj dosud není schopen vyrobit potřebné množství elektřiny. Jadernou energii pokládáme za nejlepší možné řešení z hlediska ekonomiky i ekologie," řekl Ekonomu.
Proto jeho firma zvažuje možnost dostavět další dva původně plánované bloky v Temelíně. "A na výzvu kraje Vysočina pracujeme i na podkladech pro eventuální rozšíření Dukovan," dodává Roman.
"Počítáme do budoucna s úsporami i rozvojem obnovitelných zdrojů," ujišťuje šéf ČEZ. Ví, že v Česku na 60 procent populace proti rozvoji jaderné energie nic nenamítá. Stejně tak však čte průzkumy veřejného mínění z Evropy. Tam se zase jaderných reaktorů zhruba stejné množství lidí bojí.

Evropa váhá
Domácí příznivci atomu spoléhají na změnu nálady v Evropě. Na starém kontinentu se už tolik nenosí heslo: "Raději dnes aktivní než zítra radioaktivní." Bylo sice před třiceti lety namířeno hlavně proti zbrojení, ale svezly se s ním i elektrárny. Tím spíše, že v roce 1986 přišla jaderná katastrofa v tehdy sovětském Černobylu.
Počátkem tisíciletí se zdálo, že sen o bezjaderné Evropě dojde naplnění. Stačilo pár energetických krizí a karta se začala obracet. Příčinu je nutné hledat v samé podstatě energetické politiky Evropské unie. Ta stále existuje jen na papíře, už teď se ale podobá pokusu o kvadraturu kruhu. Energie by měla pocházet z různorodých zdrojů. Být co nejšetrnější k neobnovitelným zdrojům. A co nejméně závislá na ruské ropě a plynu.
Avšak balíček klimaticko-energetických reforem, který před rokem navrhla Evropská komise, se rozmělnil. Oddálil se a zmírnil přechod na plný aukční systém nákupu emisních povolenek.
Jenže alternativ ksoučasné produkci elektřiny není mnoho. Poptávka po ní pomalu, ale stabilně stoupá. Ekologové odporují, podle nich jsou stále nedostatečně využity obnovitelné zdroje, a sice voda, vítr, slunce, geotermální energie či biomasa. Podíl zelené energie by proto měl v rámci celé EU vzrůst do roku 2020 na dvacet procent. Ale nakonec se narazí na technologické a přírodní limity.
Z celosvětového pohledu zůstává jaderná energetika popelkou. Spotřebu energie kryje ze tří procent. Její podíl je ve srovnání s naftou či zemním plynem desetkrát nižší. Výrazně vyšší význam má pro výrobu elektřiny. V ní má ve světě šestnáct procent, v Evropské unii 29 procent a v České republice dokonce 31 procent.

1. Drahý špás
Kolik stojí jaderná elektrárna? Hodně. Provoz je levnější, vybudování ale drahé. Jako měřítko domácí odborníci berou Finsko. Tam se náklady na blok o výkonu 1600 megawattů vyšplhaly na čtyři miliardy eur, tedy na 110 miliard korun. Americký Westinghouse staví elektrárnu se dvěma 1200megawattovými bloky v přepočtu za 160 miliard korun. A poslední odhady ze Slovenska, kde by Jaslovské Bohunice měl doplnit reaktor o výkonu od 600 do 1200 megawattů, hovoří o 100 až 150 miliardách.
Celková částka atomových investic ČEZ by se tak určitě pohybovala někde mezi 300 a 400 miliardami korun. To je ohromné číslo. Pro srovnání, jde téměř o třetinu domácího státního rozpočtu.
Na druhé straně by firma stavěla postupně. A nezačne hned. Přípravné práce trvají až šest let stejně jako vlastní stavba. Když se na některé lokalitě začne pracovat, tak až v době, kdy ČEZ ukončí investice do tepelných elektráren v severních Čechách.
Po rusko-ukrajinské plynové krizi roste tlak, aby společnost přehodnotila plány na paroplynové elektrárny. Vyzývá ji k tomu například exministr průmyslu a člen Pačesovy energetické komise Vladimír Dlouhý.

Peníze jsou
Spoléhá se také na rozfázování staveb. Temelín je první na řadě, stavět se tam může už v roce 2013. Alespoň se to píše v projektu, který asi ještě dva roky bude zkoumat ministerstvo životního prostředí. Konkrétně by šlo o start prací na třetím bloku. Ale na čtvrtém by se stejně začalo až po osmnácti měsících. A teprve pak, po dalších asi třech letech, by se dělníci mohli přesunout do Dukovan.
Peníze budou zapotřebí postupně, a proto by jich měl ČEZ mít dost. Na stavební investice ČEZ vloni a předloni dával na 35 miliard korun. V případě spuštění jaderných plánů by se zřejmě tato částka o několik miliard navýšila. Kdyby se už stavělo v Dukovanech a Temelín ještě nebyl hotov, mohla by celková suma vyšplhat na 45 miliard korun ročně.
"Rozhodně by financování nemělo být problémem, na kterém by naše projekty uvázly," řekl Ekonomu Ivo Kouklík, manažer útvaru analýzy přípravy jaderných zdrojů ČEZ .
Přesná čísla jsou předčasná. Jasné není ani to, zda by firma chtěla od státu, který ji ze dvou třetin vlastní, garance na úvěry. Určitě by ale stála o podporu politickou. Vždyť i první dva bloky Temelína se stavěly na základě vládního usnesení. Ve Finsku nebo v Litvě rozhodoval v podobném případě parlament. Kabinet na sebe bere rozhodnutí také ve Francii.
Kabinet Mirka Topolánka má svázané ruce programovým prohlášením přijatým v lednu 2007 na nátlak Strany zelených. To zakazuje i plánování nových jaderných zdrojů. Vláda pouze ČEZ nebránila poslat projekt dostavby Temelína ministerstvu životního prostředí k posouzení ekologických dopadů.

Za atom zelený
Aby k tomu vůbec došlo, je nutné jedno. Buď zelení zmizí z vlády, nebo přehodnotí postoj k jádru. To jim doporučuje Dlouhý. Rovněž exministr průmyslu Miroslav Grégr (ČSSD) připomíná, že jaderné elektrárny nejenže neprodukují oxid uhličitý, ale nespotřebovávají ani kyslík.
K politickému veletoči u nejmenší vládní strany by možná stačila maličkost. Taková, která by znamenala vítězství i pro francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. A sice přeřazení atomu z položky riskantního zdroje do kategorie "zelené" energie.
Šéf Elysejského paláce se tak pokouší zvrátit rozhodnutí Komise OSN pro udržitelný rozvoj. Ta atomu v roce 2001 odmítla zelenou nálepku propůjčit. Právě tohoto stanoviska se dál drží čeští zelení v čele se šéfem strany Martinem Bursíkem.
Francie má pádný argument. Přestože ve využívání zelené energie není zdaleka tak úspěšná jako Rakousko, dokáže vyprodukovat o třetinu méně emisí oxidu uhličitého na hlavu než náš jižní soused. Hlavně proto, že tři čtvrtiny ve Francii vyrobené elektrické energie jsou z jádra.
"Využívání atomu je citlivá otázka. Na druhé straně stále více zemí v něm vidí přinejmenším krátkodobé řešení, jak zastavit klimatické změny a snížit naši závislost na ropě a plynu," shrnul situaci předseda Evropské komise José Manuel Barroso.
Hodně bude záležet na Německu, evropské průmyslové velmoci. Tamní velká koalice SPD a CDU sice převzala závazek rudo-zelené vlády postupně odstavit všechny atomové reaktory. Na druhé straně Berlín včele s kancléřskou Angelou Merkelovou uvažuje o prodloužení činnosti jaderných elektráren po roce 2022, kdy má být odpojen poslední reaktor.
O svůj podíl na atomu se hlásí Itálie, která po katastrofě Černobylu koncem 80. let minulého století své čtyři atomové elektrárny odstavila. Jediným hlasitým odpůrcem evropské renesance atomu je tak sousední Rakousko. To s velkou nelibostí sleduje plány na výstavbu nových jaderných zařízení za svými hranicemi, zejména v Česku.

2. Lidé jsou
Reaktory a navazující techniku, zejména kontrolní systémy, je nutné nakoupit v zahraničí. Na ostatním se mohou podílet domácí dodavatelé. V ČEZ odhadují, že z hlediska vynaložených peněz to může být jedna ku jedné.
To tvrdí také šéf hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Oldřich Vojíř (ODS). Zejména u "betonové" části elektrárny by mohl domácí podíl výrazně převažovat.
Jen v Temelíně může být na staveništi najednou čtyři až šest tisíc dělníků a techniků.
Očekávat o něco vyšší podíl domácích výrobců u dodávek vnitřního zařízení lze v případě, že instalované reaktory budou ruské. Vysvětlení je jednoduché. Šlo by o techniku, s níž existují zkušenosti. Ruské tlakovodní reaktory, i když menší, už v Česku stojí.
A co specialisté? Lidí, kteří v jaderném strojírenství mají praxi a umějí elektrárnu smontovat a řídit, ubývá. I proto má ČEZ zájem o spolupráci na Slovensku. Pak by odborníky šlo využívat podle okamžité potřeby v jedné či druhé zemi. Chce do toho zapojit i ty, kteří přišli o práci po odstavení starých slovenských reaktorů.
Ve chvíli, kdy by se vědělo, že se v následujících dvaceti letech mají stavět atomové elektrárny, by bylo možné podpořit potřebné studijní obory na vysokých školách. ČEZ to nevylučuje.

3. Vyprodané kapacity
Často se mluví o tom, že firem, které umějí vyrobit jaderné reaktory, je málo. A jejich kapacity mají být vyprodány na roky dopředu. Pro domácí přívržence jádra jde o argument, aby se rychle dospělo k závaznému rozhodnutí stavět. Odpůrci naopak tvrdí, že republice už stejně ujel vlak a na další jaderné elektrárny spoléhat nelze.
Jestliže v Evropě a celém světě dojde k renesanci jaderné energetiky, lze očekávat změnu. Jaderné divize velkých strojírenských podniků, které byly v uplynulých letech osekány na minimum, opět získají na významu. Tím spíše, že ostatní součásti těchto firem mohou mít za krize problémy. Pro jejich managementy bude výhodné přesunovat jak lidi, tak techniku tam, kde budou zakázky.
Jací dodavatelé jaderných reaktorů přicházejí v úvahu? Ve studii k dostavbě Temelína uvádí ČEZ čtyři firmy. Francouzskou Arevu, v níž ukryl svůj jaderný sektor německý Siemens. Ruský Atomstrojexport (respektive Atomenergoprom). Japonské Mitsubishi a americký Westinghouse.
Na koho se nakonec ČEZ obrátí, jeho vedení zatím uvést nehodlá. Už proto, že předčasné zúžení výběru by komplikovalo dojednávání kontraktu.

Silná čtyřka
Jasněji má být až ve chvíli, kdy padne rozhodnutí, jak velký zdroj je třeba. Menší reaktory s výkonem kolem tisíce megawattů mají v nabídce Atomstrojexport a Westinghouse. Velké reaktory o výkonu 1600 a 1700 megawattů zase vyrábějí Areva a Mitsubishi.
Otázkou je, zda by pro všechny dostavované elektrárny mělo jít o stejného dodavatele. Z ekonomického hlediska se to zdá výhodnější. Avšak problém je v tom, že v případě Temelína se hovoří o dvojici reaktorů o výkonu až 1600 megawattů. Ale v Jaslovských Bohunicích i v Dukovanech by zřejmě muselo jít o menší zařízení. Zvláště v druhém případě se nepřekročitelným limitem zdá být tisíc megawattů. Více nedovolují omezené zdroje vody nutné k chlazení.
Všechna jednání, která by nakonec vyústila ve výběrové řízení, má formálně v rukou ČEZ. Se žádnou státní ingerencí se údajně nepočítá.
V obchodu s atomovými technologiemi ale vždy jde více než jen o poptávku a zákony trhu. Stejně tak jsou důležité geopolitické orientace a bezpečnostně-strategické souvislosti. Proto si lze těžko představit, že by česká vláda do zakázek na jaderné reaktory nemluvila.
Navíc atomové strojírenství netrpělivě čeká, kdy se Evropa jádru otevře. Přes slova o renesanci jádra se zatím obchody realizují na mimoevropských trzích. Americký Westinghouse s japonským kapitálem v zádech a podporou Bílého domu expanduje do Egypta a Indie. Areva zase do Číny a s vydatnou pomocí prezidenta Sarkozyho do Maroka, Alžírska a Libye.
Evropský trh prozatím mnoho možností neskýtá. S jistotou jen na Slovensku. Západní Evropa kromě již probíhajících staveb ve Francii a Finsku s výjimkou Velké Británie žádné nové reaktory nechystá.
Obrovským trhem, kam by rádi expandovali nejen Francouzi, ale také Američané i Japonci, jsou Rusko a Ukrajina.
Stejně lákavým, ačkoliv daleko menším cílem se může stát i Česko.

Krize nevadí
Masivnímu rozšíření jádra nicméně brání obavy lidí. Myšlenka levného, ekologického a především zcela bezpečného atomu splňujícího zásady trvale udržitelného rozvoje má do reality ještě daleko.
Vlajková loď evropské jaderné technologie, tlakovodní reaktor EPR francouzsko-německého konsorcia Areva a Siemens, nikde v reálném provozu nefunguje. Nejmodernější i nejbezpečnější reaktor z generace označované jako III+ by měl být spuštěn ve finském Olkiluotu a francouzském Flamanville. Jenže stavba třetího bloku Olkiluota se protahuje. I francouzský projekt v Normandii asi bude dokončen až v roce 2013.
Uspokojivě vyřešena není ani otázka vyhořelého jaderného paliva. Zatímco i z ekologicky špinavých tepelných elektráren je popel zbylý po spálení uhlí lehce recyklovatelný, použité jaderné palivo, jež zůstává vysoce radioaktivní, se nouzově lisuje do speciálních kontejnerů a uchovává v meziskladech. Nadějí zůstává transmutační technologie. Pak by se radioaktivní odpad přeměnil opět na palivo.
Ani argument o bezkonkurenčně nejlevnější energii nemusí být úplně pravdivý. "Atomový průmysl je na dotacích patologicky závislý. Již teď je pobírá sedmkrát vyšší, než kolik jde do obnovitelných zdrojů," tvrdí Petr Holub z Hnutí Duha.

Rozmístění jaderných reaktorů v Evropě
Reaktory v provozu
Reaktory ve výstavbě
Odstavené reaktory
Belgie
1 Doel
2 Tihange

Bulharsko
3 Kozloduj

Česká republika
4 Temelín
5 Dukovany

Finsko
6 Olkiluoto
6 Olkiluoto
7 Loviisa

Francie
8 Flamanville
8 Flamanville
9 Paluel
10 Penly
11 Gravelines
12 Chooz
13 Nogent
14 Dampierre
15 St. Laurent
16 Chinon
17 Civaux
18 Belleville
19 Le Blayais
20 Golfech
21 Phenix
22 Tricastin
23 Cruas
24 St. Alban
25 Creys - Malville
26 Bugey
27 Fessenheim
28 Cattenom

Litva
29 Ignalinská

Maďarsko
30 Paks

Německo
31 Brunsbüttel
32 Brokdorf
33 Stade
34 Unterwesser
35 Emsland
36 Krümmel
37 Grohnde
38 Mülheim
39 Biblis
40 Obrigheim
41 Philippsburg
42 Neckarwerstheim
43 Gundremmingen
44 Isar
45 Grafenrheinfeld

Nizozemsko
46 Borselle
47 Doderwaard

Rumunsko
48 Cernavoda
48 Cernavoda

Ruská federace
49 Kolská
50 Leningradská
51 Smolenská
52 Kalininská
52 Kalininská
53 Kurská
53 Kurská
54 Novovoroněžská
55 Balakovská
55 Balakovská
56 Tatarská
57 Bělojarská
58 Rostovská

Slovensko
59 Bohunice
60 Mochovce
60 Mochovce

Slovinsko
61 Krško

Španělsko
62 Almaraz
63 S. M. de Gorońa
64 Trillo
65 Jose Cabrera
66 Cofrentes
67 Vandellos
68 Asco

Švédsko
69 Forsmark
70 Ringhals
71 Oskarshamn
72 Barsebäck

Švýcarsko
73 Mühleberg
74 Gösgen
75 Leibstadt
76 Beznau

Ukrajina
77 Rovenská
78 Chmelnická
78 Chmelnická
79 Černobylská
80 Jihoukrajinská
81 Záporožská

Velká Británie
82 Dounreay
83 Hunterston
84 Chapelcross
85 Torness
86 Calder Hall
87 Hartlepool
88 Heysham
89 Wylfa
90 Trawstynydd
91 Oldbury
92 Hinkley Point
93 Dungeness
94 Bradwell
95 Sizewell

1000 megawattů
je limit pro případný nový reaktor v Dukovanech.

AUTOR: Josef Pravec
AUTOR: Bohuslav Hruška (redaktor Aktuálně.cz)

Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů