V Trmicích věří, že levné dovozy z Pakistánu ustojí

Ačkoliv se tady na předměstí Ústí nad Labem mísí nejrůznější pachy průmyslových firem, nasládle-nakyslé aroma výpalků biolihovaru je nezaměnitelné.

Trmice jsou zatím jedinou firmou v Česku, která dělá biolíh z obilí. Před pár lety se přitom zdálo, že půjde o lukrativní byznys. I proto vznikla korupční aféra "biolíh", kdy si někteří budoucí výrobci biopaliv chtěli údajně úplatky zajistit co nejlepší podmínky u státních úředníků.

Kauza ovšem mizí do vytracena. Zbylého podezřelého, lobbistu Františka Vybírala, soud nedávno už podruhé prohlásil za nevinného. A stejně jako ztroskotala práce vyšetřovacího týmu protikorupční policie, zdál se v troskách i celý záměr vybudovat v Česku významné zdroje biolihu.

Obilí po sklizni roku 2007 podražilo tak, že dělat z něj obilí zavánělo ekonomickou sebevraždou. A stát přitom nehodlal biopaliva nijak daňově zvýhodnit.

Nicméně právě teď, ekonomické recesi navzdory, "visí ve vzduchu" šance na renesanci biolihu.

Kam s obilím?

"I kvůli poslední krizi v dodávkách ruského plynu si lidé snad stále víc uvědomují, že vlastní obnovitelné zdroje energie mají smysl," zdůrazňuje Pavel Nohava, ředitel firmy PLP, jinak Průmyslového lihovaru v Trmicích.

A cítí to i další podnikatelé a politici. "Biopaliva jsou dnes jedinou alternativou, jak zužitkovat současné přebytky levného obilí, s nimiž si zemědělci neví rady," říká prezident Agrární komory Jan Veleba.

S obilím je to totiž jako na houpačce. Před rokem trhala pšenice cenové rekordy, tuna stála přes šest tisíc korun. Ale teď nejsou ceny ani poloviční. Navíc, od počátku roku se musí v Česku povinně do veškerého benzinu přidávat už 3,5 procenta biolihu (předtím jen dvě). A tak například i majitel druhého obilného biolihovaru ve Vrdech Otakar Moťka se už nechal slyšet, že zatím odstavený podnik možná oživí.

V Poslanecké sněmovně už je také návrh na snížení spotřební daně pro vysokoprocentní biopaliva. A ministr zemědělství Petr Gandalovič právě nyní založil skupinu pro biopaliva.

"Budeme s touto skupinou úzce spolupracovat," slibuje i náměstek ministra financí Tomáš Zídek.

Příliš silná vůně

Trmice jako zatím jediný, a tím i modelový obilný biolihovar se ale potýká s dvěma problémy: ekonomickým i ekologickým.

Investice za bezmála jednu a půl miliardy korun vyrostla na "zelené louce" už v roce 2007. A to na dohled od teplárny společnosti Dalkia. Nebyla to náhoda. "Od Dalkie bereme páru, a můžeme jí zase dodávat výpalky, čili náš odpad z obilí. Ten Dalkia spaluje," vysvětluje Nohava.

Loni se ale slibný koncept zadrhl. PLP musel v létě zastavit zkušební provoz. Biolihovar totiž obyvatelům Trmic a okolí začal neúnosně páchnout.

Lihovar vzápětí instaloval dodatečnou čisticí technologii za 50 milionů korun. Provoz byl pak zase obnoven. Ale části lidí vadí pach dosud. Stížnost hygienikům přitom není potřeba dokládat nějakým laboratorním rozborem (emise jsou mimochodem zdravotně nezávadné).

"Jsme připraveni instalovat i další zařízení, které může emise ze sušení výpalků ještě snížit," ubezpečuje technický šéf lihovaru Jiří Jandásek.

Studená sprcha z dovozu

Vylepšit "vůni" lihovaru je v silách a zodpovědnosti samotné firmy. Ekonomika už ale v jejích rukou tak zcela není.

Trmičtí tvrdí, že je drtí hlavně příliš levný dovoz biolihu, a také zbytečná administrativní zátěž.

"Jednak Evropská unie připustila levný dovoz biolihu z Pákistánu nebo Brazílie. Tam kvůli tomu ničí deštné pralesy, a dovážený biolíh zase ničí nás," stěžuje si Nohava.

V poslední době je však podle něj nejtvrdším konkurentem sousední Německo. To už dříve nalilo do celého "zeleného byznysu" spousty miliard eur. "A přestože i tam některé biolihovary krachují, ty ostatní nám začaly konkurovat velmi nízkými cenami. Musí na to dostávat nějaké skryté dotace, jinak to není možné," myslí si Nohava.

Důkazy o takové tajné podpoře, která je v Evropské unii zakázaná, ale nemá.

"Důležité jsou i neformální dohody o odbytu biolihu. Třeba na Slovensku to funguje tak, že biolíh od výrobců z Hlohovce odebírá Slovnaft. My bychom uvítali takový zajištěný odbyt například od státního Čepra - i když se nám s ním i dnes jedná dobře. Ale dostat se s dodávkami třeba do Unipetrolu, ovládaného Poláky, je velice obtížné," dodává ředitel lihovaru.

Podnikatele dusí i údajně specifická česká byrokracie. "Při exportu musíme skládat obrovské peníze jako zálohu spotřební daně. To dělá 350 milionů korun na jeden vlak s biolihem. Na to potřebujeme samozřejmě bankovní úvěry, které ale pak chybí na provoz," upozorňuj Oldřich Řáha, šéf společnosti Vodohospodářské stavby, jež je vlastníkem trmického lihovaru.

Vláda ovšem zatím tvrdí, že taková pojistka je nutná. "Mnohamiliardové daňové úniky při aféře s lehkými topnými oleji byly pro nás velkým varováním," konstatoval ministr financí Miroslav Kalousek.

Jak proplout krizí

Výrobci biopaliv mají své specifické problémy, a teď je navíc zasahují i dopady celosvětové finanční krize a hrozící ekonomická recese.

Dotaz, kdy se jedenapůlmiliardová investice do lihovaru vrátí, tak nyní vedení firmy připadá málem jako provokace. "Staráme se, abychom vůbec žili," říká ředitel Nohava. Podnikání v době krize přitom podle něj staví předchozí praxi často na hlavu.

"Dříve jsme jen obtížně sháněli strojírenské firmy, když jsme od nich něco chtěli. Teď se nabízejí samy. A výrazně své chování změnily i banky," upozorňuje Nohava.

Banky jsou podle něj nejen opatrnější, ale nepreferují už dlouhodobé transakce. Nikdo neví, co bude za pár měsíců. Každý podnik, včetně bank, teď žije tak sotva čtvrt roku dopředu.

"Dříve bych neměl šanci na provozní úvěr, kdybych bance nedoložil dlouhodobé smlouvy se zemědělci na dodávky obilí. Teď uvažuji o tom, že smlouvy se zemědělci možná vypovíme a uzavřeme jen krátkodobé. A banky souhlasí - vědí, že musíme umět rychle reagovat na aktuální vývoj trhu. Dělají to také tak," upozorňuje Nohava.

Stane se tedy trmický lihovar jen symbolem zmarněné šance na výrobu biolihu z obilí - nebo naopak vlajkovou lodí ožívajícího byznysu? "Jsme samozřejmě optimisté. Stačí, aby si stát trochu víc uvědomil, že jsme výrobci energetických zdrojů. Potřebujeme trochu podpory, vytvořit domácí trh s biopalivy, a pak už to půjde," lobbuje za český biolíh Řáha.

AUTOR: Martin Mařík
AUTOR-WEB: www.ihned.cz