Čtvrtek, 28. března 2024

Variantní návrh ekonomické likvidace kalů dle velikosti ČOV

Vznik kalu je nezbytný u každé biologické čistírny odpadních vod, to platí jak v případě velkých městských ČOV, tak i v případě domovních čistíren.

Variantní návrh ekonomické likvidace kalů dle velikosti ČOV

I když z hlediska hydraulického zatížení představují kaly pouze 1-2 % objemu čištěných vod, tak z hlediska látkového zatížení je v nich zkoncentrováno 50 až 80 % celkového znečištění. To se odráží nejen na investičních nákladech kalového hospodářství, ale hlavně na provozních nákladech, které dosahují až 50 % z celkových provozních nákladů celé čistírny. Výše provozních nákladů je ve velké míře ovlivněna tím, jak v konečném důsledku je s kalem naloženo tj. na koncepci odpadového hospodářství obce. Obecně se dá říci, že odpadová politika EU potlačuje ukládání odpadů
a namísto toho podporuje jejich recyklaci. Hlavní směr recyklace přitom míří do zemědělství jako hnojivo. Nakonec vývoj cen fosfátových hnojiv v posledním roce jasně naznačil, že fosfor nepatří do obnovitelných zdrojů a tak se jeho cena vyšplhala téměř na dvojnásobek.

Samozřejmě je zde vždy nutno zhodnotit kvalitu kalu, ne každý kal se dá z hlediska jeho složení použít v zemědělství. V tomto případě připadá ještě možnost skládkování, které je v řadě zemí EU dosud v hojné míře používáno, nebo spalování. Evropská koncepce však tyto metody potlačuje. Například v Rakousku končí bioodpad na kompostárnách a zbytkový odpad musí projít tzv. mechanicko biologickým zpracováním, kde se oddělí energeticky významné suroviny - plast, dřevo - a ty se předají spolu s dotací odběratelům k dalšímu použití (třídění, spalování), a zbytek projde tlením, kde se zmenší objem o1/3 a rozloží se organické látky tak, aby na skládku pak šel odpad s energeticky vužitelnou kapacitou do 6000kJ/kg tj. aby se neznenčišťovalo rozkladem organických látek na skládce ovzduší.

V případě preferovaného a přírodě bližšího způsobu, recyklace v zemědělství, je nutné kal nejen stabilizovat ale i hygienizovat. Dle evropské legislativy je kal stabilizován v případě, že:

? Minimálně po dobu 23 hodin je skládkován při teplotě 55 °C

? Obsahuje méně než 103 KTJ/g termotolerantních koliformních bakterii

? Obsahuje méně než 103 KTJ/g enterokoků

? A neobsahuje žádné bakterie salmonelly

Technologie umožňující přeměnu kalu na hnojivo je do značné míry závislá na množství zpracovávaného kalu a dá se dělit dle následujícího schématu.

Obr. Rozdělení technologií kalového hospodářství dle množství kalu.

Z hlediska výše uvedeného rozdělení se v následující části budeme zaobírat jen některými možnými metodami, které nám z pohledu likvidace kalů připadají nejekonomičtější.

ČOV nad 50 000 EO

Anaerobní stabilizace kalu je proces, který se používá u větších čistíren. Jeho velkou předností je to, že biotechnologicky přeměňuje biologicky rozložitelné organické látky na čistou energii - bioplyn (65 - 70 % CH4, 30-35 % CO2). Mimo to anaerobní stabilizace může zpracovávat substráty s vysokým obsahem vody, kdy spalování je neekonomické. Bioplyn patří mezi obnovitelné zdroje energie se širokými možnostmi využití. Jeho hlavní přednosti jsou:

? je skladovatelný a po úpravě může být použit i rozvodech pro zemní plyn,

? je použitelný k pohonu vozidel,

? je použitelný ke kogenerační výrobě elektrické energie a tepla,

? je využitelný v palivových článcích k přímé výrobě elektrické energie.

Anaerobní stabilizací dochází ke snížení celkového množství sušiny kalu oproti surovému kalu o 35 až 40 % v závislosti na odstranění a počátečním obsahu organických látek v surovém kalu. Stabilizovaný kal je lépe odvodnitelný než surový kal a odvodňování vyžaduje menší množství flokulantů. Anaerobně stabilizovaný kal je využitelný v zemědělství buď přímo jako hnojivo nebo po přepracování kompostováním. Přesto, že má oproti surovému kalu nižší spalné teplo, může být úspěšně spalován jako přídavné palivo v teplárně, resp. elektrárně, nebo po vysušení v cementárně.

Tab.: Procentuelní srovnání využitelnosti energie při anaerobní stabilizaci a spalování kalu

Anaerobní mezofilní stabilizace

Anaerobní mezofilní stabilizace se spalováním stabilizovaného kalu

Anaerobní termofilní stabilizace

Anaerobní termofilní stabilizace se spalováním stabilizovaného kalu

Splování samotného surového kalu

%

%

%

%

%

Energie v bioplynu

45,98

45,98

66,41

66,41

Vyrobená elektrická energie

15,50

15,50

22,38

22,38

11,45

Využitelná tepelná energie

15,30

35,09

18,81

27,68

34,36

Ztráty celkem

69,15

49,41

58,81

49,94

54,19

Potřeba tepla na ohřev vstupujícího SSK

9,56

9,56

17,21

17,21

Ztráty v anaerobii

0,71

0,71

1,02

1,01

Ztráty při kogeneraci

5,55

5,55

8,01

8,01

Energie zbývající v sušině stabilizovaného kalu pro spalování

53,32

32,57

Ztráty při spalování

8,00

5,13

15,00

Energie nutná na vysušení koláče

25,6

18,58

39,19

Celková účinnost využití energie kalu

30,87

50,59

41,19

50,06

45,81

ČOV nad 5 000 EO

Aerobní stabilizace kalu je technologie vhodná pro čistírny od cca od 5.000 do 50.000 EO. Přičemž se dají tyto technologie rozdělit dle teploty ve kterých stabilizace probíhá na klasické mezofilní, které používají oxidaci pouze pro stabilizaci a hygienizace u nich probíhá například pomocí vápna a na technologie termofilní, u kterých vlivem oxidace společně dochází ke stabilizaci a hygienizaci.

Aerobní termofilní stabilizace - ATS

Aerobní termofilní stabilizace je v našich podmínkách novinkou. I když první výsledky pocházejí z roku 1968, a od té doby se použití tohoto procesu dále rozšiřuje. Nejprve byl použit při zpracování prasečích exkrementů, pak postupně k stabilizaci kalů na ČOV. Nejprve v USA a pak se jeho použití rozšířilo i do Evropy. V současnosti využívá tohoto systému více než 30 čistíren v Německu a Rakousku a to pro lokality od 5.000 do 40.000 EO, nejčastěji pak pro lokality kolem 20.000 EO.

Základním principem metody je vhodným uspořádáním provzdušňování kalové nádrže, čímž se dosahuje ohřátí kalu na více než 55°C. Při dostatečném zdržení je tak zabezpečena nejen stabilizace, ale i dostatečná hygienizace kalu. Technologie využívá exotermní reakce, kdy při biochemické oxidaci se uvolňující teplo využívá k ohřátí celého objemu nádrže a k udržování teploty mezi 55-60°C. Je však při tom nutno dodržet jednak uspořádání, tak i technologický postup. Tato technologie je především vhodná tam, kde sušina kalu dosahuje nejméně 4-6%, přičemž podíl organické hmoty musí být alespoň 70%. V případech, kdy je podíl organické hmoty nižší, je možno použít ještě výměník tepla. Největší výhodou z hlediska investičních nákladů je minimalizace potřebných objemů, která je způsobena dobou zdržení, která nepřesahuje 9 dní.

Samotná technologie se skládá obvykle ze dvou provzdušňovaných zateplených nádrží, dále vhodného provzdušňovacího a míchacího systému a čerpací techniky. Důležitá je i regulace výšky pěny na hladině.

Obr.: Schéma uspořádání reaktoru ATS

Zpracování kalu vyžaduje spolehlivá zařízení. Injektory a provzdušňovače jsou stavěny s ohledem na extrémní podmínky při zpracování kalů. Zařízení se vyrábějí z korozivzdorných materiálů a pod vodou nemají žádná ložiska ani těsnění.

Obr.: Příklad uspořádání ATS v Lubaňi

Popis procesu stabilizace

Jednou denně je stabilizovaný a hygienizovaný kal odebrán z reaktoru 2 a dopraven do vyrovnávací nádrže. Po vyrovnání obou reaktorů je do reaktoru 1 vpravena denní dávka surového kalu. V prvním reaktoru je udržována teplota mezi 35 a 45°C a ve druhém pak mezi 50 a 60°C. Pokud je požadována vedle stabilizace i hygienizace, musí být dosaženo zdržení nejméně 23 hodin při teplotě vyšší než 50°C. Pro stabilizaci a hygienizaci přebytečného kalu z nízko zatěžovaných aktivací bylo vyvinuto třístupňové zařízení (EuroPat). V tomto případě je do systému vložen výměník a termofilní oblasti potřebné pro zajištění hygienizace je dosaženo ve druhé nádrži.

Obr.: Příklad typického průběhu teplot v reaktorech

Ekonomické zhodnocení aerobních procesů stabilizace kalu

Pro srovnání technologií jsme provedli orientační porovnání investičních a provozních nákladů na hygienizaci kalů pro ČOV aktuálně pracující na výkonu 12 000 EO. Porovnání bylo provedeno s technologiemi využívající k hygienizaci vápno, čistý kyslík a vzduch.

Ukazuje se, že vyšší investice do technologie, která je schopna kal nejen stabilizovat, ale i hygienizovat tj. produkovat kal třídy ,,A", jsou pokryty úsporou ve stavební části (potřebné zdržení u ATS je v průměru jen 7 dní, u jiných systémů je navrhováno 20 až 35 dnů - tj. snížení potřebného objemu cca o 70%). U provozních nákladů je zase cena za energii nižší než cena za aplikaci čistého kyslíku a srovnatelná s náklady na aplikaci vápna.

ČOV nad 1 000 EO

Pomalu se dostáváme k velikosti čistíren, kde se již musí zvažovat samotná existence kalového hospodářství, které by bylo schopné aktivně přispívat k reciklaci vlastními prostředky. V těchto případech již hrají značnou roli možnosti, kterými daná lokalita disponuje. Například v případě trvalého zdroje externích organických zbytků (např. dřevozpracující průmysl) je možné kal mísit a pomocí kompostace recyklovat. Nebo v případě blízkosti bioplynové stanice je možné kal likvidovat přímo zde, atd. Ale ať již se jedná o jakoukoli alternativu je u těchto velikostí ČOV nutno kal řádně odvodnit.

V praxi se odstraňování vody z kalové směsi provádí sérií procesů. Gravitačně v sedimentačních nebo zahušťovacích nádržích můžeme kaly zahustit - primární na 4-5 %, přebytečný aktivovaný na 1,5-2 % sušiny. Větší snížení obsahu vody lze dosáhnout strojním zahušťováním (zahušťovací síta, zahušťovací odstředivky, flotace) a to až na obsah sušiny cca 8 %. Maximální odstranění vody z kalu lze dosáhnout za použití odvodňovacího zařízení (dehydrátory, odvodňovací odstředivky, kalolisy, sitopásové lisy a pod.) a to již za podpory flokulantů. Takto můžeme dosáhnout odvodnění až na sušinu 30-35 % u surového kalu
a 35 - 45 % u anaerobně stabilizovaného kalu a to především v závislosti na druhu a dávce použitého flokulantu, na obsahu organických látek v sušině kalu a na použitém odvodňovacím zařízení. Další odstranění vody z kalového koláče lze dosáhnout pouze tepelně tj. sušením, které může probíhat buď jako samostatný proces například za využití sluneční energie, nebo ve spalovací peci před vlastním spálením

Volute dehydrator

V současnosti menší čistírny odpadních vod většinou nemají vlastní kalovou koncovku a tak se kal většinou stabilizuje v objemných kalových nádržích, aby byla zajištěna aspoň základní stabilizace. Zahuštění kalu se většinou děje gravitačně, což znamená, že výsledná koncentrace kalu je kolem 2 % objemu sušiny. To znamená, že v konečném důsledku se odváží 98 % vody a to za dosti značnou cenu (cca 200 Kč/m3). Výhodnou variantou jak tomuto zamezit je zařízení nazývající se DEHYDRÁTOR. To je navrženo tak, aby bylo malé, lehké se snadnou údržbou a plně automatickým chodem. Konečným produktem je kal, jehož zahuštění by mělo být větší než 18 % sušiny. Zařízení je díky svým nízkým investičním

i provozním nákladům vhodné na menší čistírny do 5 000 EO. Významnou předností tohoto zařízení je schopnost zahušťovat sekundární kal přímo z aktivace, takže u návrhu nové ČOV mohou odpadnout náklady na výstavbu uskladňovacích nádrží.

Odvodňovací buben sestává ze závitnice rotující konstantní rychlostí uvnitř vrstev vytvořených z pevného kroužku, pohyblivého kroužku a rozpěrek. Závitnice tlačí na rohy pohyblivých kroužků, které se proto v otvoru kontinuálně pohybují v mezerách mezi pevnými kroužky během rotace závitnice. Tímto se také prostor uvnitř čistí a zabraňuje se tím ucpávání.

Kalová voda poté odtéká mezerami mezi kroužky. Mezery mezi kroužky se postupně zmenšují směrem k místu, kde se kalový koláč odstraňuje. Mezera mezi kroužky je nejprve 0.5 mm v zahušťovací zóně, 0.3 mm v odvodňovací zóně a ve finále je mezera 0.15 mm. Koncová deska zvyšuje dále v přístroji tlak, aby došlo k dalšímu
a efektivnějšímu odvodnění kalu.

Obr.: Fota provozu - ČOV Vranovice

ČOV pod 1 000 EO

Kalové hospodářství u těchto velikostí ČOV se u nás většinou řeší jako provzdušňované (aerobní) či pouze míchané (anaerobní) kalové nádrže. Odvodnění kalu je ponecháno pouze na odtahu kalové vody a gravitační síle. Takto stabilizovaný kal se následně fekálním vozem odváží na větší ČOV.

V případech, kdy to možné není ať již z hlediska dostupnosti nebo v případě požadované recyklace se skýtá ještě alternativní možnost stabilizace a sušení pomocí sluneční energie. Otázka spolehlivosti je tak jako u každého alternativního zdroje napadnutelná. Nic méně vše se dá řešit. V rámci výzkumného projektu byla na horské chatě Leutkircher Hütte v Lachtaler Alpen instalovaná sušárna kalu. Toto zařízení pracuje s kontinuálním odtahem kalu. Sušina kalu na výstupu se předpokládaná kolem 70-80%.

Parametry:

? Plocha kolektoru 2m2

? Maximální výkon 1200W

? Maximální objem 0,5m3

K výhodám těchto systémů patří:

? potřeba energie se pohybuje v rozmezí od 10 do 30 Wh na 1 l odpařené vody

? sušení je plně automatické, omezuje se potřeba pracovní síly

? je nenáročné na údržbu

? má dlouhou životnost.

V případě dobrého návrhu a odpovědné obsluhy se dá říci, že pomocí sluneční energie lze levně a přitom efektivně sušit odvodněné nebo i kapalné čistírenské kaly.

Domovní čistírny

Tak jako u větších čistíren tak i u domovních čistíren odpadních vod se musí řešit otázka zpracování či zneškodnění vyprodukovaných čistírenských kalů. Možností je celá řada, k používaným způsobům patří:

a) Odvážení tekutých kalů fekálními vozy do nejbližší čistírny komunálních odpadních vod s kalovým hospodářstvím. Jedná se způsob nákladný, zejména při větších dovozních vzdálenostech a složitém přístupu k malé čistírně.

b) Vyvážení tekutého stabilizovaného kalu na vhodné zemědělské pozemky, které se nacházejí v blízkosti čistírny. Zde je třeba najít nejen vhodné pozemky, ale dodržovat příslušné směrnice týkající se nakládání s kalem, zejména vyhlášku Ministerstva životního prostředí ČR č.382/2001 Sb. a její náročná ustanovení.

c) Odvodnění tekutých kalů např. v mechanických či solárních odvodňovacích zařízeních (fóliovnících) a jejich následné kompostování.

d) Využívání těsněných kalových nádrží, odvodňování kalu pomocí mokřadních rostlin
a po uzavření provozního cyklu, jejich kompostování společně s odumřelou mokřadní biomasou.

Poslední dvě uvedené řešení jsou níže popsané, protože i když jsou v současnosti málo využívané, tak jejich použití se jeví jako perspektivní.

Jednoduché mechanické odvodňovací a kompostovaní zařízení


I když se ve velké většině případů předpokládá, že kal z domovní čistírny je vyvážen na nějakou větší čistírnu odpadních vod, která je zařízena na pracování kalů, jsou v praxi případy, kdy je potřebné hledat jiná řešení. Jedno z řešení je kal z domovní čistírny odvodnit a použít do kompostu. K tomu je možno použít následující sestavu.

Obr.: Příklad uspořádání domovní čistírny se zařízením na odvodnění kalů.

Popis funkce :

Kal z kalového prostoru čistírny je průměrně 2x/rok čerpán do odvodňovacího zařízení. Zde dochází k postupnému odvodnění kalu. Odvodněný kal (aerobně stabilizovaný) je pak přemístěn do kompostéru. Zde vlivem tlení organických látek dojde k jeho ohřátí a tím i k hygienizaci. S kompostem je pak kal zapraven do půdy.

Odvodňovací zařízení se skládá z rozdělovací desky, nádrže, děrované vestavby a odvětrávacího potrubí. Směs kalu a vody je čerpána přívodním potrubím (1), filtrát pak odváděn do ČOV odvodním potrubím (8).

Odvodňování pomocí mokřadních rostlin

Princip metody odvodnění tekutého stabilizovaného čistírenského kalu mokřadními rostlinami spočívá ve využití jejich vysoké transpirační schopnosti a možnosti vegetovat v anaerobním prostředí. Mokřadní rostliny vytvářejí mohutnou biomasu, k jejímuž vývoji využívají z kalů potřebné rostlinné živiny, stopové prvky a vodu. Z rostlin, vhodných pro tento účel, se použije v našich podmínkách rákos obecný (Phragmites australis), orobinec širokolistý a úzkolistý (Typha latifolia a angustifolia), zblochan vodní (Glyceria maxima), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) aj. Po dostatečném zakořenění rostlin a průběžném předchozím navlažování kalového pole vodou, se započne obvykle v druhé polovině května, s napouštěním stabilizovaných čistírenských kalů.

WET - hodnota evapotranspirace,

WD - velikost drenážního odtoku,

SR - roční srážkový úhrn,

WP - množství vody poutané v půdním prostředí.

Obr.: Schéma uspořádání kalového pole
1-rostliny,2- zemitý substrát,3-filtr, 4-drén

Z jednotlivých veličin je obtížněji stanovitelná hodnota evapotranspirace mokřadních rostlin, protože zatím není dostatek přímých šetření. Proto dále uvedeme měření zaznamenané
a vyhotovené prof. Ing. Janem Šálkem a jeho kolektivem ze společného výzkumu realizovaného ve spolupráci VUT a VÚV v Brně.

Tab.1 Hodnoty evapotranspirace rákosu obecného M-3 (2005)

Lyzimetr

Evapotranspirace v jednotlivých měsících (mm/měsíc)

Červen

Červenec

Srpen

Září

Říjen

Celkem

M -2

289,2

272,2

304,6

277,3

132,3

1275,6

Snížení množství dešťových vod umožní, vzhledem k malé ploše kalového pole, jeho zakrytí v zimním období např. fóliovým krytem, přemístitelnou stříškou apod. Pro praktické bilancování se použijí dešťové srážky s pravděpodobností výskytu 70 až 80 % (ve směrodatně vlhkém roce). Součinitel využitelnosti dešťových srážek a = 0,7 až 0,8, na této hodnotě se podstatnou měrou podílí intercepce. Množství vody poutané v půdním substrátu Wz tvoří jednorázovou ztrátu, kterou je možné při bilancování zanedbat.

Drenážní odtok Wd se využívá především v závěrečném roce provozu, kdy se kalové pole kalem nezatěžuje, rozložený substrát se vysouší, odvodňuje a připravuje ke kompostování. Drenáž se rovněž využívá k odvedení srážkových vod při nadměrných dešťových srážkách. Filtrát při běžném provozu se vrací zpět do čistírny; mineralizovaným filtrátem v posledním roce provozu je možné využívat k zálivce trávníků apod.


Obr.: Průběh evapotranspirace rákosu obecného z malých ploch (stanice FAST, Žižkova), nižší hodnoty jsou z lyzimetru M-3 o ploše 2,5 m2, vyšší hodnoty jsou z lyzimetru M-2 o ploše 1 m2


Základní návrhové parametry

K odvodnění mokřadními rostlinami se zásadně používá anaerobně, nebo aerobně stabilizovaný čistírenský kal; kal nesmí způsobovat žádné pachové závady. Denní produkce sušiny kalu podle různých autorů se pohybuje od 41 do 66 g /obyvatele, obsah vody se přibližně bývá od 94 do 98 %. Pro konkrétní lokalitu, podstatně přesnější údaje o množství kalu, se získají přímým šetřením. Z bilanční rovnice se vyhodnotí potřebná plocha kalových polí pro konkrétní počet připojených obyvatel. U větších zařízení se tato hodnota přibližně pohybuje kolem 0,6 až 0,8 m2 na 1 obyvatele. U rodinných domů, při malém počtu obyvatel je třeba počítat s hodnotou mírně vyšší, předběžně 0,8 až 1,2 m2 na 1 obyvatele.

Technické vybavení spočívá ve vybudování mělkých, těsněných a odvodnitelných kalových nádrží. Kalové nádrže tvoří buď zemní nádrže, těsněné plastovou fólií z PE-H, kryté geotextilií, různé plastové a železobetonové nádrže. Mokřadní rostliny se osadí do zemního substrátu z lehkých půd, pod nímž se umístí do filtrační vrstvy odvodňovací drenáž. Hloubka kalových polí se navrhuje 1,2 až 1,5 m; nad základní náplní se vytvoří 0,6 až 0,8 m vysoký prostor určený na postupnou akumulaci odvodněného kalu a zbytků mokřadní vegetace. Doba provozního cyklu mezi prvým napouštěním a ukončením provozu se pohybuje mezi
6 až 9 roky, spíše při horní hranicí. U těchto malých objektů se navrhují min. 3 oddělená kalová pole, jedno z nich je určené ke konečnému zpracování substrátu a jeho plocha se do celkové plochy připočítává. U větších zařízení se počet kalových polí volí podle počtu roků provozního cyklu. Po vyprázdnění se kalové pole vyčistí, doplní půdní substrát a osází mokřadními rostlinami a povoz pokračuje dále.

Kvalitu kalu u malých objektů si sleduje ve vlastním zájmu každý provozovatel sám, takto je možné, pečlivým sledováním vypouštěných odpadů, zcela vyloučit možnou kontaminaci těžkými kovy aj. toxickými látkami, patogenními mikroorganizmy apod.

Určitým menším problémem je zabezpečení kvalitní stabilizace kalu, aby se vyloučily případné pachové závady, některé způsoby čištění odpadních vod vyžadují malý akumulační prostor na akumulaci kalu v mimovegetačním období.Velmi zjednodušené schéma uspořádání kalových polí je znázorněné na obr.

Obr. : Řez kalovými poli s mokřadními rostlinami

1- těsněná zemní jímka,

2-železobetonová nebo plastová jímka, 3-tekutý kal,

4-půdní substrát, 5-minerální filtr, 6-drén, 8-šachtice s uzávěrem drénu, 9-odvod kalové vody na čistírnu

V době extrémních letních teplot, aby nedošlo k poškození porostu, je potřebné porost navlažit dešťovou vodou z dešťové cisterny.

Literatura:

? M. Dohányos, J. Kutil, J. Zábranská, Jak nejlépe využít energii z kalů, Ústav technologie vody a prostředí VŠCHT Praha

? K. Plotěný, Kalový prostor u DČOV a jednoduché zařízení na odvodnění kalů, ASIO, spol. s r.o.

? Jan Šálek, T. Rautenberg M. Holba, Kalová koncovka na ČOV, ASIO, spol. s r.o.


Autor: Ing. Milan Uher, ASIO, spol. s r.o., Tuřanka 1, 627 00 Brno, Tel.: 548428131, e-mail: uher@asio.cz

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů