zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Jak se dělá tlustá čára

02.05.2009
Zemědělství
Jak se dělá tlustá čára

Muzikálová herečka, z níž se stala kastelánka, báňský inženýr, který v šumavských lesích vede úspěšné nakladatelství, a učitelský pár, jenž vybudoval vyhledávanou biofarmu. Tři příběhy lidí, kteří od základu změnili svůj život.

Manželé Krejzovi
dříve: učitelé
nyní: farmáři

Aničkóóó, Pepinóóó, Jiřinóóó... tak se, holky, ukažte, jak jste krásný," volá sedmačtyřicetiletá Milena Krejzová na své hnědé kozy, které zvědavě vykukují z prostorných dřevěných kotců do uličky. Když je pak všechny obejde a každé něco potichu špitne do ucha, otočí se, aby rozzářená začala vyprávět svůj příběh, jak se z učitelky s doktorátem z pedagogiky stala biofarmářkou.
"Před lety jsem vystudovala učitelství, stejně jako manžel. Zatímco já se po škole šest let věnovala mentálně postiženým chlapcům ve zvláštním odborném učilišti v Brandýse nad Labem, on učil matematiku na místní základní škole. V jednu chvíli jsme si řekli: Školství nás neuživí. Rozhodli jsme se pro rodinnou firmu, která bude podnikat s tříděným odpadem."
Začátky prý ale byly všelijaké. Jeden den přijel Miloslav Krejza vymydlený v obleku k zákazníkovi, aby s ním podepsal smlouvu, a už druhý den od něj v montérkách valil sudy s nejrůznějším obsahem na korbu auta, aby je odvezl na skládku. Firmy, které se zbavovali odpadů, pocházely z Prahy, Středočeského kraje, a dokonce i z Moravy.
Před devíti lety koupili Krejzovi rozpadlý statek Nový Dvůr u Sosnové na Českolipsku. Původně to měla být jen chalupa na víkendy. Nakonec se rozhodli, že ji zrekonstruují, něco přistaví a budou tam se svými třemi dětmi celoročně žít.
Milena Krejzová snila o tom, že bude chovat kozy a z jejich mléka vyrábět kvalitní potraviny. Kozí mléko totiž přispívá k prevenci rakoviny, které se obávala, protože je v její rodině dědičná. Tehdy prý ještě netušila, že zanedlouho se z ní stane ekologická farmářka. "První tři kozy s kůzlaty jsme si koupili od dlouholeté chovatelky Elišky Horynové, původně promované matematičky, která se před šestnácti lety odhodlala, podobně jako já, změnit kariéru a v Lužických horách si otevřela kozí farmu," vzpomíná Milena Krejzová. "Když jsem se potom rozhodla pro chov ve velkém, museli jsme přistavět nový kozlín. Sedláci z okolí se mi smáli. Posměch jsem zažila i tehdy, když jsem přivezla tři kozly na svou první aukci. Větu "Krejzová, vy jste ale hloupá, jestli si myslíte, že je udáte" si pamatuji dodneška. "Jenže já je prodala bez problémů a jako jediná jsem odjížděla s prázdnou dodávkou."

Na univerzitu v pětačtyřiceti
Za úspěchy v chovu koz však bývalá učitelka nevděčí jenom své vytrvalosti, ale i manželovi. "Nebýt jeho, asi bych se zbláznila," vzpomíná na začátky, které byly náročné zejména kvůli přísným hygienickým předpisům. "Například v místnostech, kde se pracuje s mlékem, musejí sahat kachličky na stěnách až do stropu a veškerá zařízení na jeho zpracování musí být z nerezové oceli. Bez čistoty a náležitého komfortu při ustájení se neobejdou ani samotná zvířata. Farma, na které dnes chováme sedmatřicet hnědých koz a tři kozly, tak splňuje nejpřísnější normy Evropské unie."
Před dvěma lety se Milena Krejzová přihlásila do kurzu na pražské České zemědělské univerzitě, aby se naučila vyrábět kvalitní sýry podle zdravotně nezávadné technologie. Na škole se jí zalíbilo natolik, že se rozhodla začít znovu studovat. Vybrala si Fakultu agrobiologie potravinových a přírodních zdrojů.
"Letos končím druhý ročník," přibližuje. "Mám zadanou bakalářku, ve které chci řešit floristický průzkum našich pastvin, na kterých roste spousta zajímavých rostlin, které můžou spásat jenom kozy. Je to důležité zejména proto, že to, co zvířata sní, podojíme a vlastně dáme do sýrů."
Právě v těchto dnech mohou Krejzovi oslavovat. Jejich kozí mléčné produkty totiž získaly povolení užívat značku Bio. Zažádali o ni prý jen kvůli zákazníkům. Pro chov koz i zpracování mléka v režii Krejzových to nebude znamenat žádnou změnu.
"Jiřinóóó, Aničkóóó, Pepinóóó...," nese se znovu volání Mileny Krejzové uličkou mezi kotci. "Ty moje holky mi berou veškerý čas. Každý den k nim vstávám v šest, jsem s nimi u každého porodu, třikrát týdně vyrábím až čtyři druhy sýrů, denně pasterizuji mléko. Dřív než před půlnocí neusínám. I přesto tuhle práci dělám strašně moc ráda."

AUTOR: Naďa Klevisová
AUTOR: Petr Melničuk

Kráceno

Zdroj: Víkend

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí