Po svých dojdete nejdál

Turistická sezona právě začala. Přinášíme tipy na pěší výlety po Česku, z nichž si vybere každý. Romantické duše se mohou vydat po stopách Karla Hynka Máchy, dobrodruzi prozkoumat kdysi zapovězené hraniční pásmo v Brdech a jiní vyšlápnout na působivou zříceninu Zubštejna.

Říční údolí

Údolí potoků a řek patří odjakživa mezi nejatraktivnější turistické cíle. Představujeme vám taková místa, kam se jinak než pěšky nedostanete - a v jednom případě si dokonce budete muset pomoci lodí.


Do zaškrceného meandru

Hraniční údolí Dyje mezi Vranovem a Znojmem patří k tomu nejlepšímu, co můžete v české a moravské přírodě vidět. Paradoxně se o to zasloužilo 40 let izolace, neboť moravská část údolí byla do roku 1989 součástí nepřístupného hraničního pásma a přírodní vývoj tu nerušili žádní "vetřelci". Dnes je krajina na české i rakouské straně chráněna v národních parcích Podyjí/Thayatal.

Náš okruh míří do samého srdce Podyjí, a protože stezka vede po rakouské straně řeky, doporučujeme zaparkovat v rakouské pohraniční obci Hardegg (pokud se rozhodnete vyrazit z Čížova na moravské straně, okruh si tím prodloužíte skoro o 10 km). Samo výchozí místo - Hardegg - má impozantní kulisu: nad hlubokým údolím se tu na skále tyčí mohutný hrad. Od lávky přes Dyji vyrazte po rakouském břehu značenou trasou směrem na východ. Úzká stezka nejprve překoná dílčí hřbet, znovu klesne k řece a za pár desítek minut vás přivede k místu, kde hluboce zařízlá řeka Dyje vytváří téměř úplný zaškrcený meandr: nárazové břehy se tu k sobě přibližují jen na pouhou stovku metrů.

Meandru říkají Rakušané Umlauf ("obrat" či "oběh") a můžete si ho celý projít podle vody a asi po dvou kilometrech se vrátit do téměř stejného místa. Pak se vyškrábejte na ostroh a prohlédněte si celé to přírodní divadlo pěkně shora, jedná se o přirozený útvar, který v Česku nemá obdoby. Možná se vám z toho bude trochu motat hlava - orientací vám je zřícenina Nového Hrádku, kterou vidíte na protilehlém, moravském ostrohu.

Přibližně po dalším kilometru značka opouští údolí Dyje a vystoupá podle potoka pod zříceninu hradu Kaja, které vévodí vysoká věž. Objekt je v sezoně přístupný. Od zříceniny je to jen kousek do vesnice Merkersdorf, kterou projděte vpravo a pokračujte otevřeným terénem s výhledy po silnici směr Hardegg. V místech, kde se silnice opět noří do lesa, stojí od roku 2003 velkolepé návštěvnické centrum Nationalparkhaus Thayatal-Podyjí. Modré turistické značení vás pak dovede vesměs z kopce zpět do Hardeggu.

Údolím Moravice

Řeka Moravice mezi Kružberkem a Hradcem nad Moravicí vytváří plno zakleslých meandrů, proud má mezi zalesněnými stráněmi prudký spád a při vyšším stavu vody se umí pěkně rozbouřit. Úsek mezi Zálužným a osadou Podhradí patří k nejdivočejším, navíc tu vedou značky po obou březích - snadno tu uděláte pěkný okruh.


Lodí po Kamenici

Doporučujeme si přivstat a vyrazit co nejdřív ráno, jinak totiž davům turistů v soutěskách Kamenice nedaleko Hřenska neujdete. Vody této říčky si před ústím do Labe razí cestu v pískovcových skalách údolím tak strmým, že ve dvou úsecích zde nevede ani pěšina - musíte se tudy proplavit na lodičkách. Základnou vám budiž Hřensko, na lodi proplujte po ránu proti proudu Dolní (Tichou) soutěsku, a když to vezmete zpět pěšky přes Mezní Louku a Pravčickou bránu, máte celodenní výlet par excellence.


Rozhlédni se, člověče

Mnoho lidí miluje pěší turistiku právě kvůli nim: rozhledům do okolní krajiny. Míst, odkud lze hezky pohlédnout do krajiny, jsou v Česku tisíce. Vybrali jsme pro vás tři - dvě "klasiky" a jednu kuriozitu.


Milešovka, královna výhledů

Tohle není ledajaká hora: při pohledu z vrcholu vzpomenete na slova proslulého cestovatele a přírodovědce Alexandra von Humboldta, který po výstupu na vrchol Milešovky označil zdejší rozhled za "třetí nejkrásnější na světě". Dramatická kulisa strmých, dávno vyhaslých sopek dává horizontům v okolí Milešovky linie jinde v Čechách neznámé.

Když na Milešovku pohlédnete z dálky, bude se vám nejspíš jevit vyšší, než ve skutečnosti je (837 m n. m.). Okolní krajina, tedy dolní Poohří na jihu a Podkrušnohorské pánve na severu, však leží nízko, a převýšení jsou proto značná. Nejvyšší vrch Českého středohoří má nápadný tvar téměř ideálního kužele, jehož svahy jsou pěkně strmé, až 30 stupňů. Jinými slovy - výstup nahoru není úplně snadná záležitost, a protože se zčásti jde po úzkých, strmých a kamenitých pěšinkách, pohorky určitě nejsou zbytečným luxusem, za vlhka dokonce nutností.

Pokud si chcete na Milešovku udělat celodenní výlet a nevracet se do stejného místa, využijte vlak na malebné železniční trati z Lovosic do Teplic, která masiv Milešovky obtáčí ze severovýchodu. Doporučujeme zaparkovat u nádraží v Chotiměři a vlakem dojet do zastávky v Bořislavi (300 m n. m.). Odsud vás žlutá značka povede nejprve po vedlejší silnici do centra stejnojmenné obce.

Té dominuje barokní kostel sv. Kateřiny, jehož poloha ve strmém svahu severního úbočí Milešovky mu dává téměř monumentální ráz. Z Bořislavi začne cesta citelně stoupat a po dvou kilometrech přijdete do osady Bílka. Tady vyměňte žlutou značku za červenou a připravte se na hlavní porci výstupu. Nenechte se zmást lanovkou, kterou vidíte před sebou nebo jste si jí možná všimli na mapě - slouží pouze k dopravě nákladů, nikoli osob.

Z pohodlné cesty se stane širší pěšina a potom téměř "kozí stezka". Největší část výstupu z Bílky vede lesem, takže výhled budete mít opravdu až z vrcholu Milešovky. Na něm stojí meteorologická stanice s vyhlídkovou věží, přístupnou veřejnosti. Výhled je za dobré viditelnosti opravdu skvělý.

Výčet spatřených horizontů by byl předlouhý, zde jsou tedy jen hlavní body rozhledové růžice: jižnímu obzoru dominuje Hazmburk a v dálce Říp, na východě vidíte výrazné Sedlo, Ještěd i Krkonoše, severním směrem se nad Podkrušnohorskou pánev zvedá hradba Krušných hor. Pamatujte, že na vrcholu bývá větrno, ne nadarmo zní německý název hory Donnersberg (Hromová hora).

Pokud vás přepadl hlad, v sezoně funguje vedle rozhledny jednoduché občerstvení. Na pořádné jídlo je ale lepší dojít do hospody ve Velemíně - po modré značce vám to zabere slabou hodinu a půjdete samozřejmě pořád z kopce. Místní motorest zatím stále slouží husté tranzitní dopravě, ale nemusíte mít strach, v prostorném lokále se místo vždycky najde. Z Velemína vám pak zbývá k nádraží v Chotiměři už jen půldruhého kilometru.

Výhled zdola

Není Jeseník jako Jeseník, a ten Hrubý už vůbec ne. Jeden Hrubý Jeseník totiž najdete (pro někoho možná překvapivě) v plochém Polabí, přesto je odtud zajímavý výhled "ze žabí perspektivy". Rozhledna Romanka, stojící u obce Hrubý Jeseník na Nymbursku, má patu v nadmořské výšce pouhých 205 metrů, přesto výhled z plošiny ve výšce 26 metrů nad terénem obsáhne panoráma od Krkonoš po Železné hory. Věž má zajímavou architekturu, realizovaný projekt získal v roce 2003 cenu Grand Prix Obce architektů.


Horské horizonty

Velehory v Česku jaksi "nejsou na skladě" - pokud přesto zatoužíte po pohledech na horizonty do dálky se táhnoucích horských hřbetů, zamiřte do Hrubého Jeseníku (tentokrát myslíme pohoří na rozmezí severní Moravy a Slezska). Na rozhledy je bohatá hlavně severní část hlavního hřebene mezi Ramzovou a Červenohorským sedlem, který je z větší části holý. Prvořadým vyhlídkovým bodem je Keprník (1422 m), nepodceňujte ani Červenou horu (1337 m). Túra vydá na celý den, úsek mezi Ramzovou a Šerákem vám může usnadnit lanovka.


Ve stopách slavných

Česká a moravská krajina se stala inspirací mnoha umělcům a v románech, básních i na obrazech někdy rezonují konkrétní místa víc, než si uvědomujeme. Ze stovky takových, která odkazují ke známým osobnostem, vybíráme tři: můžete se vydat ve stopách romantického básníka, slavného malíře nebo se podívat na místa, kam se sjížděli slavní z celého světa.

Největší z romantiků

Pískovcové skály Kokořínska vytvářejí romantické scenérie a Karel Hynek Mácha (1810 - 1836) platí za největšího z českých romantických básníků. Tato dvě fakta spolu souvisí: je totiž doloženo, že Mácha čerpal inspiraci ke svým nejslavnějším dílům právě tady, v oblasti mezi Mělníkem a Českou Lípou. Některé Máchovy cesty, které konal pěšky divokou krajinou tajemných skalních roklí a pitoreskních hradních zřícenin, jsou poměrně dobře doloženy. Po básníkových stopách se dnes můžete vydat i vy.

Na výlet Máchovým krajem potřebujete auto a začněte dvěma krátkými "odskoky". Ke hradu Kokořín, symbolu zdejší krajiny, se přibližte shora od stejnojmenné obce; v místech, kde silnice začíná klesat dolů lesem, si pohlídejte světlinu ve směru vlevo: odtud je nejlepší ze všech výhledů na hrad. Mácha navštívil Kokořín několikrát (hrad byl tehdy ve zříceninách) a měl jej inspirovat k napsání románu Cikáni, dochovaly se i básníkovy kresby Kokořína. Chcete-li absolvovat prohlídku hradu, musíte zaparkovat dole v údolí a zpět na hrad vyjít pěšky (asi 15 minut).

Od Kokořína pokračujte autem Kokořínským dolem a asi za 3 km přijedete na malé parkoviště pod proslulými Pokličkami, což jsou selektivně zvětralé pískovcové útvary, připomínající tvarem skutečné pokličky. Vidíte je ve stráni nad sebou; krátký výstup k nim usnadňují schody. Od Pokliček pak za pár minut dojedete na křižovatku v horní části Kokořínského dolu. Místu se říká V Ráji a stejné jméno má i zdejší restaurace, která vám možná přijde vhod: výběr jídel je široký, v létě se dá sedět venku a o víkendech tu bývá plno výletníků.

Od Ráje popojeďte ještě asi kilometr severně směrem na Dubou, auto zaparkujte v místě, kde červená značka odbočuje vpravo, a vydejte se na túru. Toto je méně frekventovaná část Kokořínska, v žádném případě však neméně malebná. Sledujte červenou Máchovu stezku, která zprvu stoupá (místy prudce) k rozcestí Pod Drnclíkem a přivede vás k tajemnému hradu Houska. Je jisté, že tady Karel Hynek Mácha jednou přenocoval a na Housce měl mít zjevení odkazující do budoucnosti; snový zážitek později popsal v dopise jednomu svému příteli. Pokud chcete znát podrobnosti, zaplaťte si prohlídku hradu - kastelán vám rád řekne podrobnosti.

Z Housky se vraťte zpět na rozcestí Pod Drnclíkem a vyměňte červenou značku za zelenou. Ta vás za chvíli dovede ke skalnímu útvaru zvanému Zkamenělý zámek; od nepatrných zbytků skalního hradu je pěkný výhled, děti potěší skalní prolézačka. Pak už jen sejděte do osady Konrádov a vraťte se vlevo po silničce k autu.

Karlovy Vary: zástup osobností

Rekord v koncentraci míst, kudy chodily známé osobnosti české i zahraniční, drží české lázně a Karlovy Vary mezi nimi nepochybně vedou: byli tu Goethe, Beethoven, Dvořák, Petr I. a stovky dalších. Bezprostřední okolí města je protkané turistickými stezkami, na nichž každou chvíli narazíte na bustu či desku připomínající někoho slavného. Malebnými procházkami tu snadno strávíte celý den, potěší i četná vyhlídková místa - třeba z rozhledny Diana nebo Vyhlídky Karla IV.


U nás v Kameničkách

"Viděl jsem chudé kraje za Hlinskem... a nad tím vším nebe, jako by smiřovalo tu chudobu a tu bídu... tam jsou dojmy, které člověku stahují srdce." Tato slova si zapsal malíř Antonín Slavíček roku 1903 poté, co přesídlil do vysočinské obce Kameničky nedaleko Hlinska. Tady pak namaloval své nejslavnější obrazy. "Chudý kraj" je dnes samozřejmě minulostí, ale malebnost mu zůstala. Až vystoupíte na Vojtěchův kopec jižně od obce nebo se projdete kolem okolních rybníků, možná vám ty scenérie budou povědomé.


Dojděte si na svůj hrad

Když se vydáte na Červenou Lhotu, Křivoklát, Bouzov či jiný proslulý hrad nebo zámek, dojedete autem téměř až na nádvoří. Je to logické: aby se turistické objekty staly známými (a masově navštěvovanými), musí být snadno dostupné. Následující řádky mají za cíl ukázat, že některé zajímavé a dobře dochované hrady, respektive zříceniny, mohou být i v dnešní době pěkně schované. Pokud by vám chyběly pouťové atrakce a stánky s občerstvením, raději otočte list. Oceníte-li ovšem lesní ticho a trochu tajemna, jste na správné adrese.


Tři hrady nad divokými řekami

Českomoravská vrchovina východně od Bystřice nad Pernštejnem nepatří mezi turisticky příliš frekventované, přestože tu najdete na české poměry mimořádně členitou a malebnou krajinu hlubokých strmých údolí, lesnatých strání, dalekých pohledů a malebných vesniček. Nedaleko míst, kde říčka Bystřice ústí do Svratky, stojí tři málo známé hradní zříceniny - a jinak než pěšky to k nim nejde.

Budete potřebovat auto, které je dobře zaparkovat v osadě Pivonice asi 10 km východně od Bystřice nad Pernštejnem. Na strmém kopci přímo nad vesnicí (500 metrů po červené značce) stojí první a nejrozsáhlejší z trojice zdejších hradních zřícenin, Zubštejn. Šlo o mimořádně rozlehlý hrad a poměrně dost se z něj dochovalo; až tu budete chodit po hradních zdech, možná vás napadne: Jak je možné, že tohle jsem neznal(a)?

Ze Zubštejna pokračujte po červené značce k severu a přibližně za 40 minut dojdete ke zříceninám hradu Pyšolce. Ty jsou sice skromnější, možná však o to tajemnější, protože stojí v hustém lese. Nejvýraznějším zbytkem Pyšolce je válcová věž; všimněte si taky mohutných příkopů, které není snadné překonat ani dnes. Červená značka vás pak dovede do obce Vír, která stojí téměř ve stínu mohutné přehradní zdi stejnojmenné nádrže.

Ve Víru je hotel a další možnosti občerstvení. Naplánujte si oběd tak, abyste se pak mohli svézt autobusem směr Bystřice nad Pernštejnem (zejména ve všední dny je spojení časté). Pokud se vám nepodaří přemluvit řidiče, aby vám zastavil "u odbočky na Aueršperk", vystupte po třech kilometrech u tábora Jitřenka, přejděte řeku a pokračujte proti proudu. Narazíte na modrou značku, která vás přivede ke zřícenině Aueršperk. Z něj se sice zachovalo nejméně materiálu, zato má z "trojhradí" nejkrásnější polohu: zřícenina stojí na strmém ostrohu ze tří stran obtékaném říčkou Bystřicí a kolem je božský klid.

Od Aueršperka dojdete zpět do Pivonic po modré značce pěšky asi za hodinu. Nespleťte směr: od zříceniny musíte překročit řeku. A až pak vyjdete z lesa na pláň, užijete si tak skvělé výhledy do kraje, že na Vysočině sotva najdou konkurenci.

Ralsko

Ralsko značí kopec, který patří mezi výrazné dominanty severních Čech. Stejnojmenná rozsáhlá zřícenina "sedí" na jeho vrcholu a cestu k ní možná vykoupíte litry potu: z obce Vranov u Mimoně tam vede lesem pěšina řádně strmá, výstup trvá asi hodinu. Nahoru se chodí pro báječné výhledy jako z letadla a taky pro jednu pikantnost. Ve stěnách zříceniny jsou totiž stále znatelné vyryté nápisy v azbuce - co myslíte, vojáci které že armády se tady nudili?


Kašperk

Uvidíte ho z různých míst Šumavy: siluetu charakteristických věží hradu Kašperku nelze zaměnit. Nejblíž je to na Kašperk sice z parkoviště u Račánku, ale klasická pěší cesta vede z Kašperských Hor po zelené značce. Hned za městem budete mít krásný rozhled a později z vrcholu hradní věže zase uvidíte mimo jiné zpět na Kašperské Hory.


Kam v Česku chodíte rád na výlety?

Ondřej Neff, spisovatel

Máme s manželkou rádi celý ten trojúhelník, v jehož vrcholu je Davle a ramena tvoří Sázava a Vltava. Břehy tam jsou srázné, takže tudy nepovede žádná dálnice a také lidé se tam stěhují a budují svoje domky až v poslední době. Pětadvacet kilometrů od Prahy je příjemný prostor, kde se může člověk toulat pěšky i na kole celé dny a vždycky bude objevovat nová zákoutí.


Martin Fousek, marketingový ředitel Bohemia Sekt

Kromě Plzeňska, kde žiji, mám rád Český ráj. Na konci října loňského roku jsme strávili velmi příjemný víkend v obci Rakousy, v malebné zákrutě údolí řeky Jizery u Turnova, a prochodili skalní města Kalich, Chléviště, Betlémské skály, Klokočské skály, Suché skály i Vranovský hřeben.


Lenka Klicperová, šéfredaktorka Lidé a země

Vyrostla jsem vlastně napůl v Železných horách, na chalupě nedaleko Ronova nad Doubravou, rodiště malíře Antonína Chittussiho. Kdybych uměla malovat, taky bych se sem třeba odstěhovala, abych mohla zblízka zachycovat ten nádherný barevný, jemně zvlněný kraj. Pořád se sem vracím. Když za serpentinami prachovického kopce vykoukne zřícenina hradu Lichnice, vím, že tady jsem stejně doma jako v rodných Pardubicích. Teče tu řeka Doubrava, v zelené oboře se rýsují věže žlebského zámku a Chittussiho údolí je jedním z nejromantičtějších v celých Čechách.


František Štaud, fotograf a reportér

Mou nejoblíbenější trasou v Čechách je bezpochyby ta z železniční zastávky Čachnov do Poličky. Cesta vede zpočátku hlubokým smrkovým lesem, následně stoupá do kopcovitých pastvin a konečně se svažuje ke krásnému historickému městu Polička. V nejkratší variantě měří asi 20 km, nicméně nádherná zákoutí Českomoravské vysočiny svádějí k mnohým odbočkám: lovecký zámeček Karlštejn hned nad Svratkou, pískovcové útvary jako Zkamenělý zámek, Milovské či Rybenské Perničky. Odměnou všem je výhled na Vysočinu z Luckého vrchu (739 m). Trasu můžete projít nejen pěšky, projet se dá i na horských kolech a v zimě tu vedou běžkařské stopy. To vše lze zvládnout i s dětmi: mám vyzkoušeno s dcerami.


Kam se nesmělo

PEREX: Hraniční pásmo, běžným smrtelníkům zapovězené, sice zmizelo v propadlišti dějin před skoro dvaceti lety, přesto však v Česku existují místa pro turisty nedostupná. Nejčastěji jde o vojenské prostory nebo místa přísné ochrany přírody. I tady se ale v posledních letech dost změnilo a do některých dříve uzavřených zón dnes můžete aspoň nakouknout.

Tady bylo (a možná zase bude) vojsko

Padrťské rybníky byly pro generace turistů nedostižným snem a postupně kolem nich vznikla romantická aura, jejíž kontury jen občas projasnili odvážlivci, kteří se do tohoto tajemného kouta Brd přes přísný zákaz vstupu vydali. Od roku 2008 už ale kvůli návštěvě Padrtě nemusíte riskovat pokutu ani opletačky s úřady, případně zbloudilou kulku v zádech: oblast patří mezi ty okrajové části Vojenského újezdu Brdy, které jsou omezeně přístupné veřejnosti. Omezeně znamená obvykle o víkendech a svátcích a po značených trasách. Tak vzhůru do neznáma!

Auto zaparkujte v Míšově na trase z Plzně do Příbrami a čas zvolte tak, abyste odtud mohli popojet autobusem do 3 km vzdálené osady Teslíny. Kolem dokola se prostírají nedozírné, hluboké lesy; pusťte se do nich po pevné cestě k severovýchodu. Značení vás povede bez velkých výškových rozdílů kolem lesní boudy Václavka. Asi za hodinu dojdete k hrázi Horního padrťského rybníka a otevře se před vámi nádherné panoráma: velká vodní plocha je ze všech stran sevřena temnými lesy, hráz lemují staleté stromy, a když se podíváte severním směrem, uvidíte zčásti zarostlou plochu Dolního padrťského rybníka. Na konci hráze najdete přístřešek s lavičkami - to pravé místo na piknik.

Od západního ukončení hráze se vyplatí popojít asi kilometr po asfaltové cestě k severu (bez značení); za chvilku přijdete na rozsáhlou paseku, vlevo vidíte vojenskou střelnici a vpravo panoráma vrchu Praha (862 m) se siluetou vysílače, v popředí se leskne hladina Dolního padrťského rybníka. Nedaleko odtud stávalo do 50. let 20. století několik vesnic, ovšem dnes byste byť skrovné pozůstatky po nich hledali marně.

Vraťte se zpět k hrázi Horního padrťského rybníka a pokračujte bez značení přibližně jihozápadním směrem po zřetelné cestě kousek od rybníka. Není to, pravda, itinerář, který byste našli mezi doporučenými okruhy v nově zpřístupněné oblasti, ovšem cestou narazíte na dvě zajímavosti, i když zcela odlišného charakteru.

Jakmile se terén trochu zvedne (asi 1,5 km od hráze), všimněte si cedule vpravo od cesty. Její text, uvozený výzvou Poutníče, postůj..., informuje o benediktinském klášteře Teslín, který stával v těchto místech až do zničení husitskými vojsky roku 1421. Stojíte na tajemném, až mystickém místě v nádherném smíšeném lese - a jen o malý kus dál narazíte na další tajemnou, avšak už méně mystickou lokalitu. Ostnatý drát a pruhy plechu ostré jako břitva totiž signalizují, že jste na úbočí kóty 718, tedy prostoru, v němž bude jednou (možná) stát obranný radar armády USA. Podle situace na místě pokračujte podél oplocení a držte jihozápadní směr, dokud nedojdete na asfaltku mířící do Míšova.

Protože v lesích není žádná možnost občerstvení, nejspíš vezmete za vděk nějakou tou skývou alespoň v cíli okruhu. Gril Míšov leží u hlavní silnice a patří do rodiny svérázných podniků, které jsou už téměř na vymření. Kombinace rychlého stravování pro projíždějící motoristy a náznaků saloonu, který byste zařadili někam na Divoký západ, vytváří pitoreskní kombinaci, která vám určitě jen tak z hlavy nevymizí. Dostanete tu spíš klobásy či sekanou než biftek; v létě se sedí venku.

Do tajuplného kaňonu

Údolí nádherné šumavské říčky Křemelné bylo pro turisty až do loňska tabu: mohli jste do něj leda tak zpovzdálí nahlédnout. Teď máte legální šanci. Správa NP Šumava totiž nově pořádá pro zájemce program "Průvodci divočinou", což jsou výpravy s průvodcem do míst, kam se z důvodu ochrany přírody běžně nesmí. Jedna z tras míří právě do kaňonu na dolním toku Křemelné. Více se dozvíte na www.npsumava.cz.

Co zbylo z Cetvin

Mezi stovkami míst v bývalém pohraničním pásmu mají zvláštní postavení Cetviny, bývalá obec v Novohradských horách. Komunistický režim v 50. letech 20. století zástavbu vsi zcela srovnal se zemí, ale shodou nepravděpodobných náhod tu zůstal stát kostel. Dnes je vzorně opravený - zato bývalý objekt pohraniční stráže v těsném sousedství zarůstá náletem. Dostanete se sem nejlíp z Rakouska hraničním mostkem přes řeku Malši.

Text: Štěpán Vítek