Podpora třídění komunálního odpadu ve školách Zlínského kraje

 

V prosinci 2008 se s Dorotkou a jejími kamarády seznámily děti ve Valašských Kloboukách. Hravá výstava s tematikou třídění odpadů, určená předškolákům a dětem od první do třetí třídy, natolik zaujala pracovníky tamějšího odboru životního prostředí, že Petku Bětku, Jirku Zprávičku, Pepu Střepáka a Skřítka Střípka pozvali do Valašských Klobouk, aby pohádkové postavičky dětem přiblížily, jak správně nakládat s odpadem. Každý druh odpadového materiálu provází totiž pohádka, která objasní smysl recyklace papíru, skla a plastu.

Ve Valašských Kloboukách Dorotčini kamarádi pobývali do 12. ledna 2009. Poté putovali do mateřských škol ve Valašském Meziříčí a od března do poloviny května pobývají ve Vsetíně, kde absolvují následující turné:

MŠ Benátky: 3. – 4. března
MŠ Rokytnice: 5. – 8. března
MŠ Trávníky: 9. – 11. března
MŠ Kobzáňova: 12. – 15. března
MŠ Jasenka: 16. – 17. března
MŠ Na Kopečku: 18. - 19. března
MŠ Sychrov: 20. - 23. března
MŠ Luh: 24. – 25. března
MŠ Ohrada: 26. – 29. března
ZŠ Ohrada: 30. března – 1.dubna   

ZŠ  Luh: 2. – 6. dubna
ZŠ Sychrov: 7. – 13. dubna
ZŠ Trávníky: 14. – 19. dubna
ZŠ Rokytnice: 20. – 26. dubna
ZŠ Integra: 27. – 29. dubna
ZŠ a MŠ Turkmenská: 30. dubna – 7. května
MC Sluníčko, Rokytnice: 11. – 14. května
MěÚ Vsetín: 15. května

Máte-li zájem o návštěvu Dorotčiných kamarádů také ve vaší škole, kontaktujte Markétu Hoškovou na adrese hoskova@enviprojekt.cz a dojednejte s ní termín putovní výstavky, která i vašim dětem může pomoci pohádkovou formou vysvětlit, jak a proč třídit odpad.

plast src="http://tridenijestyl.uragan.cz/UserFiles/Image/skoly/skoly-pohadky-1.jpg" width=200>Jednoho dne maminka Dorotky zavařovala ovoce. Zatímco sklenice plné meruněk a švestek  spokojeně ukládala do regálu ve spíži, na kuchyňském stole se ještě povalovaly pecky, prázdné sáčky a jiné drobnosti. A také dvě pet láhve. Dorotka napustila do dřezu vodu a chtěla je vymýt. Ony však na vodě plavaly! Tu se v hlavě holčičky zrodil nápad. Dřez se změnil v plovárnu, jedna láhev dostala jméno Bětka a stala se z ní plavkyně. A druhá petka? Ta se proměnila v plavčíka Břeťu,  který jako galantní kamarád pečlivě hlídal Bětku, aby si při vodních radovánkách neublížila.
Celé odpoledne si Dorotka  hrála s Bětkou a Břeťákem. K večeru, až ji tato hra omrzela, odnesla Bětku i Břeťáka do žlutého domečku v sousední ulici. Tam už na ně čekali další kamarádi. „Ale jací jsou všichni  štíhlí!“ Překvapivě zvolala Dorotka. A tak neváhala a Bětku s Břeťákem  pořádně sešlápla, aby se jich do žlutého kontejneru vešlo co nejvíc.
A co se stane, když už v domečku nebude ani jedno malé místečko pro další nové kamarády? Přijede auto a všechny petky a peťáky odveze do továrny. Je to vlastně jakási šatna, v níž se Bětka, Břeťák a další peťáci převléknou pomocí kouzelných operací do nových krásných petek, ale i ve spoustu dalších plastových výrobků a dokonce i v oděvy. Až si Dorotka oblékne novou mikinu, co dostala od tatínka k narozeninám, třeba bude zrovna  vyrobena z Bětky nebo Břeťáka. Nebo když pojede s rodiči o prázdninách k moři, možná si do kufru přibalí i záchranný kruh, který byl zhotoven z  plastů ze žlutého domečku ze sousední ulice.

Dorotčin tatínek rád čte. Vždy, když přijde z práce domů, usedne ke stolu s novinami. Jakmile se seznámí se všemi zprávami a zajímavostmi, začne luštit sudoku a křížovky. A pak noviny odloží  na velikou hromadu, kterou za pár dnů odnese do sklepa, aby ji spálil v kotli.
Ve středu pršelo a Dorotce byla dlouhá chvíle.Co dělat? Sáhla proto do hromady papíru a za chvíli se novinová stránka změnila v čepici, kelímek, lodičku a parník. Když maminka  viděla, jakou má šikovnou a zručnou dceru, přinesla jí lepidlo a nůžky. Netrvalo dlouho a z papíru se zrodila nová postavička - Jirka Zprávička. Aby Jirkovi nebylo smutno, zhotovila mu Dorotka papírové rodiče. Rodinka byla na světě a Dorotka jí čarovným proutkem vdechla  život….A věřte, nevěřte, milé děti, začal hádkou: Papírová maminka se zlobila na papírového tatínka, který kopu novin a časopisů zrovna odnášel zase do sklepa. Choval se úplně stejně jako Dorotčin tatínek. „Tam nepatří,“ upozornila papírová maminka papírového tatínka. „Zanes je k modrému domku, který hodní lidé postavili v naší ulici nedaleko prodejny pana Nováka,“ nabádala papírová maminka papírového tatínka, který stále nechápal, proč by měl noviny odvážet někam mimo domov, když je pohodlnější je spálit.
Jenže papírová maminka se nedala. Vzala vozíček a s Jirkou Zprávičkou noviny naložili do vozíčku a vydali se k modrému domku. A papírový tatínek? Ten kroutil nechápavě hlavou a k modrému domečku se vydal také. Když otevřel jeho dvířka, uviděl v něm nejen staré noviny,časopisy, ale také krabice, sešity i lepenky. A na domečku si přečetl velký nalepený leták, který všechny kolemjdoucí informoval o tom, co všechno se dá ze starého papíru znovu vyrobit.Tak třeba novinový papír, sešity, toaletní papír, obaly na vajíčka a další potřebné věci. Dokonce i Jirka Zprávička byl překvapen, že papír se dá  zpracovávat několikrát za sebou. Celkem pětkrát až sedmkrát! 
"Ta hromada novin a časopisů již nikdy neskončí v peci,“ rezolutně prohlásil Dorotčin tatínek, který sledoval hádku papírových rodičů Jirky Zprávičky. Nevěděl totiž, že papír se dá zpracovávat několikrát za sebou.  „To je pak ušetřených stromů v lese,“ pomyslel si tatínek, který  s Dorotkou tak rád chodí na hříbky. A Dorotka neváhala a svou papírovou rodinku na příští výlet do přírody pozvala. Aby je nebolely nožky, uložila je do košíku a v lese k nim přidávala nové kamarády: křemenáče, dubáky a další čerstvé hříbky. Papírovou rodinku ta lesní vůně natolik omámila, že se postavičky schoulily k sobě a usnuly tvrdým spánkem….

Pepa Střepák se narodil v karolinské sklárně, kde ho skláři oblékli do zeleného kabátku a poslali do jarošovského  pivovaru. Tam se svými novými kamarády čekal na chvíli, kdy najede na plnící linku a sládek do jeho útrob natočí lahodné pivečko, co má Dorotčin tatínek tak rád. Ještě na automatické lince se  láhve dobře zazátkují a v přepravkách uloží přímo na nákladní kamiony, které jarošovskou desítku rozvážejí do různých koutů republiky.
Pepa Střepák se dostal do kamionu, který směřoval na fotbalové hřiště ve Zlíně. Hrál se zrovna mistrovský zápas a fanoušci se na stadionu posilovali chlazeným pivem přímo z lahví. Jenže Pepa Střepák měl obrovskou smůlu. Rozvášněný fanoušek nápoj vypil a Pepu tak nešikovně odhodil do odpadkového koše, až mu popraskalo bříško. A to bylo Pepovi moc líto, protože  dostal strach, že skončí někde na  skládce, kde bude zahrabán spolu s dalšími odpadky a už nikdy neuvidí sluníčko a žádné hřiště a žádné kamarády…
Měl však štěstí. Správcem fotbalového hřiště je totiž moc hodný Frantík Zemánek, který se příkladně stará o čistotu v celém areálu. Když našel nemocného Pepu Střepáka v odpadkovém koši, vzal ho a odnesl ho zeleného domečku u vstupní brány hřiště, kde odpočívalo takových skleněných kamarádů spousta.
A jak dopadli? Auto je všechny svezlo znovu do karolinské sklárny, kde  různé skleněné střepy a nepotřebné rozbité láhve přivezené ze zelených domečků z celého Zlínska uvařili v obrovském rozžhaveném kotli a poté z nich sklářští mistři vytvarovali  nové Pepíky, Honzíky a další skleněné postavičky.
Takže milé děti, až uvidíte nepotřebné sklo, vzpomeňte si na Pepu Střepáka a nevyhazujte sklo do odpadkového koše. Doneste je do zeleného kontejneru, který má namířeno opět do sklářského světa.

K Novákovým přijela na návštěvu babička s dědečkem. Dorotce přivezli spoustu dárků, z nichž děvčátko mělo obrovskou radost. Dorotka vzala babičku do svého pohádkového světa, aby ji ukázala své dětské kamarády. Babičce se nejvíce zalíbil skřítek Střípek. Proč? Protože Dorotka si pohádkovou postavičku vyrobila sama. Doma ve sklepě totiž našla pěkně tvarovanou prázdnou láhev, z níž pomoci lepidla a hadříků vyrobila panáčka. Skřítek Střípek se stal jejím kamarádem a vděčným posluchačem. Hezky cinkal, dalo se do něj foukat a taky přes něj koukat. Byl to prostě kamarád.
Až jednou zůstalo v Dorotčiném pokoji otevřené okno a vítr způsobil katastrofu. Ozvalo se  „bum, bác, křáp!“ Dorotka přiběhla a spráskla ruce. Z jejího skřítka zůstala hromádka střípků. Přes slzičky ani neviděla maminku, jak sbírala střepy na lopatku. "Neplač,“ chlácholila ji maminka. „Odneseme střepy do zeleného domečku, kde najdou další kamarády. Až se domeček naplní, přijede veliké auto a odveze všechny střepy i střípky do sklárny. Tam poputují do velké rozehřáté pece, kde se střepy promění v tekutou kaši. Z ní šikovní skláři vyrobí nové a možná ještě krásnější sklenice.A  z jedné z nich si možná vyrobíš nového skřítka Střípka." Dorotka se uklidnila a od té doby každou použitou nebo rozbitou láhev nosí do zeleného kontejneru, aby si už brzy mohla vyrobit nového kamaráda.