Sebevražedné sklony Martina B.

Martin Bursík přišel, ministroval, odešel. Přijel "odnikud", chvilku zářil a po bolestivé nakládačce odjíždí do zapadajícího slunce. Za výprask si může sám - zapomněl nebo nechtěl vědět, jaká pravidla v politické hře platí. I v téhle hře jde jen o tři věci: moc, sex, peníze.

Bursíka bychom mohli nechat Bursíkem. Ale jeho příběh je srostlý s příběhem celé strany, který je velmi bizarní. Sebevražda v tak mladém věku?

Za každou sebevraždou je tklivý příběh. A v každém tklivém příběhu je pár stresujících okamžiků, které nešťastníka vehnaly až do hořkého konce. Sebepoškozování zelených bylo nepřetržité, a na všech kritických místech stojí Martin B.: principiální a neústupný.

Zázračné dítě, které nemělo štěstí

Vstup do sněmovny byl malým zázrakem, v postkomunistickém prostoru téměř unikátem. Od té chvíle však šlo vše od desíti k pěti. Navzdory všem Bursíkovým chybám lze říci, že zelení měli také smůlu: kdyby byla šance složit jinou koalici, nemuseli se zaplést s rovnou daní a radarem; kdyby měla vláda výraznější většinu, nemuseli tolik tlačit na "vzbouřence"; kdyby nebylo Právo tak spojené s ČSSD, nebyl by obden na titulní stránce nějaký zelený nespokojenec..." Ale všechny obtíže šlo překonat, kdyby stranického vůdce neovládala nesmiřitelná "zásadovost".

Osudový okamžik byl hned ten první: volební výsledek. Strana jásala, zprávám vévodily fotografie Martina Bursíka objímajícího se s Kateřinou Jacques, ale v tuto chvíli už bylo zaděláno na všechny další maléry. Zelení získali 6,3 procenta hlasů, ale jen šest poslaneckých křesel (ODS z 35,4 získala 81 poslanců). Tahle nešťastná chvilka měla několik důsledků: slabé zastoupení a politický pat. Kritický pak byl vstup do Topolánkovy vlády, na nějž strana prostě nebyla připravená - ale pokud chtěla zabránit velké koalici, neměla mnoho jiných možností.

Žiletka druhá: Soukup a Kuchtová

Druhý osudový okamžik přišel ve chvíli, kdy se Martin B. rozhodl vypudit z ministerstva školství náměstka Jaromíra Soukupa, který měl jednak velmi úzkou vazbu na ministryni Danu Kuchtovou a který zásadně pomohl zeleným s volební kampaní. Kdo ví, jak by bez jeho peněz (a billboardů) strana dopadla. Lapidárně a cynicky řečeno: před volbami si od Soukupa půjčil a po volbách nechtěl platit politické úroky.

Když Kuchtová odmítla "svého" náměstka pustit a premiér ji na Bursíkův nátlak odvolal, bylo cítit konec už ve vzduchu. Martin B. zásadově tvrdil "Nenechám se nikým manipulovat" -, jenže fakticky se dostal do války s vlivným majitelem mediální agentury i s levým křídlem vlastní partaje. Právě "jihočeská matka" Dana Kuchtová byla svorníkem mezi liberalismem předsedy a stranickými "volnými radikály".

Suicidium dokonáno

Na jaře pak zelenému bossovi došla trpělivost - nebo soudnost. To když nechal vyloučit kverulující poslankyně Zubovou a Jakubkovou. Profesionálové to nazývají "zkratkovitým suicidálním jednáním" - hořkost obou poslankyň se přetavila v nesmiřitelný odpor, menšinová vláda padla během tří týdnů.

Bursík svou umanutostí sice vytáhl stranu z patočkovské nicoty až ke čtyřem vládním křeslům, prodal veřejnosti Karla Schwarzenberga, ale stejná umanutost jej dovedla až k trapnému konci.

Martin B. ve všech kritických situacích zvolil zásadové, politicky vzato, ale konfrontační a destrukční řešení. Otázku Proč? si dovolím nechat bez odpovědi.

AUTOR: Petr Kamberský
petr.kambersky@economia.cz