Fotografický průvodce českou krajinou pro malé i velké milovníky přírody přináší originální fotografie zvířat, která zde žijí, doplněné textem zaměřeným na zajímavosti z jejich života.
Nové knihy - Putování českou přírodou
Každá kapitolka je doplněna tipy, kdy se během roku naskýtá nejlepší příležitost dané zvíře u nás zahlédnout. Víte, kdo je skrblík k pohledání, zazobaný vztekloun či hejkal z bažiny? Vydejte se s námi na zvířecí svatby, nahlédněte do ptačích kolébek, pokloňte se králům výšin a prozkoumejte záhady mikrosvěta...
Fotografický průvodce českou krajinou pro malé i velké milovníky přírody přináší originální fotografie zvířat, která zde žijí, doplněné textem zaměřeným na zajímavosti z jejich života. Každá kapitolka je doplněna tipy, kdy se během roku naskýtá nejlepší příležitost dané zvíře u nás zahlédnout. Víte, kdo je skrblík k pohledání, zazobaný vztekloun či hejkal z bažiny?
Vydejte se s námi na zvířecí svatby, nahlédněte do ptačích kolébek, pokloňte se králům výšin a prozkoumejte záhady mikrosvěta...
Putování českou přírodou
Helena Kholová – Jan Rys
Vyd. Euromedia-Knižní klub, 2009, 1. vyd.
Ukázka z knihy
Ptákem, jehož hlas nepochybně každý pozná, je naše kukačka obecná.
Setkají-li se však lidé s kukačkou tváří v tvář, obvykle se k ní neznají. V letu i vsedě na větvi se totiž kukačka podobá spíše dravému ptáku než roztomilé „žežulce". Má dlouhá křídla, bystrý let, dlouhý stupňovitý ocas a příčně pruhovanou spodinu. Zobák je mírně zahnutý a celkový dojem doplňuje jasně žluté oko. Zvláště sameček, který je břidlicově šedý, připomíná dravce. Ale jenom on kuká, samička se ozývá zvláštním „bibibibi“ nebo chechtavým zvukem. Kukačka je velmi rozšířený pták.
Obývá téměř celou Evropu, pohoří Atlas v severní Africe a značnou část Asie kromě Přední Indie, části Indie Zadní a tundrových oblastí na severu. Přitom je tažná a přezimuje na jih od Sahary. To vše ukazuje, že kukačka je neobyčejně dobrý letec a pozoruhodný tulák. Můžeme ji potkat stejně dobře na Kamčatce jako u Kaspického jezera nebo třeba v Irsku. Kukačka ovšem nemá stálé stanoviště. Je vlastně věčně v pohybu. Přitahuje již v dubnu a porůznu se potuluje po lesích do srpna. Pak staří ptáci odlétají na zimoviště a kukačky, které u nás ještě v září uvidíme, jsou letošní mláďata odchovaná pěstouny.
Kukačky jsou totiž hnízdní paraziti. Netvoří ani trvalé páry a jediná věrnost, kterou v životě projevují, je to, že se každoročně vracejí na stejné místo. Po dobu kladení vajec mají kukačky vymezené areály, ale samec se může pářit s několika samicemi a naopak. Kukačky jsou zřejmě spíše polyandrické, protože samečků bývá více. Navíc samičky se nezdrží na jednom místě. Je to nutné, protože musí vyhledávat vhodná hnízda pěstounů.
Potomky kukačky vychovává asi 140 různých druhů ptáků, převážně pěvců, ale pravidelnými hostiteli je přibližně 20 druhů. U nás kukačky nejčastěji snášejí vajíčko (vždy jen jedno) do hnízda červenky obecné, konipasa bílého, ťuhýka obecného, budníčků, pěnice slavíkové a rákosníka obecného. Výčet hostitelů je ovšem mnohem delší. Kukačka snese vejce buď přímo do hnízda, nebo někde na zemi - a pak je v zobáku přenese do hnízdečka hostitele.
Hnízdo hostitele kukačka vyhledává pomocí pozorování starých ptáků, kteří hnízdo stavějí. Někdy se ovšem splete a snese vajíčko i do hnízda opuštěného. Kukaččí samička snáší vejce přibližně měsíc, 35 nejvýše 45 dní. Vajíčka kukaček jsou velmi rozmanitá a barevně se podobají vajíčkům hostitele. Někdy jsou samozřejmě větší než vejce malého pěvce, ale na tak velkého ptáka, jako je kukačka, jsou i tak drobná. Zbarvení obvykle připomíná vzorek vejce druhu, u kterého se kukačka sama vylíhla a byla vychována a kam pravidelně svá vajíčka snáší.
Například kukačka, která snáší vejce do hnízda červenek, je má světle hnědá, jen o tón světlejší a rezavě skvrnitá. Kukačka využívající služeb rehka domácího, má vejce špinavě žlutobílá, s černými drobnými skvrnkami. Vejce lindušky lesní jsou tmavší, hnědá s černými skvrnami a parazit kukačka má vejce velmi podobná, hustěji skvrnitá. Rehek zahradní má vejce modrošedá bez teček a kukačka jen o málo větší a tmavší. Někdy ovšem bývá vejce kukačky zcela odlišné od vajec hostitele, ale ptáci si toho ani tak nemají čas všimnout. Mládě kukačky se líhne o den dříve a hned vajíčka i holátka hostitelů z hnízda vyhází.
Malí pěvci dobře vědí o sklonech kukačky a někteří kukačku od svého hnízda zahánějí nebo hnízdo s kukaččím vejcem opouštějí. Budníček lesní to dělá asi ve třech čtvrtinách případů. Když se však malá kukačka vylíhne, má tak úžasně zbarvený chřtán a domáhá se potravy tak důrazně, že pěstouni neodolají, holé a slepé mládě poctivě deset dní zahřívají a pak je ještě asi 20-23 dní krmí. Kukačka je tak neodolatelná, že často neodolají ani ptačí rodiče letící kolem se zobáčky plnými potravy pro vlastní potomky a nakrmí to cizí mládě. Kukačky mají znamenitý patent na to, jak odchovat pokračovatele rodu bez vlastního přičinění, ale mají i značné ztráty. Asi polovina vajíček přijde nazmar. Kukačky se tedy musí velmi snažit, aby své potomstvo zajistily. Proč to dělají? Dospělé kukačky se živí výhradně chlupatými nebo trnitými housenkami bourovců, baboček, přástevníků apod. Kromě toho chytají brouky, vážky, kobylky, ploštice - zkrátka velkou kořist, která se ke krmení mláďat nehodí. Naproti tomu pěstouni přinášejí mladým kukačkám stejnou potravu jako svým mláďatům, tedy malé, hladké housenky, drobné měkkýše a červy a dokonce i plody. Mladé kukačky, které už hnízdo opustí, sbírají na zemi a na větvích keřů drobnou kořist.
Fotografický průvodce českou krajinou pro malé i velké milovníky přírody přináší originální fotografie zvířat, která zde žijí, doplněné textem zaměřeným na zajímavosti z jejich života. Každá kapitolka je doplněna tipy, kdy se během roku naskýtá nejlepší příležitost dané zvíře u nás zahlédnout. Víte, kdo je skrblík k pohledání, zazobaný vztekloun či hejkal z bažiny? Vydejte se s námi na zvířecí svatby, nahlédněte do ptačích kolébek, pokloňte se králům výšin a prozkoumejte záhady mikrosvěta...
Putování českou přírodou
Helena Kholová – Jan Rys
Vyd. Euromedia-Knižní klub, 2009, 1. vyd.
Ukázka z knihy
Ptákem, jehož hlas nepochybně každý pozná, je naše kukačka obecná.
Setkají-li se však lidé s kukačkou tváří v tvář, obvykle se k ní neznají. V letu i vsedě na větvi se totiž kukačka podobá spíše dravému ptáku než roztomilé „žežulce". Má dlouhá křídla, bystrý let, dlouhý stupňovitý ocas a příčně pruhovanou spodinu. Zobák je mírně zahnutý a celkový dojem doplňuje jasně žluté oko. Zvláště sameček, který je břidlicově šedý, připomíná dravce. Ale jenom on kuká, samička se ozývá zvláštním „bibibibi“ nebo chechtavým zvukem. Kukačka je velmi rozšířený pták.
Obývá téměř celou Evropu, pohoří Atlas v severní Africe a značnou část Asie kromě Přední Indie, části Indie Zadní a tundrových oblastí na severu. Přitom je tažná a přezimuje na jih od Sahary. To vše ukazuje, že kukačka je neobyčejně dobrý letec a pozoruhodný tulák. Můžeme ji potkat stejně dobře na Kamčatce jako u Kaspického jezera nebo třeba v Irsku. Kukačka ovšem nemá stálé stanoviště. Je vlastně věčně v pohybu. Přitahuje již v dubnu a porůznu se potuluje po lesích do srpna. Pak staří ptáci odlétají na zimoviště a kukačky, které u nás ještě v září uvidíme, jsou letošní mláďata odchovaná pěstouny.
Kukačky jsou totiž hnízdní paraziti. Netvoří ani trvalé páry a jediná věrnost, kterou v životě projevují, je to, že se každoročně vracejí na stejné místo. Po dobu kladení vajec mají kukačky vymezené areály, ale samec se může pářit s několika samicemi a naopak. Kukačky jsou zřejmě spíše polyandrické, protože samečků bývá více. Navíc samičky se nezdrží na jednom místě. Je to nutné, protože musí vyhledávat vhodná hnízda pěstounů.
Potomky kukačky vychovává asi 140 různých druhů ptáků, převážně pěvců, ale pravidelnými hostiteli je přibližně 20 druhů. U nás kukačky nejčastěji snášejí vajíčko (vždy jen jedno) do hnízda červenky obecné, konipasa bílého, ťuhýka obecného, budníčků, pěnice slavíkové a rákosníka obecného. Výčet hostitelů je ovšem mnohem delší. Kukačka snese vejce buď přímo do hnízda, nebo někde na zemi - a pak je v zobáku přenese do hnízdečka hostitele.
Hnízdo hostitele kukačka vyhledává pomocí pozorování starých ptáků, kteří hnízdo stavějí. Někdy se ovšem splete a snese vajíčko i do hnízda opuštěného. Kukaččí samička snáší vejce přibližně měsíc, 35 nejvýše 45 dní. Vajíčka kukaček jsou velmi rozmanitá a barevně se podobají vajíčkům hostitele. Někdy jsou samozřejmě větší než vejce malého pěvce, ale na tak velkého ptáka, jako je kukačka, jsou i tak drobná. Zbarvení obvykle připomíná vzorek vejce druhu, u kterého se kukačka sama vylíhla a byla vychována a kam pravidelně svá vajíčka snáší.
Například kukačka, která snáší vejce do hnízda červenek, je má světle hnědá, jen o tón světlejší a rezavě skvrnitá. Kukačka využívající služeb rehka domácího, má vejce špinavě žlutobílá, s černými drobnými skvrnkami. Vejce lindušky lesní jsou tmavší, hnědá s černými skvrnami a parazit kukačka má vejce velmi podobná, hustěji skvrnitá. Rehek zahradní má vejce modrošedá bez teček a kukačka jen o málo větší a tmavší. Někdy ovšem bývá vejce kukačky zcela odlišné od vajec hostitele, ale ptáci si toho ani tak nemají čas všimnout. Mládě kukačky se líhne o den dříve a hned vajíčka i holátka hostitelů z hnízda vyhází.
Malí pěvci dobře vědí o sklonech kukačky a někteří kukačku od svého hnízda zahánějí nebo hnízdo s kukaččím vejcem opouštějí. Budníček lesní to dělá asi ve třech čtvrtinách případů. Když se však malá kukačka vylíhne, má tak úžasně zbarvený chřtán a domáhá se potravy tak důrazně, že pěstouni neodolají, holé a slepé mládě poctivě deset dní zahřívají a pak je ještě asi 20-23 dní krmí. Kukačka je tak neodolatelná, že často neodolají ani ptačí rodiče letící kolem se zobáčky plnými potravy pro vlastní potomky a nakrmí to cizí mládě. Kukačky mají znamenitý patent na to, jak odchovat pokračovatele rodu bez vlastního přičinění, ale mají i značné ztráty. Asi polovina vajíček přijde nazmar. Kukačky se tedy musí velmi snažit, aby své potomstvo zajistily. Proč to dělají? Dospělé kukačky se živí výhradně chlupatými nebo trnitými housenkami bourovců, baboček, přástevníků apod. Kromě toho chytají brouky, vážky, kobylky, ploštice - zkrátka velkou kořist, která se ke krmení mláďat nehodí. Naproti tomu pěstouni přinášejí mladým kukačkám stejnou potravu jako svým mláďatům, tedy malé, hladké housenky, drobné měkkýše a červy a dokonce i plody. Mladé kukačky, které už hnízdo opustí, sbírají na zemi a na větvích keřů drobnou kořist.
Sdílet článek na sociálních sítích
