Prunéřov (prý) zabíjí

Toto tvrzení mě po dlouhé době přimělo k reakci. Ale před reakcí ještě něco „omáčky“ a komentář ke dvěma zajímavým exkurzím na ETE, jichž jsem byl účastníkem.

Od té doby, co jsem přestoupil na Temelíně z dresu provozáka do dresu správce, mi ještě více ubylo volného času. A na psaní článků na obranu jádra často nemám ani myšlenky. Nehledě na to, že šílenství kolem Temelína téměř ustalo a události („poruchy“), které dříve trápily náš „šrot reaktor“ a vyvolávaly divoké reakce včetně blokování hranic už dnes procházejí celkem bez povšimnutí.

Že by „únava materiálu“ rakouských aktivistů? Osobně se domnívám, že jim ubývají sponzoři…

Jinou věcí je, že na Temoši se už zdaleka neděje tolik poruch a nepříjemností, jak bývávalo. V minulém roce například druhý blok vyrobil 102 % plánované elektřiny. Tento velmi dobrý výsledek poslal do kytek blok první, kde se nám ulomila lopatka a dva měsíce jsme stáli. Výsledně za celý Temelín jsme tak vyrobili něco pod devadesát procent ( cca dvanáct terawatthodin).

Letos má Temelín našlápnuto k velmi dobrému výsledku. Prvních pět měsíců jede téměř bez poruch a v provozních parametrech jihočeská jaderka poprvé v dějinách své existence předběhla Dukovany. Ještě dlouho bude trvat, než to bude standardem, ale když si čtenáři vzpomenou, jaké problémy se na Temelíně řešily (zadřená turbína, prasklý parovod na přívodu k turbíně atd.) je to dnes mnohem lepší.

Nedošlo na letitá varování ekologických aktivistů, že Temelín není schopen dlouhodobého provozu, že se nezaplatí, že…

Nyní pár slov o posledních zajímavých exkurzích na Temelíně.

V poslední době jsem měl možnost provázet dvě skupiny lidí s ekologickým myšlením. Byl to pan Daniel Solis z Demokratické strany zelených a potom skupina pěti členů té „Bursíkovy strany“. No, vlastně dnes už členů bývalé Bursíkovy strany.

Pan Solis přijel jako kandidát číslo jedna za DSZ do Evropského parlamentu. Ještě před jeho příjezdem jsem si o něm něco přečetl na internetu a byl jsem ohromen. Znalost devíti cizích jazyků, studia v Bruselu, několik let života na Amazonce!

Nakonec přijel celkem příjemný kluk, se kterým se dalo povídat o všem. Jen se hrozně bál radioaktivity! Když jsem mu říkal, že tam, kde jsme, to trochu "svítí", uskakoval... A ptal se, jestli v něm ta radioaktivita zůstane nadosmrti, nebo se časem rozpustí. Dostal dávku jeden mikrosievert, tedy naprosto nezajímavou. V našich českých podmínkách dostává každý z nás průměrně 4 mikrosieverty denně od přirozeného záření. A to bez započítání RTG vyšetření.

Nechal se fotografovat u reaktoru, před bloky u čerpadel atd. Pro účely volební kampaně.

Rozloučili jsme se až pozdě odpoledne. Měl jsem z jeho návštěvy dobrý pocit. Ale jenom do příštího pracovního dne, kdy jsem zjistil, že jednu nálepku používanou pro kampaň s písmeny GR (Green Revolution) nalepil u vchodu do AB na logo naší elektrárny. Nechal jsem tu nálepku odstranit a tomu klukovi, který chce do Evropského parlamentu, jsem napsal, že ani sprejery, ani nálepkáře na Temelíně nepěstujeme. A že za tuhle klukovinu má u mě deset mikrosievertů. 

O pár dní později to bylo jiné kafe! Přijelo pět členů Strany zelených. Také mezi nimi byl jeden člověk, který se bál radioaktivity. Když jsem ale dovedl pětici až nad bazén s použitým palivem a tam zjistili, že se ta čísílka na dozimetru nějak nechtějí měnit, byli překvapeni. Věnoval jsem se jim šest hodin a jsem přesvědčen, že to mělo smysl. Zelení se hodně ptali a jejich otázky měly hlavu i patu. Během diskuse jsme došli k tomu, že jim ani nevadí jaderné elektrárny, ale mají problém s množstvím drátů, které vedou elektřinu po republice, vadí jim konzumní život naší společnosti, málo odborníků v politice, málo úsporných opatření v energetice atd. Dá se říci, že jsme se v podstatě na budoucnosti energetiky shodli. A ten poslední, co se loučil (vystudovaný chemik) říkal, že byl ohromen zabezpečením a organizací práce na elektrárně.

Za pár dní zapomenou na to množství čísel a údajů, kterými jsem je zahltit. Čert to vzal! Pokud v nich ale zůstane jejich deklarovaný pocit, že tuhle naši fabriku neovládají zarputilí blázni, bude to přesně to, co jsem si přál, aby v nich zůstalo.

Tolik tedy k zajímavostem z Temelína z posledních dní a teď zpátky k Prunéřovu.

„Ekologové“ tvrdí: ….. ono je jedno, co tvrdí. Mě může čert vzít už jen z toho, že to nejsou ekologové, ale členové Greenpeace. A tedy ekologičtí aktivisté. Je to to samé, jako kdyby člověk, který si přečte knížku o chřipce, nechal sám sebe titulovat doktorem. Ale to je starý problém. Vraťme se k tématu.

Greenpeace tvrdí, že Prunéřov, díky tomu, jaký vliv má vypouštěný CO2 z této elektrárny na celosvětové klima, zabíjí ročně několik desítek lidí na světě. Tvrdí to pan Rovenský. Greenpeace je známo svým velmi agresivním vystupováním. Řekl bych ale, že teď už je to opravdu silná káva!

Ekoligisté se ohání tím, že při modernizaci elektrárny nebyly použity nejmodernější technologie. Proč asi? Když budete investovat do nového zařízení, budete chtít, aby se vám náklady vrátily a abyste také něco vydělali. Proč byste ale měli investovat víc peněz za větší účinnost, když zanedlouho dojde uhlí a nové vám politici nepovolí vydolovat? A životnost modernizované elektrárny tak bude sotva poloviční?

Krásně se argumentuje proti takové elektrárně, která má již na začátku přisřižená křidélka.

Ale ať je to s tou účinností jak chce, stále tu je ten fakt neskutečně obludného tvrzení o zabíjení lidí. To bych mohl také spočítat, kolik českých aut statisticky zabije jednoho člověka díky vypouštění skleníkových plynů. A tak dále.

Vezměme to ale z jiné strany. Již léta je známa celosvětová statistika, která říká, že klasické uhelné elektrárny zabíjejí na stejné množství vyrobené elektrické energie cca dvacetkrát více lidí než elektrárny jaderné. To je se započítáním mrtvých v dolech (uhelných i uranových), se započítáním nehod při provozu (včetně Černobylu) a při započítání zdravotních následků z toho, co po ukončení provozu zbylo (popílek, radioaktivní odpady).

K čemu se chci dostat? K tomu, že organizace Greenpeace jako velký odpůrce jaderných elektráren je svojí letitou agresivní činností zodpovědná za to, že se na mnoha místech naší planety místo elektráren jaderných vybudovaly elektrárny uhelné. Kdyby takových elektráren bylo jen deset, velkých jako Prunéřov, bylo by to cca 630 lidí zemřelých na přidaném CO2. A pokud bych k tomu ještě přidal výše uvedenou statistiku, dostal bych se k mnohem vyšším číslům obětí.

A teď už by jen stačilo použít rétoriku Greenpeace a napadnout je za to, že svojí nepromyšlenou kampaní proti jaderným elektrárnám způsobují tisíce lidských tragedií ročně.

Můžeme ale po nich chtít, aby místo lezení na komíny přemýšleli o svých činech?

Aby začali počítat „své“ mrtvé?

Těžko! Na to musí totiž člověk vlastnit pocit zodpovědnosti a přemýšlet do budoucna. A to pravděpodobně po Greenpeace nemůžeme chtít.

Jihočeští taťkové