Ekologické zónování zahrad

Je několik způsobů, jak koncipovat zahrádku. Liší se především mírou aplikované ryzí ekologie nebo naopak mírou zformování - nebo chcete-li zkulturnění zahrady. Způsob první má ambici prostor rozdělit do zón, z nichž první - nejblíže k domu - zachovává nejvyšší úroveň údržby a ta nejvzdálenější se podobá opravdové divočině, kde předstává mít člověk nad přírodou moc a kontrolu. Druhý pohled na formování zahrady přináší přísné regulativy, v nichž nachází své místo jen druhy povolené zahradníkem.

Zónový systém rozděluje zahradu na oblasti zkulturněné a divoké. Zónami tvoříme dynamický vztah mezi námi a zahradou. První zónou je dům, který může také obsahovat rostlinné prvky například v podobě zimní zahrady, porostlých zdí, zelené střechy, květináčů případně domácí pěstírny ovoce, hub či bylin. Rostliny této zóny nejsou zasazeny v rostlém terénu.

Druhá zóna je situována nejblíže k domu a obsahuje rostliny, které využíváme nejčastěji, jako jsou například různé byliny nebo koření. Smyslem je, logicky přiblížení často využívaných částí zahrady respektive plodů blíže k domu. Příkladem může být pažitka, ke které bychom se měli vždy dostat "suchou nohou". Stejným příkladem jsou okrasné květiny, které pěstujeme pro jejich vůni či krásu. Do této zóny případně spadá i "kulturní" trávník, pokud je požadován.

Vzdálenější třetí zóna bude již méně udržovaná. Obsahovat bude nejspíše menší ovocné stromy, keře, případně záhony s větší produkcí zeleniny. Do této zóny patří i skleník a biologické jezírko. Pro většinu současníků bude pro okrasné stromy a keře.

Zóna čtvrtá skýtá prostor pro velké stromy ovocné a okrasné. Je to prostor, které může produkovat palivové dřevo, komerčně pěstované plodiny, v neposlední řadě poskytovat domov domácímu zvířectvu. Jde doslova o hospodářskou část zahrady, která je sice udržovaná, ale nikoli pro estetický účel.

Pátou zónu tvoří místo zcela neudržované a divoké. Prostor pro takové místo by se mělo najít na každé zahradě. Člověk by zde měl být návštěvníkem, nikoliv správcem. Předchozí čtyři zóny navrhujeme, ale do páté se chodíme učit. V páté zóně můžeme relaxovat, meditovat a pozorovat, nesázíme sem žádné šlechtěné ani cizokrajné rostliny. Pokud je náš pozemek zcela holý a nic původního neobsahuje, vytvoření této zóny (i sebemenší) lze napomoci v nejvzdálenějším rohu. Vysadíme tam nějaký hustý keř či menší strom, jaký normálně roste v naší přírodě, nejlépe plodící bobule pro ptáky, nakupíme hromadu větví ve které může najít ukryt ježčí rodinka, můžeme zde umístit třeba starou kládu, pařez, nebo neošetřený kus dřeva s vyvrtanými otvory různých velikostí - jako útočiště pro mnoho druhů hmyzu.

Tyto věci, spolu s ptačími budkami, krmítky a napajedly mohou být v kterékoliv zóně. Je to náš příspěvek přírodě a ekologii. Nejde jen o to poskytnout domov živočichům, správné je dopomoci k zvýšení počtu jedinců zvířecí říše v daném místě a tím přispět k druhové rozmanitosti. Živí tvorové nám na oplátkou pomohou s udržením ideální biologické rovnováhy na zahradě.