Pátek, 29. března 2024

Zemřel Norman Borlaug, muž, který nasytil svět.

Norman Borlaug získal Nobelovu cenu míru za to, že "více než kdokoli jiný přispěl k tomu, aby hladovějící svět měl dost chleba".
Zemřel Norman Borlaug, muž, který nasytil svět.

Když 20. října 1970 zazvonil ve čtyři ráno u Borlaugů telefon, zvedla jej paní domu. Její manžel Norman už byl na cestě na pole. A tak to byla Margaret Borlaugová, komu představitelé Norského nobelovského výboru oznámili, že Norman Borlaug získal Nobelovu cenu míru za to, že "více než kdokoli jiný přispěl k tomu, aby hladovějící svět měl dost chleba". Manželčina zpráva o "nobelovce" zastihla Normana v pilné práci uprostřed lánů pšenice. "Muž, který nasytil svět," ji považoval za vtip a s chutí se smál.

Bezmála čtyřicet let stará příhoda dokumentuje Borlaugův život výstižněji než všechny traktáty, které o něm byly sepsány. Norman Borlaug nepatřil mezi typické vědce. Polím dával přednost před laboratořemi a nová odrůda pšenice pro něj byla cennější než publikace v prestižních časopisech. "Chcete články, nebo chleba?" odpovídal těm, kteří jej tlačili k publikování výsledků.

Původně chtěl být lesníkem, ale nakonec vyměnil klenbu korun lesních velikánů za široké obzory polí. "Během hospodářské krize ve 30. letech jsem viděl, co dělá s lidmi hlad, a v mysli mi to nechalo jizvy," vysvětloval své rozhodnutí vystudovat agronomii.

Vítěz nad rzí

Během války pracoval Borlaug v laboratořích firmy DuPont na vývoji postřiků proti plísním a bakteriím, ale po válce zvítězila jeho slabost pro nebe nad hlavou. Za peníze Rockefellerovy nadace odjel do Mexika, aby pozvedl tamější zemědělství. Bída mexických rolníků jen rozjitřila děsivé vzpomínky na hlad během hospodářské krize. Mexická pole právě ničila rez travní. Úroda zasažených porostů klesala na polovinu. Podobně jako mnozí jiní si i Borlaug umanul, že rez porazí. Byl první, komu se to povedlo. S pomocí techniků, které sám zaučil, testoval tisíce kříženců. Pracoval současně na dvou stanicích. Jedna ležela v mexických horách, druhá v nížině americké Sonory. V roce 1956 měl k dispozici 40 odrůd pšenice odolných ke rzi. Jejich vysoké výnosy zajistily Mexiku soběstačnost v produkci obilí.

V roce 1953 přišel Borlaug se skutečnou revolucí. Zkřížil pšenice odolné ke rzi s japonskými pšenicemi, které neplýtvaly živinami na růst stébla a měly o to bohatší klasy. Vznikly tak odrůdy, které vzdorovaly chorobám, dávaly vysoké výnosy a díky krátkému stéblu na polích nepoléhaly. Když je v roce 1961 mexičtí rolníci zaseli, stoupla úroda na dvojnásobek. Mexický úspěch nezůstal bez odezvy. Odolné pšenice s krátkým stéblem se rozšířily po celém světě. V Indii a Pákistánu znamenalo jejich zavedení konec opakovaných hladomorů. Borlaug tak odstartoval proces, pro který se později ujalo označení "zelená revoluce". Zdaleka nešlo jen o nové odrůdy. Borlaug prosazoval zavádění umělých hnojiv, pesticidů a závlah. A to mu jeho oponenti nikdy neodpustili.

Spor o "zelenou revoluci"

Kritici vyčítali Borlaugovi, že rozvrátil původní systém zemědělství ve třetím světě. Políčka s nejrůznějšími místními odrůdami nahradil lány monokultur. Ty byly náchylné k chorobám a škůdcům, a tak je kropil mraky postřiků. Závlahy s sebou přinesly nejen lepší úrodu, ale i devastaci vodních zdrojů a zasolení půd. Nový systém hospodaření nepočítal s tím, že úrodu spotřebuje ten, kdo ji vypěstoval. Zemědělská produkce mířila na trh. Drobní rolníci se zadlužovali a krachovali. Velcí farmáři bohatli, pořizovali si mechanizaci a ta připravovala o práci námezdní rolníky.

"Nejde tu o chudé obyvatele třetího světa, ale o zisky těch, kdo vyrábějí osiva, hnojiva a postřiky!" hřímali odpůrci "zelené revoluce".

Jeden z nejzuřivějších Borlaugových kritiků, žurnalista Mark Dowie vyjádřil přesvědčení, že "zelená revoluce" je produktem studené války, kterým si Západ pojistil chudé země proti šíření komunismu. Borlaug sám viděl v "zelené revoluci" krok správným směrem a považoval za nesmysl jí vyčítat, že neproměnila svět v zaslíbenou zemi prostou všech problémů. Alternativou "zelené revoluce" byl hladomor a stamiliony mrtvých.

"Nikdy neměli opravdový hlad," říkal Borlaug na adresu "zelených" kritiků. "Řídí své akce z pohodlných kanceláří ve Washingtonu nebo Bruselu. Kdyby prožili jen měsíc v bídě rozvojových zemí, prosili by o traktory, umělá hnojiva a zavlažovací kanály a byli by pobouřeni módními elitáři, kteří jim tyto věci na dálku odpírají."

Spor Borlauga s jeho odpůrci byl předehrou války, která se dnes vede o geneticky modifikované zemědělské plodiny. Argumenty proti jejich pěstování v zemích třetího světa jsou jen variací na kritiku "zelené revoluce". Není proto těžké hádat, na kterou stranu se Norman Borlaug v tomto sporu postavil. "Během příštích dvou desetiletí zvýší tyto nové technologie produkce obilovin o polovinu, a to způsobem, který je ve srovnání s dnešním zemědělstvím podstatně šetrnější k životnímu prostředí," prohlásil s jistotou vizionáře uvyklého tomu, že se jeho předpovědi naplňují.

Poslední soupeř

Z jedné vyplněné předpovědi ale radost neměl. Jeho profesor Elvin Stakman mu během studií vtloukal do hlavy: "Rez je úskočný, proměnlivý, neustále se vyvíjející nepřítel. Nikdy nesmíš polevit v ostražitosti." Borlaug byl svědkem toho, jak ostražitost vůči rzím upadá. Odrůdy, které vyšlechtil, vzdorovaly chorobě tak dobře, že se kontrola polí i šlechtění nových odrůd zdály zbytečné. "Nepropadejte omylu, že rez už není problém," varoval. Když pěstitelé obilí uznali, že měl pravdu, bylo pozdě.

V roce 1999 se v Ugandě objevil nový kmen rzi travní, který prorazil Borlaugem vybudovanou bariéru rezistence. Rez kmene Ug99 dokáže zničit osmdesát procent úrody pšenice. Ve světě nejsou k dispozici odrůdy, které by dávaly dostatečně vysoké výnosy a zároveň dokázaly nové rzi vzdorovat. Mraky lehkých spór unášené větrem nic nezastaví. Dílo zkázy dokonal cyklón Gonu, který 8. června 2007 udeřil na Arabský poloostrov. Nejhorší bouře za posledních třicet let přenesla spóry přes Rudé moře do Jemenu a otevřela rzi cestu na východ. Dnes ničí Ug99 obilí v Íránu a její invaze do sousedních zemí je na spadnutí.

Norman Borlaug nezůstal stát v boji s Ug99 stranou, i když v té době vedl svou "soukromou válku" se zhoubným lymfomem. Poslední síly věnoval mobilizaci proti Ug99. Získával peníze, přesvědčoval politiky, angažoval přední světové experty. Přesto pěstitelé pšenice v závodě s nezadržitelně postupující Ug99 prohrávají. Norman Borlaug už se výsledek své poslední bitvy se rzí nedozví. Boj s rakovinou prohrál v sobotu 12. září v požehnaném věku 95 let.


Jaroslav Petr
Autor je biolog
AUTOR-WEB: www.ihned.cz

Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů