Igelitka versus papírová taška - co je ekologičtější?

Je lepší používat papírové tašky nebo polyetylénové (PE) tašky známé jako igelitky? Odpověď na tuto zdánlivě jednoduchou otázku nemusí být tak zřejmá, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Měsíčník Ekolist zveřejnil ve svém listopadovém čísle zajímavý článek na toto téma. Opírá se o studie životního cyklu papírových a plastových tašek na jedno použití a z jejich výsledků vyplývá něco, co se zdá být proti veškeré logice a zdravému rozumu.

Jednorázové tašky

První, co většinu z nás jistě napadne při otázce, zda je ekologičtější papírová taška nebo igelitová na jedno použití, bude to, že plastová taška musí mnohem více zatěžovat životní prostředí. Běžné plasty se nedají v přírodě odbourat, musí se buď skládkovat nebo spálit. Ti přemýšlivější ještě mohou dodat, že se vyrábí z ropy, tzn. neobnovitelného zdroje a proto je výhodnější a čistější používat papír. Výsledky studií životního cyklu tašek ale překvapivě říkají pravý opak.

Srovnání použití papírových a igelitových tašek pro objem nákupu, který lze odnést v 1000 taškách (výpočet upraven tak, aby tašky měly stejnou kapacitu)
Parametr	Papírová taška	Igelitová taška
Celková hmotnost tašek	52 kg	6 kg
Spotřeba energie v průběhu života tašky	2622 MJ	763 MJ
Spotřeba fosilních paliv	23 kg	15 kg
Podíl komunálního odpadu	34 kg	7 kg
Emise skleníkových plynů	0,08 tuny CO2	0,04 tuny CO2
Náročnost na vodu	264 litrů	15 litrů

Uvedená tabulka shrnuje data ze studie zpracované britskou společností Boustead Consulting & Associates v roce 2007 pro sdružení amerických výrobců plastových tašek, která vycházela z údajů vládních agentur a amerického úřadu na ochranu prostředí EPA z roku 2005 o míře recyklování, spalování a skládkování jednotlivých druhů tašek. V USA se papírové tašky recyklovaly z 21%, spáleno s využitím energie bylo 14% a zbývajích 65% bylo uloženo na skládku. Podíl recyklace igelitových tašek činil 5%, spáleno s využitím tepla bylo 14% a 81% jich bylo uloženo na skládku.

Tašky na opakované použití

Řešením by tedy mohly být tašky, které lze používat opakovaně. Ovšem tyto tašky mohou být zdrojem zdravotního rizika, zatímco plastové jednorázové jsou hygienicky čisté. Vyplývá to ze studie, kterou v listopadu 2008 zpracovaly tři nezávislé kanadské instituce pro kanadskou asociaci výrobců plastů. Podle ní bylo 16 z 25 tašek podrobených testům líhní pro mikroorganismy, kvasinky a plísně. Téměř všichni účastníci testu své tašky na opakované použití nikdy nečistili. Podle výzkumníků navíc ani umytí tašky nezaručí odstranění škodlivých látek. Pro zmírnění rizika také doporučují tašku obrátit naruby a řádně vysušit.

Nestrannost studií

Studie životního cyklu výrobku jsou poměrně nákladnou záležitostí. Bývají proto zpravidla placeny někým, kdo je v dané problematice zainteresován. Je tomu tak i v případě studií, ze kterých vychází Ekolist. V obou případech studie prováděly nezávislé laboratoře. Nicméně bakalářská práce studentky Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Ivany Koníčkové dochází k obdobným závěrům. Její práce nebyla placena nikým zainteresovaným. Ze získaných dat dovozuje, že polyetylénové tašky jsou za uvažovaných podmínek obecně šetrnější k životnímu prostředí. Nejmenší dopad na životní prostředí má přitom polyetylénová taška odstraněná spálením a dále polyetylénová taška uložená na skládku. Naopak nejvíce podle ní zatěžuje životní prostředí papírová taška odstraněná spálením.

Zdroj: nachod.zeleni.cz