Bursík versus těžaři aneb Jak se zbavit politika v přímém přenosu

Přestřelka mezi poslancem Bursíkem a premiérem Fischerem pokračuje.

Mohla by to být náhoda, ale spíš jde o promyšlenou akci. Krátce poté, co Bursík ostře zaútočil na kabinet Jana Fischera, protože stáhl ze sněmovny novelu horního zákona, se v deníku Právo objevil zajímavý materiál.

Někdejší zelený vicepremiér z vlády Mirka Topolánka prý v letech 2000 až 2003 pracoval jako poradce severočeských těžařů.

O víkendu se přidaly Lidové noviny, které s odvoláním na informace ze společnosti Czech Coal uvedly, že Bursík byznysmenům pomáhal s bojem za prolomení těžebních limitů v Horním Jiřetíně.

Problémy jsou dva: načasování a fakt, že Bursík s uhlobarony spolupracoval jako soukromý podnikatel.

Komu to slouží?

Ano, každý politik by měl být připraven na to, že v určitou chvíli se na veřejnost dostane něco z jeho minulosti. Něco, na co buď není hrdý, nebo co se mu aktuálně moc nehodí.

Neméně důležité ale bývá, proč se dané informace v médiích objeví. A kauza kolem někdejší spolupráce expředsedy zelených s těžaři z Mostecké uhelné společnosti splňuje všechny předpoklady zákulisní hry, v níž novináři sehráli postavy užitečných idiotů. Je to dobrá sonda do toho, jak fungují média a politika.

Žurnalisté samozřejmě chrání své zdroje, a tak zjistit, kdo vypustil informaci, která vzápětí začala žít vlastním životem, nelze.

Jan Dobrovský, šéf dozorčí rady Czech Coal, ale neskrývá z aféry jisté potěšení: "Po pravdě jsem se divil, že se to neprovalilo dřív. My jsme se s tím nijak netajili." A dodává: "Dostali jsme od něj informace, co říkají zelení o Jiřetíně. Vyhovovalo nám, že má spoustu známých na různých místech. Bylo to pro nás přínosné."

Hlavní jsou titulky

Na tom samo o sobě není nic špatného. Ale když se to v médiích objeví ve chvíli, kdy Bursík z pozice zeleného poslance napadá vládu, že podléhá uhelné lobby, rázem je skandál na světě. Důležitější než samotné informace v článcích totiž bývají titulky.

Ukázat Bursíka jako nevěrohodného pokrytce je výhodné pro průmyslníky i vládu, protože člověk, jehož hlas byl nejvíc slyšet, je rázem diskvalifikován. Podívejte se, vždyť nás kritizuje za něco, co sám dělal, zní argument.

Že má přitom úřednická vláda k prolomení těžebních limitů vstřícný postoj, je zřejmé. Jan Fischer už napsal starostovi Litvínova dva dopisy, kde mu naznačil, že pokračování těžby je v zájmu státu. Ministr průmyslu zase sepsal novou státní energetickou koncepci, v níž připustil prolomení těžebních limitů. A stažení horního zákona znamenalo odstranění jedné z velkých těžařských starostí.

Navíc je známo, že Fischerův šéfporadce Vladimír Mlynář, mimochodem Bursíkův kolega z Tošovského úřednické vlády, je blízkým přítelem hlavního lobbisty Czech Coal, již zmíněného Jana Dobrovského. S tím se ostatně dobře zná i sám premiér.

"Těžaři nikdy neměli tak dobré kontakty ve vládě, jako je mají dnes," vrací úder Bursík.

Mlynář, v 90. letech úspěšný novinář, takovou hypotézu samozřejmě odmítá: "Je to nesmysl. Já s tím, co se píše o Martinu Bursíkovi, nemám nic společného."

O celé záležitosti se už moc nechce bavit ani premiér, který začíná být na otázky týkající se Bursíka a Czech Coal alergický. "Ne," zní jeho stručná odpověď na žádost o zodpovězení dotazu ve sněmovních kuloárech.

Známá praxe

Na celé kauze ale mohou nakonec vydělat i zelení. Až dosud se jim kvůli klesajícím preferencím nedařilo pronikat do médií tak často, jak by si představovali. Teď jejich nejviditelnější představitel promlouvá ze stránek všech deníků. A platí pravidlo, že i negativní zprávy jsou lepší než žádné zprávy. Bursík má navíc poměrně slušnou šanci, že aféru obrátí ve svůj prospěch.

Bursík každopádně není prvním ani posledním politikem, kterému se něco podobného stalo. Stačí si vzpomenout na červen 2008. Poslanec Petr Wolf tehdy oznámil, že vystupuje z klubu ČSSD, protože se mu nelíbí, jak socialisty ovládá Jiří Paroubek. Druhý den přinesla MF Dnes obsáhlou reportáž o tom, že Wolfovy společnosti čerpaly nepoctivě milionové státní dotace.

Souběh byl ale až příliš okatý, a tak deník nakonec ustoupil a přiznal, že podklady získal od sociálních demokratů, kteří si tak chtěli vyřídit účty se zákonodárcem, který od nich zběhl do Topolánkova tábora.

Kompromitující materiály šířili mezi novináře také spolupracovníci expremiéra Miloše Zemana. Slavná kauza Olovo měla poškodit tehdejší ministryni školství Petru Buzkovou.

Diskreditační kampaň? Martin Bursík tvrdí, že se ho Czech Coal snaží zdiskreditovat. Zároveň ale on i zelení získali vynikající téma pro volby.

Kauza kolem někdejší spolupráce expředsedy zelených Martina Bursíka s těžaři z Mostecké uhelné společnosti splňuje všechny předpoklady zákulisní hry, v níž novináři sehráli postavy užitečných idiotů.

Šest Bursíkových otázek pro Fischera

1. Proč jste souhlasil s tím, že navrhovatelem stažení vládní novely zákona o geologických pracích a horního zákona bude ministr průmyslu Tošovský, když autorem a předkladatelem zákona bylo ministerstvo životního prostředí?

2. Proč jste vyhověl ministru průmyslu a souhlasil s tím, že k návrhu na stažení zákona nebude provedeno připomínkové řízení, čímž jste spolu s ministrem průmyslu zcela vyšachoval MŽP ze hry?

3. Jak vysvětlíte obrat o 180 stupňů a negativní stanovisko k poslanecké novele zákona, když předchozí vláda, odbor vládní legislativy i Legislativní rada vlády daly k de facto identickému návrhu zákona shodně stanoviska kladná?

4. Stále si myslíte, že novela zákona může ohrozit naplňování cílů budoucích koncepcí, když kompetence v rozhodování o odpisu zásob zůstává na MPO ve spolupráci s Českým báňským úřadem?

5. Jste připraven uznat tyto krajně nestandardní kroky vlády a korigovat je?

6. Proč posílá premiér po mém vystoupení dopis starostovi Litvínova, v němž prakticky obhajuje prolomení limitů, což je v rozporu s jeho předchozími vyjádřeními?

Je otázkou času, kdy premiér uzná neúnosnost situace... kdy čelí kritice kvůli lobbistickým tlakům. Musí si udělat pořádek ve svém okolí.
Martin Bursík, poslanec za stranu zelených

Jestliže někdo někoho obviní z korupce, měl by on odpovědět na otázky kdo, kdy, kde, komu a kolik.
Jan Fischer, premiér

AUTOR: Luboš Kreč
AUTOR-WEB: www.ihned.cz