Bio v textilní reklamě není jen tak

Při pěstování organické bavlny se užívají postupy a materiály, které mají malý až žádný negativní vliv na životní prostředí. Organický způsob produkce nesnižuje úrodnost půdy, nevyužívá jedovaté pesticidy a hnojiva a podporuje udržitelné zemědělství. V praxi to znamená, že celý proces pěstování bavlny je kontrolovaný a podléhá přísným normám. Před strojovým zpracováním surové bavlny probíhá čisticí proces, který zabraňuje kontaminaci. Pro barvení a konečné úpravy se používají pouze chemikálie, které splňují normy pro zpracování organických vláken. Organické tkaniny se skladují odděleně, v průběhu stříhání a šití jsou jasně označeny.

Je to drahé, je to bio?
Je logické, že cena "bio" či "organických" triček je vyšší než u obyčejných výrobků. Výroba se prodražuje již na vstupu. K dispozici je jen omezené množství 100% organické bavlny. Zvýšené výrobní náklady má i zpracovatel bavlny. Do ceny trička musí započíst odstavení a čištění výrobních linek, značení a sledování materiálů v průběhu výroby a vyhotovení dokumentace nutné k certifikaci výrobků ze 100% organické bavlny. Vše je podřízeno jedinému - vyrobit tričko, které prošlo certifikovaným procesem, na jehož konci je produkt, o kterém víme, že při jeho výrobě byly podstatně omezeny škodlivé látky, zatěžující přírodní prostředí. Apel na společensky zodpovědnou výrobní praxi se tak stává hlavním prodejním argumentem. I pro textilní průmysl totiž platí, že rozhodující část obyvatel, podnikatelů a státních představitelů začala konečně nahlížet na ekologický způsob života, produkce, investování a výroby jako na nejlepší z hlediska vlastenectví, kapitalismu, ge opolitiky, zdraví i konkurenceschopnosti. A na tuto společenskou poptávku sázejí výrobci organických výrobků.

Důležité je, aby domnělé ekologické produkty také dodržovaly to, co slibují - jinak riskují ztrátu image, o kterou usilují. Záleží především na důvěryhodnosti. Transparentnost a spolehlivost jsou přitom nezbytné faktory - záplava pečetí a certifikátů, kterými toto může být prokázáno, je však právě tak velká jako jejich nepřehlednost. Existují stovky státních, soukromých, svazových certifikací. Pro orientaci uvádím v tabulce některé z nejdůležitějších, resp. standardních pečetí.

Jak najít bio klienta
Zájemcem o biotextil jsou firmy, jež mají ve svém etickém kodexu zákaz nákupu výrobků, u nichž není jasný původ, na produktu by mohl být podíl dětské práce nebo výroba má negativní vliv na životní prostředí. Mohou to ale být i hříšníci, kteří si kupují "odpustky" a marketingově je pak zviditelní. V záplavě textilních reklamních výrobků jsou trička z organické bavlny nepřehlédnutelná a snaha výrobců o jejich inovaci a propagaci bude stále zřetelnější.
Pecete kvality

Modrý anděl
První světová ekologická značka. V roce 1978 ji vytvořila německá vláda, podporuje jak potřeby ochrany životního prostředí, tak také na ochranu spotřebitele.

Öko-Tex(r) Standard 100
Kontrola přítomnosti škodlivých látek. Rakouský výzkumný ústav textilní (ÖTI) a německý výzkumný ústav Hohenstein jej vytvořily v roce 1992 jako reakci na poptávku spotřebitelů po zdravotně nezávadných textiliích.

ISO 14001
Mezinárodní norma ekologického managementu ISO 14001 stanoví požadavky systému environmentálního managementu uznávaného po celém světe.

European Union Eco-Label (ekologická znacka EU)
Ekologická značka EU byla uvedena do života v roce 1992 a má být po celé Evrope symbolem ekologických produktu. Spravuje ji Výbor pro ekologickou značku Evropské unie (AUEU), podporují všechny členské státy EU a Evropského hospodářského prostoru (EHP).

Global Organic Textile Standard (GOTS)
Mezinárodní pracovní skupina pro Global Organic Textile Standard byla založena v roce 2002 jako iniciativa organizací vytvářejících standardy, aby se sjednotily ruzné již existující standardy, které vedly k zmatkům a nepřehlednosti na trhu.

AUTOR: Michal Broucek