Havránková: Budu dál bojovat proti vyvlastnění

HN: Jak vnímáte, že vás stát začne vyvlastňovat?

Já jsem to čekala už asi půl roku. Při těch vzájemných jednáních bylo jasné, že o nic jiného neusilují. Nikdy jsem nezažila tolik arogance jako za poslední dobu od státních úředníků. Čili překvapená nejsem, věšet se nebudu.

HN: Ta jednání byla tedy vyhrocená, nebo z čeho jste tak usuzovala?

Pokud si vás pozvou v pátek 8. prosince na 17. hodinu na Úřad vlády a tam se dozvíte, že dálnice je nakreslená a ceny mě nemusí zajímat a mám jen mlčet, tak si uvědomíte, že vás chtějí vyvlastnit a ještě vás označit za viníka. Všechna ta jednání nebyla moc milá a příjemná.

HN: Budete se soudně bránit proti vyvlastnění?

Já počkám. Doufám, že budou natolik slušní a dají nám to oficiálně vědět. Pak se poradím s právníkem, moje sestra taky. Ale je pochopitelné, že se nějak bránit budeme.

HN: Je pravda, že ty dohody uvázly na neshodě vyjednavačů s vaší sestrou?

To není žádná pravda. Dvacet let o mé sestře vědí. Vědí to už od té doby, co si nechal stát na sebe přepsat pozemky a pak je musel po prohraném soudu vrátit. Navíc jsem jim to psala v každém dopise. Řekla jsem to i osobně vládnímu vyjednavači panu Franklovi, když sem přijel v říjnu. Osobně se se sestrou ale dosud nikdo z představitelů státu ani neviděl.

HN: Jak se stalo, že část vašich pozemků vlastní nyní asi 70 různých vlastníků, ekologických aktivistů?

Někdy v roce 1997 jsem prodala jen cestu napříč naším pozemkem. Oni vlastní jen pár metrů, jinak je všechno v mém vlastnictví a jeden pozemek ve spoluvlastnictví s mou sestrou.

HN: Jaké máte vztahy se sestrou? Nejste naštvaná, že kvůli jejím zhruba 10 arům vyhlásila vláda konec vyjednávání?

Snaží se mezi nás vrazit klín, ale my spolu velice dobře vycházíme. To je jen jejich taková zástěrka, že je to její nebo moje vina, že jsme se nedohodly. Ale jednat měli zejména oni.
HN: Takže ta dohoda, která se s vládou rýsovala...

..nebyla podepsaná. To co vláda prezentovala, že jsme se dohodli, byla lež. Byli jsme na Úřadu vlády, ale nedohodli jsme se. Pouze se parafovaly strany listin.

HN: Na čem to zkrachovalo?

Oni říkali, že mi seženou do nájmu 130 hektarů, ale nikde jsem neviděla smlouvy, kterými ty pozemky mají zajištěné. Neukázali je. Dobře věděli, že je nemají. Navíc k podpisu těch smluv ani moji sestru nepozvali osobně. Pak mi nabízeli, ať se se sestrou vyrovnám já, pokud jsou jí státní peníze málo. Ale sestra nečeká na peníze ode mě nebo od nich. My chceme slušné jednání. Já už jsem dávno řekla, že mi nejde o peníze. Pro mě jsou důležité pozemky, na kterých budu hospodařit.

AUTOR: Petr Weikert
AUTOR-WEB: www.ihned.cz