Povodňová ochrana a připravovaná legislativa

Především novelou vodního zákona, která vejde v účinnost 1. srpna letošního roku, se zabýval odborný seminář s názvem Hydrologické a klimatické extrémní situace, který se uskutečnil v rámci Watenvi. Nejpodstatnější změny ve vodním zákoně se týkají nového procesu plánování v oblasti vod, jeho hodnocení, zjednodušení některých správních řízení apod.
V novele se odrazí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. Současně se připravuje i změna celé řady souvisejících vyhlášek, včetně vyhlášky o stanovování záplavových území a vyhlášky o plánování. Po zkušenostech z povodní v roce 2009 bude také upraven metodický pokyn pro hlásnou a předpovědní povodňovou službu. Hovořilo se také o postupné implementaci povodňové směrnice o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik, jež vejde v platnost spolu s novelou vodního zákona (1.8.2010). Pro vymezení oblastí s významným povodňovým rizikem již existuje metodika. "Musíme vymezit úseky s významným povodňovým rizikem, a to do 31.12.2011 a následně pro tato území vypracovat mapy nebezpečí a povodňových rizik (do 22.12. 2013). O dva roky později mají být hotovy plány pro zvládání povodňových rizik. To znamená, že do šesti let má ČR navrhnout opatření jak snížit možná rizika daných území," řekl Josef Reidinger, vedoucí oddělení ochrany před povodněmi MŽP.
Zavedení povodňové směrnice bude mít pro ČR, kromě rozšíření povinností vůči Evropské komisi, přínosy v oblastech, kterými se u nás povodňová ochrana příliš nezabývala. Bude vyžadován větší důraz na spolupráci a sjednocení přístupů v mezinárodních povodích. Také se počítá se zapojením širší odborné veřejnosti do procesu plánování a se zohlednění ochrany kulturního dědictví a ochrany před průmyslovým znečištěním. V neposlední řadě bude potřebné větší propojení s územním plánováním a systematické a efektivní navrhování protipovodňových opatření v rámci ucelených povodí. Právě implementace "povodňové" směrnice je nyní důležitým úkolem MŽP jako ústředního povodňového orgánu.
Vodní zákon mimo jiné hovoří o záplavovém území a jeho aktivní zóně. Dříve nesměl vlastník nemovitost, která stála v aktivní zóně, opravovat. Nyní novela vodního zákona počítá s tím, že nemovitost může opravovat, ale nesmí zhoršovat průtokové poměry toku. Například by stavbu neměl rozšiřovat napříč údolím. "Pokud má člověk nemovitost v záplavové zóně, nemůže ho nikdo z tohoto území vymístit. Problém je v tom, že lidé jsou zvyklí na prostředí, v němž roky žijí. Proto je nutno zvažovat, zda vymístit nemovitost z rizikového území nebo zvolit lokální ochranu - postavit val či mobilní stěny. Situaci v některých lokalitách je třeba řešit v rámci celého povodí a hledat lokality, kde je možné srážky zachytit. Je tedy třeba zvážit, jestli by nebylo levnější vyplatit vlastníkovi peníze, aby si postavil domek mimo rizikové území," dodal.
Na semináři byl také představen Povodňový informační systém (POVIS), který zpřístupňuje získaná data a pro nějž je připravena nová aplikace Záplavová území. Vše směřuje k tomu, aby fungoval jednotný systém elektronické evidence záplavových území, do které by byly přímo zapojeny kraje a obce s rozšířenou působností, tedy ty úřady, které záplavová území stanovují. Odpadne tak doručování záplavových území na MŽP, informace se do celorepublikové databáze dostanou s minimálním zpožděním a budou odpovídat aktuálnímu stavu. Dále byly v POVISu vytvořeny odkazy pro export dat veřejných databází podle krajů, což usnadní tvorbu a aktualizaci digitálních povodňových plánů krajů, ORP a měst. Jedná se o evakuační místa, ohrožené objekty, ohrožující objekty, protipovodňová opatření, místa omezující odtokové poměry a databáze stanovených záplavových území ve vrstvách GIS.
Rozvoj POVISu je také jednou z priorit oblasti podpory 1.3.1 OPŽP, ze které lze požádat o dotaci na digitální povodňové plány (dPP), aktualizace a naplňování databází Editoru dat - POVIS.

Tiskové středisko BVV