Ta zatracená skvrna nás pohřbila

Ropná skvrna zničila živobytí lidem, které živilo jen moře. Lidé na pobřeží se obávají, že jejich zákazníci se už nevrátí.

K dyž Barack Obama v pátek se svým doprovodem projížděl pobřežním městečkem Grand Isle v Louisianě, nebyla to zdaleka všechno jen sláva k přivítání amerického prezidenta.

Prezidenta vítala i velká cedule s nápisem "BP a Obama nám zavřeli byznys" umístěná u obchodu Coastal Bait s vývěsním štítem hlásajícím, že zde jsou na prodej "čerstvé krevety, živí krabi a rybářská návnada".

Jenže vedle téhle nabídky už několik dní svítí neon "Closed". Zavřeno. Což platí nejen pro tento jeden podnik, ale přeneseně pro celé Grand Isle a další desítky a možná už stovky obcí a měst podél pobřeží Louisiany, které ničí ropa unikající už takřka padesát dní z vrtu na dně Mexického zálivu.

Ať už je to zdejší největší výkupce krevet Dean Blanchard, jehož obchodní obrat se normálně pohybuje v desítkách milionů dolarů ročně, nebo drobný rybář Steven Danny, který si vystačí s "úlovkem, abych měl na zaplacení nafty do lodě a na nákup návnady," či majitel dvou zdejších restaurací Frank Basson. Ti všichni jsou na tom teď stejně.

"Ta zatracená skvrna nás pohřbila," říká jedenašedesátiletý Steven Danny, který už bezmála dva týdny, od chvíle, kdy úřady kvůli ropě v oceánu zakázaly rybolov, nevyplul na moře. Před dvěma roky se po dvaceti letech rybaření na Floridě přemístil do Grand Isle, když slyšel, že tady jsou lepší úlovky.

"Už teď je znát, že ryby odtáhly jinam...," přiznává s tím, že i přes zákaz se byl projet na moři, ve kterém prý už ale chybí život. Dean Blanchard, který od něj občas kupoval ryby na svůj rodinný kuchyňský stůl, to vydrží jen chvíli beze slova poslouchat, než mu skočí do řeči.

"Vždycky jsem říkal, že nás dostanou Rusové nebo Číňani, ale že to budou Britové, to jsem nečekal," leží mu v žaludku firma British Petroleum. Blanchardův expresivní slovník, z něhož velkou část by novinový papír neunesl, je pochopitelný. Líčí, jak za dva miliony dolarů opravil svůj podnik po hurikánu Katrina a jak letos před květnovým začátkem lovné sezony do byznysu mohutně investoval jen, aby byl byl připraven na to, co vypadalo jako "mimořádně skvělý rok".

Teď nemá, z čeho by splácel půjčky, a nevěří, že BP rybářům a ostatním podnikatelům podél Mexického zálivu refunduje vzniklé škody.

"Když moji zákazníci začnou kupovat krevety jinde, těžko je získám zpět," vysvětluje Blanchard. Ve snaze udržet si alespoň několik místních restaurací si v minulých dnech nechal poslat několik dodávek z Texasu. Dobře však ví, že to je jen zoufalý pokus. "Vydržím to takhle dva tři týdny, možná měsíc," odhaduje Blanchard, kdy jeho firma, která zaměstnávala přes 90 lidí, definitivně zatáhne rolety. Ale zatím si nedokáže připustit, že po dvaceti devíti letech, co tenhle byznys provozuje, se moře může čistit až několik let.

Restauratér Fran Basson se s nohama na zábradlí houpe na židli na verandě své hospody Private Island Daiqairi a hledí do prázdna, na pláž, která by měla být touto dobou plná turistů. "Oproti stejnému období loňského roku mám desetiprocentní tržby," říká. V turistické sezoně se městečko Grand Isle, které má okolo 1500 stálých obyvatel, rozrůstalo až na 10 000 lidí.

Teď je pusto, jen ze žlutých školních autobusů čas od času vyskáčou uklízeči s hráběmi a plastovými pytli, aby z písku pláže odstranili hnědé chuchvalce, směs ropy a chemické látky, kterou na skvrnu rozprašuje firma BP.

"Jenže letos nám firma BP pustila kohoutek," ušklíbne restauratér. Ale humoru v tom není ani špetka. Spíše odevzdanost, když Frank Basso ještě dodá: "A nejhorší je, že s tím nemůžeme vůbec nic dělat."

AUTOR: Daniel Anýž
AUTOR-WEB: www.ihned.cz