Proč se chováme k zemědělské půdě nešetrně?

Každým dnem naše země přichází o zhruba 14 hektarů zemědělské půdy. Když se porovná její celková výměra, což jsou podle Českého statistického úřadu zhruba 4,2 milionu hektarů, a množství, které země potřebuje pro nepřekročení tzv. prahu potravinové bezpečnosti, mohlo by se zdát, že to tak špatné není. Podle informací Ministerstva zemědělství totiž představuje tento práh 2 955 000 ha.

Tento pohled by ale byl velmi zjednodušený. Na půdu nelze pohlížet jen z úzce omezeného národního hlediska, ale je nutné uvažovat v širším, celosvětovém měřítku. Kromě toho půda plní kromě zemědělských funkcí mnohé další, především vodohospodářské a ekologické.

PŮDY SI PŘÍLIŠ NEVÁŽÍME

Z výkladu Ing. Václava Marka, vedoucího oddělení ochrany půdy Ministerstva životního prostředí, jednoznačně vyplývá, že se k půdě chováme už od 50. let minulého století velmi nešetrně. Začalo to nesmyslným scelováním pozemků, pokračovalo nástupem industriálního zemědělství s jeho těžkou technikou a masivními zábory půdy pro občanskou i průmyslovou výstavbu a nekončí to ani dnes.

Kromě vlastního úbytku půdy dochází k její degradaci kontaminací a zrychlenou erozí. Důsledky jsou zřejmé a mohli jsme se o nich opětovně přesvědčit při nedávných záplavách.

Za posledních 80 let zmizelo v ČR více než 22 % zemědělského půdního fondu. Historicky nejhorším obdobím byla léta 1976-1981, kdy se ztrácelo téměř 40 hektarů denně. Nyní ubývá nejvíce půdy v důsledku průmyslové a bytové výstavby - téměř 39 % z celkového úbytku, přes 25 % připadá na těžbu nerostů, necelých 12 % pro dopravu a sítě a o zbytek se dělí vodní hospodářství, rekreace a sport, následné zalesnění a ostatní.

Nejde však jen o to, že mizí půda, která by mohla sloužit k pěstování plodin. >>Na tento problém je nutné se dívat globálně, nikoli jen z úzké perspektivy. Jsou určité regiony, kde se počet obyvatelstva zvyšuje téměř geometrickou řadou a půdy se nedostává. Už dnes máme určité informace, že některé země se pokoušejí nakupovat půdu v Evropě,>V řadě měst a obcí jsou změny územního plánu činností téměř kontinuální - jedna se projedná a schválí, další se připravuje. Ve větších městech se změny iniciované investory často projednávají najednou, protože je jich tolik, že jednotlivě by se to nezvládlo,