Ekologie jako ekolobbie

Tak jako elektrárny každý den otáčí se za sluncem, tak já stále hlavu svou obracím jen za tebou," zazpíval jsem své ženě do ouška s patřičnou nosovkou z třicátých let cestou na chalupu, abych si trochu ulevil od toho neutěšeného pohledu na kdysi úrodná pole, nyní pokrytá slunečními elektrárnami.

Vždycky jsem měl pocit, že uvažuji ekologicky, ale teď začínám pochybovat. Určitý druh "ekologie" mi najednou připadá přinejmenším sporný. Nejdřív kvůli ekologickému biopalivu a slušným výkupním cenám za řepku olejku vyrostla četná pole této úžasné plodiny, která smrdí jak psí kšíry, dráždí alergiky a způsobuje srnkám otravu vedoucí mimo jiné ke slepotě a ztrátě plachosti. Sjeté srnky se pak na silnici proměňují v kamikadze, pokud dřív nestačí na otravu zemřít. Větrné elektrárny v poklidné krajině vypadají hrůzně jak větrné mlýny z Dona Quijota a boj s nimi je stejně tak marný. Vítr fouká buď moc, nebo málo... V poušti v ­NEVADĚ to asi nikomu NEVADÍ, ale ostnatým drátem obehnaná pole slunečních elektráren, která vyrůstají v české krajině jako houby i bez deště, připomínají kombinaci Ladových obrázků a béčkových sci-fi ze sedmdesátých let.

Elektřiny prý máme přebytek, tak proč nezačít vyrábět další a nezničit při tom zase kousek krajiny? Účty za elektřinu budeme mít prý díky tomu o 10 % vyšší, neboť v případě obnovitelných zdrojů jsou garantovány vysoké výkupní ceny. Nechci znevažovat alternativní zdroje energie, ale nemohu se zbavit dojmu, že v českých podmínkách jde zase jenom o dobrý kšeft. A pokud je to ekologický přístup, obávám se, že tu opět vzniká ono známé ekologické dilema: ZABIJ BOBRA! ZACHRÁNÍŠ STROM!

AUTOR: Jan Vondráček, herec