zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Hliník versus moudrá příroda

25.10.2010
Havárie
Pojištění environmentálních rizik
Hliník versus moudrá příroda
Když v roce 1887 rakousko-uherský chemik Karl Josef Bayer působící v ruském Sankt Petěrburgu vynalezl takzvaný Bayerův proces získávání hliníku z bauxitu pro potřeby tehdejšího textilního průmyslu, jistě netušil, že i v roce 2010 - čili 106 let po jeho smrti - bude jeho technologie klíčovým způsobem tvorby světové produkce hliníku.

Po tomto stařičkém procesu ale zůstává poměrně značné množství agresivního kalu, s nímž je třeba nějak rozumně se vyrovnat. Hliníkárenský kal je mimozemsky rudý, protože v něm převažuje červenohnědý oxid železitý. Najde se v něm i jisté procento oxidů hliníku, křemíku, vápníku, titanu a také sodíku. Právě kvůli oxidu sodnému je tento odpad silně zásaditý a nepříjemně žíravý.

Po protržení hráze odkaliště maďarské hliníkárny Ajkai Timföldgyár společnosti MAL Hungarian Aluminium poblíž města Ajka, k němuž došlo 4. října 2010 odpoledne, se do okolí vylilo 600 až 700 tisíc kubíků žíravé sloučeniny, místy až ve dvoumetrové vlně.

Zahynulo devět lidí, přes 150 bylo zraněno či chemicky popáleno a kal se postupně s tokem říčky Torny dostal do řeky Marcal, pak do Ráby a nakonec i do Dunaje.

Mnozí lidé tuto havárii přirovnali k letošnímu úniku ropy při havárii ropné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu a někteří dokonce i k havárii atomové elektrárny v Černobylu.

Devět mrtvých, desítky zraněných a desítky milionů dolarů, které maďarská vláda odhadla jako cenu za likvidaci následků vylitého kalu, samozřejmě zaslouží respekt a rozhodně nejsou důvodem k přehnanému zlehčování celé tragédie.

Na druhou stranu jde o lokální nehodu, jejíž srovnání s ropnou skvrnou z Mexického zálivu, natož s jaderným incidentem v Černobylu a dokonce i s letními záplavami, velmi křiklavě pokulhává.

Hliníkárenský odpad u města Ajky zasáhl maximálně 40 kilometrů čtverečních čili o něco méně než rozlohu Lipenské přehrady. Zároveň sice dočasně zdecimoval život v řekách Torně a Marcale, ale v Rábě a Dunaji už nebyl nebezpečný. Mohutný tok Dunaje podle všeho žíravou sloučeninu z Ajky bez problémů absorboval.

Je příznačné, že se kolem havárie rozvířily divoké zvěsti o zvýšené radioaktivitě kalu a o tom, že obsahuje kyanid, které byly vzápětí velmi důrazně dementovány. Podle vyjádření Maďarské akademie věd v něm sice je několikanásobně vyšší obsah těžkých kovů oproti běžné půdě, ale kal není pro lidi jedovatý.

Problém je se žíravým oxidem sodným, kterého je v odpadu z Ajky pět až šest procent.

Zdá se, že na zmíněném odkališti velmi zanedbali kontrolu stavu hrází a ignorovali známky jejich havarijního stavu.

Pokud je to pravda, je třeba trestat viníky, protože žíravý odpad může být opravdu nebezpečný a v dohledné budoucnosti se ho nezbavíme.

Hliník potřebujeme a i v hliníkárně u Ajky se v nejbližší době chystají opět rozjet výrobní linky.

Odkaliště bychom si ale samozřejmě měli pozorně hlídat. Zároveň můžeme zatleskat samočisticí schopnosti přírody, která nás opět příjemně překvapila.

AUTOR: Stanislav Mihulka
biolog, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí