zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Hra na hodné funguje

10.11.2010
EMS
Hra na hodné funguje

K čemu je společenská odpovědnost firem? Konat dobro je často výhodné pro samotné korporace, leckdo díky tomu mnohdy přimhouří oko.

Firmy jsou pod stále větším tlakem ze strany aktivistických nevládních organizací, aby přijímaly konkrétní závazky >>společenské odpovědnosti firem<< (CSR).

Odpovědnost firem lze rozdělit do dvou kategorií: co by firmy měly dělat (například přispívat nevládní organizaci bojující za práva žen) a co by dělat neměly (třeba vypouštět do řek rtuť). Druhá kategorie je konvenční a podléhá regulaci (a v poslední době je také předmětem otázek, jak by se firmy měly chovat, když v zemi, kde působí, regulace neplatí).

Jsou však závazky CSR skutečně dobrou praxí? Milton Friedman a další kritikové si často kladli otázku, zda je úkolem firem praktikovat firemní altruismus.

Před vzestupem korporací existovaly hlavně rodinné firmy, například Rothschildové. Když vydělaly peníze, připadly zisky především samotné rodině. A altruismus rovněž provozovala rodina, která rozhodovala o tom, jak a za co se utratí peníze. Zda peníze utrácela firma, nebo její akcionáři a jiní akcionáři, bylo vedlejší.

Firmy, buďte altruistické

Se vzestupem korporací velké rodinné firmy v podstatě vymizely. To však neznamená, že právě korporace je tělesem, které by mělo altruismus provozovat - ačkoli její akcionáři samozřejmě mohou altruisticky utratit jakoukoli část příjmu, který díky korporaci a dalším zdrojům vydělají. Místo CSR bychom tedy měli mít PSR (osobní společenskou odpovědnost).

Na obranu PSR lze použít také tvrzení, že z vyžadování CSR se stává způsob, jak altruismus >>hodit na druhé<< - tedy jak se vyhnout osobní odpovědnosti za konání dobra. Je to druhá strana obviňování korporací ze všeho možného, od obezity po spáleniny z rozlité kávy - přičemž obojí se v posledních letech stává předmětem soudních žalob.

Náhrada PSR za CSR má i další výhodu: vítanou rozmanitost přístupů k altruismu. Navíc si lze jen těžko představit, že akcionáři určité korporace dokážou vždy demokraticky dospět ke společnému stanovisku v otázce, jak by daná korporace měla společenskou zodpovědnost jejich jménem prokazovat. Každý bude pokládat svůj postoj k CSR za nejlepší.

Obrana proti Greenpeace

Existují však také silné argumenty ve prospěch CSR. Za prvé je politickou realitou, že se společnost chová ke korporacím, jako by to byly osoby, což bývá z mnoha důvodů často i právní realita. Společnost stále více vyžaduje, aby tito >>firemní občané<< byli altruističtí stejně jako lidé.

Vzhledem k této skutečnosti chtějí korporace rozdávat jednoduše proto, že se to od nich očekává. CSR tak buduje image firmy coby >>hodné<< korporace, stejně jako dary Billa Gatese a Warrena Buffetta budují jejich obraz >>hodných<< miliardářů.

Za druhé mnohé korporace pokládají CSR za účinnou obrannou strategii proti mocným aktivistickým nevládním organizacím (jako je Greenpeace), které začaly používat agitaci přes internet, bojkoty a další prostředky k >>vydírání<< vytipovaných korporací, aby ustoupily jejich požadavkům. A čím více bude existovat CSR, na které se firma dokáže odvolat, s o to menším úspěchem se takové úsilí setká - případně nebude vůbec vyvinuto.

Vezměme si třeba protichůdné zkušenosti firem Coca-Cola a Pepsi. První se stala terčem nevládních organizací kvůli údajným nedostatkům v pracovních a ekologických standardech. Naproti tomu Pepsi, která se kdysi spojila s AT&T a CIA, aby v Chile svrhla prezidenta Salvadora Allendeho, dnes voní jako růže, poněvadž v rámci CSR projevila štědrost v několika kauzách, za které bojují vlivné nevládní organizace.

Wal-martská hlídka zasahuje

Podobné ponaučení získala i společnost Wal-Mart. V roce 2005 založila Mezinárodní unie zaměstnanců v sektoru služeb (SEIU) takzvanou >>Wal-martskou hlídku<< s ročním rozpočtem pět milionů dolarů. Cílem bylo učinit z Wal-Martu >>lepšího zaměstnavatele, souseda a firemního občana<< - a také Wal-Mart nakonec před některými konkrétními požadavky SEIU kapituloval.

A konečně může být CSR otázkou reklamy. V takovém případě se rozhodnutí utrácet za CSR podobně jako reklama orientuje přímo na tvorbu dalšího zisku a je podobně jako reklama zaměřeno na prodej.

Neškodným příkladem je sponzoring tenisových turnajů společností Adidas. Škodlivým příkladem jsou peněžní dary společnosti Philip Morris muzeím, symfonickým orchestrům a operním domům s cílem cynicky si kupovat umělce, kteří by se jinak mohli zasazovat o zákaz cigaret.

Všechna tato zdůvodnění CSR naznačují, že rozhodnutí by se mělo ponechat na každé korporaci, stejně jako PSR ponechává rozhodování o altruismu na každém jednotlivci. Snaha některých nevládních organizací a aktivistů nasadit CSR svěrací kazajku, která bude odrážet jejich priority, je pomýlená a musí být odmítnuta.

Autor: Jagdish Bhagwati
- Vyučuje ekonomii na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.
- Je vysoce postaveným členem oddělení mezinárodní ekonomiky v Radě pro zahraniční vztahy.
- Napsal knihu Termites in the Trading System: How Preferential Trade Agreements Undermine
Free Trade.

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí