Kladno, to není jen uhlí, ale i sopka
Krajině pokryté pralesy dominuje na západě ohromná sopka. Na severu je řada
dalších sopečných vrcholů, některé čas od času vyvrhují popel nebo po jejich
svazích tekou lávové proudy. V krajině se nečekaně rozevře nová puklina, do
které padá vše, co je kolem - kusy skal stejně jako stromy.
Krajině pokryté pralesy dominuje na západě ohromná sopka. Na severu je řada dalších sopečných vrcholů, některé čas od času vyvrhují popel nebo po jejich svazích tekou lávové proudy. V krajině se nečekaně rozevře nová puklina, do které padá vše, co je kolem - kusy skal stejně jako stromy.
Před 20 miliony let se takto impozantně narodila severně od dnešního Kladna nová sopka. Několik milionů let se pak zdánlivě nic nedělo. Teprve potom začala sopka růst - střídaly se výbuchy, při kterých sopka vyhazovala horký sopečný popel a klidnější období s vytékáním lávy. V závěru činnosti se ještě otevřel jižně od hlavního kráteru další kráter. Někdejší láva je dnešní čedič, který se zde těžil v několika lomech. V nich můžeme pozorovat, že vrstva čediče je silná až 25 m. Ve vrstvách popela jsou vidět kusy hornin, které sopka vytrhla v podloží a vynesla na povrch.
Po vyhasnutí sopky pronikaly na povrch ještě horké minerální vody. Minerály v nich rozpuštěné vykrystalizovaly. Při těžbě se v lomech nacházely i krásné ukázky minerálů.
Vinařická hora ovšem není naše jediná sopka. Není ani nejstarší, ani nejmladší, ani největší - prostě takový slabší průměr. Patří však k nejlépe prozkoumaným sopkám vůbec. V okolí Kladna se těžilo černé uhlí. Sloje byly i pod Vinařickou horou a horníci se za uhlím prokopali až pod samotnou sopku. Vystupující láva zde proměnila uhlí v přírodní koks. Našly se i zbytky stromů, které zapadly do trhlin v zemi. A s nimi i kameny, které jako by sem vůbec nepatřily - nikde v okolí je již nenajdeme. Vznikající sopka totiž pohltila vše, co bylo kolem. Od té doby ovšem vnější geologické síly (hezký název, ale jde hlavně o vodu, led a vítr) nezahálely a dnešní povrch je o pěkných pár desítek metrů snížený. Chybí tak celá souvrství.
Sopka některé horniny pohltila, naopak vystupující láva zase v hloubce kusy hornin urvala a vynesla na povrch. V dnešním čediči, ale i v tufu (to je někdejší sopečný popel) jsou kusy a bloky starších hornin, často vypálených stykem s lávou.
Vinařická hora je stejně jako dnešní Vesuv nebo Etna složena z vrstev lávy a sopečného popela. Zasypaná lidská sídla zde však hledat nebudeme - na to je naše sopka příliš stará. Přesto však neušla pozornosti našich předků, jak dokládá řada zajímavých archeologických nálezů. Většinou jde nálezy z popelnicového pohřebiště. Dnes je část Vinařické hory chráněna. Naučná stezka vede nejzajímavějšími místy, důležité je i to, že se vyhýbá místům, která jsou nebezpečná. Nesmíme zapomínat, že staré lomy mají nezabezpečené stěny, ze kterých hlavně na jaře padají kameny.
Najdeme tu různá společenstva rostlin. Na čedičovém skalním podkladu, ale i ve starých lomech jsou skalní stepi stejně krásné, jako v Českém středohoří. K jihu skloněné stráně jsou porostlé vápnomilnou květenou. Na jaře rozkvétají bělozářky - nejdříve větší bělozářka liliovitá, později bělozářka větevnatá. Jen o malý kousek níž však najdeme vřesoviště - a vřes přitom potřebuje kyselou půdu bez vápníku. Vysvětlení je prosté - sestoupili jsme až do míst, kde jsou starší, v tomto případě karbonské horniny, které jsou složeny především ze zrnek písku a navětralých živců. Na části svahu je i stará třešňovka a pokud přijdeme ve vhodnou dobu, nasbíráme si i lesní nebo polní jahody.
Z hlavního vrcholu od malého trianglu je nádherný rozhled. Nápadný je Říp, na západě Doupovské hory. na severu vidíme Slaný se Slánskou horou (to je vlastně sestřička Vinařické hory) a dále Hazmburk a panorama Českého středohoří. Z nižšího jižního vrcholu je rozhled ke Kladnu.
Lomy, kterými vede naučná stezka, jsou součástí chráněného území. Sběr minerálů je v nich zakázán. V tomto případě je zákaz zbytečný, nic se zde nedá najít. Pokud však přece jen zatoužíte po nějakém minerálu, je nutno na vrcholu Vinařické hory odbočit z naučné stezky k východu, obejít po polní cestě pole a prohlédnout zdejší největší lom. V současné době se zde netěží. Přístupová cesta z východní strany odkryla nesouvislé sopečné vyvrženiny - popel, bloky hornin, sopečné pumy. Ve vlastním lomu je hlavně čedič, který místy vytváří masivní sloupy. Najdeme tu však i polohy s dutinkami po plynech, ve kterých vykrystalizovaly různé minerály. Ale pozor - bez kladívka se zde neobejdete.
Další zajímavosti a foto na:http://www.gweb.cz/clanky/clanek-61/
Sdílet článek na sociálních sítích
