Rusko se blíží odhalení tajemství jezera na Antarktidě

Ruští vědci zkoumající "podzemní" jezera na Antarktidě se blíží velkému objevu. Po několika týdnech vrtání skrz ledový příkrov se podle páteční zprávy agentury Reuters nacházejí zhruba pět metrů od hladiny jezera Vostok, největšího, nejhlubšího a nejizolovanějšího ze 150 podzemních jezer nejjižnějšího kontinentu. Vědci předpokládají, že místo může skrývat dosud neznámé druhy pravěkého života.

Podle vedoucího ruské polární stanice Vostok Alexeje Turkejeva polárníci za několik týdnů vrtání překonali 3750 metrů ledu a přiblížili se k hladině jezera na pět metrů. Venkovní teplota v této době, krátkém antarktickém létě, dosahuje minus 40 stupňů Celsia. Expedice musí pracovat co nejrychleji, neboť vzhledem k rychlému nástupu zimy je nezbytné opustit stanici již 6. února.

Jezero se nachází v prostoru pod ruskou polární stanicí. Ruští polárníci jej zde nalezli při pokusných vrtech v roce 1996, kdy se dostali až na 150 metrů k jezerní hladině.

Vědci věří, že v hlubinách jezera objeví nové druhy života, které ukážou, jak vypadala země před dobou ledovou. Krajina skrytá pod ledem může nabídnout pohled na podmínky podobné těm na Marsu nebo Jupiteru.
"Je to jako zkoumat mimozemskou planetu, kde nikdo předtím nebyl. Nevíme, co najdeme," uvedl Valerij Lukin z ruského Arktického a antarktického výzkumného institutu v Petrohradě, který na expedici dohlíží. Ledový příkrov podle expertů působí jako peřina zachycující geotermální teplo, díky kterému jezera nemohou zmrznout.
Ruské vědce následují američtí a britští průzkumníci, kteří se snaží odhalit další, menší jezera. Usazeniny z těchto míst by měly umožnit výzkum tropických pravěkých dob.

Jezero Vostok, velikostí srovnatelné se sibiřským Bajkalem, je údajně přesyceno kyslíkem, což z něj činí jedinečné místo. Vědci jsou plni očekávání, co odhalí. "Myslím, že jezero Vostok je oázou pro život pod ledem," uvedl šéf amerického vědeckého týmu John Priscu.

Antarktida nebyla vždy pod ledem: bere se za prokázané, že vzhledem ke stěhování zemských pólů a také prakontinentů po povrchu Země ležel tento světadíl značnou část svého vývoje v tropickém a později mírném klimatickém pásmu, než skončil (alespoň z hlediska krátké existence lidstva) na jižním pólu.