Protijaderná panika? Chyba!

Budu nařčen z cynismu, ale nedá se nic dělat. Lepší zprávu si nemohli odpůrci jaderné energetiky přát. Čím budou následky havárie v japonské jaderné elektrárně Fukušima horší, tím lépe pro ně. Jistě se mezi nimi najdou i tací, kdo spatří v havárii vyšší znamení, že jejich boj je v souladu s přirozeným řádem světa.

Únik radioaktivity hrozí těsně po připomínce čtvrtstoletí od havárie v Černobylu, zároveň v době, kdy evropské země zvažují návrat k jaderným programům. A v den, kdy 50 tisíc lidí protestuje v jižním Německu proti plánu kancléřky Merkelové prodloužit životnost sedmnácti jaderných elektráren. Dá se očekávat prudký nárůst protijaderných nálad. Po Fukušimě se bude opět připomínat nejen Černobyl, ale i havárie v americké elektrárně Three Mile Island v roce 1979. Jádro se opět stane sprostým slovem. Nelze pochybovat, že na jedné straně dřevní ekologisté a na druhé straně uhelní a ropní (ale i solární a větrní) lobbisté udělají vše, aby z havárie vytěžili maximum. A aby rozvoji konkurenční jaderné energetiky zabránili. Tato vlna se nevyhne ani Česku.

Není jádro jako jádro

Dříve než paušálně odmítneme jádro jako nebezpečný zdroj, je dobré si uvědomit několik věcí. Technologicky jsme mnohem dál než v roce 1979 (Three Mile Island). Nevládne u nás komunistický režim, který z principu kašle na bezpečnost vlastních lidí (Černobyl). A větší část Evropy neleží v seizmicky aktivní oblasti (Fukušima). Rezignovat na jadernou energetiku v technologicky vyspělé a demokratické Evropě, kde, s výjimkou jihu, známe zemětřesení leda z televizního zpravodajství, je totéž, jako zakázat provoz vltavského přívozu z Výtoně na Smíchov jen proto, že se v Indonésii nedávno potopil prastarý přeplněný trajekt.

Navíc alternativy k jádru nejsou valné. Plyn a ropa pocházejí většinou z konfliktních nebo nejistých oblastí (Blízký východ, Rusko). Alternativní zdroje jsou zatím drahé a nekonkurenceschopné (viz solární průšvih). Hnědé uhlí je sice levné a máme ho "doma", ale můžeme ho dál využívat jen za cenu brutální devastace krajiny a vysídlování lidí ze severočeských měst.

Jádro je v evropských podmínkách objektivně zdrojem, který je ekonomický, ekologický (nulové emise oxidu uhličitého, a tím nulový příspěvek ke globálním klimatickým změnám) a který splňuje kritérium energetické bezpečnosti (nezávislost na dodávkách z problematických končin).

Proč se tolik bojíme

Na druhou stranu není možné bagatelizovat obavy veřejnosti. Nedůvěra populace vůči jaderné energetice (v unii je podle Eurostatu 45 procent obyvatel proti a 44 pro) je pochopitelná. Snad ještě více než Černobyl poničilo pověst jádra v kolektivní paměti jeho vojenské (zne)užití. Na Hirošimu nespadl barel ropy Brent ani putna uhlí z Tykačových dolů. Sousloví "jaderná katastrofa" nám zní přirozeně, spojení "uhelná katastrofa" by nikoho nenapadlo vypustit z úst.

Navíc nebezpečí plynoucí z jaderné energetiky (únik radioaktivity) má povahu "neviditelné hrozby," která je vždy vnímána úkorněji než hrozba transparentní. Jádra se bojíme stejným způsobem, jako nových virů. Proto na každý jaderný problém reagujeme podobně jako na SARS, BSE či ptačí chřipku. Zda je to reakce uměřená, nechť si každý vyhodnotí sám.

Pokud existuje něco jako správná reakce na Fukušimu, není to panický útěk od jaderné energetiky, ale důkladné vyhodnocení toho, co se skutečně stalo, a zdokonalení bezpečnostních standardů. A hlavně důkladné vysvětlování, jaká reálná rizika (a naopak výhody) jaderné elektrárny vůči konkurenčním zdrojům v našich podmínkách mají.

AUTOR: Petr Honzejk
AUTOR-WEB: www.ihned.cz