Stát musí určit, které teplárny přežijí a které ne

Vladimír Štěpán, majitel poradenské společnosti ENA

Většina tepláren bude mít do budoucna problém, tvrdí majitel poradenské společnosti ENA Vladimír Štěpán. Mnoho z nich nesplní emisní limity, části bude chybět uhlí, které zdraží. To povede k rozpadu centrálního zásobování teplem (CZT), tvrdí Štěpán. Podle něho je to ale nejefektivnější způsob, jak udržet krok s Evropou a ušetřit.

HN: Jakou radu máte pro teplárny, které řeší svou budoucnost?

Mají několik možností. Ty, které investují, přežijí. Jiné budou muset přemýšlet, jak výrobu a dodávku tepla zefektivnit, to i s ohledem na životní prostředí. Jednou z možností je přechod uhelných tepláren na plyn. To se ale CZT někdy nevyplatí, protože to může zvýšit cenu tepla až trojnásobně. Je nutné počítat i s přechodem na decentralizované zásobování teplem, třeba na lokální plynové kotelny či biomasu. Samotná decentralizace nijak dramaticky současnou cenu tepla nezvýší.

HN: Chtějí se odběratelé již dnes od CZT odpojovat?

Tam, kde jsou vysoké ceny tepla, chtějí. Ale tak jednoduše to nejde. Někdy může odběratelům bránit územní plán či smlouva s teplárenskou společností, ve které mohou být za odpojení postihy. Někteří odběratelé se kvůli tomu i soudí.

HN: Bojí se teplárny o existenci?

Uvědomují si slabiny a nárůst rizik. Dlouhodobě měly podepsány kontrakty na levné uhlí, které už levné nikdy nebude. Navíc většina z nich neinvestovala do sítí, které jsou zastaralé, mají vysoké ztráty. Teplárny se bojí, že nebudou konkurenceschopné s lokálními kotelnami, které mají nulové nebo minimální ztráty a výrazně nižší emise. Z tohoto hlediska mohou být náklady na lokální kotelny oproti investici do rekonstrukce zastaralých tepláren i výrazně menší.

HN: Jaké jsou další možnosti?

Alternativou, která by ulevila s uhlím, zlepšila stav životního prostředí - zejména emise prachu jsou u nás největší problém - a umožnila využívat obnovitelné zdroje, jsou paroplynové elektrárny. Kdybychom v Česku takové postavili dvě, neřešíme nedostatek uhlí. Jedna by mohla snížit spotřebu uhlí až o tři miliony tun. To by sice znamenalo jednorázový nárůst spotřeby plynu v Česku, na druhou stranu dosáhnout úspor ve spotřebě plynu je relativně jednoduché a spotřebitelé jsou v tom úspěšní. Celková spotřeba plynu by se tolik nezvýšila.

HN: Neměl by stát více tlačit na úspory energie?

Dlouhodobým cílem EU je zefektivnění spotřeby energie. K tomu bychom měli směřovat například zateplováním nebo investicemi do úspornějších technologií. Já nejsem odpůrcem prolomení uhelných limitů. Pouze chci, aby se i v tomto segmentu vytvořilo tržní prostředí nedeformované dotacemi. Potom by si začaly teplárny lépe uvědomovat, že je potřeba vstupní energií více šetřit. Také doporučuji, aby na plyn přešly lokality jako Ostrava nebo Praha, kde je vysoká koncentrace znečišťujících látek. Role státu je důležitá. Nastavením emisních limitů a kvalitou tržního prostředí určí, které teplárny díky investicím přežijí a které ne.

HN: Počítáte s vyšším využitím plynu v české energetice. Ale ten může zdražovat...

Tvrdit dnes, že cena plynu vzroste, ale cena uhlí ne, není správné. Ceny jednotlivých energií budou kolísat. Vyhraje ten, kdo bude mít volbu z více druhů nebo kdo investuje do úspor. Někdy bude levnější uhlí, jindy plyn. Cena plynu již není tak svázána s cenou ropy, možný je nákup plynu na burzách, prosazuje se zkapalněný plyn či plyn z netradičních ložisek. EU plánuje jednu evropskou plynárenskou síť, která jednak zvýší bezpečnost dodávek, ale také otevře další obchodní možnosti.

AUTOR: Nikita Poljakov
AUTOR-WEB: www.ihned.cz