Smrt reportéra opět na scéně

Policie znovu otevřela případ záhadného utonutí předního českého ekologa Josefa Velka.

Ekolog a známý reportér Josef Velek se krátce po revoluci rozhodl splnit si sen. Spolu s kamarády vyjel do Egypta na potápěčskou výpravu.

Chtěl si nejspíše i oddechnout od stresu, který zažíval kvůli svým článkům v časopise Mladý svět, v nichž popisoval snahy podnikavců vydělávat na dovozu jedovatého odpadu.

Výprava skončila tragicky. Poslední dubnový den roku 1990 Velek zemřel při potápění u městečka Port Safaga.

Ačkoli ne všechny okolnosti neštěstí se podařilo objasnit, policejní vyšetřování došlo k jasnému závěru: nehoda.

Po dvou desetiletích se situace změnila a Velkův případ policisté znovu dostali na stůl. Přihlásil se totiž nový svědek, někdejší emigrant Vladimír Škřepský, který na místě provozoval potápěčskou základnu a Velka pomáhal vytahovat z vody.

>>Nesouhlasím se závěrem, že šlo o nehodu. Já jsem bohužel pár smrtelných nehod při potápění zažil a tohle rozhodně nebyl případ pana Velka,<< vysvětluje Skřepský. On sám je přesvědčen, že šlo o vraždu.

Vyšetřovatelé jeho tvrzení berou v potaz. >>Podezření, že se nešlo o nehodu, existuje a tato výpověď do něj zapadá,<< říká Eva Michálková z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV), který případ otevřel.

Mnoho otazníků

Policistům, kteří se kauzou zabývali již v roce 1990, Skřepského svědectví chybělo.

>>Nechtěl jsem vypovídat, protože mi tehdy chodily různé výhružky. Svůj podnět jsem sepsal teprve nedávno, když jsem viděl, jaké nepravdy se o smrti Josefa Velka objevují na internetu,<< říká Skřepský.

Vyšetřovatelům nyní pověděl svoji verzi. >>K Velkovi jsme připluli s jedním holandským kolegou na člunu, když jsme viděli, že má problémy. Spolu s ním se tam potápěl ještě druhý muž, který ale poté zmizel,<< vypráví Skřepský.

Podle něho bylo zřejmé, že něco není v pořádku - Velek měl totiž stále na sobě připnutý opasek s olověným závažím, který potápěčům usnadňuje ponor. >>Je zarážející, že člověk, který se s Velkem potápěl, mu ten pásek nesundal, což je první věc, která se má v tu chvíli udělat,<< tvrdí Skřepský.

Podivné pak prý bylo i to, že ačkoli byl Velek pod vodou jen zhruba čtvrthodinu, jeho nádoba se vzduchem byla již prázdná. >>Za tak krátkou dobu nemohl vzduch spotřebovat. Je jasné, že už když šel do vody, musel mít láhev téměř prázdnou,<< dodává.

Vyšetřovatelé jeho slova považují za důvěryhodná. Podařilo se jim i dohledat, kdo byl onen muž, který se tehdy s Velkem potápěl, jeho jméno však prozradit nechtějí.

>>Jména podezřelých nelze s ohledem na presumpci neviny sdělovat,<< říká Michálková z ÚDV.

Verze s estébáky

Jenže i kdyby policie prokázala, že smrt předního ekologa někdo zavinil, je zde háček: trestný čin vraždy by byl po 20 letech promlčen.

Vyšetřovatelé proto nyní pracují s verzí, díky které by bylo možné případ dotáhnout do konce, a to, že za Velkovým utonutím mohli stát lidi z bezpečnostních složek předlistopadového režimu. V případě komunistických zločinů totiž promlčecí lhůta neplatí.

Tato verze by přitom měla své opodstatnění, ačkoli Velek zahynul skoro půl roku po revoluci.

>>StB dlouhodobě sledovala ekology a jejich aktivity jí nebyly zrovna příjemné. Výprava, na které pan Velek zahynul, se musela začít připravovat ještě mnoho týdnů před převratem, a bylo tedy možné, že v tom byl zapleten i někdo z bezpečnostních složek,<< vysvětluje Michálková.

Navíc je známo, že někteří příslušníci StB hledali i před revolucí různé způsoby přivýdělku a Velkovy pravidelné články o nebezpečných skládkách nebo kácení stromů jim mohly vadit.

Při prověřování této verze však policisté narazili na zásadní překážku: velká část příslušných svazků byla skartována.

>>Týkalo se to zejména materiálů z roku 1989, které se mohly ukázal jako klíčové,<< dodává Michálková. A vyšetřování tak prozatím vyznívá do ztracena.

Svědci: Jen nehoda

Podezření, že Velek byl zavražděn, se objevila hned po jeho smrti. Více než jeho předlistopadového působení se však dotýkala jeho posledních článků v Mladém světě.

V nich popisoval plány stavebního družstva Pragoiso, které chtělo v liberecké teplárně spalovat toxický odpad z Německa, vůči čemuž se ostře stavěli místní ekologové.

>>Kvůli tomu případu mi tehdy manžel říkal, že poprvé v životě měl strach o život,<< vzpomínala před šesti lety v týdeníku Reflex Jana Velková.

Členové potápěčské výpravy nicméně tvrdili, že za Velkovou smrtí byla pouze nehoda - ekologovi prý pod vodou došel vzduch a začal panikařit.

Týdeník Ekonom zkoušel kontaktovat několik lidí z tehdejšího Velkova okolí a i ti se přikláněli spíše k původnímu závěru.

>>Pro nás v redakci bylo jeho úmrtí obrovská rána. Vnímali jsme to ale pouze jako nešťastnou náhodu,<< říká novinářka a spisovatelka Dana Emingerová, která v roce 1990 pracovala jako redaktorka Mladého světa.

Podobně mluví i nynější náměstek ministra financí Tomáš Zídek, který před listopadem působil v ekologickém hnutí Brontosaurus, jež Velek spoluzakládal.

>>Svého času jsem mluvil i s lidmi z té expedice a všichni se shodli, že šlo o nehodu,<< tvrdí Zídek.

Ekologický průkopník

Josef Velek proslul tím, že v době normalizace jako jeden z mála upozorňoval na ničení životního prostředí státními podniky a tehdejšími družstvy, o čemž se v oficiálním tisku příliš nepsalo.

Známými se staly jeho reportáže, v nichž popisoval například >>invazi<< milionů přemnožených křečků, kteří ničili úrodu na Slovensku, nebo články o škodlivosti chemických látek PCB, tehdy běžně využívaných v inkoustech nebo rtěnkách.

Tehdejší režim jeho články toleroval, protože po ochraně životního prostředí formálně volaly i závěry stranických sjezdů.

>>V době komunismu měl ještě do značné míry svázané ruce a nemohl si dovolit psát o všem. Po revoluci to však chtěl rozjet naplno a psát úplně otevřeně,<< dodává Dana Emingerová.

AUTOR: Vladimír Šnídl

Josef Velek (1939-1990)

- Původní profesí elektroinženýr, od 70. let novinář a zakladatel ekologické žurnalistiky.
- V roce 1974 inicioval vznik ekologického hnutí Brontosaurus.
- Jako první Čech byl v roce 1989 zapsán na čestnou listinu OSN Global 500, odměňující osobnosti se zásluhami o ochranu životního prostředí.
- Autor knížek Perla Antil, Jak jsem bránil přírodu nebo Příběhy pro dvě nohy.