Obchod snižuje chudobu

Záměr jistě chvályhodný, ale po jedenácti letech je pokrok v dosahování cílů Organizace spojených národů výrazně nerovnoměrný. Zatímco světoví lídři začínají zvažovat, jaké by měly být naše aspirace po tom, co tato lhůta vyprší, stojí za to se ohlédnout zpátky a zjistit, co fungovalo, co nefungovalo a jak bychom mohli naše počínání zlepšit.

Něco se už podařilo

Cíle vytyčené rozvojovým plánem jsou vlastně seznamem "věcí, jichž by bylo dobré dosáhnout". Téměř u všeho, co se do seznamu vešlo, se skutečně podařilo dosáhnout určitého pokroku, ovšem z větší části nejde o pokrok ani zdaleka dostatečný. Docela obstojně se podařilo zajistit, aby dítě narozené v roce 2015 čelilo pravděpodobně menší hmotné nouzi, než kterou zažívali jeho rodiče. Značné problémy a obrovské nerovnosti nicméně zůstávají. A jako vždy bychom si měli klást otázku, jak bychom mohli zajistit rychlejší pokrok.

Millenium Development Goals zahrnovaly osm radikálních ambicí:

- svět se rozhodl vymýtit extrémní chudobu a hlad;

- dosáhnout všeobecného základního vzdělání;

- prosazovat rovnost pohlaví a dát větší moc ženám;

- snížit dětskou úmrtnost;

- zlepšit zdravotní stav matek;

- bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi;

- zajistit trvalou ekologickou udržitelnost;

- rozvinout globální partnerství pro rozvoj.

Tyto cíle se skládaly z konkrétních dílčích úkolů. Například jsme se zavázali snížit na polovinu podíl lidí žijících za méně než jeden dolar denně, dosáhnout slušné zaměstnanosti žen, mužů a mladých lidí, snížit mateřskou úmrtnost o tři čtvrtiny a snížit úmrtnost dětí do pěti let o dvě třetiny.

Proti žádnému z těchto cílů by nikdo nemohl nic namítat. Jejich formulace je však nedůsledná. Proč si klást za cíl snížit chudobu o polovinu, úmrtnost matek o tři čtvrtiny a úmrtnost dětí do pěti let o dvě třetiny? A proč v těchto oblastech stanovovat konkrétní cíle snížení, a přitom zůstat nekonkrétní v naší touze "dosáhnout slušné zaměstnanosti"?

MEZITITULEK: Co je důležité a co méně?

A proč právě tyto konkrétní cíle? Proč usilovat o zlepšení přístupu k informačním technologiím (internetu, mobilním telefonům), ale ne k základní energii? Dnes nemá více než jedna a půl miliardy lidí elektřinu. Takže jakmile zapadne slunce, jejich životy se doslova ponoří do temnoty.

A proč si neklást za cíl snížení půldruhého milionu úmrtí ročně v důsledku znečištění vzduchu v interiérech, které způsobuje převážně používání nekvalitních paliv, jako jsou například dřevo, lepenka a trus, k vaření a topení?

Rozvojové cíle jsou užitečné tím, že obracejí pozornost na ty oblasti, v nichž je pomoc skutečně zapotřebí. Čistá voda a kanalizace, odlesňování a nerovnost pohlaví v oblasti vzdělání nepatří k tématům, která by se v rozvinutých zemích prozatím těšila velké mediální pozornosti nebo zaměření. Millennium Development Goals pomohly zajistit, že tato témata nevymizí z politické agendy - a zčásti i díky tomu bylo přinejmenším v prvních dvou oblastech dosaženo pokroku.

Konkrétnější záměry by byly prospěšnější

Mohli jsme však zajít ještě o krok dále a věnovat větší pozornost oblastem, kde bychom mohli dosáhnout největšího užitku. V roce 2000 jsme opravdu věděli, že je dokonalé splnění vytyčených cílů nepravděpodobné. Světová banka odhadla, že kromě reformy politiky a zajišťování služeb v mnoha zemích by se musela výrazně zvýšit také zahraniční rozvojová pomoc, a to o celých 50 miliard dolarů ročně.

Místo souhlasu se široce pojatými aspiracemi by bývalo užitečnější využít uvedených cílů ke vypíchnutí a realizaci konkrétních a snáze dosažitelných investic. Podle analýzy nositelů Nobelovy ceny a dalších prestižních ekonomů pro Centrum Kodaňského konsenzu patří mezi takové realizovatelné investice imunizace dětí, snaha o snížení ceny školného a iniciativy za ukončení "tichého hladu" v podobě nedostatku stopových prvků v potravě.

Navzdory šíři MDG získalo jedno téma v uplynulém desetiletí zdaleka největší pozornost - globální oteplování. U světových lídrů a politiků se žádná jiná otázka související s rozvojem k tomuto tématu ani nepřiblížila. Klimatická politika Evropské unie stojí 250 miliard dolarů ročně, což by postačovalo k dosažení všech rozvojových cílů tisíciletí. Přesto bude její dopad na globální teplotu za sto let jen těžko změřitelný.

Pokud jde o "konání dobra" ve světě, existuje velký rozdíl mezi koncentrací na problémy a koncentrací na řešení. Jako dobrý příklad může posloužit globální oteplování. Pochopitelně se koncentrujeme na problém, ale pak už pokládáme za dané, že jediným řešením je dohoda o celosvětovém snížení uhlíkových emisí.

Náhoda nesmí rozhodovat

Jenže taková rozsáhlá dohoda zatím není příliš politicky průchodná. Paradoxně je to možná dobře, protože se ukázalo, že i kdyby se podařilo dohodu uzavřít, byla by neuvěřitelně neefektivní. Globální oteplování je sice vážný problém (který navíc v budoucnu zhorší problémy jiné), avšak snižování uhlíkových emisí je chabé řešení - a ve srovnání s jinými alternativami málo využívá dostupné zdroje.

Nalezení těch nejchytřejších řešení vyžaduje, aby se stanovily jednoznačné priority. To je ovšem činnost, již Millennium Development Goals explicitně nedělají a kterou mnozí lidé nepokládají za přitažlivou. A to je chyba. Protože, pokud se výslovně nerozhodneme pro určité politické přístupy na základě jejich efektivity, pak za nás v mnoha případech rozhodnou úplně jiné, mnohdy zcela náhodné faktory - například otázka, které téma si získá největší mediální pozornost nebo které budou nejvíce prosazovat korporace motivované vlastními zájmy či různí aktivisté.

Zásluhy Číny a Indie

Zastřešovacím tématem rozvojových cílů bylo snižování chudoby. V tom uspějeme, neboť se nám do roku 2015 podaří snížit na polovinu podíl lidí s příjmem nižším než jeden dolar denně.

Stane se tak téměř výlučně díky mohutnému hospodářskému pokroku Číny a Indie, které ukazují, jak účinně dokáže obchod snižovat chudobu. Rozvinuté země přesto učinily z reforem, jež by snížily obchodní bariéry pro rozvojové země, politicky neprůchodné téma. Zatímco jsme strávili všechen čas sepisováním nástupnické smlouvy ke Kjótskému protokolu, téměř jsme zapomněli na kolo obchodních jednání z Dauhá.

Celkově vzato, rozvojové cíle tisíciletí zlepšily planetu. Až si však budeme za čtyři roky, tj. v roce 2015, klást nové cíle, budeme se muset mnohem poctivěji zaměřovat na oblasti, v nichž můžeme dosáhnout největšího užitku.

AUTOR: Bjorn Lomborg
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Autor je ředitelem Centra Kodaňského konsenzu a mimořádným profesorem Kodaňské obchodní fakulty (c) Project Syndicate, 2011